World Championship Tennis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
World Championship Tennis
ZkratkaWCT
Vznik1968
Zánik1990
Účelorganizace tenisových turnajů
Majoritní vlastníkLamar Hunt
IniciátorDavid Dixon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

World Championship Tennis, zkráceně WCT, česky Světové mistrovství v tenisu[1], představovalo ve své původní formě mužskou skupinu profesionálního tenisu, kterou zřídil americký sportovní organizátor a olejářský magnát Lamar Hunt v roce 1968 (tenisté uzavřeli smlouvy již na konci roku 1967). Řadilo se k ní osm hráčů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných).[1]

Již v počátcích existence skupina pořádala vysoce finančně dotované turnaje, na nichž hráli nejlepší tenisté světa. Získané body se staly základem vlastního žebříčku WCT. Na konci sezóny se pak osm nejlepších, respektive prvních dvanáct od roku 1982, kvalifikovalo na závěrečné Finále WCT. Kromě bodovaných událostí však organizace provozovala další nebodované turnaje. K nejprestižnějším z této skupiny patřily Finále WCT ve čtyřhře s osmi dvojicemi a turnaj šampionů WCT. [1]

WCT se rozvinula v důležitou organizační složku světového tenisu, když její existenci začala respektovat Mezinárodní tenisová federace,[1] s níž byl také po dohodě vytvářen harmonogram jednotlivých sezón. V roce 1990 došlo k jejímu rozpuštění.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Myšlenku vzniku World Championship Tennis inicioval v říjnu 1967 neworleánský sportovní podnikatel David Dixon, který se stal svědkem profesionálního zápasu mezi Rodem Laverem a Kenem Rosewallem. Samotnému utkání se dostalo slabé medializace a bylo hráno za strohých podmínek.[2] V srpnu téhož roku představil projekt nového profi okruhu sportovnímu organizátoru a magnátu Lamaru Huntovi, který souhlasil s poskytnutím investic.[3][4] Na počátku 70. let se pak WCT Tour rozvinulo do hlavního profesionálního okruhu v tenise, v němž hráči startovali na základě uzavřených smluv.

Soubor:WCT Davies Collins Connors.tif
Jimmy Connors přijímá pohár pro vítěze dallaského WCT Finals 1980

Ve své době okruh přinesl revoluční prvky, když do pravidel zavedl systém tiebreaku, pro tenisty připravil barevné kolekce sportovního oblečení, ve finále 1974 byl poprvé použit počítačový systém elektronického čárového rozhodčího pro kontrolu dopadu míčů[5][6] a okruh také zavedl barevné míče, kdy bílou barvu zpočátku nahradila oranžová a později žlutá. Podporoval také hlasitější vyjádření publika oproti zažité praxi zdrženlivých reakcí. Atraktivitu pro hráče vytvářely finanční odměny a bonusy.

Na počátku stálo osm tenistů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných), mezi něž patřili Dennis Ralston, John Newcombe, Tony Roche, Cliff Drysdale, Earl Buchholz, Niki Pilić, Roger Taylor a Pierre Barthès. Narychlo pořádaný debutový turnaj se uskutečnil během ledna 1968 v australském Sydney. Vítězem se stal Tony Roche.[7] Ve Spojených státech okruh zažil premiéru v únoru téhož roku v Kansas City.[8][4] V březnu 1968 Hunt převzal 50% podíl Dixona ve WCT a sportovní podnikatel se s okruhem rozešel. V úvodní sezóně vykázalo WCT ztrátu 300 000 dolarů.[9]

S nástupem roku 1970 podepsali kontrakty další hráči – Marty Riessen, Ray Moore, Tom Okker, Arthur Ashe a v červenci došlo k získání akvizice v podobě účasti tenistů z profesionální organizace National Tennis League (NTL), čímž se nově zapojili také Rod Laver, Ken Rosewall, Pancho Gonzáles, Andrés Gimeno, Roy Emerson a Fred Stolle.[10]

Sezóna 1971 znamenala navýšení počtu celosvětově konaných turnajů na dvacet jedna.[11] Na každoročním zasedání Mezinárodní tenisové federace (International Lawn Tennis Federation, ILTF) v červenci 1971 došlo k prohlasování zákazu účasti na vlastních turnajích všem hráčům, kteří byli smluvně vázáni k WCT, a to s účinností od roku 1972.[12] V závěru stejné sezóny se osm nejlépe bodovaných hráčů WCT kvalifikovalo na listopadový závěrečný turnaj. Jednalo se o událost hranou dva týdny před akcí stejného formátu – Masters (Turnajem mistrů), konkurenčního okruhu Grand Prix. Od sezóny 1972 byl nový turnaj z komerčních důvodů hrán na koberci v hale a přeložen na jarní termín. Dějištěm se stal Dallas a oficiálním názvem pak WCT Finals. Celkově probíhal devatenáct let s derniérou v roce 1989.

V dubnu 1972 uzavřely obě organizace ILTF a WCT dohodu o rozdělení nastávající sezóny 1973. První část mezi lednem až květnem získal okruh WCT. Ve zbytku roku pak probíhal druhý okruh Grand Prix. Hrozící vyloučení hráčů z turnajů ILTF bylo touto smlouvou zažehnáno, když došlo k opětovnému povolení jejich startu na událostech Grand Prix.[13]

V sezóně 1978 se okruh WCT včlenil do okruhu Grand Prix. Organizace WCT pak ve svém prohlášení z 30. dubna 1981 deklarovala vystoupení z Grand Prix a obnovení vlastní celoroční túry od sezóny 1982. Podle Lamara Hunta se hlavními důvody staly omezení ze strany Mužské profesionální rady (Men's Professional Council), řídící okruh Grand Prix.[14] V lednu 1983 pak WCT zažalovala Mužskou profesionální radu, Asociaci tenisových profesionálů (ATP) a Mezinárodní tenisovou federaci za nespravedlivá obchodní omezení.[15] Dohoda z listopadu 1983 vyústila ke druhému začlenění WCT pod patronaci okruhu Grand Prix, s účinností od roku 1985.[16]

Poslední sezóna WCT proběhla v roce 1989. Po skončení Turnaje šampionů 1990 ve Forest Hills ohlásila WCT 28. dubna téhož roku své rozpuštění. Daný rok 1990 založila celoroční turnajový okruh organizace ATP.[17]

Přehled turnajů 1985–1990[editovat | editovat zdroj]

WCT 1985[editovat | editovat zdroj]

Po tříletém období samostatných ročníků okruhu WCT se tyto turnaje v roce 1985 vrátily do okruhu Grand Prix. Jednalo se o čtyři události, na nichž po dvou titulech získali Čech Ivan Lendl a Američan John McEnroe. Zatímco McEnroe zasáhl do všech, Lendl startoval jen na dvou. Americký hráč také triumfoval na WCT Houston po finálové výhře nad Kevinem Currenem.

Na dallaském WCT Finals byl McEnroe ve čtvrtfinále nečekaně poražen Joakimem Nyströmem. Trofej připadla Lendlovi, jenž tak dosáhl na tři tituly v rozmezí tří týdnů, a to ve Ft. Myers na tvrdém povrchu, Monte Carlu na antuce a v Dallasu na koberci.

WCT Tournament of Champions ve Forest Hills skončil očekávaným závěrečným duelem mezi Lendlem a McEnroem. Přestože český tenista do té doby zvítězil jen ve dvou z dvanácti vzájemných klání, vyhrál zde potřetí výsledkem 6–3 a 6–3.

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch 		vítěz finalista výsledek
3. března Houston WCT Houston Shoot-Out Nabisco
Grand Prix		 $300 000
koberec		 USA John McEnroe Jihoafrická republika Kevin Curren 7–5, 6–1, 7–6
14. dubna Dallas Buick WCT Finals Nabisco
Grand Prix		 $500 000
koberec		 Československo Ivan Lendl USA Tim Mayotte 7–6, 6–4, 6–1
28. dubna Atlanta WCT Atlanta Nabisco
Grand Prix		 $300 000
koberec		 USA John McEnroe USA Paul Annacone 7–6, 7–6, 6–2
12. května Forest Hills Shearson Lehman Brothers
Tournament of Champions		 Nabisco
Grand Prix		 $500 000
antuka (Har-Tru)		 Československo Ivan Lendl USA John McEnroe 6–3, 6–3

WCT 1986[editovat | editovat zdroj]

Na turnaji WCT Atlanta vypadli dva nejvýše nasazení hráči Stefan Edberg a Boris Becker již v prvním kole, když Švéd podlehl krajanu Mikaelu Pernforsovi a německý wimbledonský vítěz pozdějšímu finalistovi Timu Wilkisonovi. Překvapivým vítězem dallaského finále se stal švédský tenista Anders Järryd, který do 12členného turnaje zasáhl až jako náhradník za zraněného Ivana Lendla.

