Bitva o Peleliu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva o Peleliu
Konflikt: Válka v Tichomoří, Operace Forager
Bitva o Peleliu
Bitva o Peleliu
Trvání: 15. září27. listopad 1944
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Peleliu, Palau
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Americké vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
USA Spojené státy americké Japonsko Japonské císařství
Velitelé
William H. Rupertus Kunio Nakagawa
Síla
1. divize námořní pěchoty: 17 490
81. pěší divize: 10 994
14. pěší divize: asi 11 000
Ztráty
1. divize námořní pěchoty: 1 252 zabito, 5 274 zraněno nebo ztraceno
81. pěší divize: 542 zabito, 2 736 zraněno nebo ztraceno
Celkem: 1 794 zabito, 8 010 zraněno nebo ztraceno
10 695 zabito, 202 zajato
{{{poznámky}}}

Bitva o Peleliu (Krycí název Operace Stalemate II - Pat II) byla bitva mezi jednotkami Spojených států amerických a Japonského císařství během války v Tichomoří na malém korálovém ostrově Peleliu, který náleží k Palauskému souostroví. Byla součásti operace Forager a jejím cílem bylo především obsazení strategicky důležitého letiště, které mohli Japonci využít proti americkým silám na Filipínách. V amerických rukou mohlo letiště naopak posloužit jako základna letadel podporujících americké operace v centrálním Pacifiku, včetně tažení na Filipínských ostrovech.

Bitva měla podle hlavního velitele amerických pozemních sil Williama H. Rupertuse skončit po třech, možná i po dvou dnech bojů. Japonci pod velením plukovníka Nakagawy však vytvořili z Peleliu téměř nedobytnou pevnost. Nakagawa, talentovaný taktik, jako jeden z prvních japonských velitelů opustil obrannou taktiku založenou na teorii „Nejlepší obrana je útok,“ a rozhodl se vést zdržovací válku, kterou preferovali Němci v Evropě. Po celém ostrově byly vybudovány bunkry, zákopy a kulometná hnízda a pohoří Umurbrogol na severu ostrova se stalo jednou velkou pevností protkanou bunkry s kulomety a děly.

Když se 15. září 1944 vylodily na pobřeží první jednotky 1. divize námořní pěchoty, strhl se nelítostný boj. I přes tvrdý odpor se námořní pěchotě podařilo vyhnat v prvních dvou týdnech Japonce z jižní a západní části ostrova a ovládnout letiště. Nyní však začaly nejtvrdší boje o severní výběžek ostrova a pohoří Umurbrogol, jemuž mariňáci dali příhodný název "hřeben Krvavého nosu". Když byly na konci října jednotky USMC staženy, nastoupily na jejich místo armádní jednotky z 81. pěší divize. Nakonec se americké armádě podařilo japonské síly z ostrova koncem listopadu vytlačit. Bitva patří k nejkrvavějším střetům, v dějinách americké námořní pěchoty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Peleliu na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SLEDGE, Eugene Bondurant. With the Old Breed at Peleliu and Okinawa. New York : Presidio Press, 1981, 326 p.
  • LECKIE, Robert. Helmet for My Pillow. New York : Bantam Books, 1957, 320 p.