Douglas SBD Dauntless

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
SBD Dauntless
Dauntless se chystá k opakovanému přistání na letadlové lodi USS Ranger (CV-4), červen 1942
Dauntless se chystá k opakovanému přistání na letadlové lodi USS Ranger (CV-4), červen 1942
Určení střemhlavý bombardér
Výrobce Douglas Aircraft Company
Šéfkonstruktér Ed Heinemann
První let 1. května 1940
Zařazeno 1940
Vyřazeno ~1949
1959 Mexiko
Uživatel US Navy
Francie
Chile
Nový Zéland
Maroko
Mexiko
Vyrobeno kusů 5936 ks

Douglas SBD Dauntless byl americký jednomotorový jednoplošný střemhlavý bombardér užívaný americkým námořnictvem USA za druhé světové války. Byl známý pod přezdívkami Barge (prám), Clunk (těžký, tupý zvuk), či Slow but Deadly (pomalý, ale vražedný).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Porovnání strojů XBT-1 a XBT-2 (SBD).

Douglas SBD Dauntless byl zkonstruován již před válkou, ovšem počátky jeho vývoje lze vysledovat až do roku 1934, kdy začal vývoj, jež vyvrcholil výrobou neúspěšné série bombardéru Northrop BT-1. První stroje SDB-1 byly vyrobeny v roce 1940. Celkem z montážní linky sjelo 57 strojů, které byly zařazeny k jednotkám námořní pěchoty. Počátkem roku 1941 následovlo 87 kůsů SDB-2, jež se během roku 1941 objevily u jednotek námořnictva, operujících z letadlových lodí.

Letouny SBD první a druhé varianty byly relativně pomalé a zranitelné. Jeho hlavní zbraní byla puma o hmotnosti do 730 kg nesená pod trupem. Letoun byl vyzbrojen dvojicí pevných nesynchronizovaných kulometů ráže 12,7 mm pro střelbu vpřed a jedním kulometem ráže 7,62 mm, který obsluhoval střelec-radista-pozorovatel. Nepříliš výkonný motor také "Dauntlessům" nedovoloval žádné nadstandardní dynamické vlastnosti.

Proto ještě před vstupem USA spatřila světlo svět varianta SDB-3, opatřená základními bezpečnostními prvky, jako byly samosvorné nádrže a částečné pancéřování pilota. Zadní střelec měl nyní k dispozici dvojici kulometů ráže 7,62mm. Náhradu za nepříliš výkonný motor se ovšem nalézt nepodařilo. I přesto byl SBD-3 zařazen do služby u námořnictva, kde zcela nahradil SBD-2, jež byly následně přeřazeny k námořní pěchotě. Celkem bylo vyrobeno 584 kusů varianty SBD-3, na jejíchž bedrech ležela takřka veškerá tíha námořních leteckých bojů v prvním roce války v tichomoří.

Varianta SDB-4 byla prakticky totožná s SBD-3, jediným rozdílem bylo nahrazení šestivoltové elektrické soustavy dvanáctivoltovou. Vyrobeno bylo 780 kusů.

Nejpočetnější verzí Dauntlessu byl SDB-5. Počátek výroby spadá do roku 1943. Ani výkonnější motor nedokázal příliš vylepšit malé výkony SBD, ten ale i nadále zůstával obávaným nepřítelem, zejména pro japonské námořnictvo. Celkem bylo vyrobeno 2965 kusů SBD-5, který se také stal první a současně jedinou verzí SBD, kterou provozoval jiný uživatel, než bojové jednotky USA. Konkrétně s nimi operovali piloti novozélandského letectva, letci z Letectva Svobodných Francouzů a po válce také piloti Mexika.

Výroba Dauntlessů končí počátkem léta 1944 variantou SDB-6. Tato nejvýkonnější verze byla vyrobena v počtu 450 kusů a sloužila opět výhradně u amerických jednotek. Je důležité uvést, že v roce 1944 již dávno neměly být letouny SBD ve výrobě, ale vzhledem k problémům při nasazení jeho nástupce, letounu Curtiss SB2C Helldiver, bylo nutné typ podržet ve výrobě i v době, kdy již výrazně zaostával za nepřátelskými typy. I přesto bojoval až do konce války v tichomoří a ještě v roce 1945 dosahoval určitých úspěchů.

Kromě námořních SBD, firma Douglas upravila svůj střemhlavý bombardér také pro potřeby americké armády. Ta jej zavedla jako Douglas A-24 Banshee. V řadách armádního letectva si však tento typ nezískal ani zdaleka takovou slávu a respekt, jako jeho námořní sourozenec. Bylo vyrobeno 953 kusů verzí A-24, A-24A a A-24B lišících se víceméně jen detaily.

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

Dauntlessy nad hořícím japonským křižníkem Mikuma 6. června 1942

Letouny Douglas SBD Dauntless se zapsaly do historie zejména díky jejich úspěchům proti Japonsku. Při bitvě v Korálovém moři se jim podařilo potopit letadlovou loď Šohó. Daleko větší proslulosti se jí podařilo dosáhnout v bitvě u Midway, kde Dauntlessy potopily čtyři japonské letadlové lodě a jeden křižník, což znamenalo obrat ve válce v Tichomoří.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Douglas SBD Dauntless

Douglas SBD Dauntless[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 muži (pilot, střelec-radista-pozorovatel)
  • Rozpětí: 12,649 m
  • Délka: 10,083 m
  • Výška: 4,14 m
  • Nosná plocha: 30,20 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2905 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 4842 kg
  • Maximální rychlost: 410 km/h
  • Dostup: 7781 m
  • Stoupavost: 8,6 m/s
  • Dolet: 1244 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Douglas SBD Dauntless ve Wikimedia Commons