Novak Djoković

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Novak Djoković
Novak Đoković/Новак Ђоковић

Djoković na Hopmanově poháru 2011
Přezdívka Nole, Djoker, Djoki
Stát SrbskoSrbsko Srbsko (od 2006)
Srbsko a Černá HoraSrbsko a Černá Hora Srbsko a Černá Hora (2003–2006)
Datum narození 22. května 1987 (26 let)
Místo narození Bělehrad, SFRJ, dnes Srbsko
Bydliště Monte Carlo, Monako
Výška 188 cm
Váha 80 kg
Profesionál od 2003
Hraje pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 60 271 921 USD
(3. v historickém žebříčku)
Tenisová raketa HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 559-134
Tituly 43
Nejvyšší umístění 1. místo (4. červenec 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open vítěz (2008, 2011, 2012, 2013)
French Open finále (2012)
Wimbledon vítěz (2011)
US Open vítěz (2011)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů vítěz (2008, 2012, 2013)
Olympijské hry Bronzová olympijská medaile bronz (2008)
Čtyřhra
Poměr zápasů 33-48
Tituly 1
Nejvyšší umístění 114. místo (30. listopadu 2009)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2006, 2007)
French Open 1. kolo (2006)
Wimbledon 2. kolo (2006)
US Open 1. kolo (2006)
Týmové soutěže
Davis Cup vítěz (2010)
Hopman Cup finále (2008, 2013)
Poslední aktualizace: 31. března 2014
Přehled medailí
Novak Djoković
Novak Djoković
Tenis na Letních olympijských hrách
bronz Peking – 2008 dvouhra mužů

Novak Djoković (srbsky Novak Đoković / Новак Ђоковић; narozený 22. května 1987 Bělehrad, Jugoslávie) je srbský profesionální tenista, který je řazen mezi nejlepší hráče všech dob[1][2][3][4] a bývalá mužská světová jednička ve dvouhře, 25. v historii, když mezi lety 2011–2013 strávil na čele celkem 101 týdnů.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP vyhrál čtyřicet jedna turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře, z toho šestnáct událostí série Masters. Na nejvyšší grandslamové úrovni získal šest singlových titulů, když triumfoval na Australian Open 2008201120122013, ve Wimbledonu 2011 a na US Open 2011. V sezóně 2011 tak vyhrál tři ze čtyř grandslamů a stal se šestým hráčem otevřené éry, kterému se tento výkon povedl. V letech 2008, 2012 a 2013 si také připsal tři vítězství na Turnaji mistrů.

Na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu vybojoval bronzovou medaili ve dvouhře. V roce 2010 se stal, díky singlové neporazitelnosti, hlavní oporou srbského daviscupového týmu, který poprvé v historii získal salátovou mísu.

Od prosince 2013 je hlavním trenérem Němec Boris Becker, bývalá světová jednička, když nahradil Slováka Marián Vajda, který Srba koučoval od léta 2006. Vajda zůstal nadále členem přípravného týmu tenisty. V letech 2007, 2010 a 2011 byl vyhlášen nejlepším sportovcem Srbska. V sezóně 2011 se v rámci Mezinárodní tenisové federace stal mistrem světa ve dvouhře a ATP jej vybrala za hráče roku. V únoru 2012 pak v Londýně získal světovou sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa za rok 2011.

Na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských hrách 2012 v Londýně byl vlajkonošem srbské výpravy.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 22. května v Bělehradu, hlavním městě Socialistické federativní republiky Jugoslávie do rodiny Srđana (Срђан) a Dijany (Дијана) Đokovićových. Dva mladší bratři Marko (Марко) a Borđe (Ђорђе) Đokovićovi, jsou tenisté s ambicemi stát se profesionály.[5] Žije v monackém Monte Carlu a od léta 2006 jej trénuje bývalý slovenský tenista Marián Vajda.[6] Podobně jako Roger Federer, se označuje za milovníka cizích jazyků, když uvádí, že vyjma rodné srbštiny hovoří anglicky, německy a italsky.[7][8] Od konce roku 2005 udržuje partnerský vztah s Jelenou Ristićovou (Јелена Ристић).[9]

Rodiče Srđan a Dijana Djokovićovi, US Open 2007

S tenisem začínal ve čtyřech letech. Roku 1993, v šesti letech, jej jako talentované dítě objevila srbská tenisová legenda Jelena Genčićová[10]Kopaoniku, kde jeho rodiče provozovali rychlé občerstvení.[11] Poté, co jej viděla hrát na kurtu, prohlásila: „To je největší talent, který vidím od dob Moniky Selešové.[5] Genčićová s ním pak spolupracovala více než šest let. V roce 1999 se obrátila na Niki Piliće, jenž dvanáctiletého tenistu přijal do své akademie v německém Oberschleißheimu. V ní trénoval další čtyři roky.[12]

Od čtrnácti let začal soutěžit na mezinárodních turnajích. Ve své věkové kategorii zvítězil ve dvouhře a čtyřhře na mistrovství Evropy, na němž dopomohl ke zlatu i srbskému družstvu.[5]

Djokovićovo bavení publika spolu s Johnem McEnroem po 4. kole US Open 2009

Mimo dvorec je známý svým humorem a imitací herního stylu svých spoluhráčů. Po vítězném čtvrtfinále s Carlosem Moyou na US Open 2007 bavil publikum předváděním Nadala a Šarapovové.[13] Dojem učinil také na Johna McEnroea, s nímž rozveselili nekolika výměnami ochozy centrálního dvorce, po osmifinálovém vítězství na US Open 2009. Díky těmto charakterovým rysům získal přezdívku „Djoker“, vzniklou spojením příjmení a anglického slova „joker“ – šprýmař.

Řadí se k členům klubu „Champions for Peace“, skupině světově významných sportovců, kteří se zavázali propagovat a šířit mír prostřednictvím sportu. K tomuto účelu založili v Monaku mezinárodní organizaci Peace and Sport.[14]

Vyznáním se hlásí k Srbské pravoslavné církvi. 28. dubna 2011 mu srbský patriarcha Irinej udělil nejvyšší církevní vyznamenání Řád svatého Sávy I.  třídy, za jeho náklonnost k církvi a podporu Srbů.[15]

Patří mezi fanoušky několika fotbalových klubů – srbské Červené hvězdy Bělehrad,[16] italského AC Milan[17] a portugalské Benfiky Lisabon. Řadí se také mezi blízké kamarády bývalé srbské světové jedničky v tenise Any Ivanovićové, se kterou se poprvé setkal ve dvou letech.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

První sezóny[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 byl členem jugoslávského týmu, který se probojoval do finále juniorského Davis Cupu pro hráče do 14 let. V něm prohrál singlové utkání.[18]

Na počátku kariéry hrál jako většina začínajících tenistů události na tenisových okruzích nižší úrovně Futureschallengerech. V období 2003–2005 vyhrál na každém z nich tři turnaje ve dvouhře.

2004–2005[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se do hlavní soutěže turnaje nejvyšší mužské úrovně – ATP Tour, probojoval na Croatia Open Umag 2004 v chorvatském Umagu, kde v úvodním kole nestačil na Filippa Volandriho. V dubnu 2004 debutovalreprezentaci Srbska a Černé Hory v euroafrické zóně Davisova poháru proti Lotyšsku. Sezónu zakončil jako 186. hráč žebříčku ATP.

