Northrop F-5 Freedom Fighter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-5A/B Freedom Fighter
F-5E/F Tiger II
F-5E Tiger II amerického letectva
F-5E Tiger II amerického letectva
Určení Lehký stíhací letoun/útočný letoun
Výrobce Northrop
První let 30. července 1959 (F-5A)
11. srpna 1972 (F-5E)
Zařazeno 1962
Charakter Ve službě
Uživatel US Navy
Čínská republika
Írán, Botswana, Brazílie, Řecko, Jemen
Vyrobeno kusů A/B/C: 847[1]
E/F: 1,399[2]
Cena za kus 2,1 milionu USD (F-5E)[3]
Varianty T-38
F-20
X-29

F-5 Freedom Fighter (nebo Tiger II) je jednomístný, nadzvukový stíhací letoun vytvořený americkou firmou Northrop. Na bázi F-5 byla vyvinuta letadla F-20 a T-38 Talon.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývoj letounu, označeného jako N-156F, začal v roce 1956 a 30. července 1959 vzlétl první prototyp na letišti Northropu v kalifornském Palmdale. Roku 1962 byl v USA zaveden do výzbroje. Následovaly verze F-5A Freedom Fighter a dvousedadlový typ F-5B. Prototyp dvousedadlovky nesl tovární označení N-156T a k záletu se dostal 24. února 1964. Stal se prvním nadzvukovým cvičným strojem na světě.

11. srpna 1972 byla zalétána vylepšená verze, označená jako F-5E Tiger II s výkonnějšími motory, vylepšenými vstupy vzduchu, větším trupem s vyšší zásobou paliva, vylepšenými kořeny křídel a mnohem lepší avionikou s malým radarem. Krátce nato vznikla na základě společných dílů také dvoumístná cvičná varianta F-5F, která uskutečnila první let 25. září 1974. Tiger II má sice stále omezené bojové schopnosti (nemůže třeba sloužit jako záchytný stíhač), ale uživatelé oceňují jeho jednoduchost, nízkou cenu, snadnou ovladatelnost, odolnost draku a mimořádnou obratnost.

Dalším vývojem pak Northrop během následujících let uvedl na trh ještě průzkumnou verzi RF-5E Tiger Eye. Tuto průzkumnou modifikaci provozoval Singapur jako RF-5S a Tchaj-wan pod označením RF-5E Tigergazer.

Na jaře 1995 započaly na AFB Kelly v Texasu zkoušky verze Northrop-Grumman F-5E Tiger IV se zdokonalenou avionikou. Ta zahrnovala integrovaný zobrazovací systém s displeji HUD a MFD, vícefunkční radar Westinghouse APG-66 a navigační systém Honeywell.

Operátoři[editovat | editovat zdroj]

Vyvážen byl hlavně do zemí NATO, ale sloužil v celkem asi 30 zemích. Licenčně se vyráběl v Kanadě společností Canadair jako CF-5A/D, Španělsku společností CASA, Švýcarsku, Tchajwanu a Jižní Koreji. V současné době[kdy?] probíhá jejich modernizace.[4]

Stíhací verze[editovat | editovat zdroj]

Íránské stroje F-5A
  • N-156F : První jednomístný stíhací prototyp postavený jen ve třech kusech.
  • YF-5A : Druhý stíhací prototyp pro Letectvo Spojených států - opět jen tři letadla.
  • F-5A :
  • F-5A (G) :
  • XF-5A :
  • F-5C Skoshi Tiger :
  • F-5E Tiger II :
  • F-5E Tiger III : Chilské modernizované stroje ve spolupráci s Izraelem s pokročilou avionikou, radarem Elta 2032 a s ovládacími prvky soustředěnými na plynové páce. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden kanón Ford M39A2 ráže 20 mm a protiletadlové řízené střely Python 3/4.
  • F-5G Tigershark : Zalétán 20. srpna 1982 na základně Edwards poháněný jedním turbodmychadlovým motorem General Electric F404-GE-400 s maximálním tahem 71,2 kN s výzbrojí dvou kanónů M39 ráže 20 mm. Na konce křídel bylo možno zavěsit PLŘS Sidewinder.
  • F-5N :
  • F-5S : Verze pro Singapur vybavená radarem FIAR Grifo F/X Plus

Průzkumné verze[editovat | editovat zdroj]

Španělský F-5B M Freedom Fighter
  • RF-5A : Základní průzkumná varianta stíhačky F-5A.
  • RF-5A (G) : Průzkumná varianta stíhačky F-5A pro Norské letectvo.
  • RF-5E Tigereye : Vylepšená průzkumná varianta stíhačky F-5E. Tato varianta byla exportována do - Saúdské Arábie, Íránu a Malajsie.

Cvičné verze[editovat | editovat zdroj]

  • F-5B : Dvoumístná cvičná varianta.
  • F-5B(G) : Dvoumístná cvičná varianta F-5B pro Norské letectvo.
  • F-5-21 : Dočasná testovací varianta YF-5B.
  • YF-5B : Jeden letoun F-5B využitý jako prototyp F-5E Tiger II.
  • F-5D : Nikdy nerealizovaná cvičná varianta.
  • F-5F Tiger II : Pokročilá dvoumístná cvičná varianta.
  • F-5F Tiger III : Vylepšená verze F-5F pro Chilské letectvo.
  • F-5T : Vylepšená verze F-5F pro Singapurské letectvo.

Specifikace (F-5E/F)[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (F-5E/F)

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 8,13 m
  • Délka: 14,45 m
  • Výška: 4,08 m
  • Plocha křídel: 17,28 m²
  • Profil křídla: NACA 65A004.8 u kořene, NACA 64A004.8 na konci křídla
  • Hmotnost prázdného stroje: 4 349 kg
  • Vzletová hmotnost: 7 157 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 11 190 kg
  • Pohonná jednotka: 2× proudový motor General Electric J85-GE-21B, každý o tahu 15,5 kN / 22,2 kN s přídavným spalováním
  • Zero-lift drag coefficient: 0,0200
  • Plocha čelního odporu: 0,32 m²
  • Štíhlost křídla: 3,86
  • Zásoba paliva: 2563 l ve vnitřních nádržích, 1040 l ve třech přídavných nádržích

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1734 km/h (Mach 1,63) ve velké výšce
  • Cestovní rychlost:
  • Dostup: 15 800 m
  • Stoupavost: 175 m/s
  • Akční rádius: 1400 km
  • Přeletový dolet: 3720 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Ve verzi F-5F Tiger II byly použity pro natáčení filmu Top Gun s Tomem Cruisem, kde je filmaři vydávali za, ve skutečnosti neexistující, Mig-28.

Tyto stroje, využívá turecká akrobatická skupina Turkish Stars a švýcarská akrobatická skupina Patrouille Suisse.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Northrop F-5 Freedom Fight". National Museum of the United States Air Force. Vyhlodáno: 31 May 2009.
  2. Johnsen 2006, p. 90.
  3. Knaack, Marcelle Size. Encyclopedia of US Air Force Aircraft and Missile Systems: Volume 1, Post-World War II Fighters, 1945-1973. Washington, DC: Office of Air Force History, 1978. ISBN 0-912799-59-5.
  4. Alpski Tigrovi pred izumiranjem, Aeronautika magazine, Dirk Jan de Ridder, July 2010.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]