French Open

French Open
Oficiální web
Rok založení	1891
Místo konání	Paříž (16. obvod) Francie
Areál	Stade Roland Garros
Povrch	červená antuka / venku
Soutěže  mužů	128 D / 128 kvalif. D / 64 Č
Soutěže žen	128 D / 96 kvalif. D / 64 Č
Vítěz dvouhry	Rafael Nadal
Vítězka dvouhry	Maria Šarapovová
Poslední ročník	French Open 2012
Rozpočet turnaje	18 718 000 €
Období	květen a červen
Grand Slam
Australian Open • French Open   Wimbledon • US Open

Serena Williamsová vypadla na 111. ročníku poprvé v kariéře hned v úvodním kole grandslamové dvouhry

French Open, známý pod názvem Roland Garros (oficiálně francouzsky Les Internationaux de France de Roland Garros nebo Tournoi de Roland-Garros, také Mezinárodní mistrovství Francie v tenise), je druhý ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný na přelomu května a června. Pojmenování získal po francouzském válečném letci Rolandu Garrosovi, který roku 1913 jako první přeletěl Středozemní moře. Úvodní ročník se konal v roce 1891 pod názvem Championnat de France. Až do počátku otevřené éry tenisu v roce 1968 se v angličtině jmenoval French Championships. V sezóně 1968 byl turnaj poprvé otevřen profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu.

Od roku 1928 je dějištěm události osmihektarový tenisový areál Stade Roland Garros ležící na území 16. městského obvodu Paříže v sousedství Boulogneského lesíka. Představuje jediný ze čtyř nejvýznamnějších turnajů velké čtyřky hraný na otevřených antukových dvorcích. Největším z dvaceti kurtů je stadión Court Philippe Chatrier s kapacitou převyšující 15 tisíc diváků, jenž získal název po francouzském sportovním funkcionáři Philippu Chatrierovi. Druhý velký dvorec pro deset tisíc osob nese jméno Court Suzanne Lenglen po ženské tenisové legendě Suzanne Lenglenové

Grandslam je nejsledovanější francouzskou událostí ve světě. Pro pomalý antukový povrch, sedm kol a absenci tiebreaku v rozhodující sadě utkání, které muži hrají na tři vítězné sety, je French Open považován za fyzicky nejnáročnější tenisový turnaj světa.

Program zahrnuje soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů. Na počest čtyř francouzských tenistů první poloviny 20. století označovaných jako „čtyři mušketýři“ získává vítěz mužské dvouhry Pohár mušketýrů. Vítězka ženské dvouhry je oceněna Pohárem Suzanne Lenglenové. Od sezóny 2006 finanční odměny ženské dvouhry a čtyřhry vyrovnaly dotaci mužské poloviny.

Název

Oficiální název grandslamu ve francouzštině zní „Les internationaux de France de Roland-Garros“, ve zkrácené podobě pak „Tournoi de Roland-Garros“. Běžnými názvy jsou anglický „French Open“ a případně také jednoduchá mezinárodně používaná forma „Roland Garros“. Ve francouzštině je spojovník do jmen vkládán po úmrtí osoby, a proto korektní forma zápisu jména letce je „Roland-Garros“. Malá encyklopedie tenisu uvádí český název grandslamu ve formě „Mezinárodní mistrovství Francie“.

Historie

Championships éra

1891–1924: Uzavřený šampionát

Nadal vítězí ve finále dvouhry 2007 opět nad Federerem

Na první ročník grandslamu, který se uskutečnil v roce 1891, měli přístup pouze hráči registrovaní ve francouzských tenisových oddílech. Mezi ně patřil také Brit H. Briggs, jenž si odnesl debutovou výhru. Počátečnímu období dominoval Francouz Max Decugis s rekordními osmi amatérskými tituly. Název turnaje zněl Championnat de France. V angličtině se používal překlad „French Championships“. Premiérový ročník ženské části proběhl v roce 1897 a vítězkou se v prvních tří letech stala Francouzka Adine Massonová, která celkově získal pět titulů.

Uzavření soutěží výlučně pro tenisty francouzských klubů trvalo do roku 1924. V této počáteční fázi se dějištěm konání staly postupně čtyři lokality:

• Île de Puteaux v Puteaux – hrálo se na pískovém povrchu se štěrkovým podkladem
• Racing Club de France v pařížském Bois de Boulogne – hrálo se na antuce
• Société Athlétique de la Villa Primrose v Bordeaux – ročník 1909, hrálo se na antuce
• Tennis Club de Paris, v pařížské čtvrti Auteuil – hrálo se na antuce

Současně s tímto turnajem se v období 1912–1914 a v letech 1920, 1921 a 1923, konala na antukových dvorcích Stade Français v Saint-Cloud druhá tenisová soutěž World Hard Court Championships (WHCC; česky Mistrovství světa na tvrdých dvorcích). Roku 1922 proběhla její soutěž v Bruselu. Někdy je právě tento turnaj považován za skutečného předchůdce druhého grandslamu sezóny, protože byl od počátku otevřen i zahraničním tenistům. Dvakrát tuto událost vyhrála novozélandská světová jednička Tony Wilding (1913, 1914), a později také první hráč světa Američan Bill Tilden (1921). V roce 1924 již WHCC neproběhl v důsledku konání pařížských letních olympijských her.

1925–1945: Otevření světu a čtyři mušketýři

V roce 1925 byl Championnat de France poprvé otevřen i zahraničním amatérským tenistům. V letech 1925 a 1927 se uskutečnil na antukových dvorcích Stade Français v Saint-Cloud, kde se předtím odehrávalo Mistrovství světa na tvrdých dvorcích. Roku 1926 turnaj hostil Racing Club de France v Boulogneském lesíku, tedy místo, na níž se v předchozích letech konal uzavřený francouzský šampionát.

Dominika Cibulková bojuje na French Open 2009

Po francouzském vítězství „čtyř mušketýrů“ – René Lacosta, Jeana Borotry, Henri Cocheta a Jacquese Brugnona, nad družstvem Spojených států v Davis Cupu 1927 konaném ve Filadelfii, se Francouzi rozhodli rychle vybudovat nový sportovní areál, na kterém by obhajovali ve vyzývacím finále salátovou mísu. Tak vznikl záměr vzniku Tenisového areálu Rolanda Garrose, který byl otevřen již v roce 1928 ve čtvrti Autiel na jihu Paříže. Od tohoto data se v něm každoročně koná grandslam French Open, do roku 1968 hraný pod názvem French Championships. Pojmenování tenisový areál získal po francouzském letci Rolandu Garrosovi, který 23. září 1913 jako první přeletěl Středozemní moře a poté se účastnil v roli bojového pilota první světové války.

Antukový povrch na dvorcích je relativně pomalý, což vede k možnosti rozvinutí obranného stylu hry. Vítězové jsou obvykle vnímání jako nejlepší tenisté na antuce pro dané období. Turnaj se neuskutečnil v obdobích první (1915–1919) a druhé světové války (1940–1945). Ve vichystickém režimu byl v letech 1941–1945 hrán turnaj Tournoi de France, tenisové mistrovství uzavřené jen pro francouzské tenisty, jehož dvojnásobným šampiónem se stal Bernard Destremau a třikrát na něm triumfoval Yvon Petra. Francouzská tenisová federace jej však nezahrnuje do historie grandslamu.

Iveta Benešová podává na French Open 2009

Ve dvacátých letech ovládli mužské soutěže čtyři mušketýři, přesto se žádnému z nich nepovedlo titul obhájit. Francouzskou dominanci přerušil v roce 1933 Australan Jack Crawford. Do roku 2013 pak grandslam vyhráli pouze dva další domácí hráči, a to v roce 1946 Marcel Bernard, který v pětisetové finálové bitvě porazil československého tenistu Jaroslava Drobného, a podruhé roku 1983 Yannick Noah po výhře nad Švédem Matsem Wilanderem.

Ve třicátých letech byli hlavními postavami grandslamu Crawford, Němec Gottfried von Cramm a Brit Fred Perry. Roku 1938 zvítězil v boji o titul nad Čechoslovákem Roderichem Menzelem první Američan Don Budge, jenž danou sezónu také získal premiérový čistý grandslam v historii tenisu.

Mezi ženami se ve dvacátých letech prosadila Francouzka Suzanne Lenglenová se šesti tituly, následována čtyřmi výhrami Američanky Helen Willsové Moodyové a v letech 1935–1937 třemi trofejemi Němky Hilde Krahwinkel Sperlingové.

1946–1967: Dominance Australanů a Američanek

První dva ročníky pařížského grandslamu konané po druhé světové válce, v letech 1946 a  1947, se hrály až po londýnském Wimbledonu, jako třetí událost ze čtyř.

Trojnásobný vítěz dvouhry Gustavo Kuerten

V roce 1947 získal titul Maďar Jozsef Asboth a v 50. letech se mezi hlavní osobnosti zařadil československý tenista, jenž později získal egyptskou národnost Jaroslav Drobný. Po finálových nezdarech z let 1946, 1948 a 1950, vyhrál následující dva ročníky 1951 a 1952. V roce 1953 pak v semifinále nestačil na nastupujícího australského tenistu Kena Rosewalla, který se stal v osmnácti letech a sedmi měsících věku, do té chvíle nejmladším vítězem French Championships.

Ženskou část v poválečné etapě ovládly Američanky, když si v letech 1946–1960 připsaly vítězství Margaret Osborneová duPontová, Patricia Canningová Toddová, Doris Hartová, Shirley Fryová Irvinová, Maureen Connollyová Brinkerová a konečně v roce 1960 tuto zámořskou šňůru zakončila Darlene Hardová. V roce 1958 se Maďarka Zsuzsa Körmöczyová stala vůbec nejstarší šampiónkou pařížské události, když vyhrála ve věku třiceti tří let a devíti měsíců.

Od roku 1956 následovalo třináctileté období dominance australských hráčů, které po titulech Roye Emersona, Rosewalla a Freda Stolla v roce 1969 titulem završil Rod Laver, který v dané sezóně získal druhý čistý grandslam v mužském tenisu. Nesnadné soupeře Australanů v této éře představovali Ital Nicola Pietrangeli a Španěl Manuel Santana, oba se dvěma vítězstvími.

V šedesátých letech si mezi ženami po dvou titulech připsaly Australanka Margaret Courtová a Britka Ann Haydonová-Jonesová.

Open éra

V sezóně 1968 došlo k otevření turnaje pro profesionály a od tohoto roku název grandslamu zní French Open.

Protože otevření Australian Open proběhlo až v roce 1969, stal se French Open 1968 historicky prvním grandslamem, na němž mohli startovat profesionální hráči. Tento ročník vyhrál Australan Ken Rosewall, jenž v boji o titul zdolal krajana Roda Lavera. Ve finále ženské dvouhry triumfovala americká tenistka Nancy Richeyová, na jejíž raketě ve finále skončila Haydonová-Jonesová. V roce 1969 pak potřetí triumfovala Margaret Courtová, která v dané sezóně zkompletovala jako první tenistka otevřené éry čistý grandslam ve dvouhře. Celkově pařížskou dvouhru vyhrála pětkrát (z toho 3x v otevřené éře).

