Zuikaku
Letadlová loď Zuikaku v roce 1941 |
|
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | letadlová loď |
| Třída | Šókaku |
| Objednána: | 1937 |
| Zahájení stavby: | 25. května 1938 v Kóbe |
| Spuštěna na vodu: | 27. listopadu 1939 |
| Uvedena do služby: | 25. září 1941 |
| Osud: | Potopena americkými bombardéry v bitvě u mysu Engaño 25. října 1944 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 29 800 t standard 32 000 t plný |
| Délka: | 257,6 m |
| Šířka: | 26 m |
| Ponor: | 8,9 m |
| Pohon: | 8 parních kotlů 4 parní turbíny Kampon 4 lodní šrouby 160 000 shp (119 MW) |
| Rychlost: | 34,5 uzlů (63,9 km/h) |
| Dosah: | 9 700 námořních mil (18 000) při 18 uzlech (33 km/h) |
| Posádka: | 1 660 |
| Pancíř | 95 mm sklady střeliva a pohonných hmot 120 mm protitorpédová obšívka[1] |
| Výzbroj: | Po dokončení: 16 x 127 mm L/40 Typ 89 (8xII) 36 x 25 mm L/60 Typ 96 |
| Letadla | 72 (+ 12 v rezervě) Prosinec 1941: 18 Zero, 27 Val a 27 Kate |
Zuikaku (japonsky: 瑞鶴 „Šťastný jeřáb“) byla druhou letadlovou lodí třídy Šókaku japonského císařského námořnictva a zároveň poslední předválečnou japonskou letadlovou lodí. Zúčastnila se útoku na Pearl Harbor a spolu se svojí sestrou Šókaku prošla většinou hlavních bitev v Tichém a Indickém oceánu. Kvůli velkým leteckým ztrátám v bitvě v Korálovém moři se nemohla zúčastnit bitvy u Midway. Po této bitvě, kde japonské císařské námořnictvo ztratilo čtyři letadlové lodě, zůstala spolu se Šókaku jedinou japonskou velkou letadlovou lodí až do dokončení Taihó. Bojovala u Guadalcanalu v bitvě u východních Šalamounů a u Santa Cruz. S poškozením přežila bitvu ve Filipínském moři a jako poslední veterán od Pearl Harboru byla potopena americkými palubními bombardéry v bitvě u mysu Engaño 25. října 1944.
Obsah |
[editovat] Označování letounů palubní skupiny Zuikaku[2]
Letouny palubní skupiny Zuikaku (瑞鶴飛行機隊 Zuikaku hikókitai)[3] byly na kýlovce označovány kódem, dle následujícího schématu: [kód Zuikaku]-[taktické číslo]. Identifikační kód Zuikaku v roce 1941 byla kombinace písmena a římské číslice EII. Prvkem rychlé identifikace byly dva úzké bílé pruhy na trupu letounu.
[editovat] Služba[4]
Po dokončení byla Zuikaku přiřazena k 5. divizi letadlových lodí (第五航空戦隊 Dai-go Kókú Sentai) 1. letecké floty (第一航空艦隊 Dai-iči Kókú Kantai) Spojeného loďstva.
[editovat] Útok na Pearl Harbor (prosinec 1941)
Zuikaku opustila Hittokappskou zátoku 26. listopadu 1941 a spolu s ostatními plavidly Kidó Butai (機動部隊 úderný svaz letadlových lodí) zamířila k Havajským ostrovům. V ranních hodinách 7. prosince pak vyslala své letouny ve dvou vlnách k útoku na Pearl Harbor. V první vlně poslala do útoku 25 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 Val, které zaútočily na Wheeler Field. Doprovodilo je pět stíhacích Micubiši A6M2 Zero, které zaútočily na Kaneohe. Dalších 12 Zero drželo CAP nad Oahu a tři Zera hlídkovala nad Kidó Butai.[5] Ve druhé vlně odstartovalo 27 pumami vyzbrojených bombardérů Nakadžima B5N2 Kate, které zaútočily na Hickam Field.[6]
Pro Zuikaku se celá operace obešla beze ztrát na letadlech i létajícím personálu.[5] Dne 23. prosince se Zuikaku vrátila do Hittokappské zátoky.
 |
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Vejřík, str. 74
- ↑ Vejřík, str. 291-294
- ↑ LUNDSTROM, John B.. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. S. 183. (anglicky) – odkazováno jako „Lundstrom I“
- ↑ Není-li uvedeno jinak je hlavním zdrojem IJN Zuikaku: Tabular Record of Movement@combinedfleet.com
- ↑ a b Viz Order of Battle Pearl Harbor 7 December 1941
- ↑ Viz The Pearl Harbor Strike Force, Kidô Butai a anglická Wikipedie
[editovat] Literatura
 |
Článek obsahuje japonský text. Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky. |
- HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1997. 436 s. ISBN 80-204-0642-5.
- VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.
- SKWIOT, Mirosław. Shokaku, Zuikaku. Gdynia : A.J.-Press, 1994. ISBN 83-86208-17-1. (polsky)
[editovat] Externí odkazy
- (anglicky) Zuikaku@history.navy.mil
- (anglicky) IJN Shokaku Class Aircraft Carriers Stručná historie, specifikace a fotografie
- (anglicky) IJN Zuikaku: Tabular Record of Movement@combinedfleet.com
- (anglicky) Aircraft on the Imperial Japanese Navy Carrier Zuikaku — kamufláže letounů palubní skupiny Zuikaku.
|
|
|||
|---|---|---|---|
| Experimentální: | Wakamija NH • Hóšó | Washingtonské přestavby: | Akagi BK • Kaga BL |
| Třída Rjúdžó : | Rjúdžó | Třída Sórjú : | Sórjú • Hirjú |
| Třída Šókaku : | Šókaku • Zuikaku | Třída Šóhó : | Šóhó MLP • Zuihó T |
| Třída Hijó : | Hijó O • Džunjó O | Třída Rjúhó : | Rjúhó MLP |
| Třída Čitose : | Čitose NH • Čijoda NH | Třída Taihó : | Taihó |
| Třída Unrjú : | Unrjú • Amagi • Kacuragi • Kasagi • Aso • Ikoma • Kurama | ||
| Třída Šinano : | Šinano BL | Třída Ibuki : | Ibuki TK |
| Třída Taijó E: | Taijó O • Čújó O • Unjó O | ||
| Třída Kaijó E: | Kaijó O | Třída Šinjó E: | Šinjó O |
| BL – Přestavěná bitevní loď BK – Přestavěný bitevní křižník NH – Přestavěný nosič hydroplánů TK – Přestavěný těžký křižník, nedokončen |
MLP – Přestavěná mateřská loď ponorek T – Přestavěný tanker O – Přestavěná osobní loď E – Eskortní letadlové lodě |
||
