Bibliografie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Bibliografie v univerzitní knihovně ve Štýrském Hradci

Bibliografie (z řeckého βιβλιογραφία, bibliographia, doslovně "psaní knihy"), je v praxi akademické studium knihy, v tomto smyslu se to také nazývá bibliologie (z řeckého -λογία, -logia). Celkově se bibliografie nezabývá ani tak obsahem knih, jako jejich evidencí.

Původně v prvních třech stoletích našeho letopočtu, bylo slovo bibliografie chápáno jako ruční kopírování knih. Ve 12. století se začalo slovo používat pro promyšlené skladování knih a od 17. století jde již o moderní systém knižní evidence.
Produktem praktické bibliografie je bibliografie jakožto vedení systematického seznamu knih a dalších děl, k novinářské a spisovatelské činnosti. Bibliografie je seznam knih, z něhož autor čerpal při psaní vlastního díla, je obvykle uváděna na konci knihy, také se ale může jednat o zcela samostatnou publikaci věnující se seznamu knih a jiných děl. Tyto samostatné bibliografické publikace jsou například papírové i elektronicky zpracované katalogy knihoven. Bibliografické práce jsou téměř vždy považovány za terciární zdroje. Bibliografické práce se liší v množství detailů v závislosti na účelu a lze obecně rozdělit do dvou kategorií: enumerativní bibliografie a analytická.
V dřívějších dobách se bibliografie výhradně věnovala knihám, dnes může bibliografie zahrnovat časopisy, audionahrávky, filmy, obrazy i internetové stránky.

Enumerativní bibliografie

Enumerativní bibliografie (též systematická, nebo kompilativní bibliografie) vede přehled v dané kategorii. Bibliografie je seznam spisů, které sdílejí společný faktor, tím může být jazyk, časové období, nebo jiné téma. Seznam může být kompresní, nebo selektivní. Jedním z příkladů je seznam použitých zdrojů, za prací, někdy též nazývaný reference.

Knižní bibliografie by měla obsahovat:

1. Jméno autora
2. Název díla
3. Místo vydání
4. Jméno nakladatelství
5. Rok vydání
6. ISBN
7. Rozsah dokumentu (počet stran)
8. Pořadí vydání
9. V případě citace z knihy i číslo stránky odkud bylo citováno

• Příklad
  • ČORNEJ, Petr. Tajemství Českých kronik. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. 456 s. ISBN: 80-7185-590-1
• Odkaz na citaci
  • RYAN, Cornelius. Poslední bitva. Praha: NLN, 1993. ISBN: 80-7106-080-1, s. 313

Bibliografie mohou být uspořádány podle autora, tématu, nebo nějakého jiného systému. Bibliografie může být komentovaná, tedy autorův komentář k danému dílu. Tyto popisy, obvykle několik vět dlouhé, poskytují přehled zdroje a popisují jeho význam. Tento typ bibliografie se liší od katalogů knihoven tím, že zahrnuje pouze konkrétní díla, nikoli soupis všech položek v knihovně.

Analytická bibliografie

Analytická bibliografie (též kritická bibliografie) studuje produkci knih. Kritickou studii literatury lze rozdělit na popisnou (též fyzickou), historickou a textovou bibliografii. Popisná bibliografie se věnuje pečlivému posouzení knihy jako fyzického objektu (velikost, formát, vazba atd.), zatímco historická bibliografie má širší pohled na souvislosti v nichž se kniha vyrábí, zejména tisk a vydavatelství. Textová bibliografie je jiný název pro textovou kritiku.

Obdobné typy bibliografie

Systematické seznamy jiných než knižních médii, mohou se podmínkami lišit, ale tvoří se obdobně jako klasická bibliografie:

• Diskografie - reprodukovaná hudba
• Filmografie - filmy
• Webografie (nebo webliografie) - webové stránky (první použití slova webliografie je zaznamenané v Oxfordském anglickém slovníku a datuje se od června 1995)