Douglas XB-19

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Douglas XB-19
Určení těžký bombardér
Výrobce Douglas
První let 27. červen 1941
Vyřazeno sešrotován 1949
Uživatel USAAC
Vyrobeno kusů 1

Douglas XB-19 byl těžký bombardér, vyvíjený firmou Douglas pro americké letecké síly (USAAC) v době druhé světové války. Svého času to byl největší americký bombardér (a to až do roku 1946). Původně byl označen XBLR-2 (experimentální bombardér s dlouhým doletem).

S vývojem XB-19 se začalo v roce 1935 podle specifikací amerického letectva na stavbu pokročilého těžkého bombardéru s dlouhým doletem. Zpočátku byl vývoj XB-19 označen za tajný a nazýván Projekt D. První prototyp byl objednán 19. listopadu 1937 a měl být dodán v březnu 1938. Existoval také konkurenční projekt firmy Sikorsky, ten byl ale v roce 1936 zrušen, protože byl hodnocen jako horší než XB-19.

Vývoj typu se neustále protahoval pro nedostatek financí a letoun už před dokončením zastaral. Firma Douglas dokonce musela použít část vlastních prostředků a personálu, který byl podle ní potřeba na vývoji nadějnějších typů. Zrušit projekt jí ale letectvo nepovolilo a trvalo na jeho dodání pro testy. Účelem XB-19 pak bylo testování letových schopností a technických řešení, použitelných pro konstrukci těžkých bombardérů.

XB-19 rozměrný čtyřmotorový dolnoplošník s příďovým podvozkem. Měla ho pohánět čtveřice řadových motorů Allison XV-3420-1, což byly zdvojené motory Allison V-1710. Nakonec ale byly použity motory Wright R-3350. Ty poháněly třílisté, nestavitelné vrtule. Pumy mohl nést jak v pumovnici, tak na podvěsech pod křídly.

Výzbroj XB-19 byla velice silná. Mimo jiné nesl kanón ráže 37 mm a 7,62 mm kulomet v předním střelišti a přední horní věži. Neměl ale žádné pancéřování ani samosvorné obaly palivových nádrží. Posádka se skládala z 18 mužů a tvořili jí pilot, druhý pilot, velitel, navigátor, letecký inženýr, radista, střelci a dva technici. Ti měly v trupu letounu k dispozici malou kabinu se šesti sedadly a šesti palandami. V křídlech byly chodby, kterými se mechanici dostaly přímo k motorům a v trupu byla dokonce i kuchyně.

První let proběhl 27. června 1941, celé tři roky po objednání stavby prototypu. Po skončení testů byl prototyp upraven na dopravní letoun. Dostal motory Allison V-3420-11 a označení XB-19A. V roce 1949 byl sešrotován.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 18
  • Délka: 40,2 m
  • Rozpětí: 64,6 m
  • Výška: 13,0 m
  • Nosná plocha: 417 m²
  • Plošné zatížení: 170 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 63 500 kg
  • Vzletová hmotnost: 72 000 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 74 400 kg

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • 4× vzduchem chlazený, přeplňovaný, zážehový čtyřdobý dvouhvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 426 km/h
  • Cestovní rychlost: 266 km/h
  • Operační dostup: 12 000 m
  • Stoupavost: 3,3 m/s
  • Dolet: 6800 km
  • Maximální dolet: 12 500 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 5× 12,7 mm kulomet
  • 6× 7,62mm kulomet
  • 2× 37mm kanón
  • až 8480 kg pum

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglas XB-19 na anglické Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu