Izola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Izola
Izola
Izola
poloha
zeměpisné souřadnice:
stát: Slovinsko Slovinsko
občina: Izola
Izola
Red pog.png
Izola
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 28,6 km²
počet obyvatel: 14 549 (2002)
hustota zalidnění: 508,71 obyv. / km²
správa
starosta: dr. Tomislav Klokočovnik
oficiální web: http://www.izola.si

Izola (italsky Isola německy Insel im Küstenländchen) je staré rybářské město ve Slovinsku, ležící na Istrijském poloostrově na pobřeží Jaderského moře. Izola je také název jedné ze slovinských občin.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město bylo založeno v 7. století aquileiskými uprchlíky na malém ostrově při pobřeží Istrie. Odtud také pochází jeho název - je odvozen z italského slova isola, které znamená ostrov. V 9. století se istrijské pobřeží dostalo pod vliv Benátské republiky, jejíž součástí se definitivně stalo v roce 1267. Staletí benátské nadvlády zanechala v regionu zřetelné stopy. Po uzavření Míru v Campo Formio v roce 1797 se oblast stala součástí Svaté říše římské, v době napoleonské patřila k autonomním Ilyrským provinciím Prvního francouzského císařství. Během francouzské nadvlády byly zbořeny městské hradby a materiál byl použit k zasypání průlivu oddělujícího ostrov od pevniny.
Po bitvě národů u Lipska v roce 1815 se území Ilyrských provincií dostalo pod rakouskou nadvládu. Po první světové válce připadla oblast Italskému království. Roku 1943 přešla v rámci Italské sociální republiky pod faktickou vojenskou kontrolu Wehrmachtu. Po ukončení druhé světové války připadla Izola Svobodnému území Terst. Součástí jeho zóny B byla do roku 1954, kdy tento státní útvar zanikl a zóna B připadla Jugoslávii. V té době odešla před nastupujícím komunismem z Istrie značná část italsky mluvících obyvatel.
V roce 1991 se Izola stala součástí nezávislého Slovinska.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ve městě žije asi 14 500 obyvatel. Město je oficiálně dvojjazyčné (slovinsko-italské), chorvatská menšina je asi dvakrát početnější než italská.

Okolo 71 % obyvatelstva tak tvoří Slovinci, 8 % Chorvati a 4 % Italové. Zbytek připadá na ostatní menšiny, mezi kterými jsou Bosňáci, Srbové, Makedonci a další. [1]

Administrativa[editovat | editovat zdroj]

Administrativními částmi Izoly jsou kromě města samotného dále vesnice Baredi, Cetore, Dobrava, Jagodje, Korte, Malija, Nožed a Šared.

Architektonické památky[editovat | editovat zdroj]

  • Palác Besenghi degli Ughi (slovinsky Palača Besenghi degli Ughi, italsky Palazzo Besenghi degli Ughi) je pozdně barokní třípatrová stavba, jedna z nejzachovalejších na slovinském pobřeží. Postavena byla mezi roky 1775 a 1781. Kamenný lev na rohu budovy byl nalezený v sutinách budovy, která na tomto místě stávala předtím. Dnes v paláci sídlí místní hudební škola[2].
  • Kostel sv. Maura (slovinsky Crkva Sv. Mavra, italsky Duomo San Mauro) stojí na nejvyšším místě původního ostrova. Původně stál na jeho místě malý kostel, postavený roku 1356. Současný kostel pochází z roku 1547, věž vysoká 30 m byla postavena v roce 1585[3].
  • Manzioliův dům (slovinsky Manziolijeva hiša, italsky Casa Manzioli) je jedna z nejstarších budov v Izole - pochází z roku 1470. Postaven byl ve stylu benátské gotiky, nese jméno bývalého izolského starosty. Dnes v domě sídlí Italská samosprávná národní společnost (slovinsky Italijanska samoupravna narodna skupnost, italsky Comunità nazionale autonoma italiana)[4].

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Izola na anglické Wikipedii.

  1. Populace podle mateřského jazyka v obcích Slovinska, sčítání lidu 2002 (anglicky)
  2. Palác Besenghi degli Ughi na oficiálních stránkách města (slovinsky)
  3. Kostel sv. Maura na oficiálních stránkách města (slovinsky)
  4. Manzioliův dům na oficiálních stránkách města (slovinsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]