Premiérový grandslam odehrál na Australian Open 2005, kde v první fázi hladce podlehl Rusu Maratu Safinovi, když na pozdějšího vítěze uhrál pouze tři gamy. Na French Open postoupil do druhého a ve Wimbledonu, stejně jako na US Open pak do třetího kola. V květnu vyhrál challenger v italském San Remu a sezónu zakončil na 78. místě žebříčku.

2006[editovat | editovat zdroj]

V sezóně krátce uvažoval o plánu se přestěhovat ze Srbska do Velké Británie, kterou by reprezentoval.[19] Zejména díky čtvrtfinálové účasti na French Open a postupu do čtvrtého kola ve Wimbledonu se posunul do první čtyřicítky hráčů na singlovém žebříčku ATP.

Tři týdny po Wimbledonu, si připsal premiérový titul na okruhu ATP, když triumfoval na Dutch Open v nizozemském Amersfoortu, a to bez ztráty setu. V boji o titul přehrál dvojnásobného olympijského vítěze z Chile Nicoláse Massúa. Druhý titul pak získal na francouzském Moselle Open v Metách, čímž poprvé pronikl do první dvacítky klasifikace a sezónu zakončil na 16. příčce.

2007[editovat | editovat zdroj]

Djokovć v 1. kole Australian Open 2007

Tradičně úvodní australskou část sezóny zahájil výhrou na turnaji v Adelaide, kde ve finále zdolal Chrise Gucciona. Na Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž nestačil na světovou jedničku a pozdějšího vítěze Rogera Federera ve třech sadách. Kvalitní výsledky z událostí série Masters na kalifornském Indian Wells, kde ve finále podlehl Rafaelu Nadalovi a ve floridském Key Biscayne, na němž v další finálové účasti získal premiérový titul této kategorie nad Španělem Guillermo Cañasem, mu poprvé zajistily postup mezi deset nejlepších tenistů světa.

Ze Spojených států se v dubnu vrátil do Srbska na zápas první skupiny euroasijské zóny Davisova poháru, v němž na domácí tým čekala Gruzie. Djoković získal bod singlovou výhrou nad George Čanturjanem a Srbsko postoupilo do zářijové baráže o Světovou skupinu hladce výhrou 5:0.

Následovala antuková část sezóny. Na Monte-Carlo Masters ve třetí fázi nestačil na Davida Ferrera. Do finále se poté probojoval na portugalském Estoril Open, kde v boji o titul zdolal Francouze Richarda Gasqueta. Ve čtvrtfinále skončil na dalších dvou turnajích, italském Rome Masters a německém Masters Series Hamburg. V prvním případě zůstal na raketě Nadala a ve druhém pak prohrál s Carlosem Moyou. French Open pro něj znamenalo první semifinálou účast na grandslamu, v níž jej přehrál pozdější vítěz Nadal, jenž pro svou dominanci budoval přezdívku „antukový král“.

Na travnatém Wimbledonu svedl mezi posledními osmi pětihodinovou bitvu s vítězným koncem proti Kypřanu Marcosi Baghdatisovi. V semifinálovém utkání s Rafaelem Nadalem byl nucen ve třetím setu utkání skrečovat pro poranění lokte.

Djoković na US Open 2007

Na vítězné vlně v sérii Masters pokračoval i v Rogers Cupu, konaném toho roku v Montrealu. Ve čtvrtfinále zdolal světovou trojku Andyho Roddicka, v semifinále dvojku Nadala a konečně ve finále porazil poprvé v kariéře prvního hráče světa – Švýcara Federera. Současně se jednalo o první turnaj od sezóny 1994, na kterém dokázal hráč porazit tři nejlepší tenisty světa. V roce 1994 se stejný výkon podařil Němci Borisi Beckerovi.[20] Srb se po Tomáši Berdychovi stal teprve druhým hráčem, jenž zdolal, jak Nadala, tak i Federera, a to od momentu, kdy obsadili první dvě příčky světového žebříčku. Švédska tenisová legenda Björn Borg na jeho adresu po kanadském triumfu sdělila, že „se definitivně stal uchazečem na grandslamový titul“.[21] Nicméně na dalším turnaji Cincinnati Masters, skončil již ve druhém kole po dvousetové porážce od Moyi.

Na posledním grandslamu US Open prošel postupně až do finále, v němž ve třech setech nestačil na Federera, přestože v prvním z nich nevyužil pět a ve druhém pak dva setboly. Během sezóny si získal přízeň fanoušků pro komediální imitaci jiných tenistů, včetně Nadala, Roddicka a Šarapovové.

V zářijové daviscupové baráži o Světovou skupinu získal v bělehradském utkání proti Austrálii tři body, za dvě dvouhry a společný bod se Zimonjićem z debla. Srbové vyhráli 4:1 na zápasy a postoupili do elitní skupiny pro rok 2008.

Pátý titul sezóny si připsal na BA-CA TennisTrophy ve Vídni, kde v boji o titul zdolal Švýcara Stanislase Wawrinku. Na další španělské události Madrid Open jej porazil v semifinálové fázi Argentinec David Nalbandian. Konečné třetí místo na žebříčku mu poprvé v kariéře zajistilo účast na závěrečném Turnaji mistrů v Šanghaji, na kterém ovšem nepostoupil ze základní skupiny, když postupně prohrál s Ferrerem, Gasquetem i Nadalem všechny dvouhry.

V Srbsku byl vyhlášen nejlepším sportovcem roku.[22]

2008[editovat | editovat zdroj]

Djokovič ve čtvrtfinále Australian Open 2008

Sezónu zahájil účastí na perthském Hopmanově poháru ve společném týmu se světovou trojkou Jelenou Jankovićovou. V základní skupině vyhrál všechny tři dvouhry. Ve finále však Srbsko nestačilo po výsledku 1–2 na Spojené státy, které reprezentovali Serena Williamsová a Mardy Fish.

Na Australian Open dosáhl druhého grandslamového finále v řadě, když v semifinále porazil dvojnásobného obhájce Federera. Ve věku 20 let a 250 dnů se stal nejmladším tenistou historie, který si zahrál semifinále všech čtyř grandslamů. Ve finále si poradil s nenasazeným Francouzem Jo-Wilfriedem Tsongou, který mu vzal jediný set na turnaji a připsal si jako vůbec první Srb historie grandslamovou trofej ve dvouhře.[23] Poprvé od roku 2005 nevyhrál nikdo z dvojice Federer–Nadal.

Další událost odehrál na Blízkém východě, když na dubajském turnaji vypadl v semifinále s Andym Roddickem.

Devátou singlovou trofej získal na turnaji série Masters Pacific Life Open v Indian Wells poté, co v třísetovém finále porazil Mardy Fishe.

Djokovićův bekhend na Canada Masters 2008

Jubilejní desátý titul a čtvrtý z Masters vyhrál na antuce v římském mezinárodním mistrovství Itálie. Následující týden podlehl v semifinále Hamburg Masters s Nadalem a do druhého grandslamu French Open nastupoval z pozice třetího nasazeného. Mezi posledními čtyřmi hráči nestačil opět na „antukového krále“ a pozdějšího vítěze Nadala.

