North American T-28 Trojan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-28 Trojan
Letoun T-28B náležející US Navy
Letoun T-28B náležející US Navy
Určení cvičný letoun
Výrobce North American Aviation
První let 24. září 1949
Vyřazeno 14. března 1984 (US Navy)
Charakter vyřazen
Uživatel USA (USAF, US Navy)
Jižní Vietnam, Francie a další
Výroba 1950 - 1957
Vyrobeno kusů 1 948

North American T-28 Trojan bylo cvičné letadlo poháněné pístovým motorem používané americkým letectvem (USAF) a americkým námořnictvem (US Navy) od počátku 50. let 20. století. Navzdory tomu, že se jednalo o cvičný letoun, byl letoun úspěšně využíván i při protipartyzánských akcích, a to hlavně ve válce ve Vietnamu.

Vývoj a popis[editovat | editovat zdroj]

24. září 1949 poprvé vzlétl prototyp označený XT-28 (firemní označení NA-159), který měl nahradit cvičné letouny T-6 Texan. Zkoušky dopadly úspěšně, a proto bylo v letech 19501957 vyrobeno celkem 1 948 kusů těchto letounů.

Určitý počet letounů byl, po svém vyřazení ze služby v ozbrojených silách USA, přestavěn společností Hamilton Aircraft na dvě verze nazývané Nomair. První repasované stroje, označené T-28R-1, se podobaly standardnímu letounu T-28 a byly dodány Brazilskému námořnictvu. Později byl vytvořen mnohem více přestavěný model T-28R-2, který měl 5 míst místo původních dvou a mohl být použit k nejrůznějším účelům. Další civilní přestavby bývalých armádních strojů T-28 prováděla společnost PacAero pod označením Nomad Mark I a Nomad Mark II[1]

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Letoun T-28A národní gardy státu Západní Virginia v roce 1957.

Poté, co se letoun stal cvičným strojem pro primární výcvik u amerického letectva, byl letoun přijat i u amerického námořnictva a námořní pěchoty. Ačkoliv letectvo vyřadilo letoun z primárního výcviku pilotů již na počátku 60. let 20. století, letoun byl i nadále omezeně používán pro trénink posádek speciálních operací a pro základní výcvik pilotů cizích armád. V námořnictvu (a u námořní pěchoty a pobřežní stráže) byl letoun používán až do počátku 80. let 20. století.

Mnoho letounů T-28 bylo následně prodáno civilním majitelům, kde pro své rozumné provozní náklady vystupuje na mnoha leteckých dnech dodnes.

Válka ve Vietnamu[editovat | editovat zdroj]

Jihovietnamské letouny T-28D.

V roce 1963 poručík Chert Saibory thajské národnosti dezertoval s laoským letounem T-28 dop Severního Vietnamu. Saibory byl okamžitě uvězněn a jeho letoun zajištěn. Během šesti měsíců byl letoun opraven a zařazen do Severovietnamského letectva jako první stíhací letoun.[2]

Letoun T-28 byl dodáván i letectvu Jižního Vietnamu, kde podporovaly pozemní operace jihovietnamské armády. Zde zažily rozsáhlou služby, stejně tak sloužily i u laoského letectva během operací v Laosu. Letoun T-28 byl prvním americkým bojovým letounem, který byl ztracen nad Jižním Vietnamem během války ve Vietnamu. Kapitán USAF Robert L. Simpson a poručík Hoa jihovietnamského letectva byli sestřeleni 28. srpna 1962 pozemní palbou během provádění blízké letecké podpory. Ani jeden člen posádky nepřežil. USAF ztratilo ve Vietnamu 23 letounů T-28, přičemž poslední dvě ztráty byly zaznamenány v roce 1968.[3]

Další použití[editovat | editovat zdroj]

Letoun T-28 byl rovněž používán americkou CIA v bývalém Belgickém Kongu během 60. let 20. století.[4] Francie používala upravené letouny T-28 pro blízkou podporu pozemních jednotek v Alžírsku.[5]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Jeden z prvních letounů T-28 US Navy v roce 1954.
Letoun T-28C po přistání na palubě letadlové lodi USS Tarawa (CVA-40) v roce 1955.
Turbovrtulovým motorem poháněný letoun YAT-28E v roce 1964.

XT-28

Prototypy – postaveny dva stroje.

T-28A

Verze pro americké letectvo (USAF) s hvězdicovým motorem Wright R-1300-7 o výkonu 800 koní (597 kW). Postaveno 1 194 letounů.

T-28B

Verze pro americké námořnictvo (US Navy) s hvězdicovým motorem Wright R-1820-9 o výkonu 1 425 koní (1 063 kW) a třílistou vrtulí. Postaveno 489 letounů.

T-28C

Verze US Navy. Jedná se o letoun T-28B se zkrácenými listy vrtule a přistávacím hákem pro výcvik přistání na letadlové lodi. Postaveno 266 letounů.

T-28D Nomad

Letouny T-28A upravené pro podporu operací proti povstalcům. Letouny dostaly stejné motory jako verze T-28B a C a šest závěsníků pod křídla. Přestavěno bylo 393 letounů – 321 společností North American Aviation a 72 společností Fairchild Hiller.

AT-28D

Letouny T-28D používané v USAF k výcviku leteckých útoků.

YAT-28E

Dva prototypy vybavené turbovrtulovými motory. Projekt dále nepokračoval.

Fennec

Bývalé letouny USAF T-28A repasované a opravené společností Sud-Aviation ve Francii.

T-28R-1 Nomair

Bývalé letouny USAF T-28 repasované pro brazilské námořnictvo.

T-28R-2 Nomair

Bývalé letouny USAF T-28 repasované pro všeobecné použití.

Nomad Mark I

Bývalé letouny USAF T-28A repasované společností PacAero s motory Wright R-1820-56S[1] pro civilní použití.

Nomad Mark II

Bývalé letouny USAF T-28A repasované společností PacAero s motory Wright R-1820-76A[1] pro civilní použití.

Vystavené letouny[editovat | editovat zdroj]

Mnoho letounů T-28 je vystaveno po celém světě. Kromě toho značný počet letuschopných strojů vlastní soukromí majitelé a tyto letouny jsou populární na různých leteckých dnech.

Specifikace (T-28B)[editovat | editovat zdroj]

North American T-28 Trojan.svg

Technické údaje pocházejí z webu „flugzeuginfo.net“.[6]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 12,22 m
  • Délka: 10,06 m
  • Výška: 3,86 m
  • Nosná plocha: 24,9 m²
  • Plošné zatížení: 155 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 2 914 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 3 856 kg
  • Pohonná jednotka:hvězdicový motor Wright R-1820-86 Cyclone
  • Výkon pohonné jednotky: 1 425 k (1 063 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: ? km/h ve výšce ? m
  • Maximální rychlost: 552 km/h (298 uzlů, 343 mph) ve výšce ? m
  • Dolet: 1 706 km
  • Dostup: 10 820 m (35 500 stop)
  • Stoupavost: ? m/s (? m/min)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

(převzato z anglické wikipedie)

  • 2× nebo 6× závěs pod křídly, na kterých bylo možno nést:
    • klasické bomby, zápalné pumy (napalm) nebo rakety
    • kulomety Browning ráže 7,62 mm (cvičná verze), 12,7 mm Browning (verze D) nebo dvojice kulometů 12,7 mm a 20mm kanónů (Fennec)

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

T-28D používaný při operacích v Laosu.
Bývalý francouzský letoun T-28 Fennec.
Zbytky jednoho ze čtyř letounů T-28A dodaných Saúdské Arábii v 50. letech 20. století.
Letoun T-28A v Národním muzeu USAF.
Letoun T-28B č. 138266 v roce 2008.

Argentina Argentina

  • Argentinské letectvo – 34 letounů T-28A[7][8]
  • Argentinské námořní letectvo.[8] 65 letounů Fennec původně sloužících u francouzského letectva.[9][10] Posledních devět bylo v roce 1980 předáno uruguayskému námořnímu letectvu.

Bolívie Bolívie

  • Bolivijské letectvo – nejméně 6 letounů T-28D.[8][9][11]

Brazílie Brazílie

  • Brazilské námořnictvo – 18 letounů T-28C.[8]

Kambodža Kambodža

  • Kambodžské letectvo – používalo celkem 47 letounů T-28.[8][9][10]

Kongo Kongo

  • Konžské letectvo[9]

Kuba Kuba

  • Kubánské letectvo – 10 letounů.[12][13]

Dominikánská republika Dominikánská Republika

Ekvádor Ekvádor

  • Ekvádorské letectvo – 9 letounů T-28A[8][15]

Etiopie Etiopie

  • Etiopijské letectvo – 12 letounů T-28A a 12 letounů T-28D.[8][9][10][16]

Francie Francie

  • Francouzské letectvo – letouny T-28A Fennec[10]

Haiti Haiti

  • Haitské letectvo – 12 původně francouzských letounů.[8]

Honduras Honduras

  • Honduraské letectvo – 8 původně marockých letounů Fennec.[9][10][17]

Japonsko Japonsko

  • Japonské obranné letecké síly[18]

Laos Laos

Mexiko Mexiko

Maroko Maroko

Nikaragua Nikaragua

  • Nikaragujské letectvo – 6 letounů T-28D.[8][10]

