Seversky P-35
| Seversky P-35 | |
|---|---|
 Seversky P-35, 27th PS, 1st Pursuit Group, USAAC | |
| Určení | stíhací letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Seversky Aircraft Corp. |
| Šéfkonstruktér | Alexander Kartveli |
| První let | 15. srpna 1935 |
| Zařazeno | 1937 |
| Uživatel | USAAC USAAF Flygvapnet Ekvádor Kolumbie |
| Vyrobeno kusů | 136 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Seversky P-35 byl americký jednomístný jednomotorový dolnoplošník, postavený na konci 30. let 20. století. Byl to první stíhací letoun USAAC, který měl celokovovou konstrukci, zatahovací podvozek a krytou pilotní kabinu.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Na počátku vývojové řady, ze které vzešel i typ P-35, byl třímístný obojživelný letoun Seversky SEV-3 z roku 1933, ze kterého byl v roce 1934 vyvinut cvičný letoun BT-8.
BT-8 se stal vzorem pro další typ, prototyp dvoumístné stíhačky SEV-2XP, navržený konstruktérem Alexandrem Kartvelim pro soutěž vypsanou výzbrojním oddělením USAAC v květnu 1935. Letoun společnosti Seversky se však při přepravě k testům poškodil a Kartveli stroj zmodernizoval a přestavěl na jednomístný SEV-1XP, přičemž pevný kapotovaný podvozek nahradil zatažitelným. SEV-1XP ve druhém kole soutěže 18. června 1935 zvítězil nad typem Curtiss P-36 Hawk. Curtiss však protestoval a tak se 15. dubna 1936 konalo třetí kolo. Původní pohonná jednotka SEV-1XP, Wright Cyclone R-1820-C5 o výkonu 625 kW, byla nahrazena spolehlivějším motorem Pratt & Whitney R-1830-9.[1] Seversky byl opět vyhlášen vítězem a jeho prototyp byl přeznačen na XP-35. Současně byla objednána sériová výroba 76 kusů (sér. č. 36-354 až 36-429), jejichž dodávky proběhly od července 1937 do srpna 1938. Výzbroj byla složena z jednoho kulometu M2 Browning ráže 12,7 mm a jednoho ráže 7,62 mm. Závěsníky pojaly až 136 kg pum.[2]
Prvním zahraničním uživatelem se stalo Švédské letectvo (Flygvapnet), které však na výrobci požadovalo zlepšení výkonů P-35 i jeho exportní obměny EP-1. Nová švédská verze EP-106 tak létala s motorem Pratt & Whitney R-1830-45 o výkonu 772 kW. Hlavňovou výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety Bofors M/22F ráže 7,92 mm a dva křídelní Bofors M/39A ráže 13,2 mm. Nosnost pum se zvýšila na 160 kg.[2] Těžší pohonná jednotka byla kompenzována prodloužením trupu mezi koncem kabiny a kýlovkou, změněno bylo i zatahování ostruhy. Samotná zakázka Flygvapnetu na 15 exemplářů byla vystavena 22. června 1939, jejíž realizace proběhla v lednu 1940. Ve Švédsku sloužily pod označením J-9.
Druhá zakázka na 45 letounů následovala 11. října 1939, třetí na 60 kusů pak 5. ledna 1941. Letouny z druhé švédské objednávky byly dohotoveny v červnu 1940, třetí již nebyla realizována z důvodu uvalení embarga na vývoz zbraní Kongresem. EP-106 dokončené v únoru 1941 (41-17434 až 41-17493) převzalo USAAC, dostaly americkou hlavňovou výzbroj a označení P-35A.
V prosinci 1941 bylo 48 kusů odesláno na Filipíny, kde jich však po prvním dnu japonského útoku přežilo jen osm.[2] Zbývajících 12 P-35A ze stavu tehdy již USAAF bylo odprodáno Ekvádoru.
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Ekvádor
Japonské císařství – ukořistěné kusy
Kolumbie
Sovětský svaz
Švédsko
Spojené státy americké
.svg){kind=small}
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje platí pro P-35A[2]
.jpg)
Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Rozpětí: 10,9 m
- Délka: 8,15 m
- Výška: 2,96 m
- Nosná plocha: 20,44 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 2060 kg
- Vzletová hmotnost: 2769 kg
- Max. vzletová hmotnost: 3941 kg
- Pohonná jednotka: 1× dvouhvězdicový vzduchem chlazený čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-45 Twin Wasp
- Výkon motoru: 1050 hp (783 kW)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost v 3000 m: 465 km/h
- Cestovní rychlost: 415 km/h
- Dostup: 9550 m
- Stoupavost: 9,8 m/s
- Dolet: 1529 km
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 84.
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 72 a 73.
- NĚMEČEK, Václav. Seversky Republic P-35, EF-106, P-35A. Letectví a kosmonautika. 2000, roč. LXXVI., čís. 5, s. 43.
- NĚMEČEK, Václav. Republic (Seversky) P-35. Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 11, s. 34.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seversky P-35 na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Seversky P-35 Archivováno 5. 6. 2016 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu Seversky P-35
