ATP World Tour Finals

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Barclays ATP World Tour Finals
Current competition ATP World Tour Finals 2013
Tennis at the O2.jpg
ATP Tour
Kategorie ATP World Tour Finals
Rok založení 1970
Město Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Místo konání O2 Arena
Povrch tvrdý / hala
Počet 8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Vítěz SRB Novak Djoković
Vítězové ESP David Marrero
ESP Fernando Verdasco
Období listopad
Dotace 6 000 000 USD
barclaysatpworldtourfinals.com

ATP World Tour Finals, známý jako Turnaj mistrů či se jménem sponzora Barclays ATP World Tour Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP (Emirates ATP Rankings), pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná do kategorie World Tour Finals.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2009–2015 je místem konání britská metropole Londýn, konkrétně pak multifunkční O2 Arena, v níž byl instalován dvorec s tvrdým povrchem. Celkové odměny pro rok 2013 činily 6 000 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem je společnost Barclays.

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[1] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[2] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se odehrál v Tokiu. Nejvíce titulů ve dvouhře získal Švýcar Roger Federer, když dokázal vyhrát šestkrát. S pěti trofejemi ho následují Čechoameričan Ivan Lendl a americký tenista Pete Sampras. Rekordní počet sedmi titulů ve čtyřhře si připsal americký pár Peter FlemingJohn McEnroe.

Ženským protějškem této události je WTA Tour Championships.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[3] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[4][5]

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

Přehled rekordů dvouhry[editovat | editovat zdroj]

nejvíce titulů
1.SUI Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)
2.TCH Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)
2.USA Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)
4.ROM Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)
nejvíce titulů v řadě
1.ROM Ilie Năstase, 3 (1971–1973)
1.TCH Ivan Lendl, 3 (1985–1987)
nejvíce finálových účastí
1.TCH Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
2.FRG Boris Becker, 8 (1985–1986, 1987–1988, 1992, 1994–1996)
3.SUI Roger Federer, 8 (2003–2007, 2010–2012)
4.USA Pete Sampras, 6 (1991, 1993–1994, 1996–1997, 1999)
nejvíce finálových účastí v řadě
1. TCH Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
2. ROM Ilie Năstase, 5 (1971–1975)
2. SUI Roger Federer, 5 (2003–2007)
4. SUI Roger Federer, 3 (2010–2012)
4. USA Stan Smith, 3 (1970–1972)
4. Německo Boris Becker, 3 (1994–1996)
vítězové turnaje bez porážky (od 1990)

Dějiště konání[editovat | editovat zdroj]

Město období povrch dějiště konání kapacita
JPN Tokio 1970 koberec / hala Tokyo Metropolitan Gymnasium 6 500
FRA Paříž 1971 Stade Pierre de Coubertin 5 000
ESP Barcelona 1972 Palau Blaugrana 5 700
USA Boston 1973 Boston Garden 14 900
AUS Melbourne 1974 tráva / venku Kooyong Stadium 8 500
SWE Stockholm 1975 koberec / hala Kungliga tennishallen 6 000
USA Houston 1976 The Summit 16 300
USA New York 1977–1989 Madison Square Garden 18 000
Německo Frankfurt 1990–1995 Festhalle Frankfurt 12 000
Německo Hannover 1996–1999 koberec / hala (1996)
tvrdý / hala (1997–1999)
Hanover fairground 15 000
POR Lisabon 2000 tvrdý / hala Pavilhão Atlântico 12 000
AUS Sydney 2001 Acer Arena 17 500
CHN Šanghaj 2002 SNIEC  
USA Houston 2003–2004 tvrdý / venku Westside Tennis Club 5 240
CHN Šanghaj 2005–2008 koberec / hala (2005)
tvrdý / hala (2006–2008)
Qizhong City Arena 15 000
GBR Londýn 2009–2015 tvrdý / hala O2 Arena[6] 17 500

Body a odměny[editovat | editovat zdroj]

Podoba poháru pro vítěze dvouhry
Fáze dvouhra čtyřhra1 body
Vítězové ZS + 1 355 000 $4 ZS + 210 500 $5 ZS + 900
Finalisté ZS + 445 000 $ ZS + 70 500 $ ZS + 400
Vítěz zápasu 142 000 $ 27 000 $ 200
Účast v zápasu 142 000 $2 71 000 $3
Náhradníci 80 000 $ 27 000 $
  • částky jsou uváděny v amerických dolarech ($),
  • celkový rozpočet činí 6 000 000 $,
  • ZS – základní skupina,
  • 1 – částka uváděna na celý pár,
  • 2 – výše odměny v tabulce uvádí částku, kdy hráč odehraje všechna 3 utkání; výše základu podle odehraných utkání: 80 000 $ = 1 utkání, 100 000 $ = 2 utkání, 142 000 $ = 3 utkání,
  • 3 – výše odměny v tabulce uvádí částku, kdy pár odehraje všechna 3 utkání; výše základu podle odehraných utkání: 27 000 $ = 1 utkání, 50 000 $ = 2, 71 000 $ = 3 utkání,
  • 4 – neporažený vítěz dvouhry by obdržel částku 1 923 000 $,
  • 5 – neporažený vítězný pár by obdržel částku 362 500 $.[7]

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Místo rok vítěz finalista výsledek
ATP World Tour Finals
Londýn 2013 SRB Novak Djoković (3/3) ESP Rafael Nadal 6–3, 6–4
2012 SRB Novak Djoković (2/3) SUI Roger Federer 7–6(8–6), 7–5
2011 SWI Roger Federer (6/6) FRA Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 6–7(6–8), 6–3
2010 SWI Roger Federer (5/6) ESP Rafael Nadal 6–3, 3–6, 6–1
2009 RUS Nikolaj Davyděnko ARG Juan Martín del Potro 6–3, 6–4
Tennis Masters Cup
Šanghaj 2008 SRB Novak Djoković (1/3) RUS Nikolaj Davyděnko 6–1, 7–5
2007 SUI Roger Federer (4/6) ESP David Ferrer 6–2, 6–3, 6–2
2006 SUI Roger Federer (3/6) USA James Blake 6–0, 6–3, 6–4
2005 ARG David Nalbandian SUI Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(11–13), 6–2, 6–1, 7–6(7–3)
Houston 2004 SUI Roger Federer (2/6) AUS Lleyton Hewitt 6–3, 6–2
2003 SUI Roger Federer (1/6) USA Andre Agassi 6–3, 6–0, 6–4
Šanghaj 2002 AUS Lleyton Hewitt (2/2) ESP Juan Carlos Ferrero 7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
Sydney 2001 AUS Lleyton Hewitt (1/2) FRA Sébastien Grosjean 6–3, 6–3, 6–4
Lisabon 2000 BRA Gustavo Kuerten USA Andre Agassi 6–4, 6–4, 6–4
ATP Tour World Championships
Hannover 1999 USA Pete Sampras (5/5) USA Andre Agassi 6–1, 7–5, 6–4
1998 ESP Àlex Corretja ESP Carlos Moyà 3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1997 USA Pete Sampras (4/5) RUS Jevgenij Kafelnikov 6–3, 6–2, 6–2
1996 USA Pete Sampras (3/5) Německo Boris Becker 3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4), 6–7(11–13), 6–4
Frankfurt 1995 Německo Boris Becker (3/3) USA Michael Chang 7–6(7–3), 6–0, 7–6(7–5)
1994 USA Pete Sampras (2/5) Německo Boris Becker 4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1993 Německo Michael Stich USA Pete Sampras 7–6(7–3), 2–6, 7–6(9–7), 6–2
1992 Německo Boris Becker (2/3) USA Jim Courier 6–4, 6–3, 7–5
1991 USA Pete Sampras (1/5) USA Jim Courier 3–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–4
1990 USA Andre Agassi SWE Stefan Edberg 5–7, 7–6(7–5), 7–5, 6–2
Masters Grand Prix
New York 1989 SWE Stefan Edberg FRG Boris Becker 4–6, 7–6(8–6), 6–3, 6–1
1988 FRG Boris Becker (1/3) TCH Ivan Lendl 5–7, 7–6(7–5), 3–6, 6–2, 7–6(7–5)
1987 TCH Ivan Lendl (5/5) SWE Mats Wilander 6–2, 6–2, 6–3
1986 TCH Ivan Lendl (4/5) FRG Boris Becker 6–4, 6–4, 6–4
1985 TCH Ivan Lendl (3/5) FRG Boris Becker 6–2, 7–6(7–4), 6–3
1984 USA John McEnroe (3/3) TCH Ivan Lendl 7–5, 6–0, 6–4
1983 USA John McEnroe (2/3) TCH Ivan Lendl 6–3, 6–4, 6–4
1982 TCH Ivan Lendl (2/5) USA John McEnroe 6–4, 6–4, 6–2
1981 TCH Ivan Lendl (1/5) USA Vitas Gerulaitis 6–7(5–7), 2–6, 7–6(8–6), 6–2, 6–4
1980 SWE Björn Borg (2/2) TCH Ivan Lendl 6–4, 6–2, 6–2
1979 SWE Björn Borg (1/2) USA Vitas Gerulaitis 6–2, 6–2
1978 USA John McEnroe (1/3) USA Arthur Ashe 6–7(5–7), 6–3, 7–5
1977 USA Jimmy Connors SWE Björn Borg 6–4, 1–6, 6–4
Houston 1976 ESP Manuel Orantes Polsko Wojciech Fibak 5–7, 6–2, 0–6, 7–6(7–1), 6–1
Stockholm 1975 ROU Ilie Năstase (4/4) SWE Björn Borg 6–2, 6–2, 6–1
Melbourne 1974 ARG Guillermo Vilas ROU Ilie Năstase 7–6(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
Boston 1973 ROU Ilie Năstase (3/4) Nizozemsko Tom Okker 6–3, 7–5, 4–6, 6–3
Barcelona 1972 ROU Ilie Năstase (2/4) USA Stan Smith 6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
Paříž 1971 ROU Ilie Năstase (1/4) hrána pouze základní skupina
Tokio 1970 USA Stan Smith

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Místo rok vítězové finalisté výsledek
ATP World Tour Finals
Londýn 2013 ESP David Marrero
ESP Fernando Verdasco
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2012 ESP Marcel Granollers
ESP Marc López
IND Mahesh Bhupathi
IND Rohan Bopanna
7–5, 3–6, [10–3]
2011 BLR Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
7–5, 6–3
2010 Kanada Daniel Nestor
SRB Nenad Zimonjić
IND Mahesh Bhupathi
BLR Max Mirnyj
7–6(8–6), 6–4
2009 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
BLR Max Mirnyj
ISR Andy Ram
7–6(7–5), 6–3
Tennis Masters Cup
Šanghaj 2008 Kanada Daniel Nestor
SRB Nenad Zimonjić
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–3), 6–2
2007 BAH Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
SWE Simon Aspelin
AUT Julian Knowle
6–2, 6–3
2006 SWE Jonas Björkman
BLR Max Mirnyj
BAH Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
6–2, 6–4
2005 FRA Michaël Llodra
FRA Fabrice Santoro
IND Leander Paes
SCG Nenad Zimonjić
6–7(6–8), 6–3, 7–6(7–4)
Houston 2004 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
ZIM Wayne Black
ZIM Kevin Ullyett
4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2003 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
FRA Michaël Llodra
FRA Fabrice Santoro
6–7(6–8), 6–3, 3–6, 7–6(7–3), 6–4
2002 čtyřhra nehrána
ATP World Doubles Challenge Cup[8]
Bengalúru 2001 RSA Ellis Ferreira
USA Rick Leach
Česko Petr Pála
Česko Pavel Vízner
6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–4, 6–4
ATP Tour World Championships
Bengalúru 2000 USA Donald Johnson
RSA Piet Norval
IND Mahesh Bhupathi
IND Leander Paes
7–6(10–8), 6–3, 6–4
Hartford 1999 Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien
IND Mahesh Bhupathi
IND Leander Paes
6–3, 6–2, 6–2
1998 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
BAH Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
6–4, 6–2, 7–5
1997 USA Rick Leach
USA Jonathan Stark
IND Mahesh Bhupathi
IND Leander Paes
6–3, 6–4, 7–6(7–3)
1996 AUS Todd Woodbridge
AUS Mark Woodforde
Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien
6–4, 5–7, 6–2, 7–6(7–3)
Eindhoven 1995 Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith
Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
7–6(8–6), 7–6(8–6), 3–6, 7–6(7–2)
Jakarta 1994 SWE Jan Apell
SWE Jonas Björkman
AUS Todd Woodbridge
AUS Mark Woodforde
6–4, 4–6, 4–6, 7–6(7–5), 7–6(8–6)
Johannesburg 1993 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
AUS Todd Woodbridge
AUS Mark Woodforde
7–6(7–4), 7–6(7–5), 6–4
1992 AUS Todd Woodbridge
AUS Mark Woodforde
AUS John Fitzgerald
SWE Anders Järryd
6–2, 7–6(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1991 AUS John Fitzgerald
SWE Anders Järryd
USA Ken Flach
USA Robert Seguso
6–4, 6–4, 2–6, 6–4
Sanctuary Cove 1990 FRA Guy Forget
SUI Jakob Hlasek
ESP Sergio Casal
ESP Emilio Sánchez
6–4, 7–6(7–5), 5–7, 6–4
Masters Grand Prix
Londýn 1989 USA Jim Grabb
USA Patrick McEnroe
AUS John Fitzgerald
SWE Anders Järryd
7–5, 7–6(7–4), 5–7, 6–3
1988 USA Rick Leach
USA Jim Pugh
ESP Sergio Casal
ESP Emilio Sánchez
6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1987 TCH Miloslav Mečíř
TCH Tomáš Šmíd
USA Ken Flach
USA Robert Seguso
6–4, 7–5, 6–7(5–7), 6–3
1986 SWE Stefan Edberg
SWE Anders Järryd
FRA Guy Forget
FRA Yannick Noah
6–3, 7–6(7–2), 6–3
New York 1985 SWE Stefan Edberg
SWE Anders Järryd
SWE Joakim Nyström
SWE Mats Wilander
6–1, 7–6(7–5)
1984 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
AUS Mark Edmondson
USA Sherwood Stewart
6–3, 6–1
1983 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
TCH Pavel Složil
TCH Tomáš Šmíd
6–2, 6–2
1982 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
USA Sherwood Stewart
USA Ferdi Taygan
7–5, 6–3
1981 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
JAR(1928) Kevin Curren
USA Steve Denton
6–3, 6–3
1980 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
AUS Peter McNamara
AUS Paul McNamee
6–4, 6–3
1979 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker
6–3, 7–6, 6–1
1978 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker
6–4, 6–2, 6–4
1977 JAR(1928) Bob Hewitt
JAR(1928) Frew McMillan
USA Robert Lutz
USA Stan Smith
7–5, 7–6, 6–3
Houston 1976 USA Fred McNair
USA Sherwood Stewart
USA Brian Gottfried
MEX Raúl Ramírez
6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
Stockholm 1975 ESP Juan Gisbert
ESP Manuel Orantes
hrána pouze základní skupina
1974

1971
čtyřhra nehrána
Tokio 1970 USA Stan Smith
USA Arthur Ashe
hrána pouze základní skupina

Přehled vítězů a finalistů[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Novak Djoković získává první titul, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
6 SUI Roger Federer 2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011 (6) 2005, 2012 (2)
5 TCH Ivan Lendl 1981, 1982, 1985, 1986, 1987 (5) 1980, 1983, 1984, 1988 (4)
USA Pete Sampras 1991, 1994, 1996, 1997, 1999 (5) 1993 (1)
4 ROU Ilie Năstase 1971, 1972, 1973, 1975 (4) 1974 (1)
3 Německo Boris Becker 1988, 1992, 1995 (3) 1985, 1986, 1989, 1994, 1996 (5)
USA John McEnroe 1978, 1983, 1984 (3) 1982 (1)
SRB Novak Djoković 2008, 2012, 2013 (3)
2 SWE Björn Borg 1979, 1980 (2) 1975, 1977 (2)
AUS Lleyton Hewitt 2001, 2002 (2) 2004 (1)
1 USA Andre Agassi 1990 (1) 1999, 2000, 2003 (3)
USA Jimmy Connors 1977 (1)
ESP Àlex Corretja 1998 (1)
RUS Nikolaj Davyděnko 2009 (1) 2008 (1)
SWE Stefan Edberg 1989 (1) 1990 (1)
BRA Gustavo Kuerten 2000 (1)
ARG David Nalbandian 2005 (1)
ESP Manuel Orantes 1976 (1)
USA Stan Smith 1970 (1) 1972 (1)
Německo Michael Stich 1993 (1)
ARG Guillermo Vilas 1974 (1)
0 USA Arthur Ashe 1979 (1)
USA James Blake 2006 (1)
USA Michael Chang 1995 (1)
USA Jim Courier 1991, 1992 (2)
ESP David Ferrer 2007 (1)
Polsko Wojciech Fibak 1976 (1)
ESP Juan Carlos Ferrero 2002 (1)
USA Vitas Gerulaitis 1979, 1981 (2)
FRA Sébastien Grosjean 2001 (1)
RUS Jevgenij Kafelnikov 1997 (1)
ESP Carlos Moyà 1998 (1)
Nizozemsko Tom Okker 1973 (1)
SWE Mats Wilander 1987 (1)
ARG Juan Martín del Potro 2009 (1)
ESP Rafael Nadal 2010 (1)
FRA Jo-Wilfried Tsonga 2011 (1)

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Vlevo vítězové Daniel Nestor a Nenad Zimonjić, vpravo finalisté Bob a Mike Bryanovi, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
7 USA Peter Fleming 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
USA John McEnroe 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
4 Kanada Daniel Nestor 2007, 2008, 2010, 2011 1998, 2006
3 SWE Anders Järryd 1985, 1986, 1991 1989, 1992
USA Bob Bryan 2003, 2004, 2009 2008
USA Mike Bryan 2003, 2004, 2009 2008
USA Rick Leach 1988, 1997, 2001
2 AUS Todd Woodbridge 1992, 1996 1993, 1994
AUS Mark Woodforde 1992, 1996 1993, 1994
BLR Max Mirnyj 2006, 2011 2009, 2010
Nizozemsko Jacco Eltingh 1993, 1998 1995
Nizozemsko Paul Haarhuis 1993, 1998 1995
SRB Nenad Zimonjić 2008, 2010 2005
SWE Stefan Edberg 1985, 1986
SWE Jonas Björkman 1994, 2006
1 USA Sherwood Stewart 1976 1982, 1984
AUS John Fitzgerald 1991 1989, 1992
BAH Mark Knowles 2007 1998, 2006
USA Stan Smith 1970 1977
TCH Tomáš Šmíd 1987 1983
FRA Guy Forget 1990 1986
Kanada Sébastien Lareau 1999 1996
USA Alex O'Brien 1999 1996
FRA Michaël Llodra 2005 2003
FRA Fabrice Santoro 2005 2003
USA Arthur Ashe 1970
ESP Juan Gisbert 1975
ESP Manuel Orantes 1975
USA Fred McNair 1976
JAR(1928) Bob Hewitt 1977
JAR(1928) Frew McMillan 1977
TCH Miloslav Mečíř 1987
USA Jim Pugh 1988
USA Jim Grabb 1989
USA Patrick McEnroe 1989
SUI Jakob Hlasek 1990
SWE Jan Apell 1994
Kanada Grant Connell 1995
USA Patrick Galbraith 1995
USA Jonathan Stark 1997
USA Donald Johnson 2000
RSA Piet Norval 2000
RSA Ellis Ferreira 2001
ESP Marcel Granollers 2012
ESP Marc López 2012
ESP David Marrero 2013
ESP Fernando Verdasco 2013

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

  1. Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013, [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27, [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. London Awarded 2009 ATP World Tour Finals
  4. ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Newbery, Piers."London to host World Tour Final", BBC News, 2007-07-03. 
  7. Prize Money, Barclays ATP World Tour Finals, Official web, přístup: 5.11.2013
  8. "ATP sets Double Challenge Cup for Jan. 29-Feb. 2 in Bangalore", 2002-01-16. Ověřeno k 2008-11-03. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia. 1985, ss. 161–165

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie ATP World Tour Finals ve Wikimedia Commons