Boeing P-26 Peashooter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boeing P-26 Peashooter
Boeing P-26
Boeing P-26
Určení stíhací letoun
Výrobce Boeing
První let 20. března 1932
Zařazeno 1932
Vyřazeno 1957 (Guatemala)
Uživatel USA
Španělsko
Čína
Panama
Guatemala
Filipíny
Výroba 19331936
Vyrobeno kusů 151

Boeing P-26 byl první jednoplošný stíhací letoun, který byl přijat do vojenského letectva Spojených států amerických. Letoun byl vyvinut jako nástupce úspěšného stíhacího dvouplošníku Boeing P-12. Prototyp absolvoval první lety již roku 1932 a byl prakticky ihned sériově vyráběn. Byl vyzbrojen dvěma kulomety a mohl nést až 90 kg bomb. Před druhou světovou válkou byl však již zastaralý a sloužil v USA pouze jako cvičný. Mezi piloty byl oblíben a vysloužil si přezdívku Peashooter. Účastnil se bojů v Číně a na Filipínách. Používalo ho několik zahraničních uživatelů, z nichž Guatemalské letectvo typ vyřadilo až v roce 1957.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Boeing P-26

Vývoj nového typu začal v roce 1931, přičemž už od počátku byla pro nový letoun zvolena jednoplošná konstrukce. Z různých možných koncepcí letounu byl nakonec zvolen Model 248, celokovový dolnoplošník s pevným podvozkem a otevřenou pilotní kabinou. Projekt byl v září 1931 předveden USAAC a už 5. prosince 1931 získal Boeing zakázku na stavbu tří prototypů, označených tehdy ještě XP-936. Jelikož byla právě hospodářská krize, Boeing stavěl nové pouze draky letounů a další vybavení dodalo USAAC.

Stavba probíhala rychlým tempem a už za dva měsíce byl dokončen první prototyp, který 20. března 1932 poprvé vzlétl. Pilot si po letu pochvaloval dobrou ovladatelnost letoun i rychlost o 48 km/h vyšší, než u zavedeného P-12. Druhý prototyp byl zalétán 22. dubna 1932 a třetí prototyp 6. května 1932.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o jednomístný jednomotorový dolnoplošník celokovové konstrukce s pevným podvozkem. V přídi letounu byl instalován vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Pratt & Whitney R-1340 Wasp (u prototypu ve verzi SR-1340E), který byl chráněn prstencem Townend. Pilotní kabina byla otevřená, pilota před větrem chránil jednoduchý štítek a za jeho hlavou byla pro případ nehody vysoká opěrka. Ocasní plochy byly klasické, ostruhové kolečko bylo kapotováno. Mezi křídlem, trupem a podvozkem konstrukci letounu vyztužoval systém drátových výztuh. Prototyp byl neozbrojen. Přistávací klapky byly instalovány až na základě s zkušeností s provozem prvních sériových strojů.

Sériové stroje[editovat | editovat zdroj]

Formace strojů P-26 za letu

Dne 28. ledna 1933 pak vedení USAAC objednalo první jedenáctikusovou sérii P-26A, u kterého bylo provedeno několik změn. Od prototypu se lišil zjednodušenou konstrukcí podvozku i jeho kapotáže, jež měly usnadnit údržbu. Byl instalován silnější motor R-1340-27 o výkonu 500 hp při 2200 otáčkách za minutu u země. Pomocí instalace přistávacích klapek byla snížena vysoká přistávací rychlost, jež u pilotů, nemajících zkušenosti s létáním na jednoplošnících, znamenala vysokou nehodovost. Letouny také měly výzbroj a radiostanici. Výzbroj se skládala ze dvou kulometů Browning ráže 7,62 mm a zásobou 500 nábojů. Někdy byl jeden z nich nahrazen 12,7 mm kulometem Browning s 200 náboji. Pro střelbu byl instalován i zaměřovač a fotokulomet. Letoun mohl nést dvě pumy po 52,6 kg či pět po 11,3 kg. Radiostanice se skládala z přijímačů SCR-183, SCR-192 a vysílače BC-180. Anténa vysílače byla umístěna před pilotní kabinou a stožárek přijímače byl na vrcholu svislé ocasní plochy. Této varianty bylo nakonec vyrobeno 111 kusů.

Na výrobu této varianty navázala vylepšená verze P-26B, která se lišila především výkonnějším motorem R-1340-33 o výkonu 575 hp. Motor měl místo karburátoru přímý vstřik paliva, ale díky jeho vyšší hmotnosti se výkony letounu zvýšily jen mírně. Celkem 23 kusů verze P-26C mělo nejprve motor R-1340-27, který byl ale časem vyměněn za verzi R-1340-33 a letouny této varianty byly přeznačeny na P-26B. Výroba strojů pro USAAC skončila touto verzí v březnu roku 1936.

Letouny P-26A, určené na export byly označeny Model 281. Bylo postaveno 12 kusů Modelu 281, z nichž dva byly neozbrojené předváděcí letouny a deset bylo určeno pro Čínu. Jeden z předváděcích kusů zakoupilo španělské republikánské letectvo.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

USAAC[editovat | editovat zdroj]

Letouny 17. Pursuit Group na fotografii z roku 1935

Jako první získala tento typ v prosinci 1933 jednotka 20. Pursuit group. Celkem letoun používalo deset amerických jednotek (1. Pursuit Group, 4. Composite Group, 15–18. Pursuit Group, 20. Pursuit Group, 31–32. Pursuit Group a 37. Pursuit Group), z nichž některé je provozovaly až do roku 1941. Jednotky se věnovaly především hlídkování a výcviku, přičemž letectvem nebyly nikdy bojově nasazeny. Šest letounu bylo zničeno na zemi při japonském útoku na Pearl Harbor a při napadení Filipín.

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Čína[editovat | editovat zdroj]

Do Číny byl 15. srpna odeslán předváděcí letounu Modelu 281, který zde sice havaroval, ale i tak si Čína, potýkající se s nedostatkem moderních letounů, objednala stavbu deseti sériových kusů. Prostředky na jejich zakoupení byly získány i pomocí sbírky mezi čínskými krajany v zahraničí. Letouny byly v Číně sestaveny v lednu 1936. Po vypuknutí druhé Čínsko-japonské války byly tyto letouny poprvé bojově nasazeny a to jako součástí obrany hlavního města Nanking. Například 15. srpna 1937 se těmto strojům podařilo sestřelit dva japonské bombardéry Micubiši G3M. Boje mezi čínskými letouny Model 281 a japonskými Micubiši A5M byly historicky prvními souboji moderních stíhacích jednoplošníků. Přesný počet vítězství, dosažených piloty na Modelu 281 není znám. V době dobytí Nankingu v prosinci 1937 už byl letuschopný jen jediný kus.

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

Španělské republikánské letectvo v první polovině roku 1937 zakoupilo druhý předváděcí kus Modelu 281, který zde byl provizorně vyzbrojen dvojicí nesynchronizovaných kulometů Vickers ráže 7,7 mm, umístěných v pouzdrech pod křídly a bojově nasazen (nejspíše při obraně Madridu) ve španělské občanské válce. Dne 21. října 1937 byl sestřelen letouny Fiat CR.32. Objednávce dalších strojů zabránila jejich vysoká cena.

Filipíny[editovat | editovat zdroj]

Filipínské letectvo získalo v červenci 1941 část amerických P-26. Po zapojení Japonska do války, byly letouny bojově nasazeny proti japonském letectvu a podařilo se jim dosáhnout i několika vzdušných vítězství. Všechny letouny byly při obraně Filipín zničeny přímo v boji, či vlastním personálem, aby nebyly ukořistěny.

Panama a Guatemala[editovat | editovat zdroj]

Jedenáct letounů P-26 používalo od roku 1940 panamské letectvo. Později byly předány Guatemale, kde sloužily jako stíhací a cvičné letouny (po válce už pouze jako cvičné). Poslední kusy byly vyřazeny v roce 1957. Dva guatemalské P-26 byly poté darovány do USA, kde jsou dnes vystaveny v muzejních expozicích.

Dochované kusy[editovat | editovat zdroj]

P-26A

V současnosti existují dva originální kusy P-26, pocházející z Guatemaly. První je vystaven v americkém National Air and Space Museum ve městě Washington, D.C.[1] a druhý vlastní museum Planes of Fame v kalifornském městě Chino. Vzniklo také několik replik.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

P-26A[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 8,50 m
  • Délka: 7,17 m
  • Výška: 3,05 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 996 kg
  • Vzletová hmotnost: 1358 kg
  • Maximální rychlost: 377 km/h ve výšce 1829 m
  • Dostup: 8500 m
  • Dolet: 579 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2× 7,62mm kulomet Browning (možná byla i kombinace 1× 7,62 mm a 1× 12,7 mm)
  • až 100 kg pum (2× 52,6 kg či 5× 11,3 kg)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.  
  • DVOŘÁK, Pavel. Boeing P-26. HPM. 1999, roč. 9, čís. 10, s. 2–7. ISSN 1210-1427.  
  • DVOŘÁK, Pavel. Boeing P-26 (dokončení). HPM. 1999, roč. 9, čís. 11, s. 2–4. ISSN 1210-1427.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Boeing P-26A Peashooter [online]. Smithsonian National Air and Space Museum, [cit. 2008-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Kategorie Boeing P-26 Peashooter ve Wikimedia Commons