Třída Minekaze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Minekaze
Minekaze v Jokosuce
Minekaze v Jokosuce 30. srpna 1932. Číslo „2“ na přídi řadí torpédoborec do 2. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Vlajka Čínské republiky Námořnictvo Čínské republiky
Typ Torpédoborec
Lodě 15 jednotek
11 ztraceno za druhé světové války
Zahájení stavby 19181921
Spuštění na vodu 19191922
Uvedení do služby 1920 až 1922
Osud
Předchůdce Třída Kawakaze
Následovník Třída Kamikaze
Technické údaje
Výtlak 1215 T standard
1345 T při zkouškách[1]
1650 T plný[1]
Délka 97,5 m mezi svislicemi
102,6 m celkem[1]
Šířka 9,0 m[1]
Ponor 2,9 m[1]
Pohon 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Micubiši Parsons
2 šrouby
38 500 k (28 316,7 kW)[1][2][p 1]
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 39 uzlů (72,2 km/h)[1]
Dosah 3600 námořních mil (6667 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)[1]
Posádka 148[1]
Výzbroj Po dokončení:
4 x 120 mm/45 model 1914 (4xI)
2 x 7,7mm/87 kulomet typu RU (2xI)
6 x 533mm torpédomety (3xII)
20 min[1]
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Minekaze (japonsky: 峯風型 Minekaze-gata) sestávala z 15 „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 19181922 v loděnicích Micubiši v Nagasaki a v námořním arzenálu Maizuru podle projektu F-41.[3] Během druhé světové války již byly zastaralé a tak sloužily hlavně jako hlídková a doprovodná plavidla, rychlé transportéry, cílová plavidla a nosiče kaitenů.

Jedenáct jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Devět z nich měly na svědomí ponorky a dvě jednotky byly potopeny letadly. Čtyři zbývající jednotky válku přečkaly a jedna z nich se dočkala služby v námořnictvu Čínské republiky.

Všechny jednotky byly pojmenovány podle větrů (風 kaze znamená „vítr“).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Před třídou Minekaze pocházely všechny torpédoborce císařského námořnictva z Velké Británie, nebo byly stavěny v japonských loděnicích podle britských plánů (pomineme–li kořistní kusy z rusko-japonské války). Během první světové války trpělo císařské námořnictvo nedostatkem torpédoborců a nemohlo se nadále spoléhat na pomoc z Británie, neboť ta během války omezila přístup k vlastním nejnovějším konstrukcím. Císařské námořnictvo se proto odhodlalo k vývoji vlastní konstrukce. To vedlo ke vzniku třídy Minekaze, jejíž jednotky (a jednotky dvou následujících tříd vycházejících z Minekaze) tvořily hlavní sílu svazů torpédoborců císařského námořnictva až do příchodu „speciálních torpédoborců“ (特型駆逐艦 tokugata kučikukan) třídy Fubuki.[4]

Výsledkem japonského vývoje byly rychlé dvoukomínové torpédoborce, které svojí siluetou sice připomínají německé torpédoborce z první světové války (Großes Torpedoboot a Torpedobootzerstörer), ale jednalo se o čistě japonskou konstrukci.[4] Tvrzení o německém původu designu[5] je třeba zavrhnout, neboť Německo bylo s Japonskem ve válce a tak je spolupráce na vývoji vyloučena. Rovněž není možné, že by Japonsko využilo několika německých torpédoborců získaných po první světové válce, neboť stavba prvních jednotek třídy Minekaze byla zahájena již počátkem roku 1918.

Stavba torpédoborců třídy Minekaze probíhala v souladu s plány rozvoje císařského námořnictva 8-4 (八四艦隊案 hači-jon kantai-an) z roku 1916 a 8-6 (八六艦隊案 hači-roku kantai-an) z roku 1918. Jednotky třídy Minekaze měly být – pro svoji vysokou rychlost – určeny k doprovodu tehdy plánovaných bitevních křižníků třídy Amagi. Stavba bitevních křižníků byla ale na základě washingtonské konference zrušena a tak se Minekaze svých svěřenců nedočkaly – obdobně jako americká třída Clemson. Paralelně k třídě Minekaze probíhala stavba „torpédoborců druhé třídy“ (二等駆逐艦 nitó kučikukan) třídy Momi, které vycházely ze stejného návrhu.

Stavba lodí byla rozvržena do několika let. Podle Wiśniewskiho a Jonese byly první dvě jednotky (Minekaze a Sawakaze) objednány v rámci programu z roku 1917. Následujících pět jednotek (Okikaze, Šimakaze, Nadakaze, Jakaze a Hakaze) mělo být objednáno na základě programu z roku 1918, dalších pět (Šiokaze, Akikaze, Júkaze, Tačikaze a Hokaze) podle programu z roku 1919 a poslední tři modifikované jednotky (Nokaze, Namikaze a Numakaze) podle programu z roku 1920.[6] Podle Nišidy mělo být prvních devět jednotek financováno prostředky z rozpočtového roku 1917 a zbývajících šest prostředky z rozpočtového roku 1918.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Jakaze v červenci 1922. Fotografie ukazuje původní rozmístění výzbroje u prvních dvanácti jednotek třídy Minekaze
Nokaze v únoru 1922 – fotografie ukazuje uspořádání výzbroje u stejnojmenné podtřídy

Třída Minekaze se vyznačovala dvoukomínovou siluetou s vyvýšenou přední palubou.

Můstek[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nástavba měla čtyři úrovně: dolní patro na horní palubě (上部甲板 džóbu kanpan), druhé patro horní můstkové paluby (上部艦橋 džóbu kankjó), můstek (羅針艦橋 rašin kankjó) a plošinu se světlometem a dálkoměrem. Otevřený můstek měl pouze kovovou kostru, přes kterou se jako ochrana před nepříznivým počasím dala natáhnout plachta. Plošina nad můstkem nesla 75cm světlomet a 150cm stereoskopický dálkoměr.[7]

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Pohon jednotek třídy Minekaze zajišťovaly dvě soustavy v Japonsku licenčně vyrobených parních turbín Micubiši Parsons. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 19 250 k (14 158,4 kW[p 1]) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu.[8] Díky tomu lodě dosahovaly maximální rychlosti 39 uzlů. Šimakaze během zkoušek dosáhl rychlosti dokonce 40,7 uzlů (75,38 km/h).[9] Vysokotlaké turbíny měly každá navíc jeden stupeň pro plavbu cestovní rychlostí, který byl při plavbě maximální rychlostí vynechán.[8] Sytou páru turbínám dodávaly čtyři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki,[10] přičemž přední komín odváděl spaliny z 1. a 2. a zadní komín ze 3. a 4. kotle.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři jednohlavňové 120mm kanóny s ochranným štítem. Přední 120mm kanón se nacházel na přední palubě, zatímco zbývající tři kanóny se nacházely na nástavbách za můstkem: kanón č. 2 se nacházel mezi komíny, kanón č. 3 byl za druhým komínem a kanón č. 4 byl na nástavbě za torpédomety.

Protiletadlovou výzbroj měly zpočátku představovat pouhé dva 7,7mm/87 kulomety Lewis označované Japonci jako kulomety typu RU (留式機銃 rjú-šiki kidžú).[11] Jeden byl umístěn mezi kanónem č. 2 a zadním komínem a druhý byl umístěn na nástavbě zadního 120mm kanónu. Tyto kulomety byly ale přijaty do výzbroje císařského námořnictva až v roce 1921. Dostupné zdroje neuvádí, jakými kulomety (či zda vůbec) byly vybaveny jednotky, dokončené před rokem 1921, v období mezi dokončením a zavedením kulometů typu RU.

Torpédovou výzbroj tvořily tři otočné dvouhlavňové torpédomety modelu 1917[12] pro torpéda modelu 1917 ráže 533 milimetrů.[9] Přední torpédomet se nacházel před můstkem a zadní dva torpédomety se nacházely mezi nástavbou zadního komínu s dělem č. 3 a zadní nástavbou s dělem č. 4. Takové bylo původní uspořádání výzbroje u prvních dvanácti jednotek, díky kterému jsou tyto jednotky mezi japonskými torpédoborci snadno identifikovatelné.

Podtřída Nokaze[editovat | editovat zdroj]

Poslední tři jednotky – tvořící podtřídu Nokaze – měly trochu jiné uspořádání. Zadní nástavba byla prodloužena a byl na ní přesunut i kanón č. 3. Zadní dvojice torpédometů byla umístěna blíže k sobě a malá nástavba se světlometem mezi nimi zmizela. Světlomet se přesunul za druhý komín. Toto rozmístění výzbroje potom kopírovaly i následující třídy Kamikaze a Mucuki.

Pozdější modifikace[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války se již s Minekaze nepočítalo jako s bojovými jednotkami v první linii. Stále ale ještě mohly dobře posloužit při doprovodu konvojů, jako rychlé transporty, nebo jako nosiče kaitenů. S tím souvisely i úpravy provedené na jednotlivých jednotkách. Byla posílena protiletadlová výzbroj instalací 25mm kanónů typu 96, přibyly hlubinné nálože, byla redukována dělová a torpédová výzbroj. Například Júkaze nesl na konci války následující výzbroj:

  • 2 x 120 mm/45 modelu 1914 (děla č. 1 a 3, ostatní byla demontována)
  • 533mm torpédomet modelu 1917 na pozici č. 2 (přední ze zadní dvojice), zbývající dva torpédomety demontovány
  • 12 x 25 mm/60 typu 96 (4xII a 4xI)
  • 36 hlubinných náloží

Torpédoborec Jakaze byl nejprve v roce 1937 přestavěn na řídící loď pro radiové řízení cvičného cíle Seccu (bývalá bitevní loď) a posléze byl sám přestavěn na cvičný cíl.[9]

Torpédoborce Šimakaze a Nadakaze byly 1. dubna 1940 překlasifikovány na hlídkové čluny. Jejich výzbroj byla redukována na dva 120mm kanóny a byly odstraněny všechny torpédomety. Protiletadlovou výzbroj tvořilo deset 25mm kanónů a proti ponorkám lodě nesly 18 hlubinných náloží. Mohly přepravovat až 250 vojáků a k jejich přepravě nesly dva výsadkové čluny daihacu.[13]

Sawakaze pravděpodobně těsně po válce. Všiměte si 15cm minometu na přídi a antény radaru 22 Gó nad můstkem.

Šiokaze a Namikaze byly v roce 1944 přestavěny na nosiče kaitenů. Zůstal zachován pouze jeden 120mm kanón, všechny torpédomety byly odstraněny a protiletadlovou výzbroj představovalo dvanáct 25mm kanónů (6xII) a osm jednohlavňových 13,2mm kulometů (nebo dalších osm 25mm). Paluba na zádi byla zešikmena, aby umožnila spouštění kaitenů přes záď. Lodě mohly nést až čtyři sebevražedná torpéda kaiten.

Sawakaze byl koncem války vybaven devítinásobným 15cm protiponorkovým minometem (対潜噴進砲) na přídi místo 120mm děla č. 1[11] a centimetrovým přehledovým radarem 22 Gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů.

Jednotky třídy Minekaze[editovat | editovat zdroj]

Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
Minekaze
(峯風)
arzenál Maizuru 1918-04-2020. dubna 1918 1919-02-088. února 1919 1920-05-2929. května 1920 1944-02-1010. února 1944 potopen ponorkou USS Pogy u východního pobřeží Formosy
Sawakaze
(澤風)
Micubiši, Nagasaki 1918-01-077. ledna 1918 1919-01-077. ledna 1919 1920-03-066. března 1920 1945-09-1515. září 1945 vyřazen
Okikaze
(沖風)
arzenál Maizuru 1919-02-2222. února 1919 1919-10-033. října 1919 1920-08-1717. srpna 1920 1943-01-1010. ledna 1943 potopen ponorkou USS Trigger jihovýchodně od Jokosuky
Šimakaze
(島風)
arzenál Maizuru 1919-09-055. září 1919 1920-03-3131. března 1920 1920-11-1515. listopadu 1920 1940-04-011. dubna 1940 překlasifikován na hlídkový člun č. 1 (PB-1)
1943-01-1212. ledna 1943 nebo 1943-01-2121. ledna 1943 potopen ponorkou USS Guardfish
Nadakaze
(灘風)
arzenál Maizuru 1920-01-099. ledna 1920 1920-06-2626. června 1920 1921-09-3030. září 1921 1940-04-011. dubna 1940 překlasifikován na hlídkový člun č. 2 (PB-2)
1945-07-2525. července 1945 potopen ponorkou HMS Stubborn
Jakaze
(矢風)
Micubiši, Nagasaki 1918-08-1515. srpna 1918 1920-04-1010. dubna 1920 1920-07-1919. července 1920 1942-07-2020. července 1942 překlasifikován na cílovou loď, v srpnu 1945 poškozen náletem a usazen na dno v Jokosuce
Hakaze
(羽風)
Micubiši, Nagasaki 1918-11-1111. listopadu 1918 1920-06-2121. června 1920 1920-09-1616. září 1920 1943-01-2323. ledna 1943 potopen ponorkou USS Guardfish jihozápadně od Kaviengu
Šiokaze
(汐風)
arzenál Maizuru 1920-05-1515. května 1920 1920-10-2222. října 1920 1921-07-2929. července 1921 1945-10-055. října 1945 vyřazen
Akikaze
(秋風)
Micubiši, Nagasaki 1920-06-077. června 1920 1919-12-1414. prosince 1919 1920-09-1616. září 1920 1944-11-033. listopadu 1944 potopen ponorkou USS Pintado západně od Luzonu
Júkaze
(夕風)
Micubiši, Nagasaki 1920-12-1414. prosince 1920 1921-04-2828. dubna 1921 1921-08-2424. srpna 1921 1945-10-055. října 1945 vyřazen, předán Royal Navy a následně sešrotován
Tačikaze
(太刀風)
arzenál Maizuru 1920-08-1818. srpna 1920 1921-03-3131. března 1921 1921-12-055. prosince 1921 1944-02-1717. února 1944 potopen během leteckého náletu na Truk (po předchozím najetí na břeh)
Hokaze
(帆風)
arzenál Maizuru 1920-11-3030. listopadu 1920 1921-07-1212. července 1921 1921-12-2222. prosince 1921 1944-07-066. července 1944 potopen ponorkou USS Paddle severně od Celebes
Nokaze
(野風)
arzenál Maizuru 1921-04-1616. dubna 1921 1921-10-011. října 1921 1922-03-3131. března 1922 1945-02-2020. února 1945 potopen ponorkou USS Pargo v Jihočínském moři
Namikaze
(波風)
arzenál Maizuru 1921-11-077. listopadu 1921 1922-02-2424. února 1922 1922-11-1111. listopadu 1922 1945-10-055. října 1945 vyřazen. Předán námořnictvu Čínské republiky, kde sloužil jako Šen Jang, sešrotován 1960
Numakaze
(沼風)
arzenál Maizuru 1921-08-1010. srpna 1921 1922-05-2222. května 1922 1922-07-2424. července 1922 1943-12-1818. prosince 1943 potopen ponorkou USS Grayback u Okinawy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 峯風型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Minekaze class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k NISHIDA, Hiroshi. Minekaze class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. IJN Minekaze Class Destroyers: Specifications [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. IJN Minekaze Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. Kapitola Calamity at Sea: The Tomozuru and Fourth Fleet Incidents, 1934-35, s. 176 a 177. (anglicky) 
  5. Viz například Wiśniewski (str. 3 a 5), IJN Minekaze Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky)  nebo anglická Wikipedie
  6. WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 5. (polsky)  a JONES, Daniel H.. IJN Minekaze, Kamikaze and Mutsuki class Destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Mechanism of Japanese Destroyers, str. 26 a 27
  8. a b LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 738 a 739. (anglicky) 
  9. a b c Wiśniewski, str. 5
  10. Lacroix & Wells, str. 735 a 736
  11. a b Mechanism of Japanese Destroyers, str. 67
  12. Mechanism of Japanese Destroyers, str. 90 a 91
  13. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; CUNDALL, Peter. Ex-MINEKAZE-Class Destroyers in WWII Service as Patrol Boats [online]. combinedfleet.com, 2007, [cit. 2010-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18) ISBN 978-4769808190. (japonsky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4) ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London : Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • NISHIDA, Hiroshi. Minekaze class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IJN Minekaze Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17, [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • JONES, Daniel H.. IJN Minekaze, Kamikaze and Mutsuki class Destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné online. (anglicky)