José Higueras

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
José Higueras

José Higueras jako Federerův trenér na US Open 2008
Stát ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození 28. února 1953 (61 let)
Místo narození Diezma, Španělsko
Bydliště Palm Springs, CA, Spojené státy
Výška 178 cm
Profesionál od 1973
Ukončení kariéry 1986
Držení rakety pravou rukou;bekhend jednoruč
Výdělek 1 406 355 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 438–225
Tituly 16 ATP
Nejvyšší umístění 6. místo (13. června 1983)
Dvouhra na Grand Slamu
French Open semifinále (1982, 1983)
Wimbledon 2. kolo (1974, 1977)
US Open 4. kolo (1977)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů čtvrtfinále (1983)
Čtyřhra
Poměr zápasů 119–65
Tituly 3 ATP
Nejvyšší umístění 169. místo (3. ledna 1983)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open finále (1978)
Wimbledon 2. kolo (1974)
US Open 2. kolo (1975)
Poslední aktualizace: 8. září 2013

José Higueras (* 28. února 1953 Diezma, Andalusie) je španělský tenisový trenér a bývalý profesionální tenista. Na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 1983 na 6. místě a ve čtyřhře pak v lednu téhož roku na 169. místě.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do semifinále antukového French Open 1982 a 1983, když v prvním případě prohrál s Argentincem Guillermem Vilasem 1–6, 3–6, 6–7, a v následujícím ročníku nestačil na Švéda Matse Wilandera ve čtyřech setech. Na Roland Garros 1978 si po boku krajana Manuela Orantese také zahrál finále mužské čtyřhry, v níž byl nad jejich síly americký pár Gene MayerHank Pfister.

Na Turnaji mistrů se probojoval do čtvrtfinále dvouhry 1983. Jako sedmý nasazený vyřadil v předkole argentinského hráče Josého Luise Clerca, aby mezi posledními osmi tenisty skončil na raketě světové jedničky Matse Wilandera.

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 1973 červencovým semifinále Evropské zóny proti Itálli, v němž prohrál obě dvouhry s BarazzuttimZugarellim a spolu s Gisbertem vyhráli čtyřhru. V soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 15–15 ve dvouhře a 6–3 ve čtyřhře. Na úvodním ročníku Světového poháru družstev 1978 byl členem vítězného španělského družstva.

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Profesionální kariéru započatou roku 1973 ukončil v sezóně 1986.

Následně se stal trenérem spolupracujícím s tenisty světové úrovně. Z pozice kouče vedl Američana Michaela Changa, který v sedmnácti letech získal titul na French Open 1989, jako nejmladší vítěz pařížského grandslamu. Spolu s Bradem Stinem poté připravoval amerického tenistu Jima Couriera, kterému roku 1992 dopomohl stát se světovou jedničkou a vyhrát čtyři majory na French Open 1991, 1992 a také na Australian Open 19921993.

Mezi jeho další svěřence patřili Todd Martin, Sergi Bruguera, Carlos Moyà, Pete Sampras, Dmitrij Tursunov, Guillermo Coria, Robby GinepriŠachar Pe'erová. V dubnu 2008 navázal spolupráci se švýcarským tenistou Rogerem Federerem[1], původně pouze na antukovou část sezóny, když Švýcarovi ve sbírce trofejí stále chyběl Pohár mušketýrů. Koučování bylo prodlouženo do poloviny září téhož roku, než se stal šéftrenérem elitních hráčů Amerického tenisového svazu (USTA) .[2] Do konce roku 2008 začal připravovat Robbyho Ginepriho a pozici šéftrenéra opustil.

Dlouhodobě žije v kalifornském Palm Springs, kde založil tenisovou akademii José Higueras Tennis Training Center.

Přehled trénovaných tenistů[editovat | editovat zdroj]

Finálové účasti na turnajích ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 28 (16–12)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Rok Turnaj Povrch Finalista Výsledek
Finalista 1. 1975 Båstad, Švédsko antuka ESP Manuel Orantes 0–6, 3–6
Finalista 2. 1976 São Paulo, Brazílie koberec ARG Guillermo Vilas 3–6, 0–6
Vítěz 1. 1976 Santiago, Chile antuka BRA Carlos Kirmayr 5–7, 6–4, 6–4
Vítěz 2. 1977 Murcia, Španělsko antuka GBR Buster Mottram 6–4, 6–0, 6–3
Finalista 3. 1977 Bogotá, Kolumbie antuka ARG Guillermo Vilas 1–6, 2–6, 3–6
Vítěz 3. 1978 Káhira, Egypt antuka SWE Kjell Johansson 4–6, 6–4, 6–4
Vítěz 4. 1978 Nice, Francie antuka FRA Yannick Noah 6–3, 6–4, 6–4
Finalista 4. 1978 Indianapolis, USA antuka USA Jimmy Connors 0–6, 3–6
Vítěz 5. 1978 Bournemouth, Velká Británie antuka ITA Paolo Bertolucci 6–2, 6–1, 6–3
Vítěz 6. 1978 Madrid, Španělsko antuka TCH Tomáš Šmíd 6–7, 6–3, 6–3, 6–4
Vítěz 7. 1979 Houston, USA antuka USA Gene Mayer 6–3, 2–6, 7–6
Vítěz 8. 1979 Hamburk, Německo antuka USA Harold Solomon 3–6, 6–1, 6–4, 6–1
Finalista 5. 1979 North Conway, USA antuka USA Harold Solomon 7–5, 4–6, 6–7
Vítěz 9. 1979 Boston, USA antuka CHI Hans Gildemeister 6–3, 6–1
Finalista 6. 1979 Quito, Ekvádor antuka PAR Víctor Pecci 6–2, 4–6, 2–6
Finalista 7. 1979 Santiago, Chile antuka CHI Hans Gildemeister 5–7, 7–5, 4–6
Finalista 8. 1981 Viňa del Mar, Chile antuka PAR Víctor Pecci 4–6, 0–6
Finalista 9. 1982 Linec, Rakousko antuka SWE Anders Järryd 4–6, 6–4, 4–6
Vítěz 10. 1982 Hamburk, Německo antuka AUS Peter McNamara 4–6, 6–7, 7–6, 6–3, 7–6
Finalista 10. 1982 North Conway, USA antuka TCH Ivan Lendl 3–6, 2–6
Vítěz 11. 1982 Indianapolis, USA antuka USA Jimmy Arias 7–5, 5–7, 6–3
Vítěz 12. 1983 La Quinta, USA tvrdý USA Eliot Teltscher 6–4, 6–2
Vítěz 13. 1983 Bournemouth, Velká Britáhie antuka TCH Tomáš Šmíd 2–6, 7–6, 7–5
Finalista 11. 1983 Hamburk, Německo antuka FRA Yannick Noah 6–3, 5–7, 2–6, 0–6
Finalista 12. 1983 Řím, Itálie antuka USA Jimmy Arias 2–6, 7–6, 1–6, 4–6
Vítěz 14. 1983 Stuttgart, Německo antuka SUI Heinz Günthardt 6–1, 6–1, 7–6
Vítěz 15. 1984 Kitzbühel, Rakousko antuka PAR Víctor Pecci 7–5, 3–6, 6–1
Vítěz 16. 1984 Bordeaux, Francie antuka ITA Francesco Cancellotti 7–5, 6–1

Čtyřhra: 5 (3–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Rok Turnaj Povrch Spoluhráč Finalisté Výsledek
Vítěz 1. 1974 Gstaad, Švýcarsko antuka ESP Manuel Orantes AUS Roy Emerson
BRA Thomaz Koch
7–5, 0–6, 6–1, 9–8
Finalista 1. 1975 Rotterdam WCT, Nizozemsko koberec HUN Balázs Taróczy JAR(1928) Bob Hewitt
JAR(1928) Frew McMillan
2–6, 2–6
Vítěz 2. 1977 Hilversum, Nizozemsko antuka ESP Antonio Muñoz FRA Jean-Louis Haillet
FRA François Jauffret
6–1, 6–4, 2–6, 6–1
Vítěz 3. 1978 Milan WCT, Itálie koberec PAR Víctor Pecci Polsko Wojtek Fibak
MEX Raúl Ramírez
5–7, 7–6, 7–6
Finalista 2. 1978 French Open, Paříž antuka ESP Manuel Orantes USA Gene Mayer
USA Hank Pfister
3–6, 2–6, 2–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku José Higueras na anglické Wikipedii.

  1. Federer works with coach Higueras. BBC Sport [online]. 2008-04-14 [cit. 2013-08-15]. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. Associated Press."Higueras hired as director of coaching for elite player development", 2008-09-16. Ověřeno k 2008-09-23. 
  3. Greg Garber: Michael Chang's '89 French Open title more than a fond memory – ESPN [online]. ESPN, May 19, 2009, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3407900122.html
  5. ASAP Sports Transcripts – Tennis – 1997 – THE LIPTON CHAMPIONSHIPS – March 24 – Jim Courier [online]. Asapsports.com, March 24, 1997, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. bruguera met un point final a deux annees de galere – Archives de la Tribune de Geneve [online]. Archives.tdg.ch, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Dillman, Lisa."Davis Cup Loss Was Learning Experience for Martin", Los Angeles Times, 1999-01-26. 
  8. Clarey, Christopher."TENNIS; Martin's Victory Completes a Tall Order", The New York Times, 2004-01-21. 
  9. http://www.stevegtennis.com/rankings/2001/itw021901.pdf
  10. Dillman, Lisa."Sampras Lets Higueras Go", Los Angeles Times, 2002-07-16. 
  11. Internet Archive Wayback Machine [online]. Web.archive.org, October 22, 2004, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Robbins, Liz."Whether on the Court or Off, the Unexpected Is Expected", The New York Times, 2006-08-24. 
  13. April 19, 2006 in Guillermo Coria. Guillermo Coria and New Coach Jose Higueras [online]. Pro Tennis Fan, April 19, 2006, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BEKERMAN, Eitan. Shahar Peer's multinational force – Haaretz Daily Newspaper | Israel News [online]. Israel: April 2, 2008, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Mens Circuit – Player Biography [online]. ITF Tennis, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Juniors – Player Biography [online]. ITF Tennis, December 31, 1996, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Juniors – Player Biography [online]. ITF Tennis, [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu