Lockheed L-18 Lodestar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lockheed L-18 Lodestar
Lockheed C-60A-5-LO Lodestar v barvách USAAF
Lockheed C-60A-5-LO Lodestar v barvách USAAF
Určenítransportní letoun pro pasažéry
PůvodSpojené státy americké
VýrobceLockheed
První let21. září 1939
Zařazeno30. března 1940
UživatelUSAAF
Pan American World Airways, BOAC, Mid-Continent Airlines
Vyrobeno kusů625
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lockheed L-18 Lodestar bylo dvoumotorové transportní letadlo pro 15 až 18 cestujících vyráběné americkou společností Lockheed v Burbanku stát Kalifornie.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První tři prototypy vznikly přestavbou starších letounů Lockheed Electra řady L-14-H a L-14-H-2. První z nich (NX17385) poprvé vzlétl 21. září 1939. 2. února 1940 byl zalétaný čtvrtý (NX25064), konstrukčně i výrobně nový stroj.

Lodestary byly Lockheedem nabízeny se širokou nabídkou motorů. L-18-07 poháněla dvojice motorů Pratt & Whitney Hornet S1E2-G o výkonu po 643 kW. L-18-08 a L-18-10 měly instalovány dvouhvězdicové pohonné jednotky Pratt & Whitney Twin Wasp S1C3-G po 882 kW, L-18-14 S4C4-G o stejném výkonu. L-18-40 měl zabudované dva motory Wright Cyclone GR-1820-G104A po 882 kW, stejný výkon pak měly další verze Cyclonů u řady L-18-50, L-18-56, L-118-56 a L-218-56.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Lockheed Lodestar (N631LS), Eloy Municipal Airport, Arizona, USA

Jako první začala s Lodestary létat civilní dopravní společnost Mid-Continent Airlines v březnu 1940, nejvíce kusů (12) odebral dopravce Pan American. 96 strojů šlo na export civilním zákazníkům, přičemž největším se stal jihoafrický dopravce South African Airways s 29 letouny. Jedinou evropskou dopravní společností používající Lodestary se stala britská BOAC. Zakoupila 9 kusů a během druhé světové války jí přibylo dalších 29 strojů.

V létech 1942 a 1943 byla řada civilních Lodestarů zabavena pro USAAF pod označením C-56, C-57, C-59, C-60 a C-60A. US Navy a US Marine Corps užívaly Lodestary pod typovým označením R5O-1R5O-6.

Jeho nástupcem se stal Lockheed Ventura.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

Lockheed L-18-56 Lodestar (PT-CGV), Bebedouro, Brazílie

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka:
  • Kapacita:
  • Rozpětí: 19,96 m
  • Délka: 15,20 m
  • Nosná plocha: 51,90 m²
  • Hmotnost: 5 200 kg
  • Vzletová hmotnost: 7 940 kg
  • Pohonná jednotka:
  • Výkon pohonné jednotky:

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 430 km/h
  • Cestovní rychlost: 380 km/h
  • Stoupavost u země: 9,9 m/s
  • Dostup: 8 000 m
  • Dolet: 2 880–3 024 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel 4. Praha: NADAS, 1984. Kapitola Lockheed L-18 Lodestar, s. 33. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]