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch 		vítěz finalista výsledek
6. dubna Atlanta WCT Atlanta Nabisco Grand Prix $220 000
koberec		 USA Kevin Curren USA Tim Wilkison 7–6, 7–6
13. dubna Dallas Buick WCT Finals Nabisco Grand Prix $500 000
koberec		 Švédsko Anders Järryd Západní Německo Boris Becker 6–7, 6–1, 6–1, 6–4
11. května Forest Hills Shearson Lehman Brothers
Tournament of Champions		 Nabisco Grand Prix $500 000
antuka (Har-Tru)		 Francie Yannick Noah Argentina Guillermo Vilas 7–6, 6–0
12. října Scottsdale WCT Scottsdale Open Nabisco Grand Prix $220 000
tvrdý		 USA John McEnroe USA Kevin Curren 6–3, 3–6, 6–2
23. listopadu Houston WCT Houston Shoot-Out Nabisco Grand Prix $220 000
koberec		 Jugoslávie Slobodan Živojinović USA Scott Davis 6–1, 4–6, 6–3

WCT 1987[editovat | editovat zdroj]

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch 		vítěz finalista výsledek
12. dubna Dallas WCT Finals Nabisco Grand Prix $500 000
koberec		 Československo Miloslav Mečíř USA John McEnroe 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
10. května Forest Hills Shearson Lehman Brothers
Tournament of Champions		 Nabisco Grand Prix $500 000
antuka (Har-Tru)		 Ekvádor Andrés Gómez Francie Yannick Noah 6–4, 7–6, 7–6
11. října Scottsdale WCT Scottsdale Open Nabisco Grand Prix $232 000
tvrdý		 USA Brad Gilbert USA Eliot Teltscher 6–2, 6–2

WCT 1988[editovat | editovat zdroj]

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch 		vítěz finalista výsledek
3. dubna Dallas WCT Finals Nabisco Grand Prix $500 000
koberec		 Západní Německo Boris Becker Švédsko Stefan Edberg 6–4, 1–6, 7–5, 6–2
8. května Forest Hills Eagle Tournament of Champions Nabisco Grand Prix $485 000
antuka (Har-Tru)		 USA Andre Agassi Jugoslávie Slobodan Živojinović 7–5, 7–6, 7–5
9. října Scottsdale WCT Eagle Classic Nabisco Grand Prix $297 000
tvrdý		 Švédsko Mikael Pernfors USA Glenn Layendecker 6–2, 6–4

WCT 1989[editovat | editovat zdroj]

Poslední sezóna okruhu WCT proběhla v roce 1989. Pořádány byly pouze tři turnaje, všechny opět hrané v rámci okruhu Grand Prix. Body z nich byly započítány do žebříčku ATP.

Závěrečný devatenáctý ročník WCT Finals v dallaské Reunion Arena vyhrál John McEnroe. Nejlepším zápasem se stalo semifinále proti Lendlovi, v němž Američan tohoto soupeře porazil poprvé po více než tři a půl letech. Negativní stránkou se staly odstoupení Borise Beckera a skreč Andreho Agassiho, jenž opustil dvorec během druhé sady zápasu proti McEnroeovi. Náhradou za Beckera se stal Brad Gilbert, jenž poté dokráčel až do finále. Na sklonku jara pak Lendl dosáhl na dva tituly WCT ve Scottsdale a Forest Hills,[18] aby tak ukončil éru okruhů WCT.

