Miloslav Mečíř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miloslav Mečíř

Miloslav Mečíř slaví titul na Dutch Open 1987
Přezdívka Velká kočka
Stát TCH Československo
Datum narození 19. května 1964 (50 let)
Místo narození Bojnice, Československo
Bydliště Praha, Česká republika
Výška 190 cm
Váha 81 kg
Profesionál od 1982
Ukončení kariéry 1990
Držení rakety pravou rukou, obouručný bekhend
Výdělek 2 632 538 USD
Tenisová raketa Snauwaert
Dvouhra
Poměr zápasů 262–122
Tituly 11
Nejvyšší umístění 4. místo (22. února 1988)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open finále (1989)
French Open semifinále (1987)
Wimbledon semifinále (1988)
US Open finále (1986)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry Zlatá olympijská medaile zlato (Soul – 1988)
Čtyřhra
Poměr zápasů 100–54
Tituly 9
Nejvyšší umístění 4. místo (7. března 1988)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (1987)
French Open 4. kolo (1989)
Wimbledon 3. kolo (1987, 1989)
US Open 4. kolo (1987, 1988)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů vítěz (1987)
Olympijské hry Bronzová olympijská medaile bronz (Soul – 1988)
Poslední aktualizace: 22. listopadu 2010
Přehled medailí
Tenis na letních olympijských hrách
zlato Soul – 1988 dvouhra mužů
bronz Soul – 1988 čtyřhra mužů

Miloslav Mečíř (* 19. května 1964 Bojnice) je bývalý profesionální slovenský tenista, který v letech 19821990 reprezentoval Československo. Na profesionálních okruzích vyhrál jedenáct turnajů ve dvouhře, včetně tří událostí Grand Prix, a devět turnajů ve čtyřhře.

Největším úspěchem kariéry je zisk zlaté olympijské medaile na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, na nichž se po šedesáti čtyřech letech tenis opět zařadil do rodiny olympijských sportů. Spolu s Milanem Šrejbrem na nich také získal bronzovou medaili ve čtyřhře. V roce 1987 triumfoval na závěrečném turnaji World Championship Tennis pro nejlepší hráče sezóny v hodnocení WCT. V singlu se probojoval do dvou grandslamových finále – US Open 1986 a Australian Open 1989, v nichž pokaždé podlehl krajanu Ivanu Lendlovi ve třech setech.

V sezóně 1987 byl nejdříve oporou reprezentačního týmu, který zvítězil na mistrovství světa družstev a v závěru roku spolu s Tomášem Šmídem triumfoval na Turnaji mistrů ve čtyřhře. S Helenou Sukovou v roce 1989 vyhrál pro ČSSR premiérový ročník Hopmanova poháru.

V letech 1983–1990 pravidelně nastupoval za československý tým v Davis Cupu, dvakrát se s ním probojoval do semifinále Světové skupiny (1985, 1986). Celkově 23 zápasů vyhrál a 9 prohrál, z toho s poměrem 18–8 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře. Na žebříčku ATP byl ve dvouhře i čtyřhře nejvýše klasifikován na 4. místě (1988).

Aktivní profesionální kariéru ukončil již ve dvaceti šesti letech, v červenci 1990, pro protrahované poranění zad, které jej omezovalo při hře. K roku 2010 působil jako předseda tenisového klubu Slovan Bratislava a nehrající kapitán daviscupového týmu Slovenska. Je také tenisovým trenérem, v letech 1997–2001 byl jeho svěřencem hráč první světové desítky Karol Kučera. Jeho syn Miloslav Mečíř, ml. (nar. 1988) je profesionální tenista.[1]

K roku 2014 zastával funkci nehrajícího kapitána slovenského daviscupového týmu.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

První léta[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve slovenském městě Bojnice. Jeho prvním klubem byl Baník Prievidza, ze kterého v roce 1978 přestoupil do Slovanu CHZJD a střediska vrcholového sportu v Bratislavě. Roku 1980 vyhrál mistrovství ČSSR v dorostu do osmnácti let a juniorské mistrovství ČSSR do dvaceti jedna let.

V sezóně 1981 získal na juniorském okruhu tři mezinárodní tituly a jednu finálovou účast. Na juniorském světovém žebříčku ITF byl klasifikován na 7. místě. V roce 1983 se poprvé stal seniorským mistrem Československa, vyhrál také jako první československý hráč titul amatérského mistra Evropy a debutoval v daviscupovém družstvu proti Sovětskému svazu.[2]

Na okruhu ATP se dvakrát dostal do finále událostí Grand prix v Adelaide a Palermu. Roku 1984 opět získal titul mistra republiky, když ve finále přehrál Tomáše Šmída a stal se oporou reprezentačních týmů, které zvítězily v Galeově poháru a Kings Cupu.

1985[editovat | editovat zdroj]

Sezónu začal výhrou nad Jimmy Connorsem v semifinále turnaje ve Filadelfii, kde ve finále nestačil na světovou jedničku Johna McEnroa. V Rotterdamu získal svůj premiérový titul na profesionálním okruhu a rok zakončil těsně za první desítkou žebříčku ATP.

1986[editovat | editovat zdroj]

Daný rok se již zařadil stabilně mezi nejlepší hráče mužského profesionálního okruhu. Ve Wimbledonu zdolal ve třech setech Švéda Stefana Edberga, ale ve čtvrtfinále podlehl obhájci titulu Borisi Beckerovi. Na posledním grandslamu sezóny US Open ve Flushing Meadows prošel do prvního velkého finále, v němž nestačil na světového hráče číslo jedna a krajana Ivana Lendla. Tento turnaj se stal pro Československo výjimečný tím, že se do dvou singlových finále probojovali čtyři v něm narození hráči – Mečíř a Lendl mezi muži a Helena Suková s Martinou Navrátilovou v ženské soutěži. Lendl jej porazil hladce po setech 6–4, 6–2, 6–0. Mečíř zde odehrál turnaj s dřevěnou raketou Snauwaert a je tak dosud posledním hráčem, který s ní nastoupil ke grandslamovému finále.

1987[editovat | editovat zdroj]

V sezóně triumfoval na šesti turnajích ve dvouhře a dalších šesti ve čtyřhře. Nejdůležitější titul si připsal v Dallasu na finále World Championship Tennis, kde zdolal McEnroea ve čtyřech setech. V závěrečných kolech se opět třikrát potkal s Lendlem. Porazil jej ve finále Masters na události Lipton International Players Championships ve floridském Key Biscayne, další dvě utkání prohrál, a to ve finále dalšího Masters German Open v Hamburku, a poté také v semifinále French Open.

1988[editovat | editovat zdroj]

V dané sezóně hrál ve své nejlepší formě. Ve Wimbledonu přešel ve čtvrtfinále přes Švéda Matse Wilandera, čímž mu překazil plány na zisk čistého Grand Slamu. Byl jediný, kdo jej v aktuálním roce porazil na událostech grandslamu. Wilander vyhrál zbývající tři velké turnaje Australian Open, French Open i US Open, ale na nejslavnější tenisové události světa podlehl Mečířovi hladce 6–3, 6–1, 6–3. V semifinále narazil na dalšího Švéda Edberga. Vedl již 2–0 na sety, poté co seveřan poměr sad vyrovnal, měl v rozhodujícím dějství na své straně brejk. Přesto zápas ztratil a Edberg celý turnaj vyhrál finálovým triumfem nad Beckerem.

Největší úspěch kariéry zaznamenal na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kde tenis zažil obnovenou premiéru. Naposledy se v tomto sportu bojovalo o medaile v roce 1924 v Paříži. V semifinále soulského turnaje oplatil wimbledonskou porážku prvnímu nasazenému Edbergovi. Po boji jej zdolal v pěti setech 3–6, 6–0, 1–6, 6–4, 6–2. Ve finále se pak utkal s Američanem Timem Mayottem, kterého porazil po sadách 3–6, 6–2, 6–4, 6–2 a stal se olympijským vítězem. Spolu s Milanem Šrejbrem vybojovali bronzové medaile ve čtyřhře, když v semifinále nepřešli přes pozdější olympijské vítěze Američany Kena Flacha a Roberta Segusa.

1989[editovat | editovat zdroj]

Na Australian Open v Melbourne dosáhl druhé grandslamové finálové účasti v kariéře. Opět v ní nestačil na Lendla, kterému podlehl po setech 6–2, 6–2, 6–2. Uhrál stejný počet šesti gamů, jako v předešlém finálovém zápase. Po zisku titulu se Lendl vrátil na první místo žebříčku ATP, kde vystřídal Wilandera. Poslední turnaj ve dvouhře vyhrál na Masters v Indian Wells, kde ve finále zdolal Francouze Yannicka Noaha. Závěrečný deblový triumf slavil v Rotterdamu.

