Boeing XF8B

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boeing XF8B
Určení stíhací letoun
Výrobce Boeing
Šéfkonstruktér R. (Dick) Stith
První let 27. listopadu 1944
Vyřazeno sešrotován 1950
Uživatel US Navy
USAAF
Vyrobeno kusů 3

Boeing XF8B byl prototyp jednomotorového palubního stíhacího letounu s dlouhým doletem vyvíjený firmou Boeing v době druhé světové války. Předpokládalo se, že bude operovat na Pacifickém bojišti proti Japonsku z palub amerických letadlových lodí, které budou moci zůstat v bezpečí mimo dolet většiny japonských letounů. Víceúčelová konstrukce XF8B však nebyla vyvíjena jen stíhací úkoly, ale i jako dálkový doprovodný stíhač, střemhlavý bombardér a torpédový bombardér. Aby mohl fungovat v těchto odlišných rolích, obsahovala jeho konstrukce řadu novátorských prvků. Přes své nesporné kvality, XF8B nebyl nikdy sériově vyráběn.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

XF8B-1, interně označený firmou Boeing jako Model 400, byl ve své době největší a nejtěžší jednomístnou, jednomotorovou americkou stíhačkou. Boeing svůj projekt optimisticky označoval jako stíhačka 5 v 1 (stíhací letoun, přepadový stíhač, střemhlavý bombardér, horizontální bombardér a torpédový bombardér). Byl poháněn jedním pístovým motorem Pratt & Whitney XR-4360-10. Byl to hvězdicový 28válec o výkonu 3 200 koní, který poháněl dvě protiběžné, třílisté vrtule. Velké křídlo bylo sklápěcí. V trupu letounu byla zabudována pumovnice a velké palivové nádrže (přídavné nádrže mohly být zavěšeny pod křídly). Předpokládaná výzbroj se skládala ze šesti kulometů ráže 12,7 mm, nebo šesti kanónů ráže 20 mm v křídle. Podvěšeno mohlo být 2 900 kg pum či dvě torpéda o hmotnosti 900 kg. Letoun měl kapkovitý překryt kabiny a mohutný záďový podvozek.

Výroba tří prototypů XF8B (sériová čísla 57984-57986) začala v květnu 1943. Do konce války byl dokončen pouze jeden z nich. Jeden prototyp testovalo na základně Eglin americké armádní letectvo.

Testy[editovat | editovat zdroj]

Pro snadnější testování nesly dva z prototypů druhého člena posádky - palubního inženýra. Prototypy byly testovány do roku 1946 armádním letectvem a do roku 1947 námořnictvem. Výkony byly slibné, ale konec války v Pacifiku a změna mezinárodní situace vedly k tomu, že se firma Boeing začala více soustředit na vývoj strategických bombardérů a dopravních letadel. Po válce také nastoupila první generace proudových letadel, což vedlo k masovému rušení projektů pístových letadel. USAAF navíc v té době ztratila o projekt zájem a námořnictvo by si v takové situaci objednalo jen malou sérii. Boeing proto sám projekt jako neperspektivní zrušil. Prototypy byly do roku 1950 sešrotovány.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 16,5 m
  • Délka: 13,1 m
  • Výška: 5,0 m
  • Nosná plocha: 45,4 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 6132 kg
  • Vzletová hmotnost: 9302 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 9839 kg
  • Pohonná jednotka: 1× hvězdicový pístový motor Pratt & Whitney XR-4360-10
    • Výkon motoru: 3000 hp (2240 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 695 km/h
  • Dostup: 11 400 m
  • Stoupavost: 850 m/min
  • Dolet: 3669 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing XF8B na anglické Wikipedii.