Bitva v zátoce císařovny Augusty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva v zátoce císařovny Augusty
Konflikt: Druhá světová válka
Dopad sestřeleného japonského letounu do moře poblíž křižníku USS Columbia během útoku na ostrov Bougainville, 1.-2. listopadu 1943
Dopad sestřeleného japonského letounu do moře poblíž křižníku USS Columbia během útoku na ostrov Bougainville, 1.-2. listopadu 1943
Trvání: 1. listopad-2. listopad, 1943
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Šalamounovy ostrovy, Tichý oceán
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Americké vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Námořní znak Japonska Japonsko Vlajka USA se 48 hvězdami USA
Velitelé
Sentaró Omori Aaron S. Merrill
Síla
4 křižníky a 6 torpédoborců 4 křižníky a 8 torpédoborců
Ztráty
1 křižník a 1 torpédoborec potopeny, 2 torpédoborce poškozeny a 198-658 mrtvých 1 torpédoborec poškozen a 19 mrtvých
{{{poznámky}}}

Bitva v zátoce císařovny Augusty byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a americkým námořnictvem. Odehrála se v noci 1.-2. listopadu 1943 u ostrova Bougainville v Šalamounových ostrovech a představuje klíčovou část bitvy o Bougainville.

1. listopadu v 5:00 po leteckém a námořním bombardování začal v zátoce císařovny Augusty na západním pobřeží ostrova Bougainville výsadek. Z 12 transportních lodí se začalo vyloďovat 14 000 mužů 3. divize americké námořní pěchoty pod velením generálmajora Turnage. K jejich ochraně byla určena TF 39 pod velením kontradmirála Merilla složená z lehkých křižníků Montpelier, Cleveland, Columbia, Denver a torpédoborců Charles Ausburne, Dyson, Stanly, Claxton, Spence, Thatcher, Converse a Foote.

Japonci se nejprve neúspěšně pokusili zaútočit na výsadek letadly z Rabaulu. Potom v 17:20 vyplul z Rabaulu svaz lodí pod velením kontradmirála Sentaró Omoriho složený z těžkých křižníků Mjókó, Haguro, lehkých křižníků Sendai, Agano a torpédoborců Šigure, Samidare, Širacuju, Naganami, Hacukaze a Wakacuki.

V této bitvě došlo k několika kolizím mezi vlastními loděmi, které způsobily téměř více škody než dělostřelecká palba. Nejprve se srazily japonské torpédoborce Samidare a Širacuju a byly tím vyřazeny z boje. Potom se srazil křižník Mjókó s torpédoborcem Hacukaze a torpédoborec přišel o příď. Ani Američanům se nevyhnula kolize, když se srazily torpédoborce Thatcher a Spence. K bojovým úspěchům si mohou Američané připsat potopení křižníku Sendai a torpédoborce Hacukaze. Japoncům se torpédem podařilo zasáhnout torpédoborec Foote a dělostřeleckou palbou křižník Denver.

TF 39 splnila svůj úkol a zabránila Japoncům zaútočit na výsadková plavidla a účinná se ukázala i změna taktiky, kdy byla opuštěna nepružná formace jedné kýlové řady. Svoji roli sehrál i zdokonalený radar díky němuž americké lodě střílely přesněji.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]