Novak Djoković

Novak Đoković Новак Ђоковић
Djoković na Hopmanově poháru 2011
Přezdívka	Nole, Djoker
Stát	Srbsko Srbsko (od 2006) Srbsko a Černá Hora Srbsko a Černá Hora (2003–2006)
Datum narození	22. května 1987 (26 let)
Místo narození	Bělehrad, SFRJ, dnes Srbsko
Bydliště	Monte Carlo, Monako
Výška	188 cm
Váha	80 kg
Profesionál od	2003
Hraje	pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek	48 903 966 USD (3. v historickém žebříčku)
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	490–125
Tituly	36
Nejvyšší umístění	1. místo (4. červenec 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	vítěz (2008, 2011, 2012, 2013)
French Open	finále (2012)
Wimbledon	vítěz (2011)
US Open	vítěz (2011)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	vítěz (2008, 2012)
Olympijské hry	bronz (2008)
Čtyřhra
Poměr zápasů	31–46
Tituly	1
Nejvyšší umístění	114. místo (30. listopadu 2009)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2006, 2007)
French Open	1. kolo (2006)
Wimbledon	2. kolo (2006)
US Open	1. kolo (2006)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2010)
Hopman Cup	finále (2008, 2013)
Poslední aktualizace: 1. dubna 2013

Přehled medailí
Tenis na Letních olympijských hrách
bronz	Peking – 2008	dvouhra mužů

Novak Djoković (srbsky Новак Ђоковић, Novak Đoković; narozený 22. května 1987 Bělehrad, Jugoslávie) je srbský profesionální tenista, který je řazen mezi nejlepší hráče všech dob a současná mužská světová jednička ve dvouhře.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP vyhrál třicet šest turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře, z toho jedenáct událostí série Masters. Na nejvyšší grandslamové úrovni získal šest singlových titulů, když triumfoval na Australian Open 2008, 2011, 2012 a 2013, ve Wimbledonu 2011 a na US Open 2011. V sezóně 2011 tak vyhrál tři ze čtyř grandslamů a stal se šestým hráčem otevřené éry, kterému se tento výkon povedl. V letech 2008 a 2012 si také připsal dvě vítězství na Turnaji mistrů.

Na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu vybojoval bronzovou medaili ve dvouhře. V roce 2010 se stal, díky singlové neporazitelnosti, hlavní oporou srbského daviscupového týmu, který poprvé v historii získal salátovou mísu.

Od léta 2006 jej trénuje bývalý slovenský tenista Marián Vajda. V letech 2007, 2010 a 2011 byl vyhlášen nejlepším sportovcem Srbska. V sezóně 2011 se v rámci Mezinárodní tenisové federace stal mistrem světa ve dvouhře a ATP jej vybrala za hráče roku. V únoru 2012 pak v Londýně získal světovou sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa za rok 2011.

Na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských hrách 2012 v Londýně byl vlajkonošem srbské výpravy.

Soukromý život

Narodil se 22. května v Bělehradu, hlavním městě Socialistické federativní republiky Jugoslávie do rodiny Srđana (Срђан) a Dijany (Дијана) Đokovićových. Dva mladší bratři Marko (Марко) a Borđe (Ђорђе) Đokovićovi, jsou tenisté s ambicemi stát se profesionály. Žije v monackém Monte Carlu a od léta 2006 jej trénuje bývalý slovenský tenista Marián Vajda. Podobně jako Roger Federer, se označuje za milovníka cizích jazyků, když uvádí, že vyjma rodné srbštiny hovoří anglicky, německy a italsky. Od konce roku 2005 udržuje partnerský vztah s Jelenou Ristićovou (Јелена Ристић).

Rodiče Srđan a Dijana Djokovićovi, US Open 2007

S tenisem začínal ve čtyřech letech. Roku 1993, v šesti letech, jej jako talentované dítě objevila srbská tenisová legenda Jelena Genčićová v Kopaoniku, kde jeho rodiče provozovali rychlé občerstvení. Poté, co jej viděla hrát na kurtu, prohlásila: „To je největší talent, který vidím od dob Moniky Selešové“. Genčićová s ním pak spolupracovala více než šest let. V roce 1999 se obrátila na Niki Piliće, jenž dvanáctiletého tenistu přijal do své akademie v německém Oberschleißheimu. V ní trénoval další čtyři roky.

Od čtrnácti let začal soutěžit na mezinárodních turnajích. Ve své věkové kategorii zvítězil ve dvouhře a čtyřhře na mistrovství Evropy, na němž dopomohl ke zlatu i srbskému družstvu.

Djokovićovo bavení publika spolu s Johnem McEnroem po 4. kole US Open 2009

Mimo dvorec je známý svým humorem a imitací herního stylu svých spoluhráčů. Po vítězném čtvrtfinále s Carlosem Moyou na US Open 2007 bavil publikum předváděním Nadala a Šarapovové. Dojem učinil také na Johna McEnroea, s nímž rozveselili nekolika výměnami ochozy centrálního dvorce, po osmifinálovém vítězství na US Open 2009. Díky těmto charakterovým rysům získal přezdívku „Djoker“, vzniklou spojením příjmení a anglického slova „joker“ – šprýmař.

Řadí se k členům klubu „Champions for Peace“, skupině světově významných sportovců, kteří se zavázali propagovat a šířit mír prostřednictvím sportu. K tomuto účelu založili v Monaku mezinárodní organizaci Peace and Sport.

Vyznáním se hlásí k Srbské pravoslavné církvi. 28. dubna 2011 mu srbský patriarcha Irinej udělil nejvyšší církevní vyznamenání Řád svatého Sávy I.  třídy, za jeho náklonnost k církvi a podporu Srbů.

Patří mezi fanoušky několika fotbalových klubů – srbské Červené hvězdy Bělehrad, italského AC Milan a portugalské Benfiky Lisabon. Řadí se také mezi blízké kamarády bývalé srbské světové jedničky v tenise Any Ivanovićové, se kterou se poprvé setkal ve dvou letech.

Tenisová kariéra

První sezóny

V roce 2001 byl členem jugoslávského týmu, který se probojoval do finále juniorského Davis Cupu pro hráče do 14 let. V něm prohrál singlové utkání.

Na počátku kariéry hrál jako většina začínajících tenistů události na tenisových okruzích nižší úrovně Futures a challengerech. V období 2003–2005 vyhrál na každém z nich tři turnaje ve dvouhře.

2004–2005

Poprvé se do hlavní soutěže turnaje nejvyšší mužské úrovně – ATP Tour, probojoval na Croatia Open Umag 2004 v chorvatském Umagu, kde v úvodním kole nestačil na Filippa Volandriho. V dubnu 2004 debutoval v reprezentaci Srbska a Černé Hory v euroafrické zóně Davisova poháru proti Lotyšsku. Sezónu zakončil jako 186. hráč žebříčku ATP.

Premiérový grandslam odehrál na Australian Open 2005, kde v první fázi hladce podlehl Rusu Maratu Safinovi, když na pozdějšího vítěze uhrál pouze tři gamy. Na French Open postoupil do druhého a ve Wimbledonu, stejně jako na US Open pak do třetího kola. V květnu vyhrál challenger v italském San Remu a sezónu zakončil na 78. místě žebříčku.

2006

V sezóně krátce uvažoval o plánu se přestěhovat ze Srbska do Velké Británie, kterou by reprezentoval. Zejména díky čtvrtfinálové účasti na French Open a postupu do čtvrtého kola ve Wimbledonu se posunul do první čtyřicítky hráčů na singlovém žebříčku ATP.

Tři týdny po Wimbledonu, si připsal premiérový titul na okruhu ATP, když triumfoval na Dutch Open v nizozemském Amersfoortu, a to bez ztráty setu. V boji o titul přehrál dvojnásobného olympijského vítěze z Chile Nicoláse Massúa. Druhý titul pak získal na francouzském Open de Moselle v Metách, čímž poprvé pronikl do první dvacítky klasifikace a sezónu zakončil na 16. příčce.

2007

Djokovć v 1. kole Australian Open 2007

Tradičně úvodní australskou část sezóny zahájil výhrou na turnaji v Adelaide, kde ve finále zdolal Chrise Gucciona. Na Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž nestačil na světovou jedničku a pozdějšího vítěze Rogera Federera ve třech sadách. Kvalitní výsledky z událostí série Masters na kalifornském Indian Wells, kde ve finále podlehl Rafaelu Nadalovi a ve floridském Key Biscayne, na němž v další finálové účasti získal premiérový titul této kategorie nad Španělem Guillermo Cañasem, mu poprvé zajistily postup mezi deset nejlepších tenistů světa.

Ze Spojených států se v dubnu vrátil do Srbska na zápas první skupiny euroasijské zóny Davisova poháru, v němž na domácí tým čekala Gruzie. Djoković získal bod singlovou výhrou nad George Čanturjanem a Srbsko postoupilo do zářijové baráže o Světovou skupinu hladce výhrou 5:0.

Následovala antuková část sezóny. Na Monte Carlo Open ve třetí fázi nestačil na Davida Ferrera. Do finále se poté probojoval na portugalském Estoril Open, kde v boji o titul zdolal Francouze Richarda Gasqueta. Ve čtvrtfinále skončil na dalších dvou turnajích, italském Rome Masters a německém Masters Series Hamburg. V prvním případě zůstal na raketě Nadala a ve druhém pak prohrál s Carlosem Moyou. French Open pro něj znamenalo první semifinálou účast na grandslamu, v níž jej přehrál pozdější vítěz Nadal, jenž pro svou dominanci budoval přezdívku „antukový král“.

Na travnatém Wimbledonu svedl mezi posledními osmi pětihodinovou bitvu s vítězným koncem proti Kypřanu Marcosi Baghdatisovi. V semifinálovém utkání s Rafaelem Nadalem byl nucen ve třetím setu utkání skrečovat pro poranění lokte.

Djoković na US Open 2007

Na vítězné vlně v sérii Masters pokračoval i v Rogers Cupu, konaném toho roku v Montrealu. Ve čtvrtfinále zdolal světovou trojku Andyho Roddicka, v semifinále dvojku Nadala a konečně ve finále porazil poprvé v kariéře prvního hráče světa – Švýcara Federera. Současně se jednalo o první turnaj od sezóny 1994, na kterém dokázal hráč porazit tři nejlepší tenisty světa. V roce 1994 se stejný výkon podařil Němci Borisi Beckerovi. Srb se po Tomáši Berdychovi stal teprve druhým hráčem, jenž zdolal, jak Nadala, tak i Federera, a to od momentu, kdy obsadili první dvě příčky světového žebříčku. Švédska tenisová legenda Björn Borg na jeho adresu po kanadském triumfu sdělila, že „se definitivně stal uchazečem na grandslamový titul“. Nicméně na dalším turnaji Cincinnati Masters, skončil již ve druhém kole po dvousetové porážce od Moyi.

Na posledním grandslamu US Open prošel postupně až do finále, v němž ve třech setech nestačil na Federera, přestože v prvním z nich nevyužil pět a ve druhém pak dva setboly. Během sezóny si získal přízeň fanoušků pro komediální imitaci jiných tenistů, včetně Nadala, Roddicka a Šarapovové.

V zářijové daviscupové baráži o Světovou skupinu získal v bělehradském utkání proti Austrálii tři body, za dvě dvouhry a společný bod se Zimonjićem z debla. Srbové vyhráli 4:1 na zápasy a postoupili do elitní skupiny pro rok 2008.

Pátý titul sezóny si připsal na BA-CA TennisTrophy ve Vídni, kde v boji o titul zdolal Švýcara Stanislase Wawrinku. Na další španělské události Madrid Masters jej porazil v semifinálové fázi Argentinec David Nalbandian. Konečné třetí místo na žebříčku mu poprvé v kariéře zajistilo účast na závěrečném Turnaji mistrů v Šanghaji, na kterém ovšem nepostoupil ze základní skupiny, když postupně prohrál s Ferrerem, Gasquetem i Nadalem všechny dvouhry.

V Srbsku byl vyhlášen nejlepším sportovcem roku.

2008

Djokovič ve čtvrtfinále Australian Open 2008

Sezónu zahájil účastí na perthském Hopmanově poháru ve společném týmu se světovou trojkou Jelenou Jankovićovou. V základní skupině vyhrál všechny tři dvouhry. Ve finále však Srbsko nestačilo po výsledku 1–2 na Spojené státy, které reprezentovali Serena Williamsová a Mardy Fish.

Na Australian Open dosáhl druhého grandslamového finále v řadě, když v semifinále porazil dvojnásobného obhájce Federera. Ve věku 20 let a 250 dnů se stal nejmladším tenistou historie, který si zahrál semifinále všech čtyř grandslamů. Ve finále si poradil s nenasazeným Francouzem Jo-Wilfriedem Tsongou, který mu vzal jediný set na turnaji a připsal si jako vůbec první Srb historie grandslamovou trofej ve dvouhře. Poprvé od roku 2005 nevyhrál nikdo z dvojice Federer–Nadal.

Další událost odehrál na Blízkém východě, když na dubajském turnaji vypadl v semifinále s Andym Roddickem.

Devátou singlovou trofej získal na turnaji série Masters Pacific Life Open v Indian Wells poté, co v třísetovém finále porazil Mardy Fishe.

Djokovićův bekhend na Canada Masters 2008

Jubilejní desátý titul a čtvrtý z Masters vyhrál na antuce v římském mezinárodním mistrovství Itálie. Následující týden podlehl v semifinále Hamburg Masters s Nadalem a do druhého grandslamu French Open nastupoval z pozice třetího nasazeného. Mezi posledními čtyřmi hráči nestačil opět na „antukového krále“ a pozdějšího vítěze Nadala.

Se stejným soupeřem se utkal také na trávě, a to ve finále Artois Championships v londýnském Queen's Clubu, kde Španělovi podlehl ve dvou sadách. Na Wimbledonu podlehl jako turnajová trojka již ve druhém kole bývalé světové jedničce Maratu Safinovi. Tak skončila série pěti velkých turnajů v řadě, na kterých se probojoval alespoň do semifinále.

Při návratu na americkou část okruhu neuspěl s obhajobou kanadského Mastersu Rogers Cupu tentokrát hraného v Torontu. Vypadl ve čtvrtfinále s nasazenou osmičkou ze Skotska Andy Murrayem. Příští týden se na ohioském Cincinnati Masters přes Nadala probojoval až do finále, v němž opět zůstal poražen na raketě Murrayho.

Djoković vítězí na Turnaji mistrů 2008

Následovaly pekingské Letní olympijské hry, kterých se účastnil poprvé v kariéře. Spolu se Zimonjićem vytvořili v deblové soutěži druhý nasazený pár, který ovšem nepřešel první kolo, když podlehl české dvojici Martin Damm a Pavel Vízner. Ve dvouhře se jako turnajová trojka probojoval do semifinále, v němž nestačil na Nadala. V boji o nbsp;bronzovou medaili pak přehrál Američana Jamese Blakea a zajistil si cenný olympijský kov.

Poté se vrátil do Spojených států na závěrečný grandslam sezóny US Open, v němž jako třetí nasazený přehrál ve čtvrtfinále Roddicka. V pozápasovém rozhovoru Američan kritizoval Srba za přehnané zneužívání jeho komunikace s trenérem během utkání. Djokovićova cesta skončila v semifinále, když po čtyřsetovém zápase podlehl Federerovi. Oba hráči se potkali již ve finále předchozího ročníku.

Po události ve Flushing Meadows odehrál do konce roku čtyři turnaje. Ve finále Thailand Open podlehl Tsongovi ve dvou sadách. V listopadu podruhé za sebou postoupil do Turnaje mistrů v Šanghaji, tentokrát jako druhý nasazený. V úvodním klání vyhrál s Argenincem del Potrem ve dvou setech, poté zdolal i Rusa Nikolaje Davyděnka ve třech dějstvích, aby v posledním utkání skupiny podlehl opět Tsongovi. Zajistil si účast v semifinále, v němž přehrál Francouze Gillese Simona. Ve finále se podruhé potkal s Davyděnkem a opět vítězně. Získal tak premiérový titul ze závěrečné události sezóny, kterou podruhé zakončil na 3. místě žebříčku ATP.

2009

Sezónu otevřel startem na Brisbane International hraném v australském Brisbane, kde byl v úvodním kole vyřazen Ernestsem Gulbisem. Na další grandslamové přípravě Medibank International podlehl v semifinálové fázi Finu Jarkko Nieminenovi.

Djoković při tréninku na Miami Masters 2009

Do Australian Open vstupoval jako obhájce titulu, ale ve čtvrtfinále proti bývalé světové jedničce Andymu Roddickovi utkání skrečoval.

Po přesunu do Evropy se objevil v marseilleském dvouhře Open 13, v níž jako nejvýše nasazený v semifinále nestačil na Tsongu. Dvanácté singlové vítězství na okruhu ATP zaznamenal na Dubai Tennis Championships, když v boji o titul porazil Davida Ferrera. Další týden již obhajoval titul na americkém Masters v Indian Wells, kde podruhé v sezóně odešel poražen od Roddicka, a to opět ve čtvrtfinále. Na Miami Masters v Key Biscayne přešel mezi posledními čtyřmi hráči přes Federera a ve finále podlehl Britovi Andy Murraymu.

Finálovou účast na turnaji série ATP Masters 1000 si zajistil na francouzském Monte-Carlo Rolex Masters, kde jej zdolal nejlepší antukář na okruhu Rafael Nadal. Na římském Rome Masters, obhajoval titul, ale ve finále znovu nestačil na dominantního Španěla.

Jako nejvýše nasazený hráč se zúčastnil domácího bělehradského turnaje Serbian Open. V boji o titul porazil v premiérovém vzájemném střetnutí Poláka Łukasze Kubota, čímž si zajistil druhou výhru v sezóně. Do antukového Mutua Madrilena Madrid Open vstupoval jako třetí nasazený a ztráty sady se probojoval do semifinále, v němž narazil na Nadala, jemuž i přes tři nevyužité mečboly podlehl. Zápas se zapsal do historie ATP Tour svým trváním – hrál se 4 hodiny a 3 minuty, nejdéle v otevřené éře tenisu v rámci utkání na dva vítězné sety. Na druhém grandslamu sezóny, pařížském French Open, opustil soutěž ve třetí fázi po porážce od Němce Philippa Kohlschreibera.

Djoković podává ve 2. kole French Open 2009

Travnatou sezónu zahájil na německém Gerry Weber Open, kde byl po odstoupení tradičního účastníka Federera prvním nasazeným tenistou. Ve finále však nestačil na zkušeného Němce Tommyho Haase. Se stejným soupeřem pak podlehl opět ve čtvrtfinále dvouhry na Wimbledonu.

V rámci přípravy na poslední grandslam se zúčastnil tradiční řady turnajů nazvané US Open Series. Mezi posledních osm tenistů prošel na Masters Rogers Cupu v Montrealu, kde podlehl Andy Roddickovi. Na cincinnatském Western & Southern Financial Group Masters zdolal v semifinále světovou trojku Nadala, ale v boji o titul jej porazil první hráč žebříčku Roger Federer. Na grandslamu US Open došel do semifinále, když předtím ztratil pouze dva sety. Mimo jiné zdolal Chorvata Ivana Ljubičiće, českou turnajovou patnáctku Radka Štěpánka a desítku Fernanda Verdasca. Mezi posledními čtyřmi hráči soutěže opět jako v předchozích letech nestačil na Federera.

Na pekingském turnaji China Open zdolal během postupu do finále Rumuna Victora Hănesca, krajana Viktora Troického, Španěla Verdasca a Švéda Robina Söderlinga. V boji o titul pak zvítězil nad mladým chorvatským tenistou Marinem Čilićem, aby si připsal třetí titul sezóny. Na novém turnaji okruhu Šanghaj ATP Masters 1000 v semifinálové fázi zůstal na raketě Rusa Nikolaje Davyděnka.

Djoković na US Open 2009

Po návratu na evropskou půdu zamířil na basilejský Davidoff Swiss Indoors, na němž si poradil s Janem Hernychem, ve čtvrtfinále pak s domácím Stanislasem Wawrinkou, v semifinále s dalším Čechem Štěpánkem a ve finále na něj čekala šýcarská světová jednička a trojnásobný vítěz turnaje Roger Federer, kterého porazil navzdory papírovým předpokladům.

Na poslední události série Masters, pařížském halovém turnaji BNP Paribas Masters potvrdil formu ze Švýcarska a připsal si první titul této kategorie v sezóně, když v semifinále nejdříve zdolal Nadala a ve finále nedal šanci Francouzi Gaëlu Monfilsovi.

Do londýnského Turnaje mistrů vstupoval jako obhájce titulu. V úvodním zápase základní skupinu porazil svého finálového soupeře z předchozího roku Nikolaje Davyděnka. Poté podlehl Švédu Söderlingovi, a přestože v posledním duelu porazil Španěla Nadala, zůstal za prvními dvěma postupovými místy ve čtyřčlenné skupině a do semifinále se nekvalifikoval.

Sezónu zakončil potřetí za sebou na 3. místě světové klasifikace ve dvouhře mužů. Za celý rok odehrál 97 zápasů – nejvíce ze všech tenistů na okruhu ATP, s bilancí 78 výher a 19 proher. Vyjma prvního místa ve statistice absolutního počtu vítězných utkání za sezónu (78), si zahrál nejvícekrát finále v kariéře – desetkrát, z toho v pěti případech vítězně.

2010

První akcí sezóny byla účast na exhibici Kooyong Classic, kde nejdříve porazil Tommy Haase, ale ved ruhém zápase podlehl Fernandu Verdascovi.

Na úvodním grandslamu Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž po pětisetové bitvě nestačil na Jo-Wilfrieda Tsongu. Navzdory vyřazení se v následné pondělní klasifikaci ATP posunul na své maximum, když byl poprvé hodnocen na 2. místě.

Djoković ve Wimbledonu 2010

Po návratu do Evropy odehrál rotterdamský turnaj ABN AMRO World Tennis Tournament, na němž jej porazil Rus Michail Južnyj. Na Dubai Tennis Championships ve Spojených arabských emirátech došel až do finále, v němž oplatil předchozí porážku Južnému a získal první titul sezóny.

Následně reprezentoval Srbsko v Davisově poháru. Na bělehradské antuce hostilo Spojené státy. Dvěma výhrami nad Samem Querreym a Johnem Isnerem dopomohl k premiérovému postupu družstva do čtvrtfinále Světové skupiny po výsledku 3–2 na zápasy.

V Indian Wells Masters vypadl ve čtvrtém kole s Chorvatem Ivanem Ljubičićem a na další velké události Miami Masters nestačil hned v úvodní fázi na Belgičana Oliviera Rochuse. Djoković poté oznámil, že ukončuje spolupráci s trenérem Toddem Martinem.

Poprvé na antuce se v sezóně objevil na Monte-Carlo Rolex Masters, kde z pozice nejvýše nasazeného hráče došel do semifinále, když předtím porazil Stanislase Wawrinku a Davida Nalbandiana. V něm jej přehrál Španěl Fernando Verdasco. Podruhé se stejným soupeřem prohrál na dalším Internazionali BNL d'Italia v Římě, tentokrát ve čtvrtfinále.

V rodném Bělehradu jako první nasazený tenista obhajoval titul na Serbia Open, ale v utkání mezi posledními osmi hráči po prvním prohraném setu skrečoval krajanovi Filipu Krajinovićovi, jenž startoval na divokou kartu.

Do antukového grandslamu French Open vstupoval jako trojka. na cestě do čtvrtfinále si postupně poradil s Jevgenijem Koroljovem, Kei Nišikorim, Victorem Hănescem a Robby Gineprim. V něm jej zastavil Rakušan Jürgen Melzer po pětisetovém utkání.

Djoković v zápase s Federerem na Canada Maters 2010

Ve Wimbledonu byl opět turnajová trojka. Dokázal zde porazit Oliviera Rochuse, Taylora Denta, Alberta Montañése, bývalou světovou jedničku Lleytona Hewitta a Jan-sun Lua, než v semifinále narazil na Čecha Tomáše Berdycha, který mu nepovolil vyhrát ani jediný set.

Na americké části sezóny v torontském Rogers Cupu vypadl v semifinále s Federerem. Na turnaji startoval také ve čtyřhře, když vytvořil pár s Rafaelem Nadalem. Jednalo se o první účinkování singlové světové jedničky a dvojky ve společné dvojici od roku 1976, kdy vedle sebe nastoupili tehdejší jednička Jimmy Connors a dvojka Arthur Ashe. Přes kralování na singlovém žebříčku pár nepřešel přes první kolo, když nestačil na kanadskou dvojici Milos Raonic a Vasek Pospisil. Na další události Western & Southern Financial Group Masters, hraném v Cincinnati, skončil ve čtvrtfinále na raketě turnajové devítky Andyho Roddicka.

Jako třetí nasazený vstupoval do posledního grandslamu US Open. Již v úvodním kole hraném v extrémním teple se přiblížil vyřazení s krajanem Viktorem Troickim, když prohrával 1–2 na sety, ale zápas dovedl do vítězného konce. Následně zdolal bez ztráty sady Philippa Petzschnera, Jamese Blakea, Mardy Fishe, turnajovou sedmnáctku Gaëla Monfilse, aby se probojoval počtvrté za sebou do semifinále. Tam jej čekal přemožitel z minulých ročníků Roger Federer. V pětisetové tenisové bitvě zachraňoval dva mečboly protihráče za stavu 4–5 na gamy v rozhodující sadě. Páté dějství dokázal získat poměrem 7–5 a Švýcara poprvé ve Flushing Meadows udolat. Finále pak ztratil se světovou jedničkou Nadalem ve čtyřech setech. Španěl tím zkompletoval výhru na všech čtyřech Grand Slamech jako sedmý tenista historie.

Djoković na US Open 2010

Po bělehradském semifinálovém vítězství v Davis Cupu nad Českou republikou v poměru 3–2 se Srbsko probojovalo do finále soutěže. Djoković vyhrál nedělní dvouhru s Berdychem a nastoupil také se Zimonjićem do sobotní čtyřhry, v níž prohráli. Poté si jako obhájce titulu a nejvýše nasazený zahrál pekingský China Open, v němž opět triumfoval po finálové výhře nad Davidem Ferrerem. V předchozích kolech porazil Mao-sin Kunga, bez boje Mardy Fishe, Gillese Simona a konečně v semifinále Johna Isnera.

Na další čínské události šanghajském Mastersu dosáhl na semifinálovou účast, v níž mu porážku z US Open oplatil Roger Federer.

Potřetí v řadě se kvalifikoval na londýnský závěrečný Turnaj mistrů, kde byl přiřazen do skupiny A ke Španělovi Nadalovi, Čechu Berdychovi a Američanu Roddickovi. Nejdříve porazil Berdycha, poté podlehl Nadalovi, aby si postup do semifinále zajistil výhrou ve třetím utkání s Roddickem. Mezi posledními čtyřmi hráči nestačil stejně jako v Šanghaji na Federera.

Ve finále Davisova poháru na tvrdém povrchu v Bělehradské aréně dopomohl Srbsku k premiérovému zisku salátové mísy, když vyhrál proti Simonovi a Monfilsovi obě dvouhry ve třech setech. Sezónu zakončil počtvrté v řadě na 3. místě žebříčku ATP. Olympijský výbor Srbska jej vyhlásil nejlepším sportovcem země, stejně jako deník DSL Sport organizující anketu Sportovec roku Srbska.´

2011

Přehled

Sezóna, kterou odehrál, je považována za jednu z nejlepších v historii mužského tenisu. Neporažen zůstal od ledna až do květnového semifinále French Open, když předtím vyhrál 43 utkání v řadě. Během celého roku získal deset singlových titulů, z toho tři Grand Slamy. Na Masters Series 1000 vyhrál v rámci jedné sezóny nejvíce titulů vůbec, když triumfoval v Indian Wells, Miami a Canada Masters na tvrdém povrchu a v Madridu a Římě na antuce. Přestože ke konci roku snížil četnost zápasů a procentuální úspěšnost výher–proher, tak celkově prohrál jen šestkrát, zatímco v sedmdesáti případech odešel jako vítěz. Rafaela Nadala porazil ve všech šesti finálových utkáních. Světovou jedničkou se poprvé stal 4. července, aniž by tuto pozici po zbývající část roku opustil. Vytvořil také rekord ATP World Tour v nejvyšším výdělku hráče za jednu sezónu, když si na prémiích připsal 12,6 miliónu dolarů.

První část na tvrdém povrchu

Ve druhé polovině ledna zasáhl jako třetí nasazený do melbournského Australian Open. Na cestě do finále ztratil jediný set, a to ve druhém kole s Chorvatem Ivanem Dodigem. Ve čtvrtfinále hladce přešel přes Berdycha, v semifinálové fázi jej čekal čtyřnásobný vítěz a druhý hráč světa Roger Federer, kterého zdolal 3–0 na sady, když jen v ůvodní z nich musel sehrát tiebreak s výsledkem 7:3.

Djoković slaví titul na Australian Open 2011

V boji o titul narazil na pátého nasazeného Andy Murrayho, kterého dostal pod tlak hned ve druhé hře, když Brit o podání bojoval 14 minut. V prvních devíti gamech však nedošlo k breaku. Až za stavu 4–5 z  pohledu podávajícího Murrayho, vyhrál Srb výměnu dlouhou 39 úderů, jež mu připravila cestu k setbolu. Ten přišel s následujícím míčem a po jeho proměnění si Djoković připsal úvodní sadu poměrem 6–4 za 59 minut. Ve druhém dějství zaznamenal drtivý nástup, když vedl již 5–0 na gamy. po ztrátě dvou her získal set poměrem 6–2. Po dalším prolomeném podání Murrayho vyhrál i třetí sadu a zaznamenal druhý triumf na Australian Open.

V únoru si zahrál finále na Dubai Tennis Championships proti Švýcaru Federerovi, jenž ve třetí hře neudržel servis a výhodu breaku pak Srb proměnil ziskem setu 6–3. Přestože ve druhém dějství prolomil jako první podání Švýcar, výhodu neudržel a prohrál i další set poměrem 6–3.

Djoković s pohárem Normana Brookese pro vítěze dvouhry na Australian Open

V první polovině března na sebe oba hráči narazili opět v semifinále Indian Wells Masters a rozdělili si první dvě sady rovným dílem. Ve třetím rozhodujícím setu získal Srb rychlý break, avšak poté musel na podání zachraňovat také on dva breakboly, a to úspěšně, když šel do vedení 2–0. Následně prolomil Švýcarovi další servisy a set vyhrál 6–2. Postup do finále mu zajistil návrat na druhou pozici světového žebříčku.

Ve finále se poprvé v roce utkal s nejvýše nasazeným Nadalem, který v prvním dějství získal sadu díky dvěma proměněným breakům. Ve druhém setu musel Srb za stavu 5–3 projít pěti shodami, než se mu podařilo získat celý set. V rozhodujícím dějství dominoval Djoković, když ztratil pouze dva gamy.

Ve druhé polovině března se oba finalisté z Indian Wells potkali podruhé v boji o titul na Miami Masters v Key Biscayne. Nadal získal v úvodu výhodu náskoku dvou her. Následně odvrátil breakboly a dostal se do jasného vedení 5–1. Srb stačil prolomit servis jen jednou, ale úvodní set již nezachránil. Naopak druhé dějství si zajistil výhrou 6–3 a rozhodovala třetí sada, jež dospěla až do tiebreaku. V něm si Djoković došel pro výhru v turnaji, když zvítězil poměrem 7:4.

Antuková sezóna

Na dubnovém Serbia Open v rodném Bělehradu se probojoval opět do finále, kde na něj čekal Španěl Feliciano López. První sada dospěla do zkrácené hry, kterou si Srb opět připsal výsledkem 7:4. Ve druhém setu měl již utkání pod kontrolou, když ztratil pouhé dva gamy. Následoval Madrid Masters, v němž se v boji o titul střetl s Nadalem. V úvodní sadě se mu zpočátku podařilo prolomit dva servisy, které znamenaly vedení 4–0, ale Španěl se vrátil do zápasu, když srovnal na 5–5. Srba to však nezlomilo a při poslední šanci vzít soupeřovo podání, byl úspěšný a sadu vyhrál 7–5. V první hře druhého setu pak ztratil servis, ale dokázal jej opět získat a další break navíc mu přinesl zisk turnajového titulu.

Djoković bojuje na French Open 2011

Mezi posledními čtyřmi hráči na římském Mezinárodním mistrovství Itálie narazil na Andyho Murrayho. Zápas dospěl do třetího setu, ve kterém Brit servíroval za stavu 5–4 na vítězství v utkání, ale rozhodující podání ztratil a musel rozhodnout tiebreak, v němž triumfoval Djoković. Ve finále se počtvrté v sezóně potkal s Nadalem a počtvrté vyhrál, přestože v osmé hře prvního dějství ztratil výhodu prolomeného podání, ale v dalším gamu se mu ihned podařilo získat výhodu dvou her, a poté i celý set. Druhé dějství bylo vyrovnanou bitvou, v němž Španěl odvrátil tři mečboly, ale na čtvtrý již nestačil a Srbovi podlehl. Titul zajistil Djokovićovi jako prvnímu hráči start na závěrečném Turnaji mistrů, a to za nejkratší období v historii závěrečné události.

Následoval pařížský French Open, na němž mu v semifinále Roger Federer uštědřil první prohru v roce. Jednalo se o jejich premiérové vzájemné utkání na tomto grandslamu. Švýcar do něj vstupoval s kladnou bilancí vyhraných utkání 13–9 ve svůj prospěch a poměrem 2–1 na antuce. V úvodní sadě nedošlo k prolomení žádného podání. Poté, co ve zkrácené hře zasáhl Srbův forehand síť za stavu 5:6, soupeř získal první set. Ve druhé fázi Švýcar využil časný brejkbol a kontroloval svůj servis do výhry 6–3. Až ve třetím setu dal o sobě Srb vědět, když si jej připsal také v poměru 6–3. Poslední čtvrtá sada dospěla do druhého tiebreaku utkání poté, co v deváté hře Djoković prolomil podání a servíroval na vítězství. Federer mu však ztrátu hry vzápětí oplatil. Tiebreak zakončil Švýcar esem a proměněným čtvrtým mečbolem zápas vyhrál. Ukončil tak Djokovićovu sérii 43 výher v řadě – byl také poslední kdo jej v sezóně 2010 naposledy porazil –, a zmařil tak jeho šance na zisk čistého Grand Slamu.

Sezóna na trávě

Djokovićova záchrana míče v semifinále Wimbledonu 2011

V červnovém Wimbledonu se v semifinále střetl s Francouzem Jo-Wilfriedem Tsongou. Zápas zahájil prohraným podáním. Ztrátu si vzal zpět v desáté hře a sadu dokázal vyhrát v tiebreaku. Získal také druhé dějství zápasu. Třetí set probíhal „stylem nahoru-dolů“ s několika breaky a skončil Francouzovou výhrou ve zkrácené hře. Následovala poslední čtvrtá sada, kterou Srb zvládl a výhra v utkání jej poprvé v kariéře vynesla do čela světového žebříčku ATP před Nadala.

Ve wimbledonském finále se poprvé střetl s Rafaelem Nadalem. V prvním setu získal break, jenž si podržel do konečného výsledku 6–4. Druhá a třetí sada měly jednoznačý průběh s výsledky 6–1 vždy pro jednoho z obou soupeřů. Ve čtvrtém setu si pak Srb vytvořil rozhodující náskok 4–1, který už nepustil a zajistil si tak premiérový titul z nejslavnějšího turnaje světa.

Série US Open

Při návratu na americký tvrdý povrch se v rámci přípravy na US Open probojoval do finále srpnového Canada Masters proti Američanu Mardy Fishovi. Dobrý start se dvěma breaky znamenal snadný zisk prvního dějství v poměru 6–2. V páté hře druhého setu Srb ztratil servis a následně celou sadu 3–6. V rozhodující fázi utkání šel Djoković podávat za stavu 5–4 na vítězství v zápasu a poté, co proměnil čtvrtý mečbol mohl slavit devátý titul sezóny, a to bez prohry ve finále. Pátým titulem z turnajů Masters v jediném roce také vytvořil nové maximum mužského okruhu.

Djoković podává na US Open 2011

Až finálová účast v Cincinnati Masters znamenala jeho první sezónní prohru v boji o titul. Přemožitelem se stal Andy Murray, jenž v sedmé hře úvodní sady prolomil Srbovo podání a výhodu využil k zisku setu. Poté, co si Brit vypracoval náskok 3–0 ve druhém dějství, Djoković utkání skrečoval pro poranění ramene.

Popáté za sebou na US Open narazil na Federera, tentokrát v semifinálové fázi. Švýcar již vedl 2–0 na sety. Srb se ale nevzdal a vyhrál další dva a muselo rozhodnout páté dějství. V něm si v osmé hře Djoković prohrál servis a Švýcar šel podávat na výhru v utkání. Nedokázal však proměnit dva mečboly a podání nakonec také ztratil. Při dalším servisu opět selhal a Djoković zvítězil 7–5.

Ve třetím grandslamovém finále sezóny se utkal s druhým hráčem žebříčku Nadalem. Španěl v prvních dvou setech prohospodařil dobrý vstup a vedení 2–0 na gamy, když oba z nich prohrál. Ve dvanácté hře třetí sady šel Srb podávat na celkovou výhru, ale soupeřovi se podařilo hrozbu konce odvrátit prolomením servisu. Zkrácená hra vyzněla pro Nadala v poměru 7:3 a rozhodla až čtvrtá sada, v jejímž úvodu si Djoković vyžádal lékařské ošetření. Navzdory tomu již na dvorci dominoval a jednoznačným výsledkem 6–1 získal první titul z Flushing Meadows a třetí grandslam sezóny.

Závěr sezóny na tvrdém povrchu

V říjnovém semifinále basilejského Swiss Indoors nestačil na Japonce Kei Nišikoriho. Porážka představovala teprve čtvrtý prohraný zápas v sezóně

V listopadu odstoupil před čtvrtfinále halového Paris Masters, které měl odehrát s Jo-Wilfriedem Tsongou.

Popáté v řadě se probojoval na Turnaj mistrů a poprvé v pozici světové jedničky. Zařazen byl do skupiny A spolu s Berdychem, Ferrerem a Murrayem. Nejdříve porazil Berdycha, poté prohrál s Ferrerem a nakonec podlehl také krajanu Jankovi Tipsarevićovi, jenž do turnaje zasáhl jako náhradník za zraněného Murrayho. S poměrem utkání 1–2 se nekvalifikoval do semifinále.

Davisův pohár

V zářijovém semifinále Světové skupiny Davisova poháru proti Argentině vynechal úvodní páteční dvouhru a nastoupil až do čtvrtého utkání proti Juanu Martínovi del Potrovi. V něm poté, co první sadu prohrál, skrečoval ve druhém dějství pro zranění. Srbsko tak bylo ze soutěže vyřazeno.

Hopmanův pohár

Na úvod sezóny spolu s Anou Ivanovićovou reprezentoval Srbsko na Hopmanově poháru v Perthu. vyhrál všechny tři dvouhry, když porazil Golubjova, Hewitta a Bemelmanse. Pro natažené břišní svalstvo Ivanovićové však museli z mistrovství smíšených družstev před finálem odstoupit.

Odezva

Časopis Tennis Magazine zařadil Djokovićovu sezónu na třetí místo v otevřené éře tenisu, za sezóny 2006 Rogera Federera a 1969 Roda Lavera. Američan Pete Sampras vzdal Srbovi poklonu prohlášením, že se jednalo o nejlepší sezónu, jakou kdy viděl a dodal, že také představuje „jeden z největších výkonů celého sportu“. Obdobně se vyjádřil Boris Becker, když řekl, že „to byl jeden z nejlepších roků v historii tenisu“. Rafael Nadal, jenž se Srbem prohrál šest finále v řadě na třech površích dodal, že Djokovićův tenis byl „asi nejvyšší úrovní tenisu, jakou jsem viděl“.

2012

Djoković returnuje v Indian Wells

V úvodním grandslamu nové sezóny na Australian Open narazil mezi posledními čtyřmi hráči na loňského finalistu Andy Murrayho, proti němuž svedl pětisetové utkání. Vyhrál za 4 hodiny a 50 minut až v rozhodující sadě poměrem her 7–5, když už prohrával 1–2 na sety a v posledním dějství zachránil všech pět soupeřových brejkbolů. Ve finále pak zdolal Rafaela Nadala opět po pětisetové bitvě, přestože měl Španěl v páté sadě výhodu prolomeného podání, kterou však nevyužil a po vlastních ztracených servisech podlehl 7–5. Utkání vytvořilo rekord, když se stalo nejdelším finálem grandslamu bez rozdílu soutěží v otevřené éře. Jeho délka činila 5 hodin a 53 minut. Stejně tak představovalo nejdelší finále v historii Australian Open.

Djoković na Miami Masters 2012

Na turnaji Dubai Tennis Championships prošel přes Cedrika-Marcela Stebeho, Sergije Stachovského a Janka Tipsareviće bez ztráty setu do semifinále. V něm zůstal na raketě Andy Murrayho po výsledku 2–6, 5–7, čímž skončila jeho dubajská neporazitelnost trvající od roku 2009.

Na úvodním Mastersu v Indian Wells vypadl v semifinálové fázi 1–2 na sety s Johnem Isnerem, když prohrál dvě zkrácené hry. Z druhé události této kategorie Miami Masters hrané v Key Biscayne, si připsal druhý titul v sezóně, když po setech 6–1, 7–6 Murraymu vrátil finálovou porážku z Dubaje.

Na Mastersu v Monte Carlo ve finále hladce podlehl Rafaelu Nadalovi, jenž tak získal osmý titul v řadě. Na French Open se poprvé v kariéře probojoval do finále. Výhrou by se stal třetím tenistou historie, který by zkompletoval čtyři grandslamové tituly v řadě (nekalendářní grandslam). Ve čtyřech setech však podlehl opět Nadalovi, jenž tak docílil rekordního sedmého vítězství na pařížské události.

Ve Wimbledonu vypadl v semifinále s pozdějším vítězem Rogerem Federerem, čímž ztratil pozici světové jedničky, na které figuroval od 4. července 2011.

Na amerických betonech obhájil titul na torontském Canada Masters, když ve finále přehrál Francouze Guasqeta. Do závěrečného grandslamu sezóny US Open vstupoval jako druhý nasazený. Počtvrté v kariéře se probojoval až do finále, kde na něj čekal Skot Andy Murray. Po pětisetové bitvě odešel poražen, což znamenalo třetí prohru z finále newyorské události.

V závěrečné asijské fázi okruhu vyhrál dva turnaje za sebou. Nejdříve potřetí triumfoval na pekingském China Open, když ve finále zdolal Tsongu a následující týden v Šanghaji oplatil finálovou prohru z newyorského grandslamu Britovi Murraymu.

Trenérský tým a zázemí

Od podzimu 2005 do června 2006 jej trénoval Riccardo Piatti, jenž současně vedl Chorvata Ivana Ljubičiće. K rozchodu došlo poté, co kouč odmítl Srba připravovat na plný úvazek jako jediného svěřence.

Od června 2006 jej trénuje bývalý slovenský tenista Marián Vajda. Poprvé se potkali ve stejném roce v květnu na French Open. Djoković příležitostně najímá další kouče na částečný úvazek. V jarní části 2007 se jednalo o Australana Marka Woodfordea, jenž měl na starosti zlepšení hry na síti. Od srpna 2009 do dubna 2010 se na přípravě podílel Američan Todd Martin, jenž měl za úkol změnit styl podání.

V červenci 2010 před daviscupovým utkáním mu pomohl odborník na výživu Igor Četojević, jenž praktikoval tradiční čínskou medicínu včetně akupunktury. U Srba diagnostikoval celiakii s jeho následným přechodem na bezlepkovou dietu. Djoković se poté začal cítit silnější, rychlejší a v lepší formě. Po wimbledonském triumfu v červnu 2011 byla spolupráce s Četojevićem ukončena.

Rekordy

Tenisové rekordy

Roky	Dosažený rekord	Spoludržitelé rekordu
2007—2008	nejmladší hráč v semifinále všech čtyř Grand Slamů – 20 let a 250 dnů	zůstává sám
2012	nejdelší grandslamové finále v historii – Australian Open 2012, 5 hodin a 53 minut	Rafael Nadal
2011	trojnásobný vítěz velkých turnajů na tvrdém povrchu (Australian Open, Indian Wells, Miami)	Pete Sampras Roger Federer
2011	nejkratší doba kvalifikování se na Turnaj mistrů – 18 týdnů, 6 dní	zůstává sám
2011	5 titulů Masters 1000 v jedné sezóně	zůstává sám
2011	3 tituly na Masters 1000 v řadě	Rafael Nadal
2011	31 výher na Masters 1000 v řadě	zůstává sám
2011	6 finále na Masters 1000 v jedné sezóně	Roger Federer
2009	nejdelší zápas na dvě vítězné sady (4 hodiny a 3 minuty)	Rafael Nadal
2007	nejmladší hráč, který zdolal první tři hráče žebříčku v řadě	zůstává sám
2007	nejmladší mužský vítěz Miami Masters (19 let a 316 dnů)	zůstává sám
2007 a 2012	vítěz dvou titulů Miami Masters bez ztráty setu	zůstává sám
2007–2009	91 týdnů v řadě na 3. místě žebříčku ATP	zůstává sám
2011	5 finálových výher v řadě proti světové jedničce (Rafaelu Nadalovi)	zůstává sám
2011	nejvyšší výdělek v jedné sezóně tenisu – 12 619 803 USD	zůstává sám
2007–2010	čtyřikrát na 3. místě v konečném hodnocení žebříčku	Jimmy Connors
2008–2013	vítěz čtyř ročníků Australian Open ve dvouhře	Andre Agassi Roger Federer
2011–2013	vítěz tří ročníků Australian Open v řadě ve dvouhře	zůstává sám

Ocenění a vyznamenání

Ocenění

• Nejlepší mužský tenista Srbska a Černé Hory (1): 2005
• Nejlepší mužský tenista Srbska (6): 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011
• DSL Sport – srbský sportovec roku (3): 2007, 2010, 2011
• GQ sekáč roku (1): 2011
• Golden Bagel Award – nejvíce „kanárů 6:0“ (1): 2011
• ATP Tour – hráč s největším zlepšením (2): 2006, 2007
• ATP Tour – hráč roku ve dvouhře (1): 2011
• Mistr světa ITF ve dvouhře (1): 2011
• Světové sportovní ceny Laureus – sportovec roku (1): 2012
• ATP Tour – hráč roku ve dvouhře (2): 2012
• Mistr světa ITF ve dvouhře (2): 2012

Řády a další vyznamenání

• Řád svatého Sávy (I. třída)
• Řád hvězdy Karadjordjevićů (I. třída)
• Vermillionova medaile za tělesné vzdělávání a sport (udělena monackým knížetem Albertem II.)

Finálové zápasy

Grand Slam

Mužská dvouhra: 10 (6 výher, 4 prohry)

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Soupeř ve finále	Výsledek
Finalista	2007	US Open	tvrdý	Roger Federer	6–7(4–7), 6–7(2–7), 4–6
Vítěz	2008	Australian Open	tvrdý	Jo-Wilfried Tsonga	4–6, 6–4, 6–3, 7–6(7–2)
Finalista	2010	US Open (2)	tvrdý	Rafael Nadal	4–6, 7–5, 4–6, 2–6
Vítěz	2011	Australian Open (2)	tvrdý	Andy Murray	6–4, 6–2, 6–3
Vítěz	2011	Wimbledon	tráva	Rafael Nadal	6–4, 6–1, 1–6, 6–3
Vítěz	2011	US Open	tvrdý	Rafael Nadal	6–2, 6–4, 6–7(3–7), 6–1
Vítěz	2012	Australian Open (3)	tvrdý	Rafael Nadal	5–7, 6–4, 6–2, 6–7(5–7), 7–5
Finalista	2012	French Open (1)	antuka	Rafael Nadal	4–6, 3–6, 6–2, 5-7
Finalista	2012	US Open (3)	tvrdý	Andy Murray	6–7(10–12), 5–7, 6–2, 6–3, 2–6
Vítěz	2013	Australian Open (4)	tvrdý	Andy Murray	6–7(2–7), 7–6(7–3), 6–3, 6–2

ATP Tour

Dvouhra: 55 (36–19)

Legenda Grand Slam (6–4) ATP World Tour Finals (2–0) ATP World Tour Masters 1000 (13–10) ATP World Tour 500 series (9–1) ATP World Tour 250 series (6–4)

Tituly podle povrchu tvrdý (28–11) antuka (7–6) tráva (1–2) koberec (0–0)

Tituly podle místa venku (29–17) hala (6–2)

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Soupeř ve finále	Výsledek
Vítěz	1.	17. června 2006	Amersfoort	antuka	Nicolás Massú	7–6(7–5), 6–4
Finalista	1.	30. července 2006	Umag	antuka	Stanislas Wawrinka	6–6(3–1) skreč
Vítěz	2.	2. října 2006	Mety	tvrdý (h)	Jürgen Melzer	4–6, 6–3, 6–2
Vítěz	3.	1. ledna 2007	Adelaide	tvrdý	Chris Guccione	6–3, 6–7(6–8), 6–4
Finalista	2.	18. března 2007	Indian Wells	tvrdý	Rafael Nadal	2–6, 5–7
Vítěz	4.	1. dubna 2007	Miami (1)	tvrdý	Guillermo Cañas	6–3, 6–2, 6–4
Vítěz	5.	29. dubna 2007	Estoril	antuka	Richard Gasquet	7–6(9–7), 0–6, 6–1
Vítěz	6.	12. srpna 2007	Montréal (1)	tvrdý	Roger Federer	7–6(7–2), 2–6, 7–6(7–2)
Finalista	3.	9. září 2007	US Open	tvrdý	Roger Federer	6–7(4–7), 6–7(2–7), 4–6
Vítěz	7.	14. října 2007	Vídeň	tvrdý (h)	Stanislas Wawrinka	6–4, 6–0
Vítěz	8.	27. ledna 2008	Australian Open	tvrdý	Jo-Wilfried Tsonga	4–6, 6–4, 6–3, 7–6(7–2)
Vítěz	9.	23. března 2008	Indian Wells (1)	tvrdý	Mardy Fish	6–2, 5–7, 6–3
Vítěz	10.	11. května 2008	Řím	antuka	Stanislas Wawrinka	4–6, 6–3, 6–3
Finalista	4.	15. června 2008	Londýn (Queen's Club)	tráva	Rafael Nadal	6–7(6–8), 5–7
Finalista	5.	3. srpna 2008	Cincinnati	tvrdý	Andy Murray	6–7(4–7), 6–7(5–7)
Finalista	6.	28. září 2008	Bangkok	tvrdý (h)	Jo-Wilfried Tsonga	6–7(4–7), 4–6
Vítěz	11.	16. listopadu 2008	Turnaj mistrů, Šanghaj	tvrdý (h)	Nikolaj Davyděnko	6–1, 7–5
Vítěz	12.	28. února 2009	Dubaj (1)	tvrdý	David Ferrer	7–5, 6–3
Finalista	7.	5. dubna 2009	Miami	tvrdý	Andy Murray	2–6, 5–7
Finalista	8	19. dubna 2009	Monte Carlo	antuka	Rafael Nadal	3–6, 6–2, 1–6
Finalista	9.	3. května 2009	Řím	antuka	Rafael Nadal	6–7(2–7), 2–6
Vítěz	13.	10. května 2009	Bělehrad (1)	antuka	Łukasz Kubot	6–3, 7–6(7–0)
Finalista	10.	14. června 2009	Halle	tráva	Tommy Haas	3–6, 7–6(7–4), 1–6
Finalista	11.	23. srpna 2009	Cincinnati (2)	tvrdý	Roger Federer	1–6, 5–7
Vítěz	14.	11. října 2009	Peking	tvrdý	Marin Čilić	6–2, 7–6(7–4)
Vítěz	15.	8. listopadu 2009	Basilej	tvrdý (h)	Roger Federer	6–4, 4–6, 6–2
Vítěz	16.	15. listopadu 2009	Paříž	tvrdý (h)	Gaël Monfils	6–2, 5–7, 7–6(7–3)
Vítěz	17.	27. února 2010	Dubaj (2)	tvrdý	Michail Južnyj	7–5, 5–7, 6–3
	12.	12. září 2010	US Open, New York (2)	tvrdý	Rafael Nadal	4–6, 7–5, 4–6, 2–6
Vítěz	18.	10. října 2010	Peking (2)	tvrdý	David Ferrer	6–2, 6–4
Finalista	13.	7. listopadu 2010	Basilej	tvrdý (h)	Roger Federer	4–6, 6–3, 1–6
Vítěz	19.	30. ledna 2011	Australian Open (2)	tvrdý	Andy Murray	6–4, 6–2, 6–3
Vítěz	20.	26. února 2011	Dubaj (3)	tvrdý	Roger Federer	6–3, 6–3
Vítěz	21.	20. března 2011	Indian Wells (2)	tvrdý	Rafael Nadal	4–6, 6–3, 6–2
Vítěz	22.	3. dubna 2011	Miami (2)	tvrdý	Rafael Nadal	4–6, 6–3, 7–6(7–4)
Vítěz	23.	1. května 2011	Bělehrad (2)	antuka	Feliciano López	7–6(7–4), 6–2
Vítěz	24.	8. května 2011	Madrid	antuka	Rafael Nadal	7–5, 6–4
Vítěz	25.	15. května 2011	Řím (2)	antuka	Rafael Nadal	6–4, 6–4
Vítěz	26.	3. července 2011	Wimbledon, Londýn	tráva	Rafael Nadal	6–4, 6–1, 1–6, 6–3
Vítěz	27.	14. srpna 2011	Montreal (2)	tvrdý	Mardy Fish	6–2, 3–6, 6–4
Finalista	14.	21. srpna 2011	Cincinnati (3)	tvrdý	Andy Murray	4–6, 0–3 skreč
Vítěz	28.	12. září 2011	US Open, New York	tvrdý	Rafael Nadal	6–2, 6–4, 6–7(3–7), 6–1
Vítěz	29.	29. ledna 2012	Australian Open (3)	tvrdý	Rafael Nadal	5–7, 6–4, 6–2, 6–7(5–7), 7–5
Vítěz	30.	1. dubna 2012	Miami (3)	tvrdý	Andy Murray	6–1, 7–6(7–4)
Finalista	15.	22. dubna 2012	Monte Carlo (2)	antuka	Rafael Nadal	3–6, 1–6
Finalista	17.	10. června 2012	French Open	antuka	Rafael Nadal	4–6, 3–6, 6–2, 5–7
Vítěz	31.	13. srpna 2012	Toronto (3)	tvrdý	Richard Gasquet	6–3, 6–2
Finalista	18.	19. srpna 2012	Cincinnati, (4)	tvrdý	Roger Federer	0–6, 6–7(7–9)
Finalista	19.	9. září 2012	New York	tvrdý	Andy Murray	610–7, 5–7, 6–2, 6–3, 2–6
Vítěz	32.	7. října 2012	Peking (3)	tvrdý	Jo-Wilfried Tsonga	7–6(7–4), 6–2
Vítěz	33.	14. října 2012	Šanghaj	tvrdý	Andy Murray	5–7, 7–6(13–11), 6–3
Vítěz	34.	12. listopadu 2012	Turnaj mistrů, Londýn (2)	tvrdý (h)	Roger Federer	7–6(8–6), 7–5
Vítěz	35.	27. ledna 2013	Australian Open (4)	tvrdý	Andy Murray	6–7(2–7), 7–6(7–3), 6–3, 6–2
Vítěz	36.	2. března 2013	Dubaj (4)	tvrdý	Tomáš Berdych	7–5, 6–3

Čtyřhra: 2 (1–1)

Legenda Grand Slam (0–0) ATP World Tour Finals (0–0) ATP World Tour Masters 1000 (0–0) ATP World Tour 500 series (0–0) ATP World Tour 250 series (1–1)

Tituly podle povrchu tvrdý (0–1) antuka (0–0) tráva (1–0) koberec (0–0)

Tituly pode místa venku (1–1) hala (0–0)

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Spoluhráč	Soupeř ve finále	Výsledek
Finalista	1.	7. ledna 2007	Adelaide	tvrdý	Radek Štěpánek	Wesley Moodie Todd Perry	4–6, 6–3, [13–15]
Vítěz	2.	13. června 2010	Londýn (Queen's Club)	tráva	Jonatan Erlich	Karol Beck David Škoch	6–7(6–8), 6–2, [10–3]

Letní olympijské hry

Mužská dvouhra: (1 bronz)

Medaile	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Soupeř v boji o bronz	Výsledek
Bronz	1.	16. srpna 2008	LOH v Pekingu	tvrdý	James Blake	6–3, 7–6(7–4)

Exhibice: 1 (1–0)

Stav	Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Soupeř ve finále	Výsledek
Vítěz	1.	31. prosince 2011	Abú Dhabí	tvrdý	David Ferrer	6–2, 6–1

Soutěže družstev: 2 (1–1)

Stav	Č.	Datum	Soutěž	Povrch	Spoluhráči	Finalisté	Výsledek
Finalista	1.	4. ledna 2008	Hopman Cup Perth, Austrálie	tvrdý (h)	Jelena Jankovićová	Serena Williamsová Mardy Fish	1–2
Vítěz	1.	3. – 5. prosince 2010	Davis Cup Bělehrad, Srbsko	tvrdý (h)	Nenad Zimonjić Janko Tipsarević Viktor Troicki	Gaël Monfils Michaël Llodra Arnaud Clément Gilles Simon	3–2

Chronologie výsledků na Grand Slamu ve dvouhře

Tabulka uvádí dosažené kolo grandslamového turnaje v soutěži mužské dvouhry. Aktualizováno po Australian Open 2013.

Turnaj	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	SR	V–P	%
Grand Slam
Australian Open	A	A	1R	1R	4R	Vítěz	QF	QF	Vítěz	Vítěz	Vítěz	4 / 9	39–5	88,63
French Open	A	A	2R	QF	SF	SF	3R	QF	SF	F		0 / 8	31–8	79,49
Wimbledon	A	A	3R	4R	SF	2R	QF	SF	Vítěz	SF		1 / 8	32–7	82,05
US Open	A	A	3R	3R	F	SF	SF	F	Vítěz	F		1 / 8	39–7	84,78
V–P	0–0	0–0	5–4	9–4	19–4	18–3	15–4	19–4	25–1	24–3	7–0	6 / 33	141–27	83,92

Obecné termíny
SR	poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným	W–L (V–P)	výhry-prohry
Legenda tabulky
NH	daný rok se turnaj nekonal	A	turnaje se hráč nezúčastnil
LQ	prohra v kvalifikaci	#k (R)	prohra v daném kole turnaje
QF (ČF)	prohra ve čtvrtfinále	SF	prohra v semifinále
F	prohra ve finále	Vítěz	vítězství v turnaji

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Sezóna	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012
Pořadí	676.	▲ 187.	▲ 83.	▲ 16.	▲ 3.	▬ 3.	▬ 3.	▬ 3.	▲ 1.	▬ 1.

Čtyřhra

Sezóna	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011
Pořadí	1672.	▲ 381.	▼ 694.	▲ 303.	▲ 145.	▼ 586.	▲ 114.	▼ 163.	▼ 240.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Novak Djokovic na anglické Wikipedii, 2011 Novak Djokovic tennis season na anglické Wikipedii a Novak Djokovic career statistics na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• (srbsky) (anglicky) Novak Djoković – oficiální stránky
• (anglicky)  Novak Djoković na stránkách ATP Tour
• (anglicky)  Novak Djoković na stránkách Mezinárodní tenisové federace
• (anglicky)  Novak Djoković na stránkách Davis Cupu
• (anglicky) Novak Djoković – fanouškovské stránky