Grumman F4F Wildcat
| Grumman F4F Wildcat | |
 Wildcat 846. squadrony FAA s invazními pruhy |
|
| Určení | stíhací letoun |
|---|---|
| Výrobce | Grumman |
| První let | 2. září 1937 (XF4F-2) |
| Zařazen | prosinec 1940 |
| Vyřazen | 1945 |
| Uživatel | USA (US Navy, US Marine Corps) Velká Británie (FAA) Kanada (RCAF) |
| Vyrobeno | 7815 ks |
Grumman F4F Wildcat byl na počátku druhé světové války nejdůležitějším palubním stíhacím letadlem, které sloužilo u leteckých sil USMC, US Navy a jako Martlet i u FAA. U posledních dvou jmenovaných subjektů operoval i z letadlových lodí. Až do příchodu svých nástupců F6F Hellcat a F4U Corsair v roce 1943 byl jediným strojem ve výzbroji leteckých sil amerického námořnictva a námořní pěchoty, který se dokázal alespoň vyrovnat japonským Zerům. I po příchodu výkonnějších nástupců však zůstal (ve variantě FM Wildcat) ve výzbroji eskortních letadlových lodí po zbytek války.
Obsah |
Vývoj[editovat]
Přímým předchůdcem letounu Wildcat byl dvouplošník XF4F-1[1] zkonstruovaný roku 1935 na podkladě vypsané soutěže. V ní se ale objevil vážný konkurent v podobě jednoplošného XF2A-1. Firma Grumman se ale nevzdávala a pokračovala ve vývoji a ve zdokonalování svého stroje. Byla opuštěna dvouplošná konfigurace a v roce 1936[2] vznikl jednoplošník XF4F-2[1]. První prototyp XF4F-2 vzlétl 2. září 1937. Letoun poháněl hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1830-66 Twin Wasp o výkonu 1050 hp. Vyzbrojen byl dvojicí kulometů ráže 7,62 mm v trupu a další dvojicí kulometů ráže 12,7 mm v křídlech. Soutěž nakonec vyhrál konkurenční XF2A-1, ale v říjnu 1938 byl u Grummanu objednán vývoj dalšího prototypu XF4F-3. Zdokonalený prototyp byl vybaven motorem XR-1830-76 Twin Wasp o výkonu 1200 hp a došlo ke konstrukčním úpravám. Křídlo dostalo nový tvar („useknuté“ konce, místo koncových oblouků) a rovněž ocasní plochy byly předělány. XF4F-3 poprvé vzlétl 12. února 1939.[2] O tento zmodernizovaný stroj nakonec projevilo americké námořní letectvo zájem a dalo mu přednost před letounem Buffalo.
V roce 1939 získala firma Grumman objednávky od amerického námořnictva (na 78 kusů)[2] i od Francie (81 kusů + 10 na náhradní díly)[2], která měla po vypuknutí války nedostatek moderních letounů. Verze pro Francii byla označována jako G-36A a lišila se mimo jiné motorem (devítiválec Wright R-1820-G205A Cyclone) a výzbrojí (šest 7,5mm kulometů: po dvou v každém křídle a nad motorem). Po kapitulaci Francie objednané stroje převzala Velká Británie, která jimi vyzbrojila svoje letadlové lodě, přičemž stroje dostaly název Martlet Mk.I a byly přezbrojeny na 4x12,7mm.[2][1]
 |
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
Výzbroj se u různých verzí lišila. Verze F4F-4 měla 6 kulometů ráže 12,7 mm ve sklápěcích křídlech. Celkem bylo vyrobeno 7815 kusů všech verzí.
Bojové nasazení[editovat]
Letoun Grumman F4F Wildcat se účastnil všech důležitých námořních operací od bitvy v Korálovém moři, přes bitvu u Midway a Guadalcanal, vylodění v severní Africe i ochrany konvojů přes Atlantik. Při vzájemných soubojích v Pacifiku byla japonská letadla Micubiši A6M2 Zero lepší v doletu a obratnosti, ovšem Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu, robustní, spolehlivý a snášel i těžká poškození.
Hlavní technické údaje F4F-4[editovat]
- Posádka: 1 (pilot)
- Pohonná jednotka: vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-86[3]
- Výkon motoru: 1200 hp (895 kW)[3]
- Rozpětí: 38 stop (11,58 m)[3]
- Rozpětí se složenými křídly: 14 stop 4 palce(4,37 m)[3]
- Délka: 29 stop 10 palců (9,09 m)[3]
- Výška: 11 stop 9 palců (3,58 m)[3]
- Nosná plocha: 260 stop² (24,15 m²)[2]
- Prázdná hmotnost: 5448 lb (2471,2 kg)[3]
- Maximální vzletová hmotnost : 7975 lb (3617,4 kg)[3]
- Maximální rychlost:
- Praktický dostup: 34 900 stop (10 637,5 m)[3]
- Čas výstupu do výšky 6096 m: 12,4 min[zdroj?]
- Dolet: 770 mil (1239,2 km)[3]
- Max. dolet: 2051 km (s přídavnými nádržemi při rychlosti 246 km/h)[zdroj?]
- Zásoba paliva: 144 galonů (545,1 l) + dvě přídavné nádrže po 58 galonech (219,6)[3]
- Výzbroj:
- 6 × kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm v křídlech (240 nábojů na hlaveň)[3]
- 2 pumy po 100 lb (45,36 kg) pod křídly[3]
Odkazy[editovat]
Literatura[editovat]
- Charles A. Mendenhall Gallant Grummans in World War II, ISBN 0-87938-177-9
- Ing. Vlastimil Ehrman Grumman Wildcat, Modelpres, ISBN 80-901328-7-1
- Adam Jarski F4F Wildcat, Monografie Lotnicze, ISBN 83-86208-29-5
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.
- TILLMAN, Barrett. Stíhací esa na Wildcatech. Plzeň : Mustang, 1996. Překlad Ospreye Wildcat Aces of World War II. ISBN 80-7191-121-6.
- LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. (anglicky) – citováno jako Lundstrom (I)
- LUNDSTROM, John B. The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis : Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 1591144728. (anglicky) – citováno jako Lundstrom (II)
Reference[editovat]
- ↑ a b c Grumman F4F "Wildcat" Fighters na history.navy.mil
- ↑ a b c d e f The Grumman F4F Wildcat na vectorsite.net
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n DWYER, Larry. The Grumman F4F Wildcat [online]. The Aviation History Online Museum, rev. 2010-03-30, [cit. 2010-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grumman F4F Wildcat [online]. palba.cz, 2008-07-24, [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. (česky)
Externí odkazy[editovat]
- Grumman F4F Wildcat [online]. palba.cz, 2008-07-24, [cit. 2009-06-08]. Dostupné online. (česky)
