Dějiny Lichtenštejnska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lichtenštejnské knížectví je stát sice malý, avšak s dlouhou a nepřerušenou historií; za zajímavost lze považovat i to, že se jeho hranice od roku 1434 nezměnily. Jeho dějiny jsou provázány s rakouskými, od roku 1919 se politicky orientuje na Švýcarsko.

Lichtenštejnsko bylo jako část Rhétie součástí římské říše. V průběhu 6. století toto území osídlily germánské kmeny. V 9. století se stalo součástí karolinské říše.

Po zániku švábského vévodství roku 1268 se oblast dnešního Lichtenštejnska stala přímo podřízenou císaři. Roku 1342 bylo na jeho území zformováno hrabství Vaduz. Na území Lichtenštejnska tak existovala až do roku 1719 dvě hrabství (Vaduz a Schellenberg), která podléhala císaři. Roku 1699 koupil hrabství Schellenberg třetí lichtenštejnský kníže Johann Adam Andreas a o devět let později (1708) přikoupil i hrabství Vaduz. V roce 1719 tato hrabství císař sloučil a povýšil je na knížectví, které bylo součástí Svaté říše římské. V tomto období sice Lichtenštejnové vlastnili toto knížectví, ale nijak se zde neangažovali a Lichtenštejnsko byl chudý a zaostalý zemědělský kraj.

V době napoleonských válek (roku 1806) získalo Lichtenštejnsko nezávislost a připojilo se k Rýnskému spolku. Po mírových dohodách z roku 1815 se Lichtenštejnsko připojilo k Německému spolku, jehož členem bylo až do roku 1866, kdy vznikla celní unie s Rakousko-Uherskem. Roku 1868 Lichtenštejnsko rozpustilo svou osmdesátičlennou armádu a vyhlásilo neutralitu, tu potvrdilo ještě roku 1914, kdy dokonce vyhlásilo trvalou neutralitu, která trvá dodnes. Po první světové válce se Lichtenštejnsko začalo orientovat na Švýcarsko, se kterým roku 1924 podepsalo celní dohodu.

Lichtenštejnsko se dlouhou dobu nezapojovalo do žádných světových politických organizací, teprve roku 1990 se stalo členem OSN.