Třída Kageró

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Kageró
Jukikaze v prosinci 1939
Jukikaze v prosinci 1939 během zkoušek
Obecné informace
Uživatelé Vlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Vlajka Čínské republiky Námořnictvo Čínské republiky
Typ Torpédoborec 1. třídy
Lodě Program 1937:
15 jednotek
3 fiktivní jednotky

Program 1939:
4 jednotky
Zahájení stavby 19371940
Spuštění na vodu 19381941
Uvedení do služby 1939 až 1941
Osud
Předchůdce Třída Asašio
Následovník Třída Júgumo a Šimakaze
Technické údaje
Výtlak 2033 T standardní
2450 T při zkouškách[1]
Délka 111,0 m mezi svislicemi
116,2 m na vodorysce
118,5 m celkem[1]
Šířka 10,8 m[1]
Ponor 3,76 m[1]
Pohon 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule
52 000 k (38 245,9 kW)[1][p 1]
Palivo 500 t topného oleje[2]
Rychlost 35 uzlů (64,8 km/h)[1]
Dosah 5 000 námořních mil (9 260 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[1][2]
Posádka 240[1][2]
Výzbroj Po dokončení:
127 mm/50 modelu 1914 (3xII)
25 mm/60 typu 96 (2xII)
8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 (16 ks)
18 hlubinných náloží typu 95

Jukikaze od května 1943:
6 x 127 mm/50 modelu 1914 (3xII)
8 x 25 mm/60 typu 96 (2xIII, 1xII)[3]
8 x 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
hlubinné nálože

Jukikaze od září/října 1943:
4 x 127 mm/50 modelu 1914 (2xII)
14 x 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII)[4]
8 x 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
hlubinné nálože

Jukikaze od července/srpna 1944:
4 x 127 mm/50 modelu 1914 (2xII)
28 x 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII, 14xI)[5]
8 x 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
36 hlubinných náloží typu 2 nebo typu 3
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Kageró (japonsky: 陽炎型 Kageró-gata) sestávala z 19 „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 Ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1939 až 1941 a bojujících ve druhé světové válce. Císařské námořnictvo je (spolu s následující třídou Júgumo) označovalo jako torpédoborce typu A (甲型駆逐艦 Kó-gata kučikukan). Se svojí hlavní výzbrojí šesti 127mm děl a osmi 610mm torpédometů se v době svého vzniku jednotky této třídy vyrovnaly torpédoborcům případných protivníků, či je dokonce předčily.

Všechny jednotky se aktivně účastnily bojů v Pacifiku od prvních dnů války. Doprovázely těžké jednotky floty, podporovaly vylodění, v rámci tokijského expresu dopravovaly zásoby a posily na ostrovy v Šalamounech, kryly a prováděly evakuace stahovaných jednotek. Toto nasazení si ale mezi nimi vybralo svoji daň: z 19 jednotek se konce války dočkal pouze Jukikaze. Ze zbývajících osmnácti bylo šest potopeno leteckým útokem, pět ponorkami, pět jednotek bylo potopeno v souboji s hladinovými silami nepřítele, jedna najetím na minu a dvě kombinací min a leteckého útoku.[6]

Jediná přeživší jednotka (Jukikaze) byla po válce v roce 1947 předána Čínské republice, kde sloužila pod jménem Tan-jang (DD-12) až do roku 1970.

Program 1937 a 1939[editovat | editovat zdroj]

V terminologii japonského námořnictva byly torpédoborce třídy Kageró torpédoborci typu A, tedy velkými oceánskými jednotkami, určenými k doprovodu velkých jednotek japonského Spojeného loďstva.[6] Požadavky na novou třídu torpédoborců byly: rychlost nejméně 36 uzlů, dosah 5000 námořních mil při 18 uzlech a výzbroj odpovídající torpédoborcům třídy Fubuki. To vše při velikosti ne větší, než u Fubuki.[2] Stavba prvních 15 jednotek byla schválena na základě programu z roku 1937. Tyto jednotky obdržely trupová čísla 17 až 31.[6]

Součástí programu z roku 1937 ale byly i tři fiktivní jednotky[p 2], které sice nikdy neměly být postaveny, ale jejichž fiktivní existence měla zakrýt alokaci zdrojů na utajovanou stavbu bitevních lodí třídy Jamato.[6]

Následující program z roku 1939 pak počítal se stavbou posledních čtyř jednotek této třídy (Araši, Hagikaze, Maikaze a Akigumo), které obdržely trupová čísla 112 až 115. Trupové číslo 116 pak dostala první jednotka následující třídy Júgumo. To vedlo po válce k častému – a podle Nevitta chybnému – zařazení poslední jednotky Akigumo do třídy Júgumo (na základě podobnosti jména a zařazení Akigumo do 10. divize torpédoborců, která jinak byla vybavena torpédoborci třídy Júgumo). Proto se v literatuře lze setkat i s údajem, že třída Kageró měla pouze 18 jednotek.[6]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Třída Kageró vycházela z předchozí třídy Asašio. Tomu odpovídala i dvoukomínová silueta a rozmístění výzbroje.