70. a 80. léta: Nástup Borga a opět Američanek

Šestinásobná šampiónka dvouhry Steffi Grafová

Od počátku sedmdesátých let, po ukončení australské nadvlády, se začali prosazovat evropští tenisté. Dva tituly v řadě si připsal československý hráč Jan Kodeš, následován Španělem Andrésem Gimenem, který se v roce 1972 stal ve věku třiceti čtyř let a deseti měsíců, vůbec nejstarším vítězem French Open v historii. Od roku 1974 nastala dominantní etapa Švéda Björna Borga, jehož šest trofejí nasbíraných do roku 1981 dokázali přerušit pouze Ital Adriano Panatta (1976), jenž ho porazil v prvním kole a Argentinec Guillermo Vilas (1977). Osmnáctiletý Börg se vítězstvím v roce 1974 stal nejmladším šampiónem turnaje, když překonal věkový rekord Rosewalla.

Tiebreak byl zaveden v roce 1973, ale nehraje se v rozhodující sadě zápasu.

Od sezóny 1972, kdy titul získala Billie Jean Kingová, nastoupila druhá perioda dominance amerických tenistek, která skončila až rokem 1986. Během této etapy vytvořila rekord v počtu sedmi titulů Chris Evertová, dvě výhry zaznamenala také Martina Navrátilová, která již v Paříži startovala s americkým občanstvím. Od roku 1987 se prosazovaly Evropanky, nejvíce pak Němka Steffi Grafová s šesti vítězstvími, která v roce 1988 navíc dosáhla na čistý grandslam.

Tři tituly v osmdesátých letech přidali Švéd Mats Wilander a Čech Ivan Lendl. V roce 1989 se stal vůbec nejmladším mužským vítězem dvouhry na jakémkoli Grand Slamu Američan Michael Chang, když ve věku sedmnácti let a tří měsíců dokázal nejdříve ve čtvrtém kole porazit světovou jedničku Lendla v pětisetové bitvě, v níž už prohrával 0–2 na sety. Ve finále opět v pěti dějstvích zdolal Švéda Stefana Edberga. Překonal tak věkový rekord Matse Wilandra, který Roland Garros 1982 vyhrál v sedmnácti letech a devíti měsících.

Od 90. let: Úspěch Evropanů – Nadal a Heninová

V devadesátých letech získali dva tituly za sebou Američan Jim Courier a Španěl Sergi Bruguera. Následovaly tři vítězství světové jedničky Gustavo Kuertena, prvního brazilského vítěze turnaje.

Finále mužské dvouhry 2006:
Rafael Nadal – Roger Federer 1–6, 6–1, 6–4, 7–6⁴

Od začátku nového milénia začala španělská éra, kdy po výhrách Alberta Costy a Juana Carlose Ferrera, přišlo do roku 2012 sedm titulů Rafaela Nadala, jehož dominanci od sezóny 2004 přerušil pouze v roce 2009 Švýcar Roger Federer, který tím doplnil sbírku titulů ze všech čtyř grandslamů. V roce 2012 pak Nadal sedmou výhrou překonal Borgův rekord a současně vyrovnal nejvyšší počet vítězných grandslamů ve dvouhře z jediného turnaje, když se zařadil po bok sedmi wimbledonských výher Američana Peta Samprase (později se k nim přidal i Roger Federer, který v to samém roce posedmé vyhrál Wimbledon).

Čistý grandslam v sezóně 1997 unikl Švýcarce Martině Hingisové, když vyhrála tři zbylé grandslamy, ale ve finále French Open 1997 odešla poražena od Chorvatky Ivy Majoliové a nikdy singlový titul na turnaji nezískala. V devadesátých letech dosáhla hattricku – tří výher v řadě Jugoslávka Monika Selešová. Při prvním z nich v roce 1990, kdy jí bylo šestnáct let a šest měsíců, se stala nejmladší vítězkou celé historie French Open.

