Televizor
Televizní přijímač čili televizor, často nepřesně nazývaný televize, je označení pro koncové zařízení pro příjem televizního vysílání (obvykle se jedná o zvláštní elektronický přístroj), na kterém lidé sledují televizní vysílání nebo vysílání průmyslové televize. V televizorech se dříve (mimo doby vzniku televize a televizorů) používala výhradně klasická televizní obrazovka na bázi katodové trubice (CRT), dnes se stále častěji používají LCD (tekuté krystaly) a plazmové obrazovky nebo LED obrazovky. Nejnovější tzv. "3D televize" umí zobrazovat i vysílání a filmy ve třech rozměrech.
Nedílnou součástí každého televizního přijímače je zvukový díl. U analogového televizoru je to vlastně rozhlasový přijímač pro příjem FM (kmitočtové modulace), který přijímá signál, jehož kmitočet se (v naší normě) liší o 6,5 MHz od kmitočtu obrazového signálu.
Paradoxem současných typů (analogových i digitálních) televizorů je poměrně nízká kvalita zvukové části - televizory ze sedmdesátých nebo osmdesátých let dvacátého století mají zvukový díl (a tím i reprodukci zvuku) podstatně kvalitnější.
K televizoru je možno také připojit další zařízení určená pro přehrávání nebo záznam televizního obrazu a zvuku, např. videorekordér, videokameru, DVD přehrávač, DVD rekordér, digitální fotoaparát apod.
Kromě toho lze ale televizní vysílání také sledovat na obrazovkách počítačů. V takovém případě se může jednat o:
- příjem klasického televizního signálu (šířený bezdrátově nebo v systémech kabelových televizí) za použití speciálního hardwaru - televizní karty
- internetové vysílání televizního signálu – signál bývá v tomto případě interpretován především pomocí specializovaného softwaru
