Kraňsko
Kraňsko nebo též Krajina (slovinsky Kranjska; německy Krain; latinsky Carniola) je historická země ve Slovinsku, rozkládající se kolem řeky Sávy na rozloze 10 033 km2. Leží mezi Rakouskem (Korutanami) na severu a Chorvatskem (Istrií a Středním Chorvatskem) na jihu; v rámci samotného Slovinska pak zemi ohraničuje ze západu Gorice spolu se slovinskou částí Istrie (obojí spojeno do Slovinského přímoří) a z východu Dolní Štýrsko. Tradičně se dělí na Horní, Dolní (tzv. Vindická marka) a Vnitřní Kraňsko.
Historickými hlavními městy byly Kranj a později (od 14. století) Lublaň.
[editovat] Dějiny
Prvními historickými obyvateli Kraňska byli podle Hérodota Illyrové. Ve 4. století př. n. l. se na území usadily některé keltské kmeny a v 1. století př. n. l. si oblast podmanila Římská říše. Po ostrogotské a langobardské nadvládě v 5. a 6. století začaly do Kraňska pronikat avarské a slovanské kmeny. Je možné, že území bylo součástí Sámovy říše.
V souvislosti s výboji Karla Velikého proti Bavarům se Kraňsko dostalo pod franskou nadvládu. K roku 973 se poprvé uvádí jako samostatné území pod jmény Carniola… vulgo Creina. Od té doby se také datuje kolonizace země Němci. Od roku 976 spadá Kraňsko pod vévodství korutanské a stává se objektem zájmu okolních zeměpánů, zejm. patriarchů aquilejských a vévodů rakouských. Ve sporech o korutanské dědictví ve 13. století vystoupil se svým nárokem také český král Přemysl Otakar II., který se stal držitelem Kraňska v letech 1269–1276. Po jeho pádu se Kraňsko stalo majetkem tyrolských hrabat a od roku 1335 bylo součástí habsburských držav.
Za napoleonských válek bylo Kraňsko součástí tzv. Illyrských provincií náležejících Francii, po „Bitvě národů“ (1813) se však dostaly zpět pod rakouskou nadvládu. V letech 1816–1849 tvořilo část Illyrského království, poté bylo do roku 1918 jednou z korunních zemí Rakousko-Uherska s titulem vévodství.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- Krain – heslo v Meyerově lexikonu (4. vydání)