V sezóně 2002 vyhrála dvouhru Mary Pierceová, první Francouzka od titulu Françoise Durrové z roku 1967. Do konce první dekády nového tisíciletí se nejvýraznější postavou ženské části Roland Garros stala belgická světová jednička Justine Heninová, která triumfovala celkem čtyřikrát, z toho třikrát v řadě. French Open 2011 pak vyhrála Číňanka Li Na a stala se historicky prvním tenistou z asijské země, jenž dokázal vyhrát dvouhru na jakémkoli grandslamu. Maria Šarapovová si připsala v roce 2012 první titul a jako desátá žena historie tenisu zkompletovala kariérní Grand Slam.

Rozšíření

V roce 2009 vydala Francouzská tenisová federace (FFT) prohlášení, ve kterém uvedla, že zázemí French Open je nedostatečné a zaostává za dalšími třemi Grand Slamy. Proto došlo k pověření francouzského architekta Marca Mimrama, mimo jiné autora pěšího mostu „Passerelle des Deux Rives“ přes Rýn ve Štrasburku, aby navrhl významné rozšíření a celkovou inovaci areálu Stade Roland Garros, včetně zlepšení osvětlení a možnosti uzavření dvorce Philippa Chartiera zatahovací střechou.

Sběračka míčků, 2012

V blízké rekreační oblasti Georges Hébert, ležící východně od Roland Garros v Porte d'Auteuil, měl podle plánů vyrůst čtvrtý velký stadión se zatahovací střechou a kapacitou 14 600 diváků. Spolu s ním by pak měly vzniknout další dva menší dvorce pro 1 500 a 750 návštěvníků.

Během roku 2010 se zvedl nesouhlas s navrhovaným rozšířením, a to také ze strany pařížské městské rady. V reakci na to FFT odhalil alternativní plán, který předpokládal přemístit konání druhého grandslamu do nové lokality s 55 tenisovými dvorci. K uvažovaným lokalitám patřily Marne-la-Vallée u Euro Disney, severní pařížské předměstí Gonesse a opuštěná vojenská základna poblíž Versailles. Rozloha Roland Garros je méně než poloviční v porovnání se všemi zbylými areály turnajů velké čtyřky, proto FFT pracoval pouze se dvěma scénáři: rozšíření stávajícího zázemí nebo změna dějiště konání.

V únoru 2011 bylo učiněno rozhodnutí, které uvádělo, že French Open bude pokračovat ve stávajícím areálu u Porte d'Auteuil a do roku 2016 projde významnou obnovou. Dvorec č. 1 (Court n°1) bude zbourán a nově postaveny dva antukové kurty. Centrální dvorec Philippa Chatriera získá zatahovací střechu a rozloha celého areálu se zvýší o 60 %.

Sběrači míčků

Na French Open 2010 působilo 250 sběračů míčků (francouzsky ramasseurs de balles). Jedná se o mladé francouzské chlapce a dívky, hrající tenis, mezi dvanáctým až šestnáctým rokem života, kteří jsou oblečeni do stejnokrojů. Jejich výběr probíhá na základě podané žádosti, kterých v roce 2010 přišlo okolo 2 500.

Vybraní adepti podstupují před grandslamem vícetýdenní přípravu.

Panoráma – Court Philippe Chatrier během zápasu na French Open 2010

Poháry pro vítěze a finanční odměny

Poháry pro vítěze

Jména vítězů soutěží dvouher jsou vyryta na poháry. Všechny jsou vyrobeny z čistého stříbra:

• vítězce ženské dvouhry náleží pohár „Coupe Suzanne Lenglen“, pojmenovaný po šestinásobné šampiónce Suzanne Lenglenové,
• vítězi mužské dvouhry náleží pohár „Coupe des Mousquetaires“ (pohár mušketýrů), pojmenovaný v roce 1927 po čtyřech mušketýrech francouzského tenisu,
• vítězům mužské čtyřhry náleží „Coupe Jacques Brugnon“, pojmenovaný po Jacquesi Brugnonovi,
• vítězkám ženské čtyřhry náleží pohár „Coupe Simone Mathieu“, pojmenovaný po dvojnásobné šampiónce Simone Mathieuové,
• vítězům smíšené čtyřhry náleží pohár „Coupe Marcel Bernard“, pojmenovaný po šampiónu Marcelu Bernardovi

Všichni vítězové obdrží nepatrně menší stříbrné repliky pohárů vyrobené firmou Maison Mellerio, sídlící na pařížské ulici Rue de la Paix.