Se stejným soupeřem se utkal také na trávě, a to ve finále Artois Championships v londýnském Queen's Clubu, kde Španělovi podlehl ve dvou sadách. Na Wimbledonu podlehl jako turnajová trojka již ve druhém kole bývalé světové jedničce Maratu Safinovi. Tak skončila série pěti velkých turnajů v řadě, na kterých se probojoval alespoň do semifinále.

Při návratu na americkou část okruhu neuspěl s obhajobou kanadského Mastersu Rogers Cupu tentokrát hraného v Torontu. Vypadl ve čtvrtfinále s nasazenou osmičkou ze Skotska Andy Murrayem. Příští týden se na ohioském Cincinnati Masters přes Nadala probojoval až do finále, v němž opět zůstal poražen na raketě Murrayho.

Djoković vítězí na Turnaji mistrů 2008

Následovaly pekingské Letní olympijské hry, kterých se účastnil poprvé v kariéře. Spolu se Zimonjićem vytvořili v deblové soutěži druhý nasazený pár, který ovšem nepřešel první kolo, když podlehl české dvojici Martin Damm a Pavel Vízner. Ve dvouhře se jako turnajová trojka probojoval do semifinále, v němž nestačil na Nadala. V boji o nbsp;bronzovou medaili pak přehrál Američana Jamese Blakea a zajistil si cenný olympijský kov.

Poté se vrátil do Spojených států na závěrečný grandslam sezóny US Open, v němž jako třetí nasazený přehrál ve čtvrtfinále Roddicka. V pozápasovém rozhovoru Američan kritizoval Srba za přehnané zneužívání jeho komunikace s trenérem během utkání. Djokovićova cesta skončila v semifinále, když po čtyřsetovém zápase podlehl Federerovi. Oba hráči se potkali již ve finále předchozího ročníku.

Po události ve Flushing Meadows odehrál do konce roku čtyři turnaje. Ve finále Thailand Open podlehl Tsongovi ve dvou sadách. V listopadu podruhé za sebou postoupil do Turnaje mistrů v Šanghaji, tentokrát jako druhý nasazený. V úvodním klání vyhrál s Argenincem del Potrem ve dvou setech, poté zdolal i Rusa Nikolaje Davyděnka ve třech dějstvích, aby v posledním utkání skupiny podlehl opět Tsongovi. Zajistil si účast v semifinále, v němž přehrál Francouze Gillese Simona. Ve finále se podruhé potkal s Davyděnkem a opět vítězně. Získal tak premiérový titul ze závěrečné události sezóny, kterou podruhé zakončil na 3. místě žebříčku ATP.

2009[editovat | editovat zdroj]

Sezónu otevřel startem na Brisbane International hraném v australském Brisbane, kde byl v úvodním kole vyřazen Ernestsem Gulbisem.[24] Na další grandslamové přípravě Medibank International podlehl v semifinálové fázi Finu Jarkko Nieminenovi.[25]

Djoković při tréninku na Miami Masters 2009

Do Australian Open vstupoval jako obhájce titulu, ale ve čtvrtfinále proti bývalé světové jedničce Andymu Roddickovi utkání skrečoval.[26]

Po přesunu do Evropy se objevil v marseilleském dvouhře Open 13, v níž jako nejvýše nasazený v semifinále nestačil na Tsongu. Dvanácté singlové vítězství na okruhu ATP zaznamenal na Dubai Tennis Championships, když v boji o titul porazil Davida Ferrera. Další týden již obhajoval titul na americkém Masters v Indian Wells, kde podruhé v sezóně odešel poražen od Roddicka, a to opět ve čtvrtfinále. Na Miami Masters v Key Biscayne přešel mezi posledními čtyřmi hráči přes Federera a ve finále podlehl Britovi Andy Murraymu.

Finálovou účast na turnaji série ATP Masters 1000 si zajistil na francouzském Monte-Carlo Rolex Masters, kde jej zdolal nejlepší antukář na okruhu Rafael Nadal. Na římském Rome Masters, obhajoval titul, ale ve finále znovu nestačil na dominantního Španěla.

Jako nejvýše nasazený hráč se zúčastnil domácího bělehradského turnaje Serbian Open. V boji o titul porazil v premiérovém vzájemném střetnutí Poláka Łukasze Kubota, čímž si zajistil druhou výhru v sezóně.[27] Do antukového Mutua Madrilena Madrid Open vstupoval jako třetí nasazený a ztráty sady se probojoval do semifinále, v němž narazil na Nadala, jemuž i přes tři nevyužité mečboly podlehl. Zápas se zapsal do historie ATP Tour svým trváním – hrál se 4 hodiny a 3 minuty, nejdéle v otevřené éře tenisu v rámci utkání na dva vítězné sety.[28] Na druhém grandslamu sezóny, pařížském French Open, opustil soutěž ve třetí fázi po porážce od Němce Philippa Kohlschreibera.

Djoković podává ve 2. kole French Open 2009

Travnatou sezónu zahájil na německém Gerry Weber Open, kde byl po odstoupení tradičního účastníka Federera prvním nasazeným tenistou. Ve finále však nestačil na zkušeného Němce Tommyho Haase.[29] Se stejným soupeřem pak podlehl opět ve čtvrtfinále dvouhry na Wimbledonu.[30]

V rámci přípravy na poslední grandslam se zúčastnil tradiční řady turnajů nazvané US Open Series. Mezi posledních osm tenistů prošel na Masters Rogers CupuMontrealu, kde podlehl Andy Roddickovi. Na cincinnatském Western & Southern Financial Group Masters zdolal v semifinále světovou trojku Nadala, ale v boji o titul jej porazil první hráč žebříčku Roger Federer.[31] Na grandslamu US Open došel do semifinále, když předtím ztratil pouze dva sety. Mimo jiné zdolal Chorvata Ivana Ljubičiće, českou turnajovou patnáctku Radka Štěpánka a desítku Fernanda Verdasca. Mezi posledními čtyřmi hráči soutěže opět jako v předchozích letech nestačil na Federera.[32]

Na pekingském turnaji China Open zdolal během postupu do finále Rumuna Victora Hănesca, krajana Viktora Troického, Španěla Verdasca a Švéda Robina Söderlinga. V boji o titul pak zvítězil nad mladým chorvatským tenistou Marinem Čilićem, aby si připsal třetí titul sezóny.[33] Na novém turnaji okruhu Šanghaj ATP Masters 1000 v semifinálové fázi zůstal na raketě Rusa Nikolaje Davyděnka.

Djoković na US Open 2009

Po návratu na evropskou půdu zamířil na basilejský Davidoff Swiss Indoors, na němž si poradil s Janem Hernychem,[34] ve čtvrtfinále pak s domácím Stanislasem Wawrinkou, v semifinále s dalším Čechem Štěpánkem a ve finále na něj čekala šýcarská světová jednička a trojnásobný vítěz turnaje Roger Federer, kterého porazil navzdory papírovým předpokladům.[35]

Na poslední události série Masters, pařížském halovém turnaji BNP Paribas Masters potvrdil formu ze Švýcarska a připsal si první titul této kategorie v sezóně, když v semifinále nejdříve zdolal Nadala[36] a ve finále nedal šanci Francouzi Gaëlu Monfilsovi.[37]

Do londýnského Turnaje mistrů vstupoval jako obhájce titulu. V úvodním zápase základní skupinu porazil svého finálového soupeře z předchozího roku Nikolaje Davyděnka.[38] Poté podlehl Švédu Söderlingovi[39], a přestože v posledním duelu porazil Španěla Nadala, zůstal za prvními dvěma postupovými místy ve čtyřčlenné skupině a do semifinále se nekvalifikoval.[40]

Sezónu zakončil potřetí za sebou na 3. místě světové klasifikace ve dvouhře mužů. Za celý rok odehrál 97 zápasů – nejvíce ze všech tenistů na okruhu ATP, s bilancí 78 výher a 19 proher. Vyjma prvního místa ve statistice absolutního počtu vítězných utkání za sezónu (78), si zahrál nejvícekrát finále v kariéře – desetkrát, z toho v pěti případech vítězně.

