Douglas DC-2
| Douglas DC-2 | |
 DC-2 PH-AJU |
|
| Určení | Dopravní a transportní letoun |
|---|---|
| Výrobce | Douglas Aircraft |
| První let | 11. května 1934 |
| Zařazen | 18. května 1934 |
| Uživatel | USA (USAAC, USAAF, USMC,USN) Austrálie, Anglie, Československo, Finsko, Německo, Španělsko, |
| Vyrobeno | 156 ks |
Douglas DC-2 byl dvoumotorový dopravní letoun vyráběný od roku 1934; soutěžil s letounem Boeing 247.
Letoun vycházel z prototypu DC-1 s několika úpravami (delší trup, 14 míst pro cestující, silnější motory). Letoun jako první koupila společnost TWA; stroj zaujal i ostatní americké dopravce a TWA následovaly. Letouny pro evropské zákazníky (KLM, LOT, Swissair, CLS a LAPE) se montovaly ve firmě Fokker v Nizozemsku.
I když byl letoun později zastíněn úspěšným následníkem DC-3, tak byl první letoun, který ukázal, že pasažér může cestovat pohodlně a spolehlivě. Na důkaz toho se první letoun společnosti KLM (DC-2 PH-AJU) účastnil závodu MacRobertson Air Race mezi Londýnem a Melbourne. Z dvaceti účastníků dorazil druhý za letounem de Havilland DH.88. Cesta letounu DC-2 trvala 90 h a 13 min, ve vzduchu byl 81 h a 10 min.
Letouny DC-2 zakoupila roku 1936 i Československá letecká společnost.
Obsah |
[editovat] Varianty
Několik letounů DC-2 bylo vyrobeno pro vojenské letectvo s několika úpravami:
- 1 XC-32 - 16místný transportní letoun, později létající velitelské stanoviště.
- 18 C-33 - Transportní letoun pro náklad; na konci trupu měl odklápěcí dveře.
- 2 YC-34 - Letoun pro VIP. později přeznačen na C-34.
- 1 C-38 - Upravená verze C-33 s kýlovkou a ocasními plachami jako DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-45 o výkonu 930 hp (694 kW) každý. Původní označení bylo C-33A.
- 35 C-39 - Letoun složený z dílů pro DC-2 a DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-55 o výkonu 975 hp (727 kW) každý
- 1 C-41 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 o výkonu 1200 hp (895 kW) každý
- 1 C-42 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 o výkonu 1200 hp (895 kW) každý, plus dva podobné přestavěné C-39.
- R2D - Jeden transportní letoun pro US Navy.
- R2D-1 - Čtyři transportní letouny pro US Navy.
24 dopravních DC-2 na začátku druhé světové války byly označeny C-32A.
- DC-2A - Označení dvou civilních DC-2 s motory Pratt & Whitney Hornet.
- DC-2B - Označení dvou DC-2, prodaných do Polska (LOT). Letoun poháněly dva britské motory Bristol Pegasus VI.
[editovat] Dochované stroje
V současné době už žádný letoun DC-2 není ve službě. Nicméně 4 přežily do 21. století :
- c/n 1404: Aviodrome museum v Lelystadu, Nizozemsko vlastní poslední letuschopný DC-2. Je to bývalý letoun amerického námořnictva, nese znaky KLM a někdy je k vidění na leteckých akcích v Evropě.
Tento letoun (N39165) je nyní zařazen v USA a je umístěn v Houstonu. - c/n 1368: Bývalý letoun společnosti Pan Am, který byl používán společností Douglas historical foundation než jí roku 1997 koupil Boeing. Nyní je umístěn v leteckém muzeu v Seattlu.
Tento letoun (N1934D) nedávno letěl do Santa Maria v Kalifornii pro nový nátěr. - c/n 1288: Toto je druhý letoun v Nizozemsku, vlastní ho společnost Dutch Dakota Association. Letoun není letuschopný, potřebuje mnoho oprav. Jeho první majitel byla společnost Eastern Air Lines.
- Jeden DC-2 je uchován v Finském muzeu. Jiný letoun bez křídel (c/n 1562) je k vidění v jiném Finském muzeu. [1]
- c/n 1292: Tři letouny DC-2 jsou zachovány v Austrálii, tento letoun (c/n 1292) je jeden z deseti, které patřily společnosti Eastern Airlines DC-2, než byly během druhé světové války koupeny australským letectvem jako A30-9; nyní je dáván dohromady Australské letecké muzeum
[editovat] Specifikace (DC-2)
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 2 - 3
- Kapacita: 14 cestujících
- Délka: 19,1 m
- Rozpětí: 25,9 m
- Výška: 4,8 m
- Hmotnost (prázdný): 5 650 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 8 420 kg
- Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Wright Cyclone GR-F53, každý o výkonu 730 hp (540 kW)
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 338 km/h
- Dolet: 1 750 km
- Dostup: 6 930 km
- Stoupavost: 310 m/min