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Pohon zajišťovaly dvě sestavy turbín Kanpon. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké, jedné středotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 26 000 k (15 445,5 kW[p 1]) při 380 otáčkách lodního šroubu za minutu.[7]

Každá sestava měla navíc jednu vysokotlakou a jednu nízkotlakou turbínu pro plavbu cestovní rychlostí, které byly přes převodovku napojeny na středotlakou turbínu. Při plavbě cestovní rychlostí vstupovala pára do vysokotlaké cestovní turbíny a pokračovala přes nízkotlakou cestovní do nízkotlaké hlavní turbíny. Pro plavbu vysokou rychlostí byly obě cestovní turbíny odpojeny a pára šla přes vysokotlakou hlavní turbínu do středotlaké a nakonec nízkotlaké turbíny. Takovéto složení a zapojení sestavy se objevilo na japonských torpédoborcích vůbec poprvé a po třídě Kageró ji převzaly i jednotky tříd Júgumo a Akizuki.[7]

Přehřátou páru pro turbíny generovaly tři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki. Na většině jednotek se jednalo o přehřátou páru o teplotě 350 °C a tlaku 426 lb/in2 (2937,2 kPa).[8] Výjimku tvořil Amacukaze, jehož kotle vyvíjely přehřátou páru o teplotě 400 °C a tlaku 40 kg/cm2 (3921,6 kPa).[2]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní dělostřeleckou výzbroj představovalo šest 127mm kanónů modelu 1914 ve dvouhlavňových dělových věžích typu C:[6] jedné na přídi a dvěma na zádi. Děla hlavní baterie se dala použít nejenom pro palbu na hladinové a pozemní cíle, ale i k protivzdušné obraně.

Torpéda byla odpalována ze dvou otočných zakrytovaných čtyřhlavňových 610mm torpédometů typu 92 model 4, které byly otáčeny motorem na stlačený vzduch.[9] Přední torpédomet byl umístěn ve vybrání na nástavbě mezi komíny a zadní se nacházel na palubě před zadní nástavbou. Nabíjecí zařízení (se čtyřmi náhradními torpédy) pro zadní torpédomet se nacházelo za torpédometem po levé straně zadní nástavby. Nabíjecí zařízení pro přední torpédomet se nacházelo po obou stranách předního komínu (dvě a dvě torpéda), čímž se Kageró na první pohled odlišovaly od předchozí třídy Asašio. Další odlišností bylo ukončení přední paluby hned za můstkem, takže přední stěžeň byl již umístěn na hlavní palubě.

Dva dvouhlavňové protiletadlové kanóny ráže 25 mm se nacházely po obou stranách zadního komínu. Na zádi se nacházel vrhač hlubinných náloží.

Nedostatky[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako ostatní lodě japonského námořnictva trpěla třída Kageró zaostalostí japonské radarové techniky a stejně jako většina předválečných torpédoborců měla v původní konfiguraci slabou protiponorkovou i protiletadlovou výzbroj.[6]

Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]

Pozdější úpravy se hlavně zaměřovaly na zlepšování radarového vybavení a protiletadlové a protiponorkové výzbroje u přeživších jednotek. Torpédoborec Hamakaze tak jako první japonský torpédoborec získal koncem roku 1942 centimetrový přehledový radar 22-gó proti vzdušným i hladinovým cílům, který byl následně instalován i na zbývající jednotky.[6] Dalším instalovaným radarem v pozdější fázi války byl metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů.

Postupně byla posilována protiletadlová výzbroj instalací dalších 25mm kanónů v dvou-, tří- a jednohlavňovém uspořádání. Na přeživších jednotkách byla na přelomu let 1943 a 1944 demontována dělová věž číslo 2 na zádi (pozice X) a nahrazena za dva trojhlavňové 25mm komplety.[6] Koncem války mohlo dojít rovněž k instalaci 13,2mm kulometů typu 93 v jednohlavňových lafetacích.

Jednotky třídy Kageró[editovat | editovat zdroj]