Filipíny Filipíny

Jižní Korea Jižní Korea

Saúdská Arábie Saúdská Arábie

  • Saúdskoarabské královské letectvo

Jižní Vietnam Jižní Vietnam

  • Jihovietnamské letectvo[10]

Tunisko Tunisko

  • Tuniské letectvo – letouny Fennec[8]

Taiwan Čínská republika

  • Čínské nacionalistické letectvo[8][10]

Thajsko Thajsko

  • Thajské královské letectvo – obdrželo 88 letounů T-28D.[8][9][10][23]

Spojené státy americké Spojené státy americké

  • Armáda USA (United States Army)[24]
  • Letectvo USA (USAF) – 1 194 letounu T-28A, ze kterých bylo 360 přestavěno na verzi D.[8]
  • Námořnictvo USA (US Navy) – 489 letounů T-28B a 299 letounů T-28C.[8]

Uruguay Uruguay

  • Uruguayské letectvo – letouny Fennec.[10][25]

Vietnam Vietnam

  • Vietnamské letectvo.[2]

Zair Zair

Reference[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c The Illustrated Encyclopedia of Aircraft 1985, str. 2678.
  2. a b Toperczer 2001, str. 8–9.
  3. Hobson, Chris. Vietnam Air Losses, USAF/Navy/Marine, Fixed Wing Aircraft Losses in Southeast 1961–1973. North Branch, Minnesota: Specialty Press, 2001. ISBN 1-85780-115-6.
  4. "Holm, Richard L., "A Plane Crash, Rescue, and Recovery – A Close Call in Africa", Center for the Study of Intelligence, Historical Perspectives, Washington, D.C., Winter 1999–2000.
  5. "The true story of the T-28 Fennec." fennec.pfiquet.be. Retrieved: 9 July 2010.
  6. Stránka s daty letounu na webu flugzeuginfo.net (anglicky)
  7. "Air Force Aircraft Fleet." Aeromilitaria, Duben 2009. Citováno: 9. února 2011.
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Taylor and Munson 1973, str. 179.
  9. a b c d e f g h i j k Krivinyi 1977, str. 178.
  10. a b c d e f g h i j k l m n o p q Fitzsimons 1988, str. 137.
  11. Andrade 1982, str. 28.
  12. Wieland, William A. "Memorandum From the Director of the Office of Middle American Affairs." latinamericanstudies.org, Srpen 1958. Citováno: 9. února 2011.
  13. Valero, Jose Ramon. "Picture of the North American T-28 Trojan aircraft." airliners.net, Říjen 2003. Citováno: 9. února 2011.
  14. Andrade 1982, str. 56.
  15. Andrade 1982, str. 58.
  16. Andrade 1982, str. 62.
  17. a b Andrade 1982, str. 97.
  18. Green 1956, str. 238.
  19. Andrade 1982, str. 146.
  20. Andrade 1982, str. 156.
  21. Andrade 1982, str. 181.
  22. Andrade 1982, str. 143.
  23. Andrade 1982, str. 223.
  24. "Talking Paper for Chief of Staff, U.S. Army: Guidance for T-28 Aircraft Operations." U.S. Army, 9. března 1964.
  25. Andrade 1982, str. 336.
  26. Andrade 1982, str. 343.

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Andrade, John. Militair 1982. London: Aviation Press Limited, 1982. ISBN 0-907898-01-7.
  • Avery, Norm. North American Aircraft: 1934–1998, Volume 1. Santa Ana, CA: Narkiewicz-Thompson, 1998. ISBN 0-913322-05-9.
  • Fitzsimons, Bernie. The Defenders: A Comprehensive Guide to Warplanes of the USA. New York: Gallery Books, 1988. ISBN 0-8317-2181-2.
  • Green, William. Observers Aircraft, 1956. London: Frederick Warne Publishing, 1956.
  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982–1985). London: Orbis Publishing, 1985.
  • Krivinyi, Nikolaus. World Military Aviation. New York: Arco Publishing Company, 1977. ISBN 0-668-04348-2,
  • Taylor, John J.H. and Kenneth Munson.Jane's Pocket Book of Major Combat Aircraft. New York: Collier Books, 1973. ISBN 0-7232-3697-6.
  • Thompson, Kevin. North American Aircraft: 1934–1998 Volume 2. Santa Ana, CA: Narkiewicz-Thompson, 1999. ISBN 0-913322-06-7.
  • Toperczer, Istvan. MiG-17 and MiG-19 Units of the Vietnam War. London: Osprey Publishing Limited, 2001. ISBN 1-84176-162-1.
  • United States Air Force Museum guidebook. Wright-Patterson AFB, Ohio: Air Force Museum Foundation, 1975.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku North American T-28 Trojan na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]