Svátek práce
Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.
V USA a Kanadě se svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v září.
Obsah |
Vznik svátku práce [editovat]
Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím.[1] Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacismus (i když ještě roku 1922 trval Adolf Hitler na zákazu tohoto „marxisticko-anarchistického výmyslu“) nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi.
Svátek práce v zemích reálného socialismu [editovat]
V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci. Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. V průvodu byly zastoupeny podniky, školy i různé zájmové organizace (např. organizace Svazarmu či Červený kříž). Kromě pěších účastníků městem projížděly i alegorické vozy. Neodmyslitelnou součástí průvodů byly nejrůznější transparenty a mávátka. Navíc v českém prostředí nahrával propagaci této akce i ten fakt, že 5. květen a 9. květen (což jsou významné dny z konce 2. světové války) byly časově blízké. Užívalo se tehdy zcela běžně propagační sousloví „slavné májové dny“ a na mnoha letácích a plakátech bývaly uvedeny všechny tyto dny společně, tedy 1., 5. a 9. květen.
Svátek práce v České republice [editovat]
Rok 2006 [editovat]
V Praze na Letenské pláni se každoročně na 1. května konala tradiční oslava Svátku práce pořádaná a hojně navštěvovaná komunisty a jejich sympatizanty. V roce 2006 se zde poprvé v tuto dobu koná jiná akce. Aby zabránila setkání komunistů, místo si předem zamluvila Konfederace politických vězňů na akci s názvem První máj bez komunistů. Ovšem Konfederaci politických vězňů to nebylo nic platné, KSČM oslavila 1. máj u Křižíkovy fontány. Mezi další pořadatele prvomájových setkání patří Česká strana sociálně demokratická snažící se navazovat na někdejší svobodné socialistické hnutí. V roce 2006 vyšli do ulic i aktivisté Národního odporu, kteří se střetli s anarchistickou Antifašistickou akcí.
Rok 2009 [editovat]
V Praze se na Střeleckém ostrově sešlo více než 100 anarchistů a následně se vydali na pochod na Palackého náměstí.[2] Na Žofíně se v počtu 500 osob sešla ČSSD, na Petříně v počtu 300 osob ODS. V Brně se sešlo kolem tisícovky příslušníků Dělnické strany.
Poznámky [editovat]
- ↑ Článek věnovaný památce anarchistů popravených v roce 1886 na stránkách Britských listů
- ↑ 1. máj anarchistů 2009 [online]. ČSAF, 2009-5-3, [cit. 2009-05-16]. Dostupné online.
Externí odkazy [editovat]
- První máj a jeho tradice na stránkách Britských listů
- Video z archivu ČT - záběry dobových prvomájových průvodů v Československu po druhé světové válce, jak je zachytily kamery filmových týdeníků