Akigumo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Akigumo 19. ledna 1944
Základní údaje Vlajka
Typ: Torpédoborec 1. třídy
Třída: Kageró, II. série
Číslo trupu: 115
Jméno podle: 秋雲 ~ podzimní mrak
Objednána: v loděnici Uraga, Jokosuka
Zahájení stavby: 2. července 1940
Spuštěna na vodu: 11. dubna 1941
Uvedena do služby: 27. září 1941
Osud: 11. dubna 1944 potopen ponorkou USS Redfin
Poloha vraku: [1]

Souřadnice: 6° 43′ s. š., 122° 23′ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak: 2033 T standardní
2450 T při zkouškách[2]
Délka: 111,0 m mezi svislicemi
116,2 m na vodorysce
118,5 m celkem[2]
Šířka: 10,8 m[2]
Ponor: 3,76 m[2]
Pohon: 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule[2]
52 000 k (38 245,9 kW)[2][p 1]
Palivo: 500 t topného oleje[3]
Rychlost: 35 uzlů (64,8 km/h)[2]
Dosah: 5 000 námořních mil (9 260 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[2][3]
Posádka: 240[2][3]
Výzbroj: Po dokončení:
127 mm/50 modelu 1914 (3xII)
25 mm/60 typu 96 (2xII)
8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 (16 ks)
18 hlubinných náloží typu 95

Akigumo (秋雲) byl torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Kageró. Byl dokončen v září 1941 jako poslední z devatenácti torpédoborců třídy Kageró. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, během které se věnoval převážně eskortním a transportním povinnostem.

Na začátku války v Pacifiku doprovázel Nagumovy letadlové lodě při útoku na Pearl Harbor a v rámci doprovodu Nagumových letadlových lodí se zúčastnil i útoku na Rabaul a na Lae a Salamauu v lednu 1942. Během nájezdu do Indického oceánu i během bitvy u Midway doprovázel zásobovací plavidla Nagumových letadlových lodí. Během bitvy u východních Šalamounů doprovázel přímo Nagumovy letadlové lodě a poté se zapojil do „krysích transportů“ mířících na Guadalcanal. Během bitvy u Santa Cruz doprovázel Abeho předsunutý svaz a po údržbě v Japonsku se vrátil do jihozápadního Pacifiku, aby se zúčastnil evakuace Guadalcanalu v únoru 1943. Poté se věnoval doprovodům konvojů a krysím transportům. V červenci se zúčastnil evakuace ostrova Kiska a poté se opět vrátil do Šalamounových ostrovů. V říjnu se zúčastnil bitvy u Vella Lavella a poté se věnoval doprovodu těžkých jednotek loďstva. Dne 11. dubna 1944 byl jihozápadně od ostrova Mindanao torpédován ponorkou USS Redfin a potopil se s přibližně polovinou posádky.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Třída Kageró.

Akigumo patřil podle Nevitta a Nishidy do II. série třídy Kageró a byl objednán na základě doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1939. Šlo o poslední jednotku této třídy s trupovým číslem 115. Někdy je také řazen do následující třídy Júgumo, ta ale začíná až trupovým číslem 116.[4][2] Jeho výzbroj tvořilo šest 127mm děl modelu 1914 ve třech dvouhlavňových věžích typu C (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4. Zásoba šestnácti torpéd typu 93 byla v pozdější fázi války pravděpodobně redukována na osm kusů, aby se kompenzoval nárůst hmotnosti vlivem instalace dalších 25mm děl typu 96.

Během údržby v Jokosuce od prosince 1943 do února 1944 byla odstraněna zadní 127mm dělová věž číslo 2 a nahrazena dvěma tříhlavňovými 25mm komplety.[1] Rovněž 25mm dvojčata na plošině vedle zadního komínu byla nahrazena za 25mm trojčata. Další pravděpodobně trojhlavňový komplet se nacházel na plošině před můstkem. Jako jeden z torpédoborců, které se dočkaly roku 1944, byl Akigumo pravděpodobně vybaven jedním metrovým přehledovým radarem 13 Gó pro sledování vzdušných cílů na zadním stožáru a jedním centimetrovým přehledovým radarem 22 Gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů na předním stožáru.[5]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. dubna 1944, když doprovázel transportní loď Kijókawa Maru, ho u filipínského poloostrova Zamboanga (část ostrova Mindanao) potopila americká ponorka USS Redfin třídy Gato na pozici 6° 43′ s. š., 122° 23′ v. d.. Zahynulo 137 členů posádky včetně velitele.[1]

Dne 10. června 1944 byl Akigumo vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Japanese destroyer Akigumo na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e NEVITT, Allyn D.. IJN Akigumo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-06-30, [cit. 2011-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j NISHIDA, Hiroshi. Kagero class 1st class destroyers [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 26. (polsky) 
  4. NEVITT, Allyn D.. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17) ISBN 978-4769808183. Kapitola Kageró-gata. (japonsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Loďstva států účastnících se druhé světové války. Praha : Naše vojsko, 1994. 231 s. ISBN 80-206-0245-3.  
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4) ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17) ISBN 978-4769808183. Kapitola Kageró-gata. (japonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • NEVITT, Allyn D.. IJN Akigumo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-06-30, [cit. 2011-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEVITT, Allyn D.. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky)