Izola
| Izola |
|
|---|---|
 Izola |
|
| poloha | |
| zeměpisné souřadnice: | 45° 32′ 4″ s. š., 13° 40′ 3″ v. d. |
| stát: |  Slovinsko |
| občina: | Izola |
 Izola
|
|
| rozloha a obyvatelstvo | |
| rozloha: | 28,6 km² |
| počet obyvatel: | 14 549 (2002) |
| hustota zalidnění: | 508,71 obyv. / km² |
| správa | |
| starosta: | dr. Tomislav Klokočovnik |
| oficiální web: | www.izola.si |
Izola (italsky Isola) je staré rybářské město ve Slovinsku, ležící na Istrijském poloostrově na pobřeží Jaderského moře. Izola je také název jedné ze slovinských občin.
Obsah |
Historie [editovat]
Město bylo založeno v 7. století aquileiskými uprchlíky na malém ostrově při pobřeží Istrie. Odtud také pochází jeho název - je odvozen z italského slova isola, které znamená ostrov. V 9. století se istrijské pobřeží dostalo pod vliv Benátské republiky, jejíž součástí se definitivně stalo v roce 1267. Staletí benátské nadvlády zanechala v regionu zřetelné stopy. Po uzavření Míru v Campo Formio v roce 1797 se oblast stala součástí Svaté říše římské, v době napoleonské patřila k autonomním Ilyrským provinciím Prvního francouzského císařství. Během francouzské nadvlády byly zbořeny městské hradby a materiál byl použit k zasypání průlivu oddělujícího ostrov od pevniny.
Po bitvě národů u Lipska v roce 1815 se území Ilyrských provincií dostalo pod rakouskou nadvládu. Po první světové válce připadla oblast Italskému království. Roku 1943 přešla v rámci Italské sociální republiky pod faktickou vojenskou kontrolu Wehrmachtu. Po ukončení druhé světové války připadla Izola Svobodnému území Terst. Součástí jeho zóny B byla do roku 1954, kdy tento státní útvar zanikl a zóna B připadla Jugoslávii. V té době odešla před nastupujícím komunismem z Istrie značná část italsky mluvících obyvatel.
V roce 1991 se Izola stala součástí nezávislého Slovinska.
Obyvatelstvo [editovat]
Ve městě žije asi 14 500 obyvatel. Město je oficiálně dvojjazyčné (slovinsko-italské), chorvatská menšina je asi dvakrát početnější než italská.
Okolo 71 % obyvatelstva tak tvoří Slovinci, 8 % Chorvati a 4 % Italové. Zbytek připadá na ostatní menšiny, mezi kterými jsou Bosňáci, Srbové, Makedonci a další. [1]
Administrativa [editovat]
Administrativními částmi Izoly jsou kromě města samotného dále vesnice Baredi, Cetore, Dobrava, Jagodje, Korte, Malija, Nožed a Šared.
Architektonické památky [editovat]
- Palác Besenghi degli Ughi (slovinsky Palača Besenghi degli Ughi, italsky Palazzo Besenghi degli Ughi) je pozdně barokní třípatrová stavba, jedna z nejzachovalejších na slovinském pobřeží. Postavena byla mezi roky 1775 a 1781. Kamenný lev na rohu budovy byl nalezený v sutinách budovy, která na tomto místě stávala předtím. Dnes v paláci sídlí místní hudební škola[2].
- Kostel sv. Maura (slovinsky Crkva Sv. Mavra, italsky Duomo San Mauro) stojí na nejvyšším místě původního ostrova. Původně stál na jeho místě malý kostel, postavený roku 1356. Současný kostel pochází z roku 1547, věž vysoká 30 m byla postavena v roce 1585[3].
- Manzioliův dům (slovinsky Manziolijeva hiša, italsky Casa Manzioli) je jedna z nejstarších budov v Izole - pochází z roku 1470. Postaven byl ve stylu benátské gotiky, nese jméno bývalého izolského starosty. Dnes v domě sídlí Italská samosprávná národní společnost (slovinsky Italijanska samoupravna narodna skupnost, italsky Comunità nazionale autonoma italiana)[4].
Fotografie [editovat]
-
Palác Besenghi degli Ughi
-
Kostel sv. Maura
-
Manzioliův dům
-
Veliki trg
_-_Pala%C4%8Da_Besenghi_degli_Ughi.jpg)
_-_Manziolijeva_hi%C5%A1a.jpg)
_-_Veliki_trg.jpg)
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Izola na anglické Wikipedii.
- ↑ Populace podle mateřského jazyka v obcích Slovinska, sčítání lidu 2002 (anglicky)
- ↑ Palác Besenghi degli Ughi na oficiálních stránkách města (slovinsky)
- ↑ Kostel sv. Maura na oficiálních stránkách města (slovinsky)
- ↑ Manzioliův dům na oficiálních stránkách města (slovinsky)