2010[editovat | editovat zdroj]

První akcí sezóny byla účast na exhibici Kooyong Classic, kde nejdříve porazil Tommy Haase, ale ved ruhém zápase podlehl Fernandu Verdascovi.[41]

Na úvodním grandslamu Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž po pětisetové bitvě nestačil na Jo-Wilfrieda Tsongu.[42] Navzdory vyřazení se v následné pondělní klasifikaci ATP posunul na své maximum, když byl poprvé hodnocen na 2. místě.

Djoković ve Wimbledonu 2010

Po návratu do Evropy odehrál rotterdamský turnaj ABN AMRO World Tennis Tournament, na němž jej porazil Rus Michail Južnyj. Na Dubai Tennis Championships ve Spojených arabských emirátech došel až do finále, v němž oplatil předchozí porážku Južnému a získal první titul sezóny.[43]

Následně reprezentoval Srbsko v Davisově poháru. Na bělehradské antuce hostilo Spojené státy. Dvěma výhrami nad Samem Querreym a Johnem Isnerem dopomohl k premiérovému postupu družstva do čtvrtfinále Světové skupiny po výsledku 3–2 na zápasy.

V Indian Wells Masters vypadl ve čtvrtém kole s Chorvatem Ivanem Ljubičićem a na další velké události Miami Masters nestačil hned v úvodní fázi na Belgičana Oliviera Rochuse. Djoković poté oznámil, že ukončuje spolupráci s trenérem Toddem Martinem.[44]

Poprvé na antuce se v sezóně objevil na Monte-Carlo Rolex Masters, kde z pozice nejvýše nasazeného hráče došel do semifinále, když předtím porazil Stanislase Wawrinku a Davida Nalbandiana. V něm jej přehrál Španěl Fernando Verdasco. Podruhé se stejným soupeřem prohrál na dalším Internazionali BNL d'Italia v Římě, tentokrát ve čtvrtfinále.[45]

V rodném Bělehradu jako první nasazený tenista obhajoval titul na Serbia Open, ale v utkání mezi posledními osmi hráči po prvním prohraném setu skrečoval krajanovi Filipu Krajinovićovi, jenž startoval na divokou kartu.

Do antukového grandslamu French Open vstupoval jako trojka. na cestě do čtvrtfinále si postupně poradil s Jevgenijem Koroljovem, Kei Nišikorim, Victorem Hănescem a Robby Gineprim. V něm jej zastavil Rakušan Jürgen Melzer po pětisetovém utkání.[46]

Djoković v zápase s Federerem na Canada Maters 2010

Ve Wimbledonu byl opět turnajová trojka. Dokázal zde porazit Oliviera Rochuse, Taylora Denta, Alberta Montañése, bývalou světovou jedničku Lleytona Hewitta a Jan-sun Lua, než v semifinále narazil na Čecha Tomáše Berdycha, který mu nepovolil vyhrát ani jediný set.

Na americké části sezóny v torontském Rogers Cupu vypadl v semifinále s Federerem. Na turnaji startoval také ve čtyřhře, když vytvořil pár s Rafaelem Nadalem. Jednalo se o první účinkování singlové světové jedničky a dvojky ve společné dvojici od roku 1976, kdy vedle sebe nastoupili tehdejší jednička Jimmy Connors a dvojka Arthur Ashe.[47] Přes kralování na singlovém žebříčku pár nepřešel přes první kolo, když nestačil na kanadskou dvojici Milos Raonic a Vasek Pospisil. Na další události Western & Southern Financial Group Masters, hraném v Cincinnati, skončil ve čtvrtfinále na raketě turnajové devítky Andyho Roddicka.

Jako třetí nasazený vstupoval do posledního grandslamu US Open. Již v úvodním kole hraném v extrémním teple se přiblížil vyřazení s krajanem Viktorem Troickim, když prohrával 1–2 na sety, ale zápas dovedl do vítězného konce. Následně zdolal bez ztráty sady Philippa Petzschnera, Jamese Blakea, Mardy Fishe, turnajovou sedmnáctku Gaëla Monfilse, aby se probojoval počtvrté za sebou do semifinále. Tam jej čekal přemožitel z minulých ročníků Roger Federer. V pětisetové tenisové bitvě zachraňoval dva mečboly protihráče za stavu 4–5 na gamy v rozhodující sadě. Páté dějství dokázal získat poměrem 7–5 a Švýcara poprvé ve Flushing Meadows udolat. Finále pak ztratil se světovou jedničkou Nadalem ve čtyřech setech. Španěl tím zkompletoval výhru na všech čtyřech Grand Slamech jako sedmý tenista historie.

Djoković na US Open 2010

Po bělehradském semifinálovém vítězství v Davis Cupu nad Českou republikou v poměru 3–2 se Srbsko probojovalo do finále soutěže. Djoković vyhrál nedělní dvouhru s Berdychem a nastoupil také se Zimonjićem do sobotní čtyřhry, v níž prohráli. Poté si jako obhájce titulu a nejvýše nasazený zahrál pekingský China Open, v němž opět triumfoval po finálové výhře nad Davidem Ferrerem. V předchozích kolech porazil Mao-sin Kunga, bez boje Mardy Fishe, Gillese Simona a konečně v semifinále Johna Isnera.

Na další čínské události šanghajském Mastersu dosáhl na semifinálovou účast, v níž mu porážku z US Open oplatil Roger Federer.

Potřetí v řadě se kvalifikoval na londýnský závěrečný Turnaj mistrů, kde byl přiřazen do skupiny A ke Španělovi Nadalovi, Čechu Berdychovi a Američanu Roddickovi. Nejdříve porazil Berdycha, poté podlehl Nadalovi, aby si postup do semifinále zajistil výhrou ve třetím utkání s Roddickem. Mezi posledními čtyřmi hráči nestačil stejně jako v Šanghaji na Federera.

Ve finále Davisova poháru na tvrdém povrchu v Bělehradské aréně dopomohl Srbsku k premiérovému zisku salátové mísy, když vyhrál proti Simonovi a Monfilsovi obě dvouhry ve třech setech. Sezónu zakončil počtvrté v řadě na 3. místě žebříčku ATP. Olympijský výbor Srbska jej vyhlásil nejlepším sportovcem země[48], stejně jako deník DSL Sport organizující anketu Sportovec roku Srbska.[49]´

2011[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tenisová sezóna Novaka Djokoviće 2011.
Djoković slaví ve Wimbledonu

Sezóna, kterou odehrál, je považována za jednu z nejlepších v historii mužského tenisu.[11] Neporažen zůstal od ledna až do květnového semifinále French Open, když předtím vyhrál 43 utkání v řadě. Během celého roku získal deset singlových titulů, z toho tři Grand Slamy.[11] Na Masters Series 1000 vyhrál v rámci jedné sezóny nejvíce titulů vůbec, když triumfoval v Indian Wells Masters, Miami Masters a Canada Masters na tvrdém povrchu a v Madridu a Římě na antuce.[50] Přestože ke konci roku snížil četnost zápasů a procentuální úspěšnost výher–proher, tak celkově prohrál jen šestkrát, zatímco v sedmdesáti případech odešel jako vítěz. Rafaela Nadala porazil ve všech šesti finálových utkáních. Světovou jedničkou se poprvé stal 4. července, aniž by tuto pozici po zbývající část roku opustil.[51] Vytvořil také rekord ATP World Tour v nejvyšším výdělku hráče za jednu sezónu, když si na prémiích připsal 12,6 miliónu dolarů.[52]

2012[editovat | editovat zdroj]

Djoković returnuje v Indian Wells

V úvodním grandslamu nové sezóny na Australian Open narazil mezi posledními čtyřmi hráči na loňského finalistu Andy Murrayho, proti němuž svedl pětisetové utkání. Vyhrál za 4 hodiny a 50 minut až v rozhodující sadě poměrem her 7–5, když už prohrával 1–2 na sety a v posledním dějství zachránil všech pět soupeřových brejkbolů.[53] Ve finále pak zdolal Rafaela Nadala opět po pětisetové bitvě, přestože měl Španěl v páté sadě výhodu prolomeného podání, kterou však nevyužil a po vlastních ztracených servisech podlehl 7–5. Utkání vytvořilo rekord, když se stalo nejdelším finálem grandslamu bez rozdílu soutěží v otevřené éře. Jeho délka činila 5 hodin a 53 minut. Stejně tak představovalo nejdelší finále v historii Australian Open.[54]

Djoković na Miami Masters 2012

Na turnaji Dubai Tennis Championships prošel přes Cedrika-Marcela Stebeho, Sergije Stachovského a Janka Tipsareviće bez ztráty setu do semifinále. V něm zůstal na raketě Andy Murrayho po výsledku 2–6, 5–7, čímž skončila jeho dubajská neporazitelnost trvající od roku 2009.[55]

Na úvodním Mastersu v Indian Wells vypadl v semifinálové fázi 1–2 na sety s Johnem Isnerem, když prohrál dvě zkrácené hry. Z druhé události této kategorie Miami Masters hrané v Key Biscayne, si připsal druhý titul v sezóně, když po setech 6–1, 7–6 Murraymu vrátil finálovou porážku z Dubaje.

Na Mastersu v Monte Carlo ve finále hladce podlehl Rafaelu Nadalovi, jenž tak získal osmý titul v řadě. Na French Open se poprvé v kariéře probojoval do finále. Výhrou by se stal třetím tenistou historie, který by zkompletoval čtyři grandslamové tituly v řadě (nekalendářní grandslam). Ve čtyřech setech však podlehl opět Nadalovi, jenž tak docílil rekordního sedmého vítězství na pařížské události.

Ve Wimbledonu vypadl v semifinále s pozdějším vítězem Rogerem Federerem, čímž ztratil pozici světové jedničky, na které figuroval od 4. července 2011.

Na amerických betonech obhájil titul na torontském Canada Masters, když ve finále přehrál Francouze Guasqeta. Do závěrečného grandslamu sezóny US Open vstupoval jako druhý nasazený. Počtvrté v kariéře se probojoval až do finále, kde na něj čekal Skot Andy Murray. Po pětisetové bitvě odešel poražen, což znamenalo třetí prohru z finále newyorské události.

V závěrečné asijské fázi okruhu vyhrál dva turnaje za sebou. Nejdříve potřetí triumfoval na pekingském China Open, když ve finále zdolal Tsongu a následující týden v Šanghaji oplatil finálovou prohru z newyorského grandslamu Britovi Murraymu.

Trenérský tým a zázemí[editovat | editovat zdroj]

Od podzimu 2005 do června 2006 jej trénoval Riccardo Piatti, jenž současně vedl Chorvata Ivana Ljubičiće. K rozchodu došlo poté, co kouč odmítl Srba připravovat na plný úvazek jako jediného svěřence.[56]

Od června 2006 jej trénuje bývalý slovenský tenista Marián Vajda. Poprvé se potkali ve stejném roce v květnu na French Open. Djoković příležitostně najímá další kouče na částečný úvazek. V jarní části 2007 se jednalo o Australana Marka Woodfordea, jenž měl na starosti zlepšení hry na síti. Od srpna 2009 do dubna 2010 se na přípravě podílel Američan Todd Martin, jenž měl za úkol změnit styl podání.[57]

V červenci 2010 před daviscupovým utkáním mu pomohl odborník na výživu Igor Četojević, jenž praktikoval tradiční čínskou medicínu včetně akupunktury.[58] U Srba diagnostikoval celiakii s jeho následným přechodem na bezlepkovou dietu. Djoković se poté začal cítit silnější, rychlejší a v lepší formě. Po wimbledonském triumfu v červnu 2011 byla spolupráce s Četojevićem ukončena.[59]

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Tenisové rekordy[Note 1]
Roky Dosažený rekord Spoludržitelé rekordu
2007—2008 nejmladší hráč v semifinále všech čtyř Grand Slamů – 20 let a 250 dnů[Note 2] zůstává sám
2012 nejdelší grandslamové finále v historiiAustralian Open 2012, 5 hodin a 53 minut[60] Rafael Nadal
2011 trojnásobný vítěz velkých turnajů na tvrdém povrchu
(Australian Open, Indian Wells Masters, Miami Masters)
Pete Sampras
Roger Federer
2011 nejkratší doba kvalifikování se na Turnaj mistrů – 18 týdnů, 6 dní zůstává sám
2011 5 titulů Masters 1000 v jedné sezóně Rafael Nadal
2011 3 tituly na Masters 1000 v řadě Rafael Nadal
2011 31 výher na Masters 1000 v řadě zůstává sám
2011 6 finále na Masters 1000 v jedné sezóně Roger Federer
2009 nejdelší zápas na dvě vítězné sady (4 hodiny a 3 minuty)[61] Rafael Nadal
2007 nejmladší hráč, který zdolal první tři hráče žebříčku v řadě zůstává sám
2007 nejmladší mužský vítěz Miami Masters (19 let a 316 dnů) zůstává sám
2007 a 2012 vítěz dvou titulů Miami Masters bez ztráty setu zůstává sám
2007–2009 91 týdnů v řadě na 3. místě žebříčku ATP zůstává sám
2011 5 finálových výher v řadě proti světové jedničce (Rafaelu Nadalovi)[Note 3] zůstává sám
2011 nejvyšší výdělek v jedné sezóně tenisu – 12 619 803 USD zůstává sám
2007–2010 čtyřikrát na 3. místě v konečném hodnocení žebříčku Jimmy Connors
2008–2013 vítěz čtyř ročníků Australian Open ve dvouhře Andre Agassi
Roger Federer
2011–2013 vítěz tří ročníků Australian Open v řadě ve dvouhře zůstává sám

Ocenění a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Řády a další vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Finálové zápasy[editovat | editovat zdroj]

Grand Slam[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 12 (6 výher, 6 proher)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 2007 US Open tvrdý SWI Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(2–7), 4–6
Vítěz 2008 Australian Open tvrdý FRA Jo-Wilfried Tsonga 4–6, 6–4, 6–3, 7–6(7–2)
Finalista 2010 US Open (2) tvrdý ESP Rafael Nadal 4–6, 7–5, 4–6, 2–6
Vítěz 2011 Australian Open (2) tvrdý GBR Andy Murray 6–4, 6–2, 6–3
Vítěz 2011 Wimbledon tráva ESP Rafael Nadal 6–4, 6–1, 1–6, 6–3
Vítěz 2011 US Open tvrdý ESP Rafael Nadal 6–2, 6–4, 6–7(3–7), 6–1
Vítěz 2012 Australian Open (3) tvrdý ESP Rafael Nadal 5–7, 6–4, 6–2, 6–7(5–7), 7–5
Finalista 2012 French Open (1) antuka ESP Rafael Nadal 4–6, 3–6, 6–2, 5-7
Finalista 2012 US Open (3) tvrdý UK Andy Murray 6–7(10–12), 5–7, 6–2, 6–3, 2–6
Vítěz 2013 Australian Open (4) tvrdý GBR Andy Murray 6–7(2–7), 7–6(7–3), 6–3, 6–2
Finalista 2013 Wimbledon tráva UK Andy Murray 4-6, 5–7, 4-6
Finalista 2013 US Open (4) tvrdý ESP Rafael Nadal 2–6, 6–3, 4–6, 1–6

ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 64 (43–21)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (6–6)
ATP World Tour Finals (3–0)
ATP World Tour Masters 1000 (18–10)
ATP World Tour 500 (10–1)
ATP World Tour 250 (6–4)
Tituly podle povrchu
tvrdý (34–12)
antuka (8–6)
tráva (1–3)
koberec (0–0)
Tituly podle místa
venku (35–19)
hala (8–2)
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 1. 17. června 2006 NED Amersfoort antuka CHI Nicolás Massú 7–6(7–5), 6–4
Finalista 1. 30. července 2006 CRO Umag antuka SUI Stanislas Wawrinka 6–6(3–1) skreč
Vítěz 2. 2. října 2006 FRA Mety tvrdý (h) AUT Jürgen Melzer 4–6, 6–3, 6–2
Vítěz 3. 1. ledna 2007 AUS Adelaide tvrdý AUS Chris Guccione 6–3, 6–7(6–8), 6–4
Finalista 2. 18. března 2007 USA Indian Wells tvrdý ESP Rafael Nadal 2–6, 5–7
Vítěz 4. 1. dubna 2007 USA Miami (1) tvrdý ARG Guillermo Cañas 6–3, 6–2, 6–4
Vítěz 5. 29. dubna 2007 POR Estoril antuka FRA Richard Gasquet 7–6(9–7), 0–6, 6–1
Vítěz 6. 12. srpna 2007 CAN Montréal (1) tvrdý SUI Roger Federer 7–6(7–2), 2–6, 7–6(7–2)
Finalista 3. 9. září 2007 USA US Open tvrdý SUI Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(2–7), 4–6
Vítěz 7. 14. října 2007 AUT Vídeň tvrdý (h) SUI Stanislas Wawrinka 6–4, 6–0
Vítěz 8. 27. ledna 2008 AUS Australian Open tvrdý FRA Jo-Wilfried Tsonga 4–6, 6–4, 6–3, 7–6(7–2)
Vítěz 9. 23. března 2008 USA Indian Wells (1) tvrdý USA Mardy Fish 6–2, 5–7, 6–3
Vítěz 10. 11. května 2008 ITA Řím antuka SUI Stanislas Wawrinka 4–6, 6–3, 6–3
Finalista 4. 15. června 2008 UK Londýn (Queen's Club) tráva ESP Rafael Nadal 6–7(6–8), 5–7
Finalista 5. 3. srpna 2008 USA Cincinnati tvrdý GBR Andy Murray 6–7(4–7), 6–7(5–7)
Finalista 6. 28. září 2008 THA Bangkok tvrdý (h) FRA Jo-Wilfried Tsonga 6–7(4–7), 4–6
Vítěz 11. 16. listopadu 2008 CHN Turnaj mistrů, Šanghaj tvrdý (h) RUS Nikolaj Davyděnko 6–1, 7–5
Vítěz 12. 28. února 2009 UAE Dubaj (1) tvrdý ESP David Ferrer 7–5, 6–3
Finalista 7. 5. dubna 2009 USA Miami tvrdý GBR Andy Murray 2–6, 5–7
Finalista 8 19. dubna 2009 Monaco Monte Carlo antuka ESP Rafael Nadal 3–6, 6–2, 1–6
Finalista 9. 3. května 2009 ITA Řím antuka ESP Rafael Nadal 6–7(2–7), 2–6
Vítěz 13. 10. května 2009 SRB Bělehrad (1) antuka POL Łukasz Kubot 6–3, 7–6(7–0)
Finalista 10. 14. června 2009 GER Halle tráva GER Tommy Haas 3–6, 7–6(7–4), 1–6
Finalista 11. 23. srpna 2009 USA Cincinnati (2) tvrdý SUI Roger Federer 1–6, 5–7
Vítěz 14. 11. října 2009 CHN Peking tvrdý CRO Marin Čilić 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 15. 8. listopadu 2009 SWI Basilej tvrdý (h) SWI Roger Federer 6–4, 4–6, 6–2
Vítěz 16. 15. listopadu 2009 FRA Paříž tvrdý (h) FRA Gaël Monfils 6–2, 5–7, 7–6(7–3)
Vítěz 17. 27. února 2010 UAE Dubaj (2) tvrdý RUS Michail Južnyj 7–5, 5–7, 6–3
Finalista 12. 12. září 2010 USA US Open, New York (2) tvrdý ESP Rafael Nadal 4–6, 7–5, 4–6, 2–6
Vítěz 18. 10. října 2010 CHN Peking (2) tvrdý ESP David Ferrer 6–2, 6–4
Finalista 13. 7. listopadu 2010 SWI Basilej tvrdý (h) SUI Roger Federer 4–6, 6–3, 1–6
Vítěz 19. 30. ledna 2011 AUS Australian Open (2) tvrdý GBR Andy Murray 6–4, 6–2, 6–3
Vítěz 20. 26. února 2011 UAE Dubaj (3) tvrdý SUI Roger Federer 6–3, 6–3
Vítěz 21. 20. března 2011 USA Indian Wells (2) tvrdý ESP Rafael Nadal 4–6, 6–3, 6–2
Vítěz 22. 3. dubna 2011 USA Miami (2) tvrdý ESP Rafael Nadal 4–6, 6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 23. 1. května 2011 SRB Bělehrad (2) antuka ESP Feliciano López 7–6(7–4), 6–2
Vítěz 24. 8. května 2011 ESP Madrid antuka ESP Rafael Nadal 7–5, 6–4
Vítěz 25. 15. května 2011 ITA Řím (2) antuka ESP Rafael Nadal 6–4, 6–4
Vítěz 26. 3. července 2011 GBR Wimbledon, Londýn tráva ESP Rafael Nadal 6–4, 6–1, 1–6, 6–3
Vítěz 27. 14. srpna 2011 CAN Montreal (2) tvrdý USA Mardy Fish 6–2, 3–6, 6–4
Finalista 14. 21. srpna 2011 USA Cincinnati (3) tvrdý GBR Andy Murray 4–6, 0–3 skreč
Vítěz 28. 12. září 2011 USA US Open, New York tvrdý ESP Rafael Nadal 6–2, 6–4, 6–7(3–7), 6–1
Vítěz 29. 29. ledna 2012 AUS Australian Open (3) tvrdý ESP Rafael Nadal 5–7, 6–4, 6–2, 6–7(5–7), 7–5
Vítěz 30. 1. dubna 2012 USA Miami (3) tvrdý GBR Andy Murray 6–1, 7–6(7–4)
Finalista 15. 22. dubna 2012 Monaco Monte Carlo (2) antuka ESP Rafael Nadal 3–6, 1–6
Finalista 17. 10. června 2012 FRA French Open antuka ESP Rafael Nadal 4–6, 3–6, 6–2, 5–7
Vítěz 31. 13. srpna 2012 CAN Toronto (3) tvrdý FRA Richard Gasquet 6–3, 6–2
Finalista 18. 19. srpna 2012 USA Cincinnati, (4) tvrdý SUI Roger Federer 0–6, 6–7(7–9)
Finalista 19. 9. září 2012 USA New York tvrdý UK Andy Murray 610–7, 5–7, 6–2, 6–3, 2–6
Vítěz 32. 7. října 2012 CHN Peking (3) tvrdý FRA Jo-Wilfried Tsonga 7–6(7–4), 6–2
Vítěz 33. 14. října 2012 CHN Šanghaj tvrdý GBR Andy Murray 5–7, 7–6(13–11), 6–3
Vítěz 34. 12. listopadu 2012 UK Turnaj mistrů, Londýn (2) tvrdý (h) SUI Roger Federer 7–6(8–6), 7–5
Vítěz 35. 27. ledna 2013 AUS Australian Open (4) tvrdý GBR Andy Murray 6–7(2–7), 7–6(7–3), 6–3, 6–2
Vítěz 36. 2. března 2013 UAE Dubaj (4) tvrdý CZE Tomáš Berdych 7–5, 6–3
Vítěz 37. 20. dubna 2013 MON Monte Carlo (1) antuka ESP Rafael Nadal 6–2, 7–6(7–1)
Finalista 20. 7. července 2013 GBR Wimbledon, Londýn tráva UK Andy Murray 4–6, 5–7, 4–6
Finalista 21. 9. září 2013 USA New York tvrdý ESP Rafael Nadal 2–6, 6–3, 4–6, 1–6
Vítěz 38. 6. října 2013 CHN Peking (4) tvrdý ESP Rafael Nadal 6–3, 6–4
Vítěz 39. 13. října 2013 CHN Šanghaj (2) tvrdý ARG Juan Martín del Potro 6–1, 3–6, 7–6(7–3)
Vítěz 40. 3. listopadu 2013 FRA Paříž (2) tvrdý (h) ESP David Ferrer 7–5, 7–5
Vítěz 41. 11. listopadu 2013 UK Turnaj mistrů, Londýn (2) tvrdý (h) ESP Rafael Nadal 6–3, 6–4
Vítěz 42. 16. března 2013 USA Indian Wells (3) tvrdý SUI Roger Federer 3–6, 6–3, 7–6(7–3)
Vítěz 43. 30. březen 2014 USA Miami (4) tvrdý ESP Rafael Nadal 6–3, 6–3

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0–0)
ATP World Tour Finals (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (0–0)
ATP World Tour 250 (1–1)
Tituly podle povrchu
tvrdý (0–1)
antuka (0–0)
tráva (1–0)
koberec (0–0)
Tituly pode místa
venku (1–1)
hala (0–0)
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 1. 7. ledna 2007 AUS Adelaide tvrdý CZE Radek Štěpánek RSA Wesley Moodie
AUS Todd Perry
4–6, 6–3, [13–15]
Vítěz 2. 13. června 2010 UK Londýn
(Queen's Club)
tráva ISR Jonatan Erlich SVK Karol Beck
CZE David Škoch
6–7(6–8), 6–2, [10–3]

Letní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: (1 bronz)[editovat | editovat zdroj]

Medaile Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř v boji o bronz Výsledek
Bronz 1. 16. srpna 2008 CHN LOH v Pekingu tvrdý USA James Blake 6–3, 7–6(7–4)

Exhibice: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 1. 31. prosince 2011 UAE Abú Dhabí tvrdý ESP David Ferrer 6–2, 6–1
Vítěz 1. 29. prosince 2012 UAE Abú Dhabí tvrdý ESP Nicolás Almagro 6–7(4–7), 6–3, 6–4

Soutěže družstev: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráči Finalisté Výsledek
Finalista 1. 4. ledna 2008 Hopman Cup
PerthAustrálie
tvrdý (h) SRB Jelena Jankovićová USA Serena Williamsová
USA Mardy Fish
1–2
Vítěz 1. 3. – 5. prosince 2010 Davis Cup
Bělehrad, Srbsko
tvrdý (h) SRB Nenad Zimonjić
SRB Janko Tipsarević
SRB Viktor Troicki
FRA Gaël Monfils
FRA Michaël Llodra
FRA Arnaud Clément
FRA Gilles Simon
3–2

Chronologie výsledků na Grand Slamu ve dvouhře[editovat | editovat zdroj]

Tabulka uvádí dosažené kolo grandslamového turnaje v soutěži mužské dvouhry. Aktualizováno po Australian Open 2014.

Turnaj 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 SR V–P %
Grand Slam
Australian Open A A 1R 1R 4R Vítěz QF QF Vítěz Vítěz Vítěz QF 4 / 10 43–6 88,63
French Open A A 2R QF SF SF 3R QF SF F SF 0 / 9 36–9 79,49
Wimbledon A A 3R 4R SF 2R QF SF Vítěz SF F 1 / 9 38–8 82,05
US Open A A 3R 3R F SF SF F Vítěz F F 1 / 9 45–8 84,78
V–P 0–0 0–0 5–4 9–4 19–4 18–3 15–4 19–4 25–1 24–3 24–3 4–1 6 / 37 162–31 84,04
Obecné termíny
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
(V–P)
výhry-prohry
Legenda tabulky
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
LQ prohra v kvalifikaci #k (R) prohra v daném kole turnaje
QF (ČF) prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji


Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Pořadí 676. 187. 83. 16. 3. 3. 3. 3. 1. 1. 2.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Pořadí 1672. 381. 694. 303. 145. 586. 114. 163. 240. - 572.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rekordy se vztahují k otevřené éře tenisu od roku 1968, pokud není uvedeno jinak. Aktualizováno ke květnu 2012.
  2. Do semifinále postoupila na French Open 2007, ve Wimbledonu 2007, US Open 2007 a sérii zkompletoval na Australian Open 2008
  3. Djoković porazil Nadala i v následných finále na US Open 2011 a Australian Open 2012, kdy se ale již jejich postavení světové jedničky a dvojky vyměnilo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Novak Djokovic na anglické Wikipedii, 2011 Novak Djokovic tennis season na anglické Wikipedii a Novak Djokovic career statistics na anglické Wikipedii.

  1. 100 Greatest Players of All Time [online]. [cit. 2012-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Novak Djokovic is one of the greatest tennis players ever, says Pat Cash [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Novak Djokovic v Rafael Nadal: Players & pundits hail 'greatest' match [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Murray buoyed by Djokovic scalp [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Novak Djokovic's Official Website [online]. Novakdjokovic.rs, [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ITF Tennis – Mens Circuit – Player Biography [online]. [cit. 2007-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Hot Shot: Novak Djokovic – Vogue Magazine [online]. [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Novak Djokovic Interview [online]. [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Novak Djokovic's Girlfriend Jelena Ristic Watches Him Win 1st US Open Title – Jelena Ristic [online]. Zimbio, 2011-09-12, [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. DRUCKER, Joel. Behind every good man is an even better woman coach [online]. ESPN.com, 14 February 2008, [cit. 2011-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c Clarey, Cristopher."Behind Serbia’s Rise in Tennis, a Star and His Family", The New York Times, 1 December 2010. Ověřeno k 9 July 2011. 
  12. Djokovic Is on the Rise, Just as He Expects to Be;The New York Times, 26 May 2007
  13. MACPHERSON, Paul. Joker in the Pack Holds All the Aces [online]. DEUCE Magazine, summer 2007, 10 September 2007, [cit. 2007-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Novak Djokovic makes 55th Champion for Peace [online]. Sportsfeatures.com, 2011-04-18, [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Novak Djokovic awarded with the highest distinction of the Serbian Church |Serbian Orthodox Church [Official web site,. Spc.rs (28 April 2011). Retrieved 10 May 2011.
  16. Tennis stars' favourite football teams [online]. Uk.eurosport.yahoo.com, [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Djokovic: "I Am A Big Milan Fan" [online]. AC Milan, 2011-04-11, [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Juniors – Boys Winners. ITF Tennis. Ověřeno: 10. května 2011.
  19. Hodgkinson, Mark."Serbian may join British ranks", The Daily Telegraph, 17 May 2006. Ověřeno k 13 August 2007. 
  20. After topping Nadal, Djokovic put away Federer to win Rogers Cup [online]. ESPN, 13 August 2007, [cit. 2011-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Borg: 'Djokovic can win a Grand Slam' [online]. BlackRock Tour of Champions, 13 August 2007, [cit. 2007-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Trofej OKS – Najuspešniji sportisti. Oks.org.rs. Retrieved 9 March 2011.
  23. Hodgkinson, Mark."Novak Djokovic wins Australian Open", The Daily Telegraph, 27 January 2008. 
  24. Djokovic Upset In First Round Match At Brisbane [online]. The Sports Network. Canadian Press, 6 January 2009, [cit. 2011-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Djokovic Upset By Nieminen In Sydney International Semifinal [online]. The Sports Network. Canadian Press, 16 January 2009, [cit. 2011-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Djokovic says he doesn't deserve to be called a quitter. Thetennistimes.com (18 April 2009). Retrieved 9 March 2011.
  27. "Djokovic wins Serbia Open final", BBC Sport, 10 May 2009. Ověřeno k 11 May 2009. 
  28. Best Matches of the Year [online]. 9 December 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  29. "Haas beats Djokovic to win title", BBC Sport, BBC, 14 June 2009. Ověřeno k 20 June 2009. 
  30. Westbrook, Ian."Haas stuns Djokovic to make semis", BBC Sport, 1 July 2009. Ověřeno k 1 July 2009. 
  31. "Federer secures Cincinnati title", BBC Sport, 23 August 2009. Ověřeno k 28 September 2009. 
  32. "Federer & Del Potro into US final", BBC Sport, 13 September 2009. Ověřeno k 28 September 2009. 
  33. "Djokovic beats Cilic in Beijing", BBC Sport, 11 October 2009. Ověřeno k 12 October 2009. 
  34. "Djokovic gets first career double bagel, beats Hernych at Swiss Indoors", 9 November 2009. Ověřeno k 12 October 2009. 
  35. "Djokovic beats Federer in final", BBC Sport, 8 November 2009. Ověřeno k 9 November 2009. 
  36. In-Form Djokovic Cruises Past Nadal, Reaches 10th Final Of Year [online]. 14 November 2009, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. "Djokovic wins superb Paris final", BBC Sport, 8 November 2009. Ověřeno k 28 November 2009. 
  38. "Djokovic edges past Davydenko", BBC Sport, 23 November 2009. Ověřeno k 28 November 2009. 
  39. "Robin Soderling beats Novak Djokovic to reach semis", BBC Sport, 25 November 2009. Ověřeno k 28 November 2009. 
  40. "Novak Djokovic beats Nadal but is knocked out of Finals", BBC Sport, 27 November 2009. Ověřeno k 28 November 2009. 
  41. Djokovic results at AAMI classic 2010 [online]. 14 January 2010, [cit. 2010-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Djokovic blames illness [online]. 28 January 2010, [cit. 2010-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Tennis – ATP World Tour – Dubai Saturday – Djokovic In Command Before Rain Hits. ATP World Tour (27 February 2010). Retrieved 9 March 2011.
  44. Djokovic Admits That Martin Messed Up His Serve [online]. 12 April 2010, [cit. 2010-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. "Novak Djokovic beaten in Rome by Fernando Verdasco", BBC News, 30 April 2010. Ověřeno k 8 May 2010. 
  46. This page is available to GlobePlus subscribers. Theglobeandmail.com. Retrieved 9 March 2011.
  47. Nadal and Djokovic to play double together|Tennisty News. News.tennisty.com. Retrieved 9 March 2011.
  48. Proglašeni najuspešniji u 2010-oj. Oks.org.rs. Retrieved 9 March 2011.
  49. „Sport": Najbolji Đoković i sestre Moldovan|Sport|Novosti. Novosti.rs. Retrieved 9 March 2011.
  50. ATP Staff. Djokovic Makes Masters 1000 History In Montreal [online]. ATP World Tour, 14 August 2011, [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Djokovic Clinches Year-End No. 1 For First Time [online]. 13 October 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Djokovic earns season record $12.6M in prize money [online]. Melbourne, Australia: Association of Tennis Professionals, 6 December 2011, [cit. 2011-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Andy Murray defeated by Novak Djokovic in epic semi-final [online]. 27 January 2012, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Djokovic has that unbeatable feeling [online]. [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Andy Murray beats Novak Djokovic to reach Dubai final [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Harman, Neil."Djokovic unable to take the strain in battle with Nadal", London:The Times, 8 June 2006. Ověřeno k 9 July 2011. 
  57. Martin-Djokovic doomed from the outset;tennis.com blog, April 2010
  58. Ko je sedi čovek u Novakovoj loži?;B92, 31 January 2011
  59. Razišli se Đoković i dr Četojević;B92, 30 August 2011
  60. Longest Men's Singles Championship Final [online]. ESPN Sports, 30 January. Dostupné online. (anglicky) 
  61. "BBC SPORT | Tennis | Nadal defeats Djokovic in classic", BBC News, 2009-05-16. Ověřeno k 2011-10-29. 
  62. Djokovic won third Golden Badge [online]. 26 December 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  63. GQ: Nole named ACE of the Year [online]. Belgrade, Serbia: Novak Djokovic, November 30, 2011, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. "The 2011 Golden Bagel award finish", goldenbagelaward.com, Austin, United States:SideSpin Productions, Inc., 2011-12-31. Ověřeno k 2011-12-08. 
  65. Djokovic and Kvitova named 2011 ITF World Champions [online]. 13 December 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  66. [cit. 2012-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu