Ivan Lendl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Statistiky a dosažené výsledky tenisty obsahuje článek Hráčské statistiky Ivana Lendla.

Ivan Lendl

Lendl v Miami, 2012
Přezdívka Ivan Hrozný, Terminátor
Stát Česko Československo
USA Spojené státy americké
Datum narození 7. března 1960
(54 let a 233 dní!)
Místo narození Ostrava, Československo
Bydliště Bradenton a Vero Beach, Florida, USA (od 2004)[1]
Výška 187 cm
Váha 79 kg
Profesionál od 1978
Ukončení kariéry 21. prosince 1994
Držení rakety pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek 21 262 417 USD
Síň slávy 2001 (profil)
Dvouhra
Poměr zápasů 1071–239
Tituly 94 ATP
Nejvyšší umístění 1. místo (28. února 1983)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open vítěz (1989, 1990)
French Open vítěz (1984, 1986, 1987)
Wimbledon finalista (1986, 1987)
US Open vítěz (1985, 1986, 1987)
Čtyřhra
Poměr zápasů 187–140
Tituly 6 ATP
Nejvyšší umístění 20. místo (12. května 1986)
Poslední aktualizace: 13. července 2007

Ivan Lendl (* 7. března 1960 Ostrava) je tenisový trenér a bývalý profesionální tenista, který reprezentoval Československo a po získání amerického občanství také Spojené státy. Do současnosti je nejlepším českým mužským tenistou historie. V 80. letech 20. století patřil mezi nejdominantnější tenisty[2] a pobýval na špici světového tenisového žebříčku ATP až do začátku 90. let.

Tennis magazine jej vyhlásil jedním z deseti nejúspěšnějších tenistů od roku 1966 a zdůraznil jeho důležitost a profesionální přístup, kterým ovlivnil tenisovou historii a plejádu hráčů, kteří přišli po něm. [3] V knize Moderní Encyklopedie Tenisu zahrnul Bud Collins Lendla do seznamu 21 největších tenisových hráčů v období od roku 1946 do roku 1992. Na pozici světové tenisové jedničky setrval celkem 270 týdnů (3. v pořadí za Petem Samprasem a Rogerem Federerem). Počtem 1 070 vítězných utkání dvouhry na okruhu ATP se v celkovém pořadí zařadil na druhé místo za Američana Jimmy Connorse, který vyhrál 1 222 zápasů.

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svou úspěšnou profesionální dráhu začal v socialistickém Československu. V roce 1980 pomohl k vítězství ČSSR v Davis Cupu. V roce 1986 emigroval do Spojených států a za dalších šest let se stal americkým občanem (1992).

Vyhrál osm grandslamových titulů ve dvouhře během své kariéry. Probojoval se celkem do 19 grandslamových finále, což byl v té době rekord mezi muži, který byl až v roce 2009 překonán Rogerem Federerem. Dosáhl alespoň jednoho grandslamového finále během jedenácti let v řadě, rovněž rekord všech dob, který byl později vyrovnán Petem Samprasem.

Lendl ve finále Rotterdam Open 1984, které nebylo dohráno pro hrozbu bombového útoku.

Poprvé se stal prvním hráčem světového žebříčku ATP 28. února 1983, ale poté byl na špici vystřídán Jimmym Connorsem a Johnem McEnroem. Definitivně získal nadvládu nad mužským světovým tenisem poté, co porazil Johna McEnroea ve finále US Open v září 1985. Po naprostou většinu následujících pěti let až do srpna 1990 byl světovou tenisovou jedničkou (s krátkou přestávkou od září 1988 do ledna 1989, kdy byl vystřídán Matsem Wilanderem). Zakončil 4 roky jako hráč číslo jedna na světovém žebříčku (1985-87 a 1989) a celkem strávil na prvním místě světového žebříčku rekordních 270 týdnů, čímž pokořil rekord, který byl do té doby držen Jimmy Connorsem (deset let poté jej překonal Pete Sampras).

Jediným grandslamem, který nikdy nevyhrál, byl Wimbledon. Ze čtrnácti účastí se probojoval dvakrát do finále a pětkrát do semifinále. Po skončení kariéry pronesl: „Bylo těžké se smířit, že jsem tam nedokázal zvítězit, ale je to prostě tak.“

Lendlova hra spoléhala zejména na sílu, fyzickou kondici a tlak ze základní čáry, což předznamenalo moderní éru silového tenisu. Lendl sám nazýval svoji hru „hitting hot“, tedy neúprosný celodvorcový styl hry, který poté začal dominovat ve světovém tenisu. Měl také vynikající koncentraci na hru.

Obdivoval jsem Lendla i jeho éru. Posunul tenis nesmírně dopředu. I v tom, jak moc se pro něj obětoval. Byl k sobě neuvěřitelně tvrdý, absolutní profík. Tím ovlivnil řadu hráčů, i mě.
— Roger Federer [4]

Trenérská dráha[editovat | editovat zdroj]

V prosinci roku 2011 se stal osobním trenérem skotského tenisty Andyho Murrayho, který pod jeho vedením vyhrál londýnské Letní olympijské hry 2012 a následující měsíc si připsal premiérový grandslamový titul na US Open. Hned další rok si Murray připsal to, na co sám Lendl nikdy nedosáhl - vyhrál Wimbledon. Po více než dvou letech 19. března 2014 ukončil se svým svěřencem spolupráci. Důvodem prý bylo to, aby se soustředil na své nové projekty a jezdil hrát více turnajů. Murrayho dovedl ke dvěma grandslamovým titulům a olympijskému zlatu.[5]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Ostravě tenistce Olze Lendlové, rozené Jeništové (nar. 2. srpna 1935), která byla na československém žebříčku nejvýše na 2. místě, a otci JUDr. Jiřímu Lendlovi, který se v roce 1990 stal prezidentem Československého tenisového svazu.

V roce 1989 se oženil s Američankou Samanthou Frankelovou. Spolu mají pět dcer – Mariku (nar. 1990), dvojčata Isabelle a Caroline (nar. 1991), Danielu (nar. 1993) a Nikolu (nar. 1998). Věnuje se golfu.[6] Je významným sběratelem díla českého malíře Alfonse Muchy. Vlastní jeho 116 plakátů, chybějí mu pouze tři, dva jsou v muzeích, jeden nezvěstný.[7]

Státní občanství Spojených států obdržel 7. července 1992. V roce 2007 založil soukromou golfovou akademii, a poté také tenisovou akademii „Ivan Lendl’s Champions Academy“ (ILCA). K tenisu se vrátil po čtrnácti letech v dubnu 2010 exhibicí v Atlantic City, kde nestačil na Matse Wilandera v poměru gamů 3–6.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 19 (8–11)[editovat | editovat zdroj]

Vítěz[editovat | editovat zdroj]

Rok Grandslamový turnaj Soupeř ve finále Finálový výsledek
1984 French Open USA John McEnroe 3–6, 2–6, 6–4, 7–5, 7–5
1985 US Open USA John McEnroe 7–6, 6–3, 6–4
1986 French Open (2) Švédsko Mikael Pernfors 6–3, 6–2, 6–4
1986 US Open (2) Česko Miloslav Mečíř 6–4, 6–2, 6–0
1987 French Open (3) Švédsko Mats Wilander 7–5, 6–2, 3–6, 7–6
1987 US Open (3) Švédsko Mats Wilander 6–7, 6–0, 7–6, 6–4
1989 Australian Open Česko Miloslav Mečíř 6–2, 6–2, 6–2
1990 Australian Open (2) Švédsko Stefan Edberg 4–6, 7–6, 5–2skreč

Poražený finalista[editovat | editovat zdroj]

Rok Grandslamový turnaj Soupeř ve finále Finálový výsledek
1981 French Open Švédsko Björn Borg 6–1, 4–6, 6–2, 3–6, 6–2
1982 US Open USA Jimmy Connors 6–3, 6–2, 4–6, 6–4
1983 US Open (2) USA Jimmy Connors 6–3, 6–7, 7–5, 6–0
1983 Australian Open Švédsko Mats Wilander 6–1, 6–4, 6–4
1984 US Open (3) USA John McEnroe 6–3, 6–4, 6–1
1985 French Open (2) Švédsko Mats Wilander 3–6, 6–4, 6–2, 6–2
1986 Wimbledon Německo Boris Becker 6–4, 6–3, 7–5
1987 Wimbledon (2) Austrálie Pat Cash 7–6, 6–2, 7–5
1988 US Open (4) Švédsko Mats Wilander 6–4, 4–6, 6–3, 5–7, 6–4
1989 US Open (5) Německo Boris Becker 7–6, 1–6, 6–3, 7–6
1991 Australian Open (2) Německo Boris Becker 1–6, 6–4, 6–4, 6–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Ivan Lendl in the International Tennis Hall of Fame [online]. [cit. 2007-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. 40 Greatest Players of the Tennis Era [online]. [cit. 2007-02-14]. Dostupné online.  
  4. Sport MAGAZÍN, roč. XIII, č. 48/2009, s. 11
  5. Lendl končí jako trenér Murrayho. Má jiné projekty a chce víc hrát [online]. [cit. 2014-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  6. IVAN LENDL V PRAZE: Čas tenisové legendy vyplňují hlavně dcery a golf, časopis Golf, 12.12.2005
  7. Ivan Lendl: the greatest Czech male tennis player ever/ Ivan Lendl: nejlepší český tenista všech dob

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Man: Jak vyhrát pomerančovou mísu. Optys, Opava, ČR, 1995. ISBN 80-85819-26-0
  • Jiří Janoušek; Pavel Vitouš (1990): Ivan Lendl. Lidové nakladatelství, Praha, Československo. ISBN 80-7022-088-0
  • Ivan Lendl; George Mendoza (1986): Hitting Hot: Ivan Lendl's 14-days Tennis Clinic. Random House, Inc., New York. ISBN 0-394-55407-8
  • Sport MAGAZÍN, roč. XIII, č. 48/2009, 27. 11. 2009

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]