Třída Ikazuči (1899)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Ikazuči
Torpédoborec Sazanami v Jokosuce, 1901
Torpédoborec Sazanami v Jokosuce, 1901
Obecné informace
Uživatelé Vlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Typ Torpédoborec
Lodě 6 jednotek
Zahájení stavby 18971899
Spuštění na vodu 1898 až 1899
Uvedení do služby 1899 až 1900
Osud Potopeny/vyřazeny
Předchůdce
Následovník Třída Šinonome
Technické údaje
Výtlak 305 T normální
410 T plný[1][2]
Délka 67,2 m mezi svislicemi
68,4 m celkem[1]
Šířka 6,2 m[1]
Ponor 1,57 m[1]
Pohon 4 kotle Yarrow
2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[2]
6000 k (4413,0 kW[p 1])[1][2]
Palivo 110 t uhlí[2][3]
Rychlost 31 uzlů (57,4 km/h)[1][2]
Dosah
Posádka 55[1][2] až 60[3]
Výzbroj Po dokončení:
76,2mm/40 12-pdr kanón (1×I)
57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (5×I)[4]
2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5]

Od 1904/05:[4]
2× 76,2mm/40 12-pdr kanón (2×I)
4× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (4×I)[1][2]
2× 450mm torpédomety typu HO (2×I)[5]
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Ikazuči (japonsky: 雷型 Ikazuči-gata) sestávala ze šesti torpédoborců, postavených v letech 18971900 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo. Jednalo se o první torpédoborce objednané pro císařské námořnictvo. Po zařazení do služby v letech 1899 a 1900 se zapojily do potlačení povstání boxerů, přičemž byla v roce 1900 jedna jednotka ztracena při ztroskotání, a zbývajících pět torpédoborců se zúčastnilo rusko-japonské války. Od srpna 1912 byly překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy (三等駆逐艦 santó kučikukan).[1] Dvě další jednotky byly ztraceny při kolizi a explozi a zbývající tři byly vyřazeny.

Všechny jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.

V článku se používá pozdější termín „torpédoborec“, ačkoliv dobová klasifikace byla mnohdy odlišná

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Torpédoborec.

Počátkem roku 1896 (tedy po vyhrané první čínsko-japonské válce a následně prohrané Intervenci Tří) schválil Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 (六六艦隊計画 Roku-roku kantai keikaku). Ten požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.[6][7]

Loděnice Yarrow postavila i vůdčí jednotku ruské třídy Sokol, s jejímiž jednotkami se Ikazuči střetly za rusko-japonské války. Většina stíhačů torpédovek (torpedo boat destroyer) postavených loděnicí Yarrow se vyznačovala čtyřkomínovou siluetou. V porovnání s třídou Sokol ale byly jednotky třídy Ikazuči větší a silněji vyzbrojené

Šest jednotek budoucí třídy Ikazuči bylo objednáno v loděnici Yarrow v Poplaru, která již měla zkušenosti se stavbou ničitelů torpédových člunů (Torpedo Boat Destroyer) pro Royal Navy i zahraniční odběratele. První čtyři jednotky (Akebono, Ikazuči, Inazuma a Sazanami) byly financovány z prostředků rozpočtového roku 1896 a poslední dvě jednotky (Nidži a Oboro) z rozpočtu na rok 1897.[1]

Budoucí torpédoborce v té době představovaly novou kategorii plavidel a v císařském námořnictvu prodělala jejich klasifikace mnohem složitější vývoj, než v případě Royal Navy. Nejprve byly nazývány jako suiraitei kučikutei (水雷艇駆逐艇) – doslova „čluny () pro zahánění/ničení (駆逐) torpédových člunů (水雷艇)“ – což bylo následně zkráceno na suirai kučikutei (水雷駆逐艇). K dalšímu zkrácení došlo v roce 1898, vynecháním primárního cíle nových člunů-ničitelů, na kučikutei (駆逐艇). Ještě před spuštěním první jednotky na vodu byly kučikutei podle Gunkan ojobi suiraitei ruibecu tókjú hjódžun (軍艦及び水雷艇類別等級標準 ~ Standardy pro klasifikaci tříd válečných lodí a torpédovek) z 21. března 1898 zařazeny do nadkategorie suiraitei (水雷艇 ~ torpédovky, zde ale nadkategorie nadřazená kategoriím suiraitei a kučikutei), která stála vedle nadkategorie gunkan (軍艦 ~ válečná loď) – to znamená, že kučikutei nebyly považovány za válečné lodě ve smyslu kategorie gunkan.[8]

Teprve 22. června 1900 (tedy až po zařazení všech šesti jednotek do služby) byly kučikutai překlasifikovány na kučikukan (駆逐艦 ~ torpédoborec; doslova „loď pro ničení/zahánění“) a zařazeny (do konce rusko-japonské války) do kategorie gunkan. Podle další reorganizace z 28. srpna 1912 byly torpédoborce třídy Ikazuči překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy.[9]. Před definitivním vyřazením byly v roce 1921 ještě přežívající Akebono a Oboro překlasifikovány na minolovky 2. třídy (二等掃海艇 nitó sókaitei).[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Trup a nástavby[editovat | editovat zdroj]

Ikazuči (stejně jako několik následujících tříd japonských „torpédoborců“) vycházely z tzv. „30uzlových“ (30-knotter) ničitelů torpédových člunů Royal Navy.[2][4] Trup byl zhotoven z měkké oceli Siemens-Martin s obšívkou o tloušťce 4 až 5 milimetrů a příčnými přepážkami rozdělen do jedenácti úseků. V nich se (od přídě) nacházely: přední kolizní prostor, kotevní mechanismus, velitelská věž, kuchyně, kotelny, strojovna, důstojnické kajuty se salónkem, sklad potravin a mechanismus kormidla.[4]

Přední paluba byla klenutá a snižovala se směrem k přídi. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. Za můstkem stál signální stěžeň a za ním se v přibližně jedné třetině délky táhla nástavba se čtyřmi komíny a vyústěním větrání kotelen (vyústění větrání přední kotelny se nacházelo v mezeře mezi prvním a druhým komínem, zatímco větrání zadní kotelny se nacházelo v mezeře mezi třetím a čtvrtým komínem). Po stranách této nástavby se nacházely celkem čtyři záchranné čluny a zadní dvojice 57mm kanónů. V zadní části se nástavba snižovala a stála na ní vyvýšená platforma se světlometem.

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Čtyři vodotrubné kotle Yarrow, umístěné za sebou po dvou ve dvou kotelnách, vyvíjely nasycenou páru pro dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí.[4] Ty dosahovaly celkového výkonu 6000 koní (4413,0 kW[p 1]) a krátkodobě maximálně i 7000 koní (5148,5 kW[p 1]). Císařské námořnictvo požadovalo, aby nové torpédoborce byly schopné udržet rychlost 31 uzlů (57,4 km/h) po dobu tří hodin.[2] Poslední dokončená jednotka Nidži dosáhla při zkouškách 12. prosince 1899 rychlosti 31,15 uzlů (57,690 km/h).[4][2]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

57mm rychlopalný kanón Hotchkiss vyrobený zbrojovkou Elswick

Výzbroj nových torpédoborců (jak bylo tehdy obvyklé) byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12-liberní, či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6-liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek diagonálně na hlavní palubě – kanón na pravoboku se nacházel za úrovní druhého komína a kanón na levoboku přibližně na úrovni čtvrtého komína. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. Těsně před, či během rusko-japonské války (1904-1905) byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.[4]

Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm[p 2] otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi platformou světlometu a 76,2mm kanónem. Z nich bylo možno vypouštět torpéda typu 30., 32., 38., 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).[5]

Jednotky třídy Ikazuči[editovat | editovat zdroj]

Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
Ikazuči
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn 1897-09-00září 1897 1898-11-1515. listopadu 1898 1899-02-2323. února 1899 1913-10-099. října 1913[1] nebo 1913-10-1010. října 1913[2] potopen po explozi kotle v Óminato
Inazuma
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn 1897-11-00listopadu 1897 1899-01-2828. ledna 1899 1899-04-2525. dubna 1899 1909-12-1616. prosince 1909 ztracen při kolizi se škunerem jižně od Hakodate[1][2]
Nidži
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn 1899-01-00ledna 1899 1899-12-1717. prosince 1899 1900-01-011. ledna 1900 1900-08-033. srpna 1900 potopen po ztroskotání u jihovýchodního pobřeží Šantungského poloostrova
Akebono
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn 1898-02-00února 1898 1899-04-2525. dubna 1899 1899-07-033. července 1899 1921-04-011. dubna 1921 překlasifikován na minolovku 2. třídy; 1921-06-2121. června 1921 překlasifikován na cílovou loď a 1925 sešrotován
Oboro
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn 1899-01-00ledna 1899 1899-10-055. října 1899 1899-11-011. listopadu 1899 1921-04-3030. dubna 1921 překlasifikován na minolovku 2. třídy; 1921-06-2121. června 1921 překlasifikován na cílovou loď a od října 1921 hulk
Sazanami
()
Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn 1897-06-00června 1897 1899-08-088. srpna 1899 1899-08-2828. srpna 1899 1913-04-011. dubna 1913 vyřazen; 1914-08-2323. srpna 1914 přejmenován na Sazanami Maru (漣丸), 1930-08-2929. srpna 1930 ztroskotal u pobřeží Tatejamy (prefektura Čiba); od října téhož roku hulk

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín a parních strojů císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín a parních strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. a b Torpédomety typu HO byly (a jsou) označovány i jako 18″ (čili 457,2 mm), oficiální označení v centimetrech (torpédometů i torpéd) ale bylo 45 cm a podle Lacroix & Wells (tabulka H.12, str. 778) by se skutečně mělo jednat o 450 mm

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 雷型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Ikazuchi class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m NISHIDA, Hiroshi. Ikazuchi class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 130. (anglicky) 
  3. a b 雷(初代)型 駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-04, rev. 2000-03-18, [cit. 2012-12-11]. Dostupné online. (japonsky) 
  4. a b c d e f g PATJANIN, S. V.. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg : [s.n.], 1998. (BKM) Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 
  5. a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 781. (anglicky) 
  6. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 57 až 65. (anglicky) 
  7. SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California : Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. S. 84 až 90. (anglicky) 
  8. Lacroix & Wells, str. 697 a 698
  9. Lacroix & Wells, str. 698

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové : Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický) S. 84 až 86.  
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 130. (anglicky) 
  • ПАТЯНИН, С.В. Эскадренные миноносцы и миноносцы Японии (1879-1945 гг.). Санкт-Петербург : 1998. (БКМ.). Kapitola Эскадренные миноносцы (Истребители) 1897-1909 гг. ~ PATJANIN, S. V.. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg : [s.n.], 1998. (BKM) Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • NISHIDA, Hiroshi. Ikazuchi class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POCOCK, Michael W.. Ikazuchi Class Destroyers Class Overview [online]. maritimequest.com, [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • 雷(初代)型 駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-04, rev. 2000-03-18, [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky) 
  • 日本海軍 雷型駆逐艦 漣 [online]. mpmc.web.fc2.com, [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky) 
  • 雷型 [online]. down.ne.jp, [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. (japonsky)