Bitva u Narvy (1700)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Narvy
Konflikt: Severní válka
Bitva u Narvy od Gustava Cederströma z roku 1910
Bitva u Narvy od Gustava Cederströma z roku 1910
Trvání: 19. listopad (jul.) / 30. listopad 1700 (greg.)
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Narva v Estonsku
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: jasné vítězství Švédska
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Švédsko Švédsko Rusko Rusko
Velitelé
Švédsko Karel XII. Rusko maršál Charles Eugène de Croy
Síla
Švédsko 10 640 Rusko asi 37 000
Ztráty
Švédsko 667 mrtvých Rusko 6 000 zabitých nebo utopených a zbytek se vzdal[1]
{{{poznámky}}}

Bitva u Narvy byla jednou z prvních bitev v Severní válce a odehrála se v listopadu roku 1700. Švédská armáda vedená králem Karlem XII. porazila Ruskou armádu cara Petra Velikého díky skvělé taktice. Bitva u Narvy je považována za jedno z největších vítězství v historii Švédska.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

30. listopadu 1700 (20. listopadu podle švédského kalendáře) 8140 mužů švédského vojska Karla XII. zaútočila na ruskou armádu obléhající tehdy švédské město Narva. Švédské armádě přišlo na pomoc ještě asi 2500 mužů z města. Rusové měli velkou početní převahu, asi 37 000 mužů. Soudobé švédské zdroje uvádí[zdroj?] 80 000-100 000 lidí v ruské armádě, což může být pravda, pokud počítáme i zásobování převážně civilisty, ženy vojáků a rodiny.

Švédskou armádu vedl samotný král za podpory generála Karla Gustava Rehnskiölda, a ruskou stranu vedl Charles Eugène de Croy, car opustil armádu jen několik dní před bitvou.

Švédové zaútočili v poledne za podpory vánice, která metla sníh přímo do očí Rusů a prakticky je oslepila. Švédové prolomili ruské řady a ruské vojsko zpanikařilo. Ruská armáda byla omezena i potížemi s komunikací, neboť existovala velká jazyková bariéra mezi zahraničními veliteli a ruskými rolníky, kteří tvořili většinu ruské armády.

Švédové ztratili pouze 667 mužů, zatímco ruská armáda přišla včetně dezertérů o asi 7 000 mužů - zabitých, raněných, utonulých Narvě, umrzlých a zemřelých hladem.[1]

Zbytek ruské armády kapituloval a po odevzdání zbraní jim bylo poskytnuto ubytování. Švédové získali přes 20 000 mušket.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Švédové vyhráli bitvu, ale ne válku. Naopak velká porážka přiměla Petra Velikého k velké reformě armády.

Ruská armáda byla poražena a Karel XII. se rozhodl postupovat proti Sasům u Rigy a Polsko-litevské unii, i když druhý z nich žádal o mír. Král byl za toto rozhodnutí často kritizován, a žádalo se po něm, aby se vydal do Ruska. Avšak, kdyby tak učinil, nechal by si Sasy a Poláky v zádech, a ti by tak snadno mohli způsobit potíže ve švédském zásobování a komunikaci. Během následujících let Karel sesadil polského krále Augusta II. Tím však umožnil caru Petru Velikému postavit armádu, která nakonec porazila Švédy v bitvě u Poltavy a ukončila tak éru Švédska jako velmoci. V této pozici ho nahradilo Ruské impérium.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Беспалов А. В. Северная война. Карл XII и шведская армия. Путь от Копенгагена до Переволочной. 1700-1709. - М: Рейтар, 1998. С.43