Třída Kamikaze (1922)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Kamikaze
„1. torpédoborec“ (viz číslo „1“ na přídi torpédoborce – později Kamikaze) 23. prosince 1922.
Obecné informace
Uživatelé Vlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Typ Torpédoborec
Lodě 9 jednotek dokončeno
7 ztraceno za druhé světové války
Zahájení stavby 19211923
Spuštění na vodu 19221925
Uvedení do služby 1922 až 1925
Osud
Předchůdce Třída Minekaze
Následovník Třída Mucuki
Technické údaje
Výtlak 1270 T standardní
1400 T při zkouškách[1]
1720 T plný[1]
Délka 97,5 m mezi svislicemi
102,6 m celkem[1]
Šířka 9,1 m[1]
Ponor 2,9 m[1]
Pohon 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Micubiši Parsons nebo Kanpon
2 šrouby
38 500 k (28 316,7 kW)[1][2][p 1]
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 37,2 uzlů (68,89 km/h)[1]
Dosah 3600 námořních mil (6667 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)[1]
Posádka 148[1]
Výzbroj Po dokončení:
4 x 120 mm/45 modelu 1914 (4xI)
2 x 6,5mm/115 kulomet modelu 1914 (2xI)
6 x 533mm torpédomety modelu 1921 (3xII)
20 min[1]
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Kamikaze (japonsky: 神風型 Kamikaze-gata), též někdy třída Kijokaze, sestávala z devíti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 19211925. Kamikaze vycházely z předchozí třídy Minekaze a lišily se pouze drobnými změnami konstrukce. Během druhé světové války již byly zastaralé a tak sloužily hlavně jako doprovodná plavidla a rychlé transportéry.

Sedm jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Čtyři z nich měly na svědomí ponorky, dvě jednotky byly potopeny letadly a jedna padla za oběť pobřežní baterii na atolu Wake. Dvě zbývající jednotky válku přečkaly a jedna z nich byla použita jako repatriační plavidlo.

Všechny jednotky byly pojmenovány podle meteorologických jevů souvisejících s větrem (風 kaze znamená „vítr“).

Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborce třídy Kamikaze navázaly na předchozí třídu Minekaze – konkrétně na její poslední tři jednotky tvořící podtřídu Nokaze – ze které převzaly rozmístění hlavňové a torpédové výzbroje. Ta sestávala ze čtyř 120mm kanónů modelu 1914 a tří otočných dvouhlavňových torpédometů modelu 1921.[3] Od třídy Minekaze se Kamikaze lišily detaily můstku, rozšířením trupu o 0,1 metru a zvětšením standardního výtlaku o 55 tun. Tato velká podobnost vede některé autory – například Evans & Peattie – k tomu, že jednotky třídy Kamikaze řadí pod třídu Minekaze.[4]

Stavba torpédoborců třídy Kamikaze probíhala na základě plánu rozvoje císařského námořnictva 8-8 (八八艦隊案 hači-hači kantai-an). Celkem mělo být postaveno jedenáct jednotek, ale kvůli omezením vzniklým v důsledku podepsání washingtonské konference byly dvě jednotky zrušeny.[5] Paralelně k třídě Kamikaze byly stavěny i „torpédoborce druhé třídy“ (二等駆逐艦 nitó kučikukan) třídy Wakatake.[6]

Můstek[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nástavba měla čtyři úrovně: dolní patro na horní palubě (上部甲板 džóbu kanpan), druhé patro horní můstkové paluby (上部艦橋 džóbu kankjó), můstek (羅針艦橋 rašin kankjó) a plošinu se světlometem a dálkoměrem. Otevřený můstek měl přední stěnu chráněnou plechem a prosklenými okny. Nad přední částí můstku byla kostra, přes kterou se jako ochrana před nepříznivým počasím dala natáhnout plachta. Plošina nad můstkem nesla 40cm světlomet a 2m stereoskopický dálkoměr. Na křídlech můstku se rovněž nacházely oba protiletadlové kulomety.[7]

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Pohon prvních pěti jednotek třídy Kamikaze zajišťovaly (stejně jako u Minekaze) dvě soustavy v Japonsku licenčně vyrobených parních turbín Micubiši Parsons. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 19 250 k (14 158,4 kW[p 1]) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu.[8] Nárůst výtlaku a šířky lodí při zachování stejné pohonné soustavy vedl k poklesu maximální rychlosti na 37,2 uzlů (68,89 km/h).[1] Vysokotlaké turbíny měly (na rozdíl od Minekaze) každá navíc dva stupně pro plavbu cestovní rychlostí, které byly při plavbě maximální rychlostí vynechány.[8]

Sytou páru turbínám dodávaly čtyři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki,[9] přičemž přední komín odváděl spaliny z 1. a 2. a zadní komín ze 3. a 4. kotle.

Podtřída Oite[editovat | editovat zdroj]

Poslední čtyři jednotky se od prvních pěti odlišovaly v několika detailech, kvůli kterým jsou tyto jednotky označovány jako podtřída Oite:

  • Soustavy turbín Micubiši Parsons byly nahrazeny za sestavy turbín Kanpon o stejném výkonu a stejné konfiguraci zapojení[8]
  • Byla zdvojnásobena zásoba náhradních torpéd ze dvou na čtyři. První jednotky nesly celkem osm torpéd (šest v torpédometech a dvě náhradní), zatímco podtřída Oite mohla nést celkem až deset torpéd (šest v torpédometech a čtyři náhradní)
  • 6,5mm kulomety modelu 1914 byly nahrazeny za dva 7,7mm/87 kulomety Lewis
  • Instalovány dva vrhače hlubinných náloží a dvě skluzavky pro hlubinné nálože na zádi

Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]

Harukaze v roce 1934 již s novým zakončením komínů

Ve třicátých letech byl změněn tvar komínů, jejichž konce byly zešikmeny.