Herní styl[editovat | editovat zdroj]

Po celou kariéru hrál s dřevěnou raketou, čímž byl mezi profesionály výjimečný. Silným úderem byl obouručný bekhend, doplněný výborným pohybem přirovnávaným ke kočce, z něhož vzešla přezdívka „Velká kočka“. Na pražské exhibici hrané v roce 2009 se Edberg, Becker a Wilander shodli, že nejhorším soupeřem byl pro ně Mečíř.[3] Herní styl na soupeře působil často uspávacím dojmem, z něho náhle přecházel do útoku. Poté co na turnaji v Hamburgu 1985 vyřadil tři Švédy v řadě – ve čtvrtfinále Nyströma, v semifinále Wilandera a ve finále Sundströma, zůstala mu přezdívka „zabiják Švédů“.[4]

Finálová utkání na velkých turnajích[editovat | editovat zdroj]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 2 (0-2)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 1986 US Open tvrdý TCH Ivan Lendl 4–6, 2–6, 0–6
Finalista 1989 Australian Open tvrdý TCH Ivan Lendl 2–6, 2–6, 2–6

Olympijské finále[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1 zlatá medaile)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Zlato 1988 Soul tvrdý USA Tim Mayotte 3–6, 6–2, 6–4, 6–2

Turnajová vítězství[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Vítězství (11)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0)
Tennis Masters Cup (0)
Olympijské hry (1)
ATP Masters Series (3)
ATP Tour (7)
Č. Datum Turnaj Povrch Finalista Výsledek
1. 18. března 1985 NizozemskoRotterdam koberec SUI Jakob Hlasek 6–1, 6–2
2. 29. dubna 1985 NěmeckoHamburg antuka SWE Henrik Sundstrom 6–4, 6–1, 6–4
3. 4. dubna 1986 AUTKitzbühel antuka ECU Andrés Gómez 6–4, 4–6, 6–1, 2–6, 6–3
4. 4. srpna 1986 NZLAuckland tvrdý Nizozemsko Michiel Schapers 6–2, 6–3, 6–4
5. 26. ledna 1987 AUSSydney tvrdý AUS Peter Doohan 6–2, 6–4
6. 23. února 1987 USAMiami tvrdý TCH Ivan Lendl 7–5, 6–2, 7–5
7. 7. dubna 1987 USDallas, – WCT Finals koberec USA John McEnroe 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
8. 13. července 1987 NěmeckoStuttgart antuka SWE Jan Gunnarsson 6–0, 6–2
9. 27. července 1987 NizozemskoHilversum antuka ARG Guillermo Pérez Roldán 6–4, 1–6, 6–3, 6–2
10. 20. září 1988 KORLOH – Soul tvrdý USA Tim Mayotte 3–6, 6–2, 6–4, 6–2
11. 13. března 1989 USAIndian Wells tvrdý FRA Yannick Noah 3–6, 2–6, 6–1, 6–2, 6–3

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 Celkem SR Celkem výhry–prohry
Australian Open 1k 2k A NH QF A F 4k 0 / 5 12–5
French Open A 1k 3k 2k SF A 1k 1k 0 / 6 8–6
Wimbledon A 2k 1k QF 3k SF 3k 2k 0 / 7 15–7
US Open A A 2k F QF 3k 3k A 0 / 5 15–5
Grand Slam výhry–prohry 0–1 2–3 3–3 11–3 14–4 7–2 10–4 4–3 N/A 50–23
Grand Slam SR 0 / 1 0 / 3 0 / 3 0 / 3 0 / 4 0 / 2 0 / 4 0 / 3 0 / 23 N/A
žebříček na konci roku 101. 50. 9. 9. 6. 13. 18. 116. N/A

Chronologie výsledků turnajů Grand Prix[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 Celkem SR
Indian Wells A A A A QF QF W 1k 1 / 4
Miami NH NH 2k A W SF 2k A 1 / 4
Monte Carlo A A A 3k A A A A 0 / 1
Rome A 1k F 3k 1k A 1k A 0 / 5
Hamburg A A W F F A A A 1 / 3
Canada A A A A A A 1k A 0 / 1
Cincinnati A A A A A 1k A A 0 / 1
Paříž A A A 1k 2k 2k 2k A 0 / 4
Turnaj mistrů A A A A RR A A A 0 / 1
Grand Prix SR 0 / 0 0 / 1 1 / 3 0 / 4 1 / 5 0 / 4 1 / 5 0 / 1 3 / 23
Obecné termíny
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
(V–P)
výhry-prohry
Legenda tabulky
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
LQ prohra v kvalifikaci #k (R) prohra v daném kole turnaje
QF (ČF) prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miloslav Mečíř na anglické Wikipedii.

  1. ITF Tennis - Mens Circuit - Player Biography: MECIR, Miloslav (SVK)
  2. Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia, s. 171
  3. Hvězdné Švédy strašila "Velká kočka" HN IHNED.cz, 23.11.2009
  4. Mečíř. Někdejší zabiják Švédů nedá dopustit na dřevěnou raketu, iDNES.cz, 22.11.2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia, s. 171

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]