Douglas DC-2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
DC-2
DC-2 PH-AJU
DC-2 PH-AJU
Určení Dopravní a transportní letoun
Výrobce Douglas Aircraft
První let 11. května 1934
Zařazeno 18. května 1934
Uživatel USA (USAAC, USAAF, USMC,USN)
Austrálie, Anglie, Československo, Finsko, Německo, Španělsko, Rakousko, Japonsko, SSSR, Francie, Čína
Výroba 1934 - červen 1937
Vyrobeno kusů 193 ks
Vyvinuto z typu Douglas DC-1
Další vývoj B-18 Bolo
Douglas DC-3

Douglas DC-2 byl dvoumotorový dopravní letoun zalétaný 11. května roku 1934 (sériové číslo 1237, NC-13711); soutěžil s letounem Boeing 247.

Letoun vycházel z prototypu DC-1 s několika úpravami (delší trup, 14 míst pro cestující, silnější motory). Letoun jako první koupila společnost TWA; stroj zaujal i ostatní americké dopravce a TWA následovaly. Letouny pro evropské zákazníky (KLM 21 letounů, LOT DC-2B s motory Bristol Pegasus VI, Swissair 6 strojů, CLS a LAPE) se montovaly ve firmě Fokker v Nizozemsku, kde z dílů dodávaných z USA vzniklo 39 letounů. Jednu DC-2 (s. č. 1413, URSSM-25) zakoupil Sovětský svaz ke studijním a zkušebním ůčelům, v březnu 1934 zakoupilo licenci Japonsko. Jeden vzorový stroj byl dodán v dílech a pět DC-2 vyrobila společnost Nakajima Hikoki K. K. I když byl letoun později zastíněn úspěšným následníkem DC-3, tak byl první letoun, který ukázal, že pasažér může cestovat pohodlně a spolehlivě. Na důkaz toho se první letoun společnosti KLM (DC-2 PH-AJU) účastnil závodu MacRobertson Air Race mezi Londýnem a Melbourne. Z dvaceti účastníků dorazil druhý za letounem de Havilland DH.88. Cesta letounu DC-2 trvala 90 h a 13 min, ve vzduchu byl 81 h a 10 min.

Použití v Československu[editovat | editovat zdroj]

Celkem pět strojů DC-2 bylo používáno i společností ČLS (Československá letecká společnost). První dvě letadla DC-2 (s. č. 1581, OK-AIA a s. č. 1582, OK-AIB) přepravce získal v roce 1936 a nasadil na lince Praha – Vídeň a Praha – Amsterdam. Letadlo OK-AIA však bylo 20. dubna 1936 zničeno při přistávání v nepříznivém počasí při prvním letu pod ČLS. Už koncem roku 1936 však bylo nahrazeno DC-2 s. č. 1562, OK-AIC. Po vzniku protektorátu stroje ČLS brzy dolétaly, vzhledem ke skutečnosti, že podle říšského leteckého práva mohla leteckou dopravu zabezpečovat výhradně Deutsche Lufthansa, která převzala zbytek DC-2 společnosti ČLS ([1], [2])

Němci předali dva letouny DC-2 společnosti ČLS do Finska. První OK-AIB nesl po záboru německou imatrikulaci D-AAIB a v březnu 1941 se dostal k finské společnosti Aero Oy jako OH-DLA. Od 14. května létal jako OH-LDA se jménem "Voima". V roce 1949 stroj převzalo finské letectvo s označením DO-2 a pojmenovalo "Isoo-Antti". Druhou DC-2 ve Finsku byla OK-AIO, která u Aero Oy sloužila nejprve jako OH-DLB, poté OH-LDB "Sisu" a nakonec u finského letectva s trupovým označením DO-3 a jménem "Pikku-Lassi". Vyřazeny byly v roce 1956.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Několik letounů DC-2 bylo vyrobeno pro vojenské letectvo s několika úpravami:

  • 1 XC-32 - 16místný transportní letoun, později létající velitelské stanoviště.
  • 18 C-33 - Transportní letoun pro náklad; na konci trupu měl odklápěcí dveře.
  • 2 YC-34 - Letoun pro VIP. později přeznačen na C-34.
  • 1 C-38 - Upravená verze C-33 s kýlovkou a ocasními plachami jako DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-45 o výkonu 930 hp (694 kW) každý. Původní označení bylo C-33A.
  • 35 C-39 - Letoun složený z dílů pro DC-2 a DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-55 o výkonu 975 hp (727 kW) každý
  • 1 C-41 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 o výkonu 1200 hp (895 kW) každý
  • 1 C-42 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 o výkonu 1200 hp (895 kW) každý, plus dva podobné přestavěné C-39.
  • R2D - Jeden transportní letoun pro US Navy.
  • R2D-1 - Čtyři transportní letouny pro US Navy.

24 dopravních DC-2 na začátku druhé světové války byly označeny C-32A.

  • DC-2A - Označení dvou civilních DC-2 s motory Pratt & Whitney Hornet.
  • DC-2B - Označení dvou DC-2, prodaných do Polska (LOT). Letoun poháněly dva britské motory Bristol Pegasus VI.

Dochované stroje[editovat | editovat zdroj]

DC-2 - c/n 1404

V současné době už žádný letoun DC-2 není ve službě. Nicméně 4 přežily do 21. století :

Specifikace (DC-2)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 - 3
  • Kapacita: 14 cestujících
  • Délka: 19,1 m
  • Rozpětí: 25,9 m
  • Výška: 4,8 m
  • Hmotnost (prázdný): 5 650 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 8 420 kg
  • Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Wright Cyclone GR-F53, každý o výkonu 730 hp (540 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 338 km/h
  • Dolet: 1 750 km
  • Dostup: 6 930 km
  • Stoupavost: 310 m/min

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Aviation-safety

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]