Northrop T-38 Talon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-38 Talon
T-38A Talon
T-38A Talon
Určení cvičný letoun
Výrobce Northrop
Šéfkonstruktér Edgar Schmued
První let 10. březen 1959
Zařazeno 17. březen 1961
Charakter Ve službě
Uživatel USAF
NASA, US Navy, Turecké letectvo
Výroba 19611972
Vyrobeno kusů 1 187
Varianty Northrop F-5 Freedom Fighter

Northrop T-38 Talon je americký nadzvukový proudový cvičný letoun. Byl prvním nadzvukovým cvičným letounem vůbec a stal se v této kategorii i nejrozšířenějším. Letouny T-38 jsou stále provozovány řadou letectev, včetně USA, které jich dosud provozují nejvíce. Z konstrukce T-38 vychází lehké stíhací letouny Northrop F-5 Freedom Fighter a typy z něj odvozené.

Konstrukce a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Typ T-38 Talon byl firmou Northrop vyvíjen od poloviny 50. let 20 století jako cvičná varianta lehkého stíhacího letounu označeného N-156. Velení letectva v té době nemělo o lehké stíhací letouny zájem, ale postrádalo náhradu za svůj hlavní cvičný letoun Lockheed T-33 Shooting Star, což o osudu letounu rozhodlo. První ze tří postavených prototypů vzlétl 10. března 1959. Vývoj letounu pokračoval rychle a už v roce 1961 vstoupil typ do služby, kde doplnil letoun pro základní výcvik Cessna T-37. V následujících letech pak bylo postaveno 1 187 sériových kusů T-38. Předpokládá se, že na letounu bylo za dobu jeho služby vycvičeno na 50 000 pilotů. Americké letectvo je jedním z mála, které v současnosti provozuje nadzvukové cvičné letouny.

T-38 má konvenční koncepci s jednoduchou ocasní plochou, malým, tenkým křídlem a příďovým podvozkem. Pilot a instruktor sedí pod společným překrytem v tandemu. Letoun pohánějí dva motory, které mají vstupy vzduchu v kořenech křídel. Pro své vysoké výkony, byl letoun přezdíván bílá raketa a v roce 1962 vytvořil několik rekordů ve stoupavosti.

Nejrozšířenější variantou letounu je T-38A, přičemž menší množství jich bylo upraveno pro cvičné střelby. Tyto letouny, označené AT-38B dostaly střelecký zaměřovač a závěšníky pro podvěšení výzbroje. V roce 2003 americké letectvo stále provozovalo 562 Talonů, které jsou průběžně modernizovány na standard T-38C. Počítá se s tím, že budou vyřazeny až někdy okolo roku 2020. T-38C se liší průhledovým displejem HUD, instalací GPS a dalších systémů. Strategické letectvo používalo letouny T-38 pro kondiční lety především u druhých pilotů strategických bombardérů.

T-38 patřící NASA

Dalšími uživateli letounu jsou německá Luftwaffe, Portugalské letectvo, Turecké letectvo, Letectvo Korejské republiky, Tchaj-wanské letectvo a US Navy. Americká NASA a firma Boeing používají T-38 jako pokusný letoun. NASA je používá i k cvičným letům svých astronautů. Malé množství letounů je v soukromých rukou.

Lehká stíhací varianta projektu N-156 byla nakonec také realizována a vznikl tak blízký příbuzný T-38, typ Northrop F-5 Freedom Fighter. Mnoho letounů F-5 bylo po vyřazení zpětně přestavěno na cvičné T-38. Nejpokročilejší variantou typu byl Northrop F-20 Tigershark.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 7,7 m
  • Délka: 14,14 m
  • Výška: 3,92 m
  • Nosná plocha: 16 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3270 kg
  • Vzletová hmotnost: 5360 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 5670 kg
  • Nejvyšší rychlost: Mach 1,3 (1381 km/h)
  • Dostup: 15 240 m
  • Stoupavost: 170,7 m/s
  • Dolet: 1835 km
  • Plošné zatížení: 340 kg/m²

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku T-38 Talon na anglické Wikipedii.