Douglas A-1 Skyraider
| A-1 Skyraider | |
 Douglas A-1H Skyraider nad Vietnamem |
|
| Určení | útočný letoun |
|---|---|
| Výrobce | Douglas Aircraft Company |
| Šéfkonstruktér | Ed Heinemann |
| První let | 18. března 1945 |
| Zařazen | 50. léta |
| Vyřazen | 70. léta |
| Uživatel | US Navy, USAF |
| Výroba | 1945–1957 |
| Vyrobeno | 3180 |
| Varianty | Douglas AD-1 až AD-7 |
Douglas A-1 Skyraider (původně Douglas AD Skyraider) byl americký palubní bitevní a lehký bombardovací letoun, který sloužil v 50., 60. a na počátku 70. let 20. století. Přestože by se stroj poháněný pístovým motorem v době nástupu proudových letounů mohl jevit jako morálně zastaralý, měl před sebou dlouhou a úspěšnou operační službu. V roli bitevního a lehkého bombardovacího letounu se osvědčil a měl dlouhou řadu nástupců, která je zatím zakončena typem Fairchild A-10 Thunderbolt II. Byl také modifikován pro řadu dalších úkolů, například pro protiponorkový boj.
Obsah |
Vývoj [editovat]
Koncepce [editovat]
Specifikace pro vývoj letounu vznikly v druhé polovině druhé světové války a odrážely nejnovější trend ve vývoji bombardovacích letounů. Ten končil se specializací letounů a směřoval k získání jednoho univerzálního typu, který by dovedl provádět jak bitevní úkoly, tak střemhlavé bombardování a útok torpédy. Ty původně prováděly vícemístné specializované letouny Grumman TBF Avenger, Douglas SBD Dauntless a další. Nové stroje, které reprezentuje právě A-1 Skyraider a jeho méně úspěšný konkerent Martin AM Mauler, byly oproti svým předchůdcům jednomístné, značně výkonnější a nesly do té doby nevídaný náklad výzbroje.
Konstrukce a testy [editovat]
Specifikace US Navy v případě tohoto typu požadovala jednomístný palubní a torpédový bombardovací letoun s dlouhým doletem a vysokými výkony. Letoun, navržený konstruktérem Edem Heinemannem, byl objednán v červenci 1944 jako XBT2D-1. Prototyp poprvé vzlétl 18. března 1945 a už následující měsíc byl odeslán do Armádního testovacího centra na zkoušky. Před vstupem letounu do služby se jeho označení změnilo na AD-1. V prosinci 1946 byl squadroně VA-19A dodán první kus. Sériová výroba typu probíhala v kalifornské továrně Douglasu v El Segundu.
AD-1 byl dolnoplošník s přímým křídlem, poháněný dvouhvězdicovým osmnáctiválcem Wright R-3350 Duplex Cyclone. Pod každou polovinou křídla měl celkem sedm závěsníků. Velké přímé křídlo letounu dávalo výtečné manévrovací schopnosti v nízkých výškách, velikou nosnost výzbroje, velký dolet a schopnost dlouho se pohybovat v bojové zóně. Navíc byl AD-1 přímo konstruován pro akce bitevního charakteru a byl proti pozemní palbě chráněn lépe, než dodatečně upravené a původně pro jiné účely konstruované stíhací letouny, jako byly North American P-51 Mustang či Vought F4U Corsair.
Skyraider, který byl následníkem druhoválečných bombardovacích letounů, byl v rámci US Navy v roli lehkého útočného letounu nahrazen v 60. letech typem Douglas A-4 Skyhawk. V korejské a vietnamské válce sloužil především jako bitevní letoun a letoun blízké vzdušné podpory pozemních jednotek. Ve Vietnamu ho v této roli nahradily modernější typy Cessna A-37 Dragonfly a Vought A-7 Corsair II.
Skyraider byl často upravován, přičemž nejrozsáhlejší modifikaci představovala přestavba typu na letoun včasné výstrahy a pro protiponorkový boj. V této roli Skyraider nahradil stroje Grumman TBM-3W Avenger a sám byl po letech nahrazen letounem Grumman E-1 Tracer. Tuto variantu kromě US Navy používalo i Royal Navy, u kterého ho ve službě nahradil domácí typ Fairey Gannet.
Operační služba [editovat]
Korea [editovat]
Přestože Skyraider přišel příliš pozdě na to, aby se účastnil druhé větové války, stal se oporou úderných sil amerických letadlových lodí a námořní pěchoty v korejské válce. Armáda je tehdy neprovozovala. Skyraidery US Navy a USMC byly zbarveny tradiční kamufláží Dark navy blue.
K prvnímu bojovému vzletu Skyraideru došlo 3. července 1950 z paluby letadlové lodi USS Valley Forge. Dne 16. června 1953 dosáhl Skyraider jednotky VMC-1 americké námořní pěchoty jediné vzdušné vítězství letounu v celé válce, když sestřelil severokorejský dvouplošník Polikarpov Po-2. Během celé války bylo 101 letounů ztraceno v boji a dalších 27 při nehodách, což je úhrnem 128 ztracených strojů.
Vietnam [editovat]
Přes nástup proudových letounů v 50. letech tvořily Skyraidery podstatnou část útočné síly letadlových lodí až do 60. let. Kromě letounu Douglas A-4 Skyhawk, byl jejich hlavním nástupcem také střední bombardér Grumman A-6 Intruder. Skyraidery se účastnily prvních amerických náletů na Severní Vietnam, ale brzy byly v této roli nahrazeny právě Intrudery.
Dvakrát se pilotům Skyraiderů podařilo sestřelit severovietnamskou stíhačku MiG-17. K prvnímu sestřelu došlo 20. června 1965 a vítězství si rozdělili piloti z jednotky VA-25, Clinton B. Johnson a Charles W. Hartman III. K druhému sestřelu došlo 9. října 1966 a vítězství dosáhl William T. Patton z jednotky VA-176.
V době, kdy Skyraidery námočnictva a námořní pěchoty nahrazovaly proudové letouny, začalo je ve velkém provozovat americké letectvo a Letectvo Jižního Vietnamu. Ve službách USAF se proslavily především jako doprovod vrtulníků při misích na záchranu posádek sestřelených letounů. Dva z pilotů Skyraiderů byli za hrdinství projevené v těchto misích vyznamenáni Medailí cti, nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním. Skyraidery také jako první fungovaly jako předsunutí letečtí návodčí, v misích COIN a při blízké podpoře pozemních jednotek.
V listopadu 1972 byly všechny Skyraidery, které Američané provozovaly v Jihovýchodní Asii, předány letectvu Jižního Vietnamu a USAF je nahradilo novými proudovými letouny Vought A-7 Corsair II.
Celkové ztráty letounů A-1 v jihovýchodní Asii činily 266 letounů. Z toho 201 kusů patřilo USAF a 65 námořnictvu. Pět z nich sestřelily Vietnamské řízené střely SAM a tři byly sestřeleny ve vzdušném boji. Letouny sestřelené 29. dubna 1966 a 19. dubna 1967 byly sestřeleny severokorejským MiGem-17 a poslední letoun, ztracený 14. února 1968 byl zničen čínským MiGem-19.
Alžírsko [editovat]
Francouzské letectvo, bojující v té době v alžírské válce, v roce 1958 zakoupilo 113 Skyraiderů, uvolněných ze stavu amerického námořnictva. Ty měly při operacích v Alžírsku nahradit francouzské letouny Republic P-47 Thunderbolt. Bojově tyto letouny létaly od prosince 1959 a používaly je eskadry (Escadre de Chasse) EC 20 (skládající se z částí 1/20 "Aures Nementcha," EC 2/20 "Ouarsenis" a EC 3/20 "Oranie") a EC 21. Jejich hlavním úkolem byla letecká podpora francouzských jednotek. Při těchto operacích byly Skyraidery vyzbrojeny především neřízenými střelami, pumami a napalmem. Letouny, které přečkaly tento konflikt, byly prodány do Gabonu a Čadu.
Varianty [editovat]
- XBT2D-1: Prototyp pro US Navy. 1 kus.
- XBT2D-1N: Prototypy třímístného nočního útočného letounu. 3 kusy.
- XBT2D-1P: Prototyp průzkumné varianty. 1 kus.
- XBT2D-1Q: Prototyp dvoumístného letounu pro elektronický boj. 1 kus.
- BT2D-2 (XAD-2): Útočný letoun. 1 prototyp.
- AD-1: První sériová varianta. 242 kusů.
- AD-1Q: Dvoumístný AD-1, upravený pro elektronický boj. 35 kusů.
- AD-1U: AD-1 vybavený rušičkou radarů.
- XAD-1W: Prototyp třímístnéhop letounu pro včasnou výstrahu. 1 kus.
- AD-2: Sériová varianta se silnějším motorem Wright R-3350-26W o výkonu 2 700 hp (2 000 kW). 156 kusů.
- AD-2D: Neoficiální označení pro letouny AD-2, upravené na bezpilotní a používané pro sběr radioaktivního materiálu ze vzduchu po jaderných testech.
- AD-2Q: Verze AD-2 upravená na dvoumístný letoun pro elektronický boj. 21 kusů.
- AD-2QU: Verze AD-2 pro elektronický boj. 1 kus.
- XAD-2: Podobný verzi XBT2D-1. Jiný motor a zvýšená zásoba paliva.
- AD-3: Plánovaná varianta s turbovrtulovým motorem. Jedná se o typ Douglas A2D Skyshark.
- AD-3: Silnější konstrukce trupu, vylepšený podvozek a upravený překryt kabiny. 125 kusů.
- AD-3S: Verze pro protiponorkový boj. 2 prototypy.
- AD-3N: Třímístná verze pro noční útoky. 15 kusů.
- AD-3Q: Verze pro elektronický boj. 23 kusů.
- AD-3QU: Verze pro vlekání cílů. Většina ale byla dodána ve verzi AD-3Q.
- AD-3W: Jedna v prvních verzí letounu včasné výstrahy. 31 kusů.
- XAD-3E: Verze AD-3W upravená pro protiponorkový boj ASW. Nová vrtule Aeroproducts.
- AD-4: Zesílený podvozek, modernější radar, kompas typu G-2, čtyři kanóny ráže 20 mm. Pod křídlem byly instalovány závěsníky pro vypouštění 14 neřízených střel. 372 kusů.
- AD-4B: Speciální verze upravená pro nesení jaderných zbraní. 165 kusů (dalších 28 bylo přestavěno z jiných verzí).
- AD-4L: Úprava pro zimní operace. 63 kusů.
- AD-4N: Třímístná noční útočná varianta. 307 kusů.
- AD-4NA: Stroje verze AD-4N u kterých bylo odstraněno vybavení pro noční operace a naopak přidány 4 kanóny ráže 20 mm. V Koreji se užívaly pro bitevní akce. 100 kusů.
- AD-4NL: Podvarianta AD-4N. 36 kusů.
- AD-4Q: Dvoumístný letoun pro elektronický boj. Podverze AD-4. 39 kusů.
- AD-4W: Třímístný letoun včasné výstrahy. 168 kusů.
- Skyraider AEW. Mk 1: 50 kusů AD-4W, které provozovalo Royal Navy.
- A-1E (AD-5): Dvoumístný letoun. Sedadla byla umístěna vedle sebe. Bez aerodynamických brzd. 212 kusů.
- A-1G (AD-5N) - Čtyřmístný noční útočný letoun, vybavený i pro elektronický boj. 239 kusů.
- EA-1F (AD-5Q) - Čtyřmístný letoun pro elektronický boj. Přestavěno 54 kusů.
- AD-5S: Prototyp pro testy detektoru magnetických anomálií, vybavení pro protiponorkový boj.
- EA-1E (AD-5W): Čtyřmístný letoun včasné výstrahy.
- A-1H (AD-6) - Jednomístný útočný letoun. 713 kusů.
- A-1J (AD-7): Poslední sériová verze. Motor verze R3350-26WB, 72 kusů.
- UA-1E: jiné označení pro AD-5.
Uživatelé [editovat]
Hlavní technické údaje [editovat]
A-1H [editovat]
- Posádka: 1
- Rozpětí: 15,24 m
- Délka: 11,836 m
- Výška: 4,775 m
- Nosná plocha: 37,19 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 5429 kg
- Vzletová hmotnost: 8178 kg
- Max. vzletová hmotnost: 11 340 kg
- Maximální rychlost: 515 km/h
- Cestovní rychlost: 475 km/h
- Dostup: 8687 m
- Dolet: 2116 km
Pohonná jednotka [editovat]
- 1× čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350-26WA Duplex Cyclone
- Výkon motoru: 2700 k (2013 kW)
Výzbroj [editovat]
- 4 × 20mm kanón
- maximálně 3629 kg výzbroje na 15 závěsnících (neřízené rakety, pumy, torpéda, miny, kontejnery s kanóny a kulomety)
Externí odkazy [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku A-1 Skyraider na anglické Wikipedii.
