Třída Širacuju
| Třída Širacuju | |
|---|---|
 Jamakaze před válkou | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | Torpédoborec |
| Lodě | 10 jednotek ve dvou sériích: I. série: 6 jednotek II. série: 4 jednotky[1] |
| Zahájení stavby | 1933 až 1935 |
| Spuštění na vodu | 1935 až 1937 |
| Uvedení do služby | 1936 až 1937 |
| Osud | všech 10 ztraceno za druhé světové války |
| Předchůdce | Třída Hacuharu |
| Nástupce | Třída Asašio |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1685 T standardní 1950 T při zkouškách[2] |
| Délka | 103,5 m mezi svislicemi[2] 107,5 m na vodorysce[2] 110 m celkem[3] |
| Šířka | 9,9 m[2][3] |
| Ponor | 3,5 m[2][3] |
| Pohon | 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní vrtule 42 000 k na hřídeli (30 890,9 kW)[2][p 1] |
| Rychlost | 34 uzlů (63,0 km/h)[2][3] |
| Dosah | 6000 námořních mil (11 112 km) při 15 uzlech (27,8 km/h) 1020 námořních mil (1889 km) při 34 uzlech (63,0 km/h)[3] |
| Posádka | 180[2] |
| Výzbroj | Po dokončení: 5 x 127 mm/50 typu 3. roku (2xII, 1xI) 2–4 x 13,2mm kulomety (2xI nebo 2xII) 8 x 610mm torpédomety (2xIV), 16 torpéd 16 hlubinných náloží[2] |
Třída Širacuju (japonsky: 白露型 Širacuju-gata) sestávala z celkem deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených ve dvou sériích v letech 1933 až 1937. Jednotky třídy Širacuju svým designem navázaly na předchozí třídu Hacuharu, konkrétně pak na její podtřídu Ariake.
Všech deset postavených jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Pět z nich padlo za oběť ponorkám, tři byly potopeny při střetech s hladinovými jednotkami protivníka, jeden potopily bombardéry USAAF a jeden se potopil po kolizi.
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ (známějšího jako „1. doplňovací program“ ~ 第一次補充計画 ~ Dai–iči–dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program prvního kruhu“ ~ マル1計画 ~ Maru iči keikaku) mělo být postaveno dvanáct torpédoborců třídy Hacuharu (projekt F-45). Třídu Hacuharu ale provázely problémy se stabilitou, které si vyžádaly přepracování plánů rozestavěných a přestavby již existujících jednotek. Dne 15. prosince 1933 proto bylo rozhodnuto, že z třídy Hacuharu bude vyčleněna třída Ariake. V rámci plánu rozvoje loďstva na fiskální rok 1933 pak mělo být postaveno pět torpédoborců nové a modifikované třídy Ariake: Ariake, Júgure, Širacuju, Šigure a Murasame. Dne 19. listopadu 1934 bylo rozhodnuto o začlenění prvních dvou jednotek třídy Ariake zpět do třídy Hacuharu, zatímco zbývajících šest rozestavěných (Širacuju, Šigure, Murasame a Júdači) či teprve plánovaných (Samidare a Harusame) jednotek bylo překlasifikováno na třídu Širacuju. Ta byla stavěna podle projektu F-45D.[1]
Podle „programu druhého kruhu“ (マル2計画 ~ Maru ni keikaku) z roku 1934 měla k první sérii šesti jednotek přibýt ještě druhá, mírně modifikovaná, série čtyř torpédoborců (Jamakaze, Kawakaze, Umikaze a Suzukaze), na kterou pak navázala desetikusová třída Asašio.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Jednotky třídy Širacuju vycházely z podtřídy Ariake předchozí třídy Hacuharu. Vizuálně se odlišovaly tvarem můstku a instalací čtyřhlavňových torpédometů.
Pohon[editovat | editovat zdroj]
Pohonná soustava byla převzata z předchozí třídy Hacuharu. Sestávala ze dvou sestav parních turbín Kanpon o výkonu po 21 000 k (15 445,5 kW[p 1])[4] a tří vodotrubných kotlů Ro-gó Kanpon šiki s předehřívači vzduchu a přehřívači páry.
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
Širacuju nesly dva zakrytované otočné čtyřhlavňové torpédomety typu 92 modelu 2, které byly instalovány místo tříhlavňových typu 90 modelu 2 z třídy Hacuharu.[3][5] Přední torpédomet (který byl umístěn mezi oběma komíny) a zadní komín byly umístěny v ose plavidel. Toho bylo dosaženo rozdělením zásobníku rezervních torpéd pro přední torpédomet na dva menší po dvou torpédech umístěných po obou stranách zadního komínu.[3]
127mm kanóny typu 3. roku byly lafetovány ve dvouhlavňových věžích modelu C, po jedné na přídi a zádi. Věže umožňovaly elevaci hlavní až 55°.[3] Jednohlavňová věž modelu B modifikace 1 s pátým 127mm kanónem se nacházela na zádi před dvouhlavňovou věží.
Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]
_in_1944.gif)
Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. Rovněž došlo k redukci nesených náhradních torpéd. V letech 1942 až 1943 byla odstraněna jednohlavňová 127mm věž na zádi a nahrazena za trojhlavňový komplet 25mm kanónů typu 96.[3] Byly montovány další 25mm kanóny v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání, které doplňovaly 13,2mm kulomety typu 93.
V pozdější fázi války (přibližně od roku 1943 nebo 1944) lodě nesly metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22-gó proti vzdušným i hladinovým cílům.
Jednotky třídy Širacuju[editovat | editovat zdroj]
| Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Širacuju (白露) |
arzenál Sasebo | 14. listopadu 1933 | 5. dubna 1935 | 20. srpna 1936 | 15. června 1944 potopen po kolizi s tankerem Seijo Maru |
| Šigure (時雨) |
Uraga, Jokosuka | 9. prosince 1933 | 18. května 1935 | 7. září 1936 | 24. ledna 1945 potopen ponorkou USS Blackfin v Thajském zálivu |
| Murasame (村雨) |
Fudžinagata, Ósaka | 1. února 1934 | 20. června 1935 | 7. ledna 1937 | 5. března 1943 potopen torpédoborcem USS Waller v Kulském zálivu |
| Júdači (夕立) |
arzenál Sasebo | 16. října 1934 | 21. června 1936 | 7. ledna 1937 | 13. listopadu 1942 potopen americkými hladinovými silami v první námořní bitvě u Guadalcanalu |
| Samidare (五月雨) |
Uraga, Jokosuka | 19. prosince 1934 | 6. července 1935 | 29. ledna 1937 | 25. srpna 1944 potopen ponorkou USS Batfish u Palau |
| Harusame (春雨) |
Uraga, Jokosuka | 3. února 1935 | 21. září 1935 | 26. srpna 1937 | 8. června 1944 potopen bombardéry B-25 severozápadně od města Manokwari na Nové Guineji |
| Jamakaze (山風) |
Uraga, Jokosuka | 25. května 1935 | 21. února 1936 | 30. června 1937 | 25. června 1942 potopen ponorkou USS Nautilus jihovýchodně od Jokosuky |
| Kawakaze (江風) |
Fudžinagata, Ósaka | 25. dubna 1935 | 1. listopadu 1936 | 30. dubna 1937 | 7. srpna 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě v zálivu Vella |
| Umikaze (海風) |
arzenál Maizuru | 4. května 1935 | 27. listopadu 1936 | 31. května 1937 | 1. února 1944 potopen ponorkou USS Guardfish u atolu Truk |
| Suzukaze (涼風) |
Uraga, Jokosuka | 9. července 1935 | 11. března 1937 | 31. srpna 1937 | 25. ledna 1944 potopen ponorkou USS Skipjack severo-severozápadně od Ponape |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků 白露型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Shiratsuyu class destroyer na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class, s. 99. (anglicky) – citováno jako „PJD“
- ↑ a b c d e f g h i NISHIDA, Hiroshi. Shiratsuyu class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-22. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 24. (polsky)
- ↑ LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 739 a 740. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 782 a 783
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN 978-1-68247-610-9. (anglicky)
- WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
- 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky)
- 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集) ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. (japonsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Širacuju na Wikimedia Commons - NISHIDA, Hiroshi. Shiratsuyu class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-22. (anglicky)
- IJN Shiratsuyu Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17 [cit. 2010-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
