North American X-15

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
X-15
North American X-15 za letu kolem roku 1960
North American X-15 za letu kolem roku 1960
Určeníexperimentální raketový letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceNorth American Aviation
První let8. června 1959
Vyřazenoprosinec 1970
UživatelUSAF
NASA
Vyrobeno kusů3 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

North American X-15 byl experimentální raketový letoun vyvinutý pro NASA. X-15 dosáhl rychlostní a výškové rekordy počátkem 60. let 20. století. V současné době drží světový rychlostní rekord nejvyšší dosažené rychlosti pilotovaného stroje, jeho hodnota byla 6 Machů.[1] Třináct letů tohoto letounu dosáhlo okraje vesmíru, letoun přispěl svými informacemi ke konstrukci letadel a vesmírných lodí. Osm pilotů těchto letů získalo odznak astronauta od NASA nebo amerického letectva.[2][3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bombardér NB-52A (s/n 52-003) s X-15
X-15 během přistávacího manévru
X-15 krátce po vypuštění

Letoun dlouhý 15,47 metru s rozpětím pouze 6,82 metru, byl vypouštěn z upraveného nosiče B-52. Firmou North American byly postaveny tři prototypy X-15, které se průběžně upravovaly.

První X-15 dorazil na Edwardsovu leteckou základnu na podzim 1958 a po úspěšných počátečních testech se 7. března 1961 rozběhl výzkumný program. První let byl pilotován Maj. Robertem M. „Bob“ Whitem. Při užití pouze 50 procent tahu vystoupal do 22,8 km (75 000 stop) a stal se při svém prvním letu prvním mužem, který překonal Mach 4. Tři měsíce poté, 23. června 1961, White opět při použití pouze částečného tahu překonal hranici 5 Machů, když dosáhl maximální rychlosti 5798 km za hodinu (Mach 5,27). Poté, 9. listopadu 1961, vystoupal během několika sekund do 30,5 km (100 000 stop), srovnal letoun do horizontálního letu a pokračoval ve zrychlování. Po 86 sekundách, kdy motory spálily všechno palivo, dosáhl nového rychlostního rekordu Mach 6,04.

Stálo to devět let usilovné práce a výzkumu, dostat se z Mach 1 na Mach 3. Bob White se svým X-15 překonal tři rychlostní rekordy a posunul tak lidské možnosti z Mach 4 na Mach 6 v pouhých osmi měsících! Tyto rekordní lety byly jenom součástí dalších celkem 199 letů, během nichž X-15 překonal Mach 5 ve 109 případech, a Mach 6 čtyřikrát. Vystoupal nad 61 km (200 000 stop) 42krát a nad 91,4 km (300 000 stop) celkem ve čtyřech případech. Osm pilotů si díky X-15 vysloužilo také označení astronaut. Pilot Major William J. „Pete“ Knight dosáhl rychlosti Mach 6,72, což zůstává dodnes nejvyšší rychlostí dosaženou letounem, pilotovaným lidskou posádkou. Celý program X-15 však nebyl zaměřen pouze na dosahování extrémních letových výkonů. Při jeho vývoji a provozu se uplatnilo více než 800 patentů, zkoumal se vliv na lidskou fyziologii, celý program přinesl know-how a obrovský pokrok ve všech vědeckých oblastech, zejména v metalurgii, navigaci, automatizaci, či poznání hranice vesmíru a dal tak obrovský základ americkému vesmírnému výzkumu. Pro příklad – prakticky celý navigační systém navrhovaný pro program Apollo byl prvně testován na X-15. Program třeba prokázal, že lidské tělo se dokáže vyrovnat s velkým přetížením způsobeným při startu, stejně tak jako se stavem beztíže několik sekund poté. Jednoduše vzato, program X-15 se může směle zařadit mezi vůbec nejúspěšnější a nejpřínosnější výzkumné programy v dějinách lidstva.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Žádný jiný letoun v historii, před ním ani po něm, nedosáhl nikdy takových výkonů jako North American X-15. Byl vyvinut pro lety v hypersonických rychlostech, přesahujících Mach 5 a dosahoval letové výšky přes 80 km. X-15 se stal prakticky prvním letounem, který skutečně dosáhl hranice vesmíru. Zhruba stejné velikosti jako X-2, osazen raketovými motory XLR99, poskytujícími tah 222 kN (57 000 liber). Skoro celá vnitřní struktura letounů byla vyrobena z odlehčené slitiny titanu, povrch letounů byl potažen speciálním chrom-niklovým plechem s přísadou hliníku, který byl schopen vydržet extrémní teploty, místy až 800 stupňů Celsia, tak jak se předpokládalo, že bude letoun zahříván při hypersonickém letu. Jeho výjimečnosti ještě přidává fakt, že celý letoun byl projektován na počátku padesátých let, v prakticky nezměněné podobě byl ve službě po více než deset let a jeho výkony nejsou dodnes překonány.

Specifikace (X-15)[editovat | editovat zdroj]

Náčrt typu X-15
Náčrt typu X-15

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 15,45 m
  • Rozpětí: 6,8 m
  • Výška: 4,12 m
  • Plocha křídel: 18,6 m²
  • Prázdná hmotnost: 6 620 kg
  • Vzletová hmotnost: 15 420 kg
  • Pohon: raketový motor Thiokol XLR99-RM-2, o tahu 313 kN (ve výšce 30 km)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 7 274 km/h
  • Dolet: 450 km
  • Dostup: 108 km
  • Rychlost stoupání: 18 000 m/min
  • Zatížení křídel: 829 kg/m²
  • Poměr tahu k hmotnosti: 2,07

Rekordní lety[editovat | editovat zdroj]

Největší výška[editovat | editovat zdroj]

Místo dopadu letu 191
Lety X-15 ve výšce nad 80 km
Šedě jsou vyznačeny lety nad hranici zemské atmosféry .
Let Datum Nejvyšší rychlost Největší výška Pilot
Flight 62 17. července 1962 6 164 km/h 95,9 km Robert M. White
Flight 77 17. ledna 1963 5 916 km/h 82,7 km Joe Walker
Flight 87 27. června 1963 5 511 km/h 86,7 km Robert Rushworth
Flight 90 19. července 1963 5 969 km/h 106 km Joe Walker
Flight 91 22. srpna 1963 6 105 km/h 107,9 km Joe Walker
Flight 138 29. června 1965 5 520 km/h 85,4 km Joseph H. Engle
Flight 143 10. srpna 1965 5 710 km/h 82,5 km Joseph H. Engle
Flight 150 28. září 1965 6 003 km/h 89,9 km John B. McKay
Flight 153 14. října 1965 5 718 km/h 81,1 km Joseph H. Engle
Flight 174 1. listopadu 1966 6 034 km/h 93,5 km Bill Dana
Flight 190 17. října 1967 6 204 km/h 85,4 km Pete Knight
Flight 191 15. listopadu 1967 5 743 km/h 80,9 km Michael J. Adams
Flight 197 21. srpna 1968 5 540 km/h 81,4 km Bill Dana

smrtelná nehoda

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Aerospaceweb.org | Aircraft Museum X-15". Aerospaceweb.org, 24 November 2008.
  2. Jenkins, Dennis R. Space Shuttle: The History of the National Space Transportation System: The First 100 Missions, 3rd edition. Stillwater, Minnesota: Voyageur Press, 2001. ISBN 0-9633974-5-1.
  3. "Ceremoniál ocenění NASA astronautů". Archivováno 13. 4. 2018 na Wayback Machine. NASA Press Release, 23 August 2005.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]