Za druhé světové války byla výzbroj přežívajících jednotek modifikována. Zejména došlo k posílení protiletadlové výzbroje. V letech 1941 a 1942 byla demontována 120mm děla č. 4 (na zádi) a lodě obdržely až deset 25mm kanónů typu 96. V roce 1944 nesly lodě třináct až dvacet 25mm hlavní.[5]

Pojmenování jednotek třídy Kamikaze[editovat | editovat zdroj]

Pravobok „torpédoborce číslo 15“ dne 29. prosince 1924. Tato jednotka později nesla jméno Asanagi

.

Původně se počítalo s tím, že jednotky třídy Kamikaze ponesou jména větrů, obdobně jako předchozí třída Minekaze. První jednotka pak měla nést jméno Kijokaze (清風) nebo Sojokaze (微風), což vede někdy k označování třídy Kamikaze (jak byla nakonec první jednotka přejmenována) jako třídy Kijokaze. Jména jim ale nebyla přidělena a lodě byly pouze opatřeny lichým číslem (například 第一駆逐艦 Dai-iči kučikukan ~ „1. torpédoborec“). Sudá čísla pak byla přidělena torpédoborcům třídy Wakatake. Dne 24. dubna 1924 bylo k řadové číslovce přidáno 号 ( ~ číslo, položka), takže název pak zněl například 第一号駆逐艦 Dai-iči-gó kučikukan ~ „torpédoborec číslo 1“. Dne 1. srpna 1928 pak došlo k přejmenování, kdy byla jednotkám přidělena jména související s větrem. Fotografie Harukaze z roku 1934 dokládá souběžné používání jména (viz katakanou psaný nápis 「ゼカルハ」 na boku – psal se ještě zprava doleva) a čísla (viz číslo „5“ na přídi).

Jednotky třídy Kamikaze[editovat | editovat zdroj]

Sloupec „Číslo“ obsahuje čísla přidělená torpédoborcům před přejmenováním v roce 1928.
Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
&0000000000000001.0000001 Kamikaze
(神風)
Micubiši, Nagasaki 1921-12-1515. prosince 1921 1922-09-2525. září 1922 1922-12-1919. prosince 1922 1945-10-055. října 1945 vyřazen. Jako repatriační plavidlo najel 1946-06-077. června 1946 na útes u Omaezaki v prefektuře Šizuoka
&0000000000000003.0000003 Asakaze
(朝風)
Micubiši, Nagasaki 1922-02-1616. února 1922 1922-12-088. prosince 1922 1923-06-1616. června 1923 1944-08-2323. srpna 1944 potopen západně od Luzonu ponorkou USS Haddo
&0000000000000005.0000005 Harukaze
(春風)
arzenál Maizuru 1922-05-1616. května 1922 1922-12-1818. prosince 1922 1923-05-3131. května 1923 1945-11-1010. listopadu 1945 vyřazen a následně potopen jako vlnolam
&0000000000000007.0000007 Macukaze
(松風)
arzenál Maizuru 1922-12-022. prosince 1922 1923-10-3030. října 1923 1924-04-055. dubna 1924 1944-06-099. června 1944 potopen východně od Čičidžima ponorkou USS Swordfish
&0000000000000009.0000009 Hatakaze
(旗風)
arzenál Maizuru 1923-07-033. července 1923 1924-03-1515. března 1924 1924-08-3030. srpna 1924 1945-01-1515. ledna 1945 potopen útokem amerických letounů z letadlových lodí v Takao
&0000000000000011.00000011 Oite
(追風)
Uraga, Jokosuka 1923-03-1616. března 1923 1924-11-2727. listopadu 1924 1925-10-3030. října 1925 1944-02-1818. února 1944 potopen při útoku amerických letounů z letadlových lodí na Truk
&0000000000000013.00000013 Hajate
(疾風)
Išikawadžima, Tokio 1922-11-1111. listopadu 1922 1925-03-2323. března 1925 1925-11-2121. listopadu 1925 1941-12-1111. prosince 1941 potopen pobřežní baterií jihozápadně od atolu Wake
&0000000000000015.00000015 Asanagi
(朝凪)
Fudžinagata, Ósaka 1923-03-055. března 1923 1924-04-2121. dubna 1924 1925-12-2929. prosince 1925 1944-05-2222. května 1944 potopen ponorkou USS Pollack severozápadně od Čičidžima
&0000000000000017.00000017 Júnagi
(夕凪)
arzenál Sasebo 1923-09-1717. září 1923 1924-04-2323. dubna 1924 1925-05-2424. května 1925 1944-08-2525. srpna 1944 potopen ponorkou USS Picuda u severního pobřeží Luzonu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 神風型駆逐艦 (2代) na japonské Wikipedii a Kamikaze class destroyer (1922) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k NISHIDA, Hiroshi. Kamikaze class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. IJN Kiyokaze Class Destroyers: Specifications [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Torpédomety: Mechanism of Japanese Destroyers, str. 90 až 92
  4. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. Kapitola Calamity at Sea: The Tomozuru and Fourth Fleet Incidents, 1934-35, s. 176. (anglicky) 
  5. a b Wiśniewski, str. 7
  6. JONES, Daniel H.. IJN Minekaze, Kamikaze and Mutsuki class Destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Mechanism of Japanese Destroyers, str. 28, 29
  8. a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 738 a 739. (anglicky) 
  9. Lacroix & Wells, str. 735 a 736

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18) ISBN 978-4769808190. (japonsky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4) ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London : Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • NISHIDA, Hiroshi. Kamikaze class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IJN Kiyokaze Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  • JONES, Daniel H.. IJN Minekaze, Kamikaze and Mutsuki class Destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky)