Třída Širacuju

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Širacuju
Jamakaze před válkou
Jamakaze před válkou
Obecné informace
Uživatelé Vlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Typ Torpédoborec
Lodě 10 jednotek ve dvou sériích:
I. série: 6 jednotek
II. série: 4 jednotky[1]
Zahájení stavby 19331935
Spuštění na vodu 1935 až 1937
Uvedení do služby 1936 až 1937
Osud všech 10 ztraceno za druhé světové války
Předchůdce Třída Hacuharu
Následovník Třída Asašio
Technické údaje
Výtlak 1685 T standardní
1950 T při zkouškách[2]
Délka 103,5 m mezi svislicemi[2]
107,5 m na vodorysce[2]
110 m celkem[3]
Šířka 9,9 m[2][3]
Ponor 3,5 m[2][3]
Pohon 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule
42 000 k (30 890,9 kW)[2][p 1]
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 34 uzlů (63,0 km/h)[2][3]
Dosah 6000 námořních mil (11 112 km) při 15 uzlech (27,8 km/h)
1020 námořních mil (1889 km) při 34 uzlech (63,0 km/h)[3]
Posádka 180[2]
Výzbroj Po dokončení:
5 x 127 mm/50 modelu 1914 (2xII, 1xI)
2–4 x 13,2mm kulomety (2xI nebo 2xII)
8 x 610mm torpédomety (2xIV), 16 torpéd
16 hlubinných náloží[2]
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Širacuju (japonsky: 白露型 Širacuju-gata) sestávala z celkem deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených ve dvou sériích v letech 19331937. Jednotky třídy Širacuju svým designem navázaly na předchozí třídu Hacuharu, konkrétně pak na její podtřídu Ariake.

Všech deset postavených jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Pět z nich padlo za oběť ponorkám, tři byly potopeny při střetech s hladinovými jednotkami protivníka, jeden potopily bombardéry USAAF a jeden se potopil po kolizi.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Třída Hacuharu.

Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ (známějšího jako „1. doplňovací program“ ~ 第一次補充計画 ~ Dai–iči–dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program prvního kruhu“ ~ マル1計画 ~ Maru iči keikaku) mělo být postaveno dvanáct torpédoborců třídy Hacuharu (projekt F-45). Třídu Hacuharu ale provázely problémy se stabilitou, které si vyžádaly přepracování plánů rozestavěných a přestavby již existujících jednotek. Dne 15. prosince 1933 proto bylo rozhodnuto, že z třídy Hacuharu bude vyčleněna třída Ariake. V rámci plánu rozvoje loďstva na fiskální rok 1933 pak mělo být postaveno pět torpédoborců nové a modifikované třídy Ariake: Ariake, Júgure, Širacuju, Šigure a Murasame. Dne 19. listopadu 1934 bylo rozhodnuto o začlenění prvních dvou jednotek třídy Ariake zpět do třídy Hacuharu, zatímco zbývajících šest rozestavěných (Širacuju, Šigure, Murasame a Júdači) či teprve plánovaných (Samidare a Harusame) jednotek bylo překlasifikováno na třídu Širacuju. Ta byla stavěna podle projektu F-45D.[1]

Podle „programu druhého kruhu“ (マル2計画 ~ Maru ni keikaku) z roku 1934 měla k první sérii šesti jednotek přibýt ještě druhá, mírně modifikovaná, série čtyř torpédoborců (Jamakaze, Kawakaze, Umikaze a Suzukaze), na kterou pak navázala desetikusová třída Asašio.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Jednotky třídy Širacuju vycházely z podtřídy Ariake předchozí třídy Hacuharu. Vizuálně se odlišovaly tvarem můstku a instalací čtyřhlavňových torpédometů.

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Třída Hacuharu.

Pohonná soustava byla převzata z předchozí třídy Hacuharu. Sestávala ze dvou sestav parních turbín Kanpon o výkonu po 21 000 k (15 445,5 kW[p 1])[4] a tří vodotrubných kotlů Ro-gó Kanpon šiki s předehřívači vzduchu a přehřívači páry.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Širacuju nesly dva zakrytované otočné čtyřhlavňové torpédomety typu 92 modelu 2, které byly instalovány místo tříhlavňových typu 90 modelu 2 z třídy Hacuharu.[3][5] Přední torpédomet (který byl umístěn mezi oběma komíny) a zadní komín byly umístěny v ose plavidel. Toho bylo dosaženo rozdělením zásobníku rezervních torpéd pro přední torpédomet na dva menší po dvou torpédech umístěných po obou stranách zadního komínu.[3]

127mm kanóny modelu 1914 byly lafetovány ve dvouhlavňových věžích modelu C, po jedné na přídi a zádi. Věže umožňovaly elevaci hlavní až 55°.[3] Jednohlavňová věž modelu B modifikace 1 s pátým 127mm kanónem se nacházela na zádi před dvouhlavňovou věží.

Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]

Šigure v prosinci 1944 s demontovanou zadní 127mm jednohlavňovou věží a lehkou protiletadlovou výzbrojí složenou z 26 25mm kanónů typu 96 (3xIII, 1xII, 15xI) a čtyř jednohlavňových 13,2mm kulometů. Zásoba torpéd byla redukována na maximálně 14 kusů odstraněním pravobočního zásobníku pro přední torpédomet.

Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. Rovněž došlo k redukci nesených náhradních torpéd. V letech 1942 až 1943 byla odstraněna jednohlavňová 127mm věž na zádi a nahrazena za trojhlavňový komplet 25mm kanónů typu 96.[3] Byly montovány další 25mm kanóny v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání, které doplňovaly 13,2mm kulomety typu 93.

V pozdější fázi války (přibližně od roku 1943 nebo 1944) lodě nesly metrový přehledový radar 13 Gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22 Gó proti vzdušným i hladinovým cílům.

Jednotky třídy Širacuju[editovat | editovat zdroj]

Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
Širacuju
(白露)
arzenál Sasebo 1933-11-1414. listopadu 1933 1935-04-055. dubna 1935 1936-08-2020. srpna 1936 1944-06-1515. června 1944 potopen po kolizi s tankerem Seijo Maru
Šigure
(時雨)
Uraga, Jokosuka 1933-12-099. prosince 1933 1935-05-1818. května 1935 1936-09-077. září 1936 1945-01-2424. ledna 1945 potopen ponorkou USS Blackfin v Thajském zálivu
Murasame
(村雨)
Fudžinagata, Ósaka 1934-02-011. února 1934 1935-06-2020. června 1935 1937-01-077. ledna 1937 1943-03-055. března 1943 potopen torpédoborcem USS Waller v Kulském zálivu
Júdači
(夕立)
arzenál Sasebo 1934-10-1616. října 1934 1936-06-2121. června 1936 1937-01-077. ledna 1937 1942-11-1313. listopadu 1942 potopen americkými hladinovými silami v první námořní bitvě u Guadalcanalu
Samidare
(五月雨)
Uraga, Jokosuka 1934-12-1919. prosince 1934 1935-07-066. července 1935 1937-01-2929. ledna 1937 1944-08-2525. srpna 1944 potopen ponorkou USS Batfish u Palau
Harusame
(春雨)
Uraga, Jokosuka 1935-02-033. února 1935 1935-09-2121. září 1935 1937-08-2626. srpna 1937 1944-06-088. června 1944 potopen bombardéry B-25 severozápadně od města Manokwari na Nové Guinei
Jamakaze
(山風)
Uraga, Jokosuka 1935-05-2525. května 1935 1936-02-2121. února 1936 1937-06-3030. června 1937 1942-06-2525. června 1942 potopen ponorkou USS Nautilus jihovýchodně od Jokosuky
Kawakaze
(江風)
Fudžinagata, Ósaka 1935-04-2525. dubna 1935 1936-11-011. listopadu 1936 1937-04-3030. dubna 1937 1943-08-077. srpna 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě v zálivu Vella
Umikaze
(海風)
arzenál Maizuru 1935-05-044. května 1935 1936-11-2727. listopadu 1936 1937-05-3131. května 1937 1944-02-011. února 1944 potopen ponorkou USS Guardfish u atolu Truk
Suzukaze
(涼風)
Uraga, Jokosuka 1935-07-099. července 1935 1937-03-1111. března 1937 1937-08-3131. srpna 1937 1944-01-2525. ledna 1944 potopen ponorkou USS Skipjack severo-severozápadně od Ponape

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 白露型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Shiratsuyu class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. a b c PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2007. Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781844860418. Kapitola The japanese destroyers of the Hatsuharu class, s. 99. (anglicky)  – citováno jako „PJD“
  2. a b c d e f g h i NISHIDA, Hiroshi. Shiratsuyu class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 24. (polsky) 
  4. LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 739 a 740. (anglicky) 
  5. Lacroix & Wells, str. 782 a 783

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4) ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集) ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17) ISBN 978-4769808183. (japonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Shiratsuyu class destroyers ve Wikimedia Commons
  • NISHIDA, Hiroshi. Shiratsuyu class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IJN Shiratsuyu Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-04-16]. Dostupné online. (anglicky)