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch 		vítěz finalista výsledek
5. března Dallas WCT Finals Nabisco Grand Prix $500 000
koberec		 USA John McEnroe USA Brad Gilbert 6–3, 6–3, 7–6
12. března Scottsdale WCT Eagle Classic Nabisco Grand Prix $297 000
tvrdý		 Československo Ivan Lendl Švédsko Stefan Edberg 6–2, 6–3
8. května Forest Hills Eagle Tournament of Champions Nabisco Grand Prix $485 000
antuka (Har-Tru)		 Československo Ivan Lendl Peru Jaime Yzaga 6–2, 6–1

WCT 1990[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 se již okruh WCT neuskutečnil, když byl založen nový mužský okruh ATP. Odehrál se pouze jediný turnaj WCT ve formě zvláštní události nezařazené do ATP[17], a to ve Forest Hills konaný v oddílu West Side Tennis Club, kde byla zelená antuka Har-Tru nahrazena tvrdým povrchem. Závěrečnou trofej si odvezl Ivan Lendl.

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch 		vítěz finalista výsledek
26. srpna Forest Hills WCT Tournament of Champions zvláštní událost $500 000
tvrdý		 Československo Ivan Lendl USA Aaron Krickstein 6–4, 6–7, 6–3

WCT Finals[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích WCT Finals a WCT World Doubles.

Turnaje WCT Finals byly až na výjimky hrány v texaském Dallasu. Čtvrtfinále a semifinále v roce 1971 proběhly v Houstonu a finále pak v dallaské aréně Memorial Auditorium. Ročníky 1972–1979 se uskutečnily na stadionu Moody Coliseum ve městě University Park, ležícím v dallaském okresu. Dějištěm finále v letech 1980–1989 se stala dallaská Reunion Arena.

Premiérové zimní finále se konalo v roce 1972 v Římě a druhé patřící do sezóny 1982 bylo odehráno v lednu 1983 v Detroitu. Na okruhu 1982 proběhl ještě třetí podzimní finálový turnaj v Neapoli.

V období 1973–1986 probíhal také nebodovaný finálový turnaj čtyřhry WCT World Doubles, konaný postupně v několika městech.

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
1971 Austrálie Ken Rosewall Austrálie Rod Laver 6–4, 1–6, 7–6(7–3), 7–6(7–4)
1972 Austrálie Ken Rosewall Austrálie Rod Laver 4–6, 6–0, 6–3, 6–7, 7–6
1972zimní USA Arthur Ashe USA Bob Lutz 6–2, 3–6, 6–3, 3–6, 7–6
1973 USA Stan Smith USA Arthur Ashe 6–3, 6–3, 4–6, 6–4
1974 Austrálie John Newcombe Švédsko Björn Borg 4–6, 6–3, 6–3, 6–2
1975 USA Arthur Ashe Švédsko Björn Borg 3–6, 6–4, 6–4, 6–0
1976 Švédsko Björn Borg Argentina Guillermo Vilas 1–6, 6–1, 7–5, 6–1
1977 USA Jimmy Connors USA Dick Stockton 6–7, 6–1, 6–4, 6–3
1978 USA Vitas Gerulaitis USA Eddie Dibbs 6–3, 6–2, 6–1
1979 USA John McEnroe Švédsko Björn Borg 7–5, 4–6, 6–2, 7–6
1980 USA Jimmy Connors USA John McEnroe 2–6, 7–6, 6–1, 6–2
1981 USA John McEnroe Jihoafrická republika Johan Kriek 6–1, 6–2, 6–4
1982 Československo Ivan Lendl USA John McEnroe 6–2, 3–6, 6–3, 6–3
1982podzimní Československo Ivan Lendl Polsko Wojciech Fibak 6–4, 6–2, 6–1
1982zimní Československo Ivan Lendl Argentina Guillermo Vilas 7–5, 6–2, 2–6, 6–4
1983 USA John McEnroe Československo Ivan Lendl 6–2, 4–6, 6–3, 6–7, 7–6
1984 USA John McEnroe USA Jimmy Connors 6–1, 6–2, 6–3
1985 Československo Ivan Lendl USA Tim Mayotte 7–6, 6–4, 6–1
1986 Švédsko Anders Järryd Západní Německo Boris Becker 6–7, 6–1, 6–1, 6–4
1987 Československo Miloslav Mečíř USA John McEnroe 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1988 Západní Německo Boris Becker Švédsko Stefan Edberg 6–4, 1–6, 7–5, 6–2
1989 USA John McEnroe USA Brad Gilbert 6–3, 6–3, 7–6

Nebodované turnaje WCT[editovat | editovat zdroj]

Organizace WCT pořádala také nebodované turnaje, včetně událostí, jakými byly Aetna World Cup, WCT Tournament of Champions nebo Challenge Cup pro osm účastníků.

Přehled finále WCT Challenge Cupu[editovat | editovat zdroj]

Rok místo vítěz finalista výsledek
1976 Honolulu Rumunsko Ilie Năstase USA Arthur Ashe 6–3, 1–6, 6–7, 6–3, 6–1
1976 Las Vegas Rumunsko Ilie Năstase USA Jimmy Connors 3–6, 7–6, 6–4, 7–5
1977 Las Vegas USA Jimmy Connors USA Roscoe Tanner 6–2, 5–6, 3–6, 6–2, 6–5
1978 Montego Bay Rumunsko Ilie Năstase USA Peter Fleming 2–6, 5–6, 6–2, 6–4, 6–4
1979 Montréal Švédsko Björn Borg USA Jimmy Connors 6–4, 6–2, 2–6, 6–4
1980 Montréal USA John McEnroe Indie Vijay Amritraj 6–1, 6–2, 6–1

Žebříček WCT[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 1971[19]
pořadí tenista body
1. Austrálie Rod Laver (AUS) 87,25
2. Nizozemsko Tom Okker (NED) 75
3. Austrálie Ken Rosewall (AUS) 74
4. Jihoafrická republika Cliff Drysdale (JAR) 69,25
5. USA Arthur Ashe (USA) 68,25
6. Austrálie John Newcombe (AUS) 60
7. USA Marty Riessen (USA) 55
8. USA Bob Lutz (USA) 41
9. Austrálie Roy Emerson (AUS) 34
10. Španělsko Andrés Gimeno (ESP) 30
turnajů: 21, účastníků: 34
Sezóna 1972[19]
pořadí tenista body
1. Austrálie Rod Laver (AUS) 113
2. Austrálie Ken Rosewall (AUS) 94
3. Nizozemsko Tom Okker (NED) 70
4. Jihoafrická republika Cliff Drysdale (JAR) 64
5. USA Marty Riessen (USA) 58
6. USA Arthur Ashe (USA) 53
7. USA Robert Lutz (USA) 45
8. Austrálie John Newcombe (AUS) 39
9. Austrálie Roy Emerson (AUS) 30
USA Charlie Pasarell (USA)
turnajů: 21, účastníků: 37
Sezóna 1973[19]
Skupina A
pořadí tenista body
1. USA Stan Smith (USA) 75
2. Austrálie Rod Laver (AUS) 63
3. Austrálie Roy Emerson (AUS) 28
Austrálie John Alexander (AUS)
5. USA Cliff Richey (USA) 27
6. USA Dick Stockton (USA) 25
7. USA Bob Lutz (USA) 21
8. USA Brian Gottfried (USA) 20
9. Austrálie Colin Dibley (AUS) 18
10. Chile Jaime Fillol (CHI) 17
turnajů: 23, účastníků: 64
Sezóna 1973[19]
Skupina B
pořadí tenista body
1. Austrálie Ken Rosewall (AUS) 53
2. USA Arthur Ashe (USA) 41
3. USA Marty Riessen (USA) 35
4. Spojené království Roger Taylor (GBR) 34
Spojené království Mark Cox (GBR)
6. Austrálie Brian Fairlie (AUS) 33
7. Československo Jan Kodeš (TCH) 28
8. Nizozemsko Tom Okker (NED) 25
9. USA Roscoe Tanner (USA) 24
10. USA Tom Gorman (USA) 23
turnajů: 23, účastníků: 64
Sezóna 1974[19]
Červená skupina
pořadí tenista body
1. Rumunsko Ilie Năstase (ROU) 457
2. Nizozemsko Tom Okker (NED) 330
3. USA Tom Gorman (USA) 302
4. Jihoafrická republika Cliff Drysdale (JAR) 252
5. Jugoslávie Niki Pilić (YUG) 244
6. Rhodesie Andrew Pattison (RHO) 214
7. USA John Alexander (USA) 182
8. USA Marty Riessen (USA) 164
9. Austrálie Tony Roche (AUS) 160
10. Jihoafrická republika Frew McMillan (JAR) 130
turnajů: 25, účastníků: 84
Sezóna 1974[19]
Modrá skupina
pořadí tenista body
1. Austrálie John Newcombe (AUS) 507
2. USA Stan Smith (USA) 390
3. Sovětský svaz Alex Metreveli (SSSR) 292
4. USA Dick Stockton (USA) 212
5. Československo Jiří Hřebec (TCH) 189
6. USA Jeff Borowiak (USA) 184
7. Austrálie Ross Case (AUS) 150
8. Mexiko Raúl Ramirez (MEX) 137
9. Chile Jaime Fillol (CHI) 136
10. USA Cliff Richey (USA) 115
turnajů: 25, účastníků: 84
Sezóna 1974[19]
Zelená skupina
pořadí tenista body
1. USA Arthur Ashe (USA) 415
2. Austrálie Rod Laver (AUS) 395
3. Švédsko Björn Borg (SWE) 355
4. Československo Jan Kodeš (TCH) 350
5. Spojené království Mark Cox (GBR) 237
6. USA Roscoe Tanner (USA) 212
7. USA Eddie Dibbs (USA) 180
8. Spojené království Roger Taylor (GBR) 162
9. Itálie Adriano Panatta (ITA) 155
10. Nový Zéland Onny Parun (NZL) 152
turnajů: 25, účastníků: 84
Sezóna 1975[19]
Červená skupina
pořadí tenista body
1. Austrálie John Alexander (AUS) 610
2. USA Harold Solomon (USA) 540
3. Spojené království Mark Cox (GBR) 520
4. USA Stan Smith (USA) 500
5. USA Dick Stockton (USA) 490
6. USA Bob Lutz (USA) 470
7. Austrálie Phil Dent (AUS) 390
Jihoafrická republika Cliff Drysdale (JAR)
9. Indie Vidžaj Amritraž (IND) 350
USA Marty Riessen (USA)
turnajů: 26, účastníků: 84
Sezóna 1975[19]
Modrá skupina
pořadí tenista body
1. Austrálie Rod Laver (AUS) 700
2. USA Roscoe Tanner (USA) 590
3. Mexiko Raúl Ramírez (MEX) 550
4. USA Brian Gottfried (USA) 450
5. USA Vitas Gerulaitis (USA) 420
Rhodesie Andrew Pattison (RHO)
7. Chile Jaime Fillol (CHI) 390
8. Austrálie Allan Stone (AUS) 350
9. USA Jeff Borowiak (USA) 330
Egypt Ismail El Shafei (EGY)
turnajů: 26, účastníků: 84
Sezóna 1975[19]
Zelená skupina
pořadí tenista body
1. USA Arthur Ashe (USA) 760
2. Švédsko Björn Borg (SWE) 640
3. Nizozemsko Tom Okker (NED) 470
4. Spojené království Buster Mottram (UK) 400
5. Jihoafrická republika Bob Hewitt (JAR) 395
6. Nový Zéland Onny Parun (NZL) 350
7. Austrálie Kim Warwick (AUS) 340
8. Španělsko José Higueras (ESP) 330
9. Francie Patrice Dominguez (FRA) 290
10. Austrálie  Bob Giltinan (AUS) 280
turnajů: 26, účastníků: 84
Sezóna 1976[19]
pořadí tenista body
1. USA Arthur Ashe (USA) 860
2. Mexiko Raul Ramirez (MEX) 705
3. Argentina Guillermo Vilas (ARG) 695
4. USA Eddie Dibbs (USA) 675
5. Švédsko Björn Borg (SWE) 650
6. USA Dick Stockton (USA) 595
7. USA Bob Lutz (USA) 585
8. USA Harold Solomon (USA) 565
9. USA Vitas Gerulaitis (USA) 540
10. USA Brian Gottfried (USA) 535
21. Československo Jan Kodeš (TCH) 380
33. Československo Jiří Hřebec (TCH) 305
turnajů: 26, účastníků: 54
Sezóna 1977[19]
pořadí tenista body
1. USA Dick Stockton (USA) 520
2. USA Eddie Dibbs (USA) 500
3. USA Jimmy Connors (USA) 460
4. Rumunsko Ilie Năstase (ROU) 440
5. Jihoafrická republika Cliff Drysdale (JAR) 420
Polsko Wojciech Fibak (POL)
USA Vitas Gerulaitis (USA)
8. Itálie Adriano Panatta (ITA) 400
9. Itálie Corrado Barazzutti (ITA) 330
Austrálie Ken Rosewall (AUS)
USA Harold Solomon (USA)
17. Československo Jan Kodeš (TCH) 220
turnajů: 13, účastníků: 23
Turnaje 1978[19]
pořadí tenista body
1. USA Vitas Gerulaitis (USA) 500
2. Švédsko Björn Borg (SWE) 420
3. Mexiko Raul Ramirez (MEX) 380
USA Eddie Dibbs (USA)
5. Rumunsko Ilie Năstase (ROU) 360
6. USA Sandy Mayer (USA) 350
7. USA Jimmy Connors (USA) 330
USA Brian Gottfried (USA)
9. Francie Dick Stockton (FRA) 280
10. Itálie  Corrado Barazzutti (ITA) 260
turnajů: 8, účastníků: 21
hráno v rámci okruhu Grand Prix
Turnaje 1979[19]
pořadí tenista body
1. USA John McEnroe (USA) 480
2. Švédsko Björn Borg (SWE) 450
3. USA  Vitas Gerulaitis (USA) 420
4. USA Jimmy Connors (USA) 360
5. USA Roscoe Tanner (USA) 300
6. USA Gene Mayer (USA) 270
7. Argentina Guillermo Vilas (ARG) 250
8. Austrálie Geoff Masters (AUS) 240
9. Austrálie John Alexander (AUS) 230
USA Brian Gottfried (USA)
Rumunsko Ilie Năstase (ROU)
turnajů: 8, účastníků: 96
hráno v rámci okruhu Grand Prix
Turnaje 1980[19]
pořadí tenista body
1. USA John McEnroe (USA) 450
2. USA Bill Scanlon (USA) 380
3. USA Jimmy Connors (USA) 360
4. Československo Ivan Lendl (TCH) 290
Jihoafrická republika Johan Kriek (JAR)
6. Švýcarsko Heinz Günthardt (SUI) 260
Indie Vidžaj Amritraž (IND)
8. USA John Sadri (USA) 250
Argentina José Luis Clerc (ARG)
10. USA Gene Mayer (USA) 330
USA Brian Gottfried (USA)
turnajů: 8, účastníků: 127
hráno v rámci okruhu Grand Prix
Turnaje 1981[19]
pořadí tenista body
1. USA Roscoe Tanner (USA) 275
2. USA Jimmy Connors (USA) 270
3. Polsko Wojciech Fibak (POL) 260
4. Francie Yannick Noah (FRA) 235
5. USA John McEnroe (USA) 220
6. Indie Vidžaj Amritraž (IND) 145
7. USA Brian Gottfried (USA) 140
8. USA  Vitas Gerulaitis (USA) 130
USA Sandy Mayer (USA)
10. USA  Gene Mayer (USA) 125
turnajů: 9
hráno v rámci okruhu Grand Prix
Sezóna 1982[19]
Jarní část
pořadí tenista body
1. Československo Ivan Lendl (TCH) 481
2. Argentina José Luis Clerc (ARG) 320
3. Polsko Wojciech Fibak (POL) 281
4. Indie Vidžaj Amritraž (IND) 235
5. Československo Tomáš Šmíd (TCH) 226
6. Austrálie Peter McNamara (AUS) 215
7. USA John McEnroe (USA) 200
8. USA Vitas Gerulaitis (USA) 196
9. Maďarsko Balázs Taróczy (HUN) 190
10. USA Eddie Dibbs (USA) 170
turnajů: 23
Sezóna 1982[19]
Letní a podzimní část
pořadí tenista body
1. Československo Ivan Lendl (TCH) 920
2. Československo Tomáš Šmíd (TCH) 780
3. Argentina José Luis Clerc (ARG) 750
4. Argentina Guillermo Vilas (ARG) 690
5. USA Johan Kriek (USA) 640
6. Španělsko José Higueras (ESP) 500
7. Švýcarsko Heinz Günthardt (SUI) 480
Polsko Wojciech Fibak (POL)
9. USA Roscoe Tanner (USA) 440
10. USA Lloyd Bourne (USA) 420
turnajů: 23
Sezóna 1982[19]
Zimní část
pořadí tenista body
1. Polsko Wojciech Fibak (POL) 1 420
2. USA Bill Scanlon (USA) 840
3. USA Kevin Curren (USA) 620
Argentina Guillermo Vilas (ARG)
5. Maďarsko Balázs Taróczy (HUN) 610
6. Austrálie Peter McNamee (AUS) 570
7. Československo Ivan Lendl (TCH) 500
USA Brian Teacher (USA)
9. USA Tom Gullikson (USA) 400
Československo Tomáš Šmíd (TCH)
turnajů: 23
Sezóna 1983[pozn. 1]
pořadí tenista
1. Československo Ivan Lendl (TCH)
2. USA John McEnroe (USA)
3. Argentina Guillermo Vilas (ARG)
4. USA Vitas Gerulaitis (USA)
5. Argentina José Luis Clerc (ARG)
6. Austrálie Peter McNamee (AUS)
7. Československo Tomáš Šmíd (TCH)
8. Polsko Wojciech Fibak (POL)
9. Maďarsko Balázs Taróczy (HUN)
10. USA Bill Scanlon (USA)
turnajů: 9