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
17 Kageró
(陽炎)
arzenál Maizuru 1937-09-033. září 1937 1938-09-2727. září 1938 1939-11-066. listopadu 1939 1943-05-088. května 1943 najel na minu a potopen následujícími leteckými útoky jihozápadně od ostrova Kolombangara
18 Širanui
(不知火)
Uraga, Jokosuka 1937-08-3030. srpna 1937 1938-06-2828. června 1938 1939-12-2020. prosince 1939 1944-10-2727. října 1944 potopen letadly TF 77 severně od ostrova Panay
19 Kurošio
(黒潮)
Fudžinagata, Ósaka 1937-08-3131. srpna 1937 1938-10-2525. října 1938 1940-01-2727. ledna 1940 1943-05-088. května 1943 najel na minu jihozápadně od ostrova Kolombangara
20 Ojašio
(親潮)
arzenál Maizuru 1938-03-2929. března 1938 1938-11-2929. listopadu 1938 1940-08-2020. srpna 1940 1943-05-088. května 1943 najel na minu a potopen následujícími leteckými útoky jihozápadně od ostrova Kolombangara
21 Hajašio
(早潮)
Uraga, Jokosuka 1938-06-3030. června 1938 1939-04-1919. dubna 1939 1940-08-3131. srpna 1940 1942-11-2424. listopadu 1942 poškozen americkými bombardéry a doražen torpédoborcem Širacuju v Huonově zálivu
22 Nacušio
(夏潮)
Fudžinagata, Ósaka 1937-12-099. prosince 1937 1939-02-2323. února 1939 1940-08-3131. srpna 1940 1942-02-099. února 1942 potopen ponorkou USS S-37 u jihozápadního pobřeží ostrova Celebes
23 Hacukaze
(初風)
Kawasaki, Kóbe 1937-12-033. prosince 1937 1939-01-2424. ledna 1939 1940-02-1515. února 1940 1943-11-022. listopadu 1943 potopen americkými torpédoborci po kolizi s křižníkem Mjókó v bitvě v zátoce císařovny Augusty
24 Jukikaze
(雪風)
arzenál Sasebo 1938-09-022. září 1938 1939-03-2424. března 1939 1940-01-2020. ledna 1940 1947-07-066. července 1947 předán námořnictvu čínských nacionalistů, přejmenován na DD-12 Tchang Jen (丹陽) a sešrotován 1970
25 Amacukaze
(天津風)
arzenál Maizuru 1939-02-1414. února 1939 1939-10-1919. října 1939 1940-10-2626. října 1940 1945-04-066. dubna 1945 najel na břeh po útoku amerických letadel u Sia-men
26 Tokicukaze
(時津風)
Uraga, Jokosuka 1939-02-2020. února 1939 1939-11-1010. listopadu 1939 1940-12-1515. prosince 1940 1943-03-044. března 1943 potopen letadly během bitvy v Bismarckově moři
27 Urakaze
(浦風)
Fudžinagata, Ósaka 1939-04-1111. dubna 1939 1940-04-1919. dubna 1940 1940-12-1515. prosince 1940 1944-11-2121. listopadu 1944 potopen ponorkou USS Sealion severně od Formosy
28 Isokaze
(磯風)
arzenál Sasebo 1938-11-2525. listopadu 1938 1939-06-1919. června 1939 1940-11-3030. listopadu 1940 1945-04-077. dubna 1945 poškozen letadly TF 58 při operaci Ten-gó a doražen torpédoborcem Jukikaze
29 Hamakaze
(浜風)
Uraga, Jokosuka 1939-11-2020. listopadu 1939 1940-11-2525. listopadu 1940 1941-06-3030. června 1941 1945-04-077. dubna 1945 potopen letadly TF 58 při operaci Ten-gó
30 Tanikaze
(谷風)
Fudžinagata, Ósaka 1939-09-1818. září 1939 1940-11-011. listopadu 1940 1941-04-2525. dubna 1941 1944-06-099. června 1944 potopen ponorkou USS Harder jihozápadně od ostrova Jolo
31 Nowaki
(野分)
arzenál Maizuru 1939-11-088. listopadu 1939 1940-09-1717. září 1940 1941-04-2828. dubna 1941 1944-10-2626. října 1944 potopen americkými křižníky a torpédoborcem po bitvě u ostrova Samar
32
33
34[p 2]
Tři fiktivní jednotky
112 Araši
(嵐)
arzenál Maizuru 1939-05-044. května 1939 1940-04-2222. dubna 1940 1941-01-2727. ledna 1941 1943-08-077. srpna 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě v zálivu Vella
113 Hagikaze
(萩風)
Uraga, Jokosuka 1939-05-2323. května 1939 1940-06-1818. června 1940 1941-03-3131. března 1941 1943-08-077. srpna 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě v zálivu Vella
114 Maikaze
(舞風)
Fudžinagata, Ósaka 1940-04-2222. dubna 1940 1941-03-1313. března 1941 1941-07-1515. července 1941 1944-02-1717. února 1944 potopen americkými křižníky během operace Hailstone
115 Akigumo
(秋雲)
Uraga, Jokosuka 1940-07-022. července 1940 1941-04-1111. dubna 1941 1941-09-2727. září 1941 1944-04-1111. dubna 1944 potopen ponorkou USS Redfin severovýchodně od ostrova Basilan

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. a b Nevitt uvádí, že šlo o pět jednotek, ale trupová čísla uvádí pouze 32 až 34, tedy pouze tři jednotky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h NISHIDA, Hiroshi. Kagero class 1st class destroyers [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 26. (polsky) 
  3. CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.] : Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22) S. 235. (anglicky) 
  4. Chihaya & Abe, str. 236
  5. Chihaya & Abe, str. 237
  6. a b c d e f g h i NEVITT, Allyn D.. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 739 a 740. (anglicky) 
  8. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky) 
  9. Lacroix & Wells, str. 782 a 783

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.] : Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22) (anglicky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London : Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4) ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17) ISBN 978-4769808183. Kapitola Asašio-gata, s. 67 až 92. (japonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • NEVITT, Allyn D.. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KAGERO Class [online]. combinedfleet.com, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NISHIDA, Hiroshi. Kagero class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Yukikaze (Destroyer, 1940-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy - Naval Historical Center, 2006-02-28, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky)