Válečný zajatec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o válečném zajatci. Další významy jsou uvedeny v článku Zajatec.
Němečtí zajatci odvádění Sovětským vojákem ozbrojeným samopalem PPŠ-41.

Válečný zajatec (anglicky prisoner of war, zkratka POW) je osoba, která se dostala do moci nepřítele v průběhu války nebo bezprostředně po jejím skončení.

Třetí ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci mimo jiné stanoví, že váleční zajatci nesmějí být mučeni ani vražděni, a specifikují informace, které je zajatec povinen věznitelům sdělit: jméno, datum narození, hodnost a služební číslo.[zdroj?]

Za válečné zajatce se považují osoby těchto kategorií:[zdroj?]

  • členové pravidelných ozbrojených sil včetně přičleněných milic
  • osoby, jež nejsou osobami vojenskými, ale jsou činné pro ozbrojené síly
  • obyvatelstvo napadené oblasti, jež se při zahlédnutí blížícího se nepřítele chopilo zbraně (levée en masse)

Také všechny ostatní osoby, jež prováděly válečné akce, je nutno v případě pochybnosti považovat za válečné zajatce, dokud příslušný soud nerozhodl o jejich statutu. Váleční zajatci podléhají moci státu, jenž je zajal, nikoli osobám nebo vojenským jednotkám, jež je zajaly. Jednotlivé osoby nejsou oprávněny rozhodovat o statutu válečných zajatců, a to ani tehdy, pokud se dopustili zjevných prohřešků proti pravidlům vedení války.

Zdravotnický personál a duchovenstvo v ozbrojených složkách není považováno za kombatanty. Ani v zajetí se tedy nestávají válečnými zajatci, požívají ale stejné ochrany. Na status válečného zajatce nemají nárok žoldnéři.[zdroj?]

Kombatant má povinnost odlišovat se od civilního obyvatelstva (minimálně při útoku či přípravě na útok). Pokud se v důsledku povahy bojové akce nemůže odlišit, neztratí status kombatanta za předpokladu, že nosí otevřeně zbraň:

  • během každého vojenského střetnutí
  • během doby, kdy ho může spatřit nepřítel při přípravě útoku

S výjimkou leveé en masse musí podléhat systému (struktuře) velení.

Rovněž musí vést svůj boj v souladu se mezinárodním válečným právem. Pokud tyto parametry zajatec nesplňuje, může být status válečného zajatce více či méně úspěšně zpochybňován, o čemž je ovšem oprávněn rozhodnout jen soud. Status válečného zajatce nezahrnuje neozbrojené civilisty zajaté (zadržené) během války, které chrání Čtvrtá Ženevská úmluva.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PECKA, Jindřich. Váleční zajatci na území Protektorátu Čechy a Morava. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1995. 325 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]