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Malá encyklopedie tenisu (Lichner, 1985) uvádí konečný žebříček okruhu 1983 v rozdílném pořadí.
    Sezóna 1983
    pořadí tenista body
    1. Československo Ivan Lendl (TCH) 57,68
    2. USA John McEnroe (USA) 53,00
    3. Argentina Guillermo Vilas (ARG) 42,13
    4. USA Jimmy Connors (USA) 38,85
    5. Maďarsko Gene Mayer (HUN) 38,20
    6. Švédsko Mats Wilander (SWE) 34,02
    7. USA Kevin Curren (USA) 31,88
    8. USA Bill Scanlon (USA) 28,12
    9. Francie Yannick Noah (FRA) 27,70
    10. USA Vitas Gerulaitis (USA) 25,12
    turnajů: 9

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Championship Tennis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Lichner, I., s. 327
  2. ↑ World of Tennis 1971. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1971. ISBN 978-0362000917. S. 141–144. 
  3. ↑ Hunt gains breakthrough with TV tennis contract. The Windsor Star. 4 November 1971. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Tom Koch. It Was 20 Years Ago Today [online]. D Magazine, March 1988. Dostupné online. 
  5. ↑ Electronic Design Magazine 9 April 26, 1976, p55-57. An electronic linesman decides where the tennis ball bounces. By John F. Mason pdf file Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
  6. ↑ Tennis Magazine January 1975, p20-22. Is the tennis lineman obsolete? by Ken Bentley. pdf file Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
  7. ↑ "Roche at Top Form in Final" Sydney Morning Herald, January 26, 1968. Page 12
  8. ↑ Frank Deford. Now Tennis Goes Mod [online]. Sports Illustrated, February 12, 1968. Dostupné online. 
  9. ↑ Bob Briner, Frank Deford. But It Looked Like A Great New Racket [online]. Time Inc., April 19, 1971. S. 58. Dostupné online. 
  10. ↑ Lamar Hunt obtains six pro tennis stars. Eugene Register-Guard. Jul 29, 1970, s. 2D. Dostupné online. 
  11. ↑ WIND, Herbert Warren. Game, Set, and Match : The Tennis Boom of the 1960s and 70s. 1. ed.. vyd. New York: Dutton, 1979. ISBN 0525111409. S. 65–70. 
  12. ↑ Bud Collins. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. New York: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 160. 
  13. ↑ ITF – History [online]. ITF. Dostupné online. 
  14. ↑ World of Tennis 1982. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1982. Dostupné online. ISBN 0356085961. S. 167–177. 
  15. ↑ Curry Kirkpatrick. And Suddenly He's A Man Of Clay [online]. May 16, 1983. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  16. ↑ World of Tennis 1984. Redakce John Barrett. London: Willow Books, 1984. ISBN 9780002181228. S. 11. 
  17. ↑ a b W.C.T. Out of Business. The New York Times. August 28, 1990. Dostupné online. 
  18. ↑ Some Changes At Forest Hills. The New York Times. April 29, 1989. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Lichner, I., ss. 327–328

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=World_Championship_Tennis&oldid=23395388“