Lindisfarne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o ostrově. O hudební skupině pojednává článek Lindisfarne (skupina).
Klášter Lindisfarne

Lindisfarne [Lindysfárn] je přílivový ostrov u pobřeží severovýchodní Anglie. Někdy je také nazýván Holy Island („Svatý ostrov“). S pevninou je propojen cestou schůdnou pouze za odlivu. Na ostrově se nachází klášter založený roku 635 svatým Aidanem, jenž byl roku 793 n.l. vypleněn seveřany (Vikingy) z Dánska. Jde o první známý nájezd Vikingů na okolní země, proto bývá pokládán za počátek normanské expanze vůbec. Roku 883 n.l. byl klášter ze strachu před nájezdníky přeložen do Durhamu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klášter byl založen svatým Aidanem původem z Irska, který byl poslán z ostrova Iona (u západního pobřeží Skotska) do Northumbrie. Stalo se tak na žádost krále Oswalda v roce 635. Mniši z ostrova Iona se usídlili na ostrově Lindisfarne. Northumbrijský patron, svatý Cuthbert, zde působil nejdříve jako mnich a posléze jako opat a biskup.

Na počátku 8. století zde pravděpodobně vznikl slavný iluminovaný rukopis, známý jako Evangeliář z Lindisfarne. Obsahem rukopisu byla latinská kopie evangelií Marka, Lukáše, Matouše a Jana. Umělcem, který rukopis vyrobil, byl pravděpodobně Eadfirth, pozdější lindisfarnský opat. Někdy v druhé polovině 10. století přidal mnich Aldred do latinského rukopisu vysvětlivky ve staré angličtině (Old English), čímž vzniklo pravděpodobně nejstarší vyhotovení evangelií ve staré angličtině. Rukopis byl ilustrován osobitým stylem, který zahrnoval keltské, germánské a římské prvky. Rukopis byl pravděpodobně původně uschován v kovové schránce, vyrobené mnichem Billfrithem.

Přišli do kostela v Lindisfarne a napáchali tu nezměrnou spoušť, dupali po tomto svatém místě svýma pohanskýma nohama, vykopali oltáře a odvezli z tohoto svatého kostela všechny poklady. Některé z bratří zabili, jiné s sebou odvlekli v řetězech. Mnohé vyhnali, nahé a pohaněné. Některé utopili v moři...
— Šimon z Durhamu[1]

Nájezd Vikingů na lindisfarnský klášter způsobil zděšení v západním křesťanském světě a je považován za počátek doby vikingských nájezdů. Mniši nakonec ostrov opustili a s sebou vzali tělo svatého Cuthberta, které je nyní uloženo v katedrále v Durhamu. Sídlo biskupa bylo přineseno rovněž do Durhamu kolem roku 1000. Rukopis je uložen v Britské knihovně v Londýně. Klášter byl obnoven Normany jako benediktinský klášter a pokračoval v činnosti až do jeho rozpuštění Jindřichem VIII. v roce 1536.

Lindisfarne dnes[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina kláštera je dnes v péči anglického památkového ústavu, který zde také provozuje informační středisko. Blízký farní kostel je stále v provozu.

Na ostrově je také malý hrad, který byl zbudován na základech tudorovské pevnosti. Později byl přebudován ve stylu Arts and Crafts Edwinem Lutyensem a vytvořena byla zahrada Gertrudem Jekyllem. Hrad, zahrada a blízká vápenka jsou přístupné.

Na ostrově tvořili malíři William Turner, Thomas Girtin a Charles Rennie Mackintosh.

Na ostrově bylo mnoho vápenek a dodnes jsou viditelné zbytky mol, která sloužila k dovozu uhlí na pálení vápence a odvozu hotového vápna. Produkce vrcholila během poloviny 19. století, tedy během průmyslové revoluce, kdy bylo na ostrově zaměstnáno přes sto mužů.

Ostrov je propojen s pevninou Poutnickou cestou (Pilgrim´s Way), která je značena tyčemi. Schůdná je však pouze za odlivu; během přílivu je zatopena vodou.

Velká část ostrova a okolní příbřežní oblasti je vyhlášena přírodní rezervací, jejímž cílem je především chránit přezimující populaci ptáků. Výborným místem pro pozorování migrujících ptáků je východní pobřeží. Na ostrově a pobřeží bylo celkem zaznamenáno téměř 300 druhů ptáků.

Pohled na Lindisfarne z pevniny

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MCGLYNN, Sean. Mečem a ohněm: Ukrutnosti a zvěrstva středověkého válečnictví. Praha : Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2211-8. S. 85.