Galerie

• 

  Coupe des Mousquetaires

• 

  Coupe Suzanne Lenglen

Finanční odměny

Celková dotace 111. ročníku turnaje v roce 2012 činila 18 718 000 eur. Vítězové mužské a ženské dvouhry obdrželi 1 250 000 eur. Částky v soutěžích čtyřher jsou uváděny na celý pár.

Soutěž / Fáze	Vítěz	Finále	SF	ČF	16 v kole	32 v kole	64 v kole	128 v kole	Q3	Q2	Q1
Dvouhra	€1 250 000	€625 000	€310 000	€155 000	€80 000	€47 000	€28 000	€18 000	€9 000	€4 500	€2 500
Čtyřhra	€340 000	€170 000	€85 000	€43 000	€23 000	€12 000	€8 000	–	–	–	–
Mix	€100 000	€50 000	€25 000	€13 000	€7 000	€3 500	–	–	–	–	–
Dvouhra vozíčkářů	€15 000	€7 500	€4 000	€2 500	–	–	–	–	–	–	–
Čtyřhra vozíčkářů	€5 000	€2 500	€1 500	–	–	–	–	–	–	–	–

Body do žebříčku ATP a WTA

Hodnota bodů konkrétního tenisty do žebříčku ATP nebo WTA vychází z dosažené fáze turnaje, Stav pro rok 2012:

↓ Fáze / Soutěž →	Mužská dvouhra	Mužská čtyřhra	Ženská dvouhra	Ženská čtyřhra
Vítěz	2000
Finále	1200		1400
Semifinále	720		900
Čtvrtfinále	360		500
16 hráčů v kole	180		280
32 hráčů v kole	90		160
64 hráčů v kole	45	0	100	5
128 hráčů v kole	10	–	5	–
Kvalifikanti	25		60
3. kolo kvalifikace	16		50
2. kolo kvalifikace	8		40
1. kolo kvalifikace	0		2

Vítězové 2012

Galerie

• 

  Rafael Nadal
  mužská dvouhra

• 

  Maria Šarapovová
  ženská dvouhra

• 

  Daniel Nestor
  mužská čtyřhra

• 

  Nenad Zimonjić
  mužská čtyřhra

• 

  Sara Erraniová
  ženská čtyřhra

• 

  Roberta Vinciová
  ženská čtyřhra

• 

  Sania Mirzaová
  smíšená čtyřhra

• 

  Mahesh Bhupathi
  smíšená čtyřhra

Finále soutěží

Vítězové a finalisté French Open 2012

Soutěž	Vítězové	Finalisté	Výsledek
mužská dvouhra	Rafael Nadal	Novak Djoković	6–4, 6–3, 2–6, 7–5
ženská dvouhra	Maria Šarapovová	Sara Erraniová	6–3, 6-2
mužská čtyřhra	Daniel Nestor Max Mirnyj	Bob Bryan Mike Bryan	6-4, 6–4
ženská čtyřhra	Sara Erraniová Roberta Vinciová	Maria Kirilenková Naděžda Petrovová	4–6, 6–4, 6–2
smíšená čtyřhra	Sania Mirzaová Mahesh Bhupathi	Klaudia Jansová-Ignaciková Santiago González	7–63, 6–1

Panoráma – Court Suzanne Lenglen během zápasu 3. kola na French Open 2010

Přehled rekordů

Přehled rekordů podle titulů na French Open

Rekord	Éra	Tenista	Počet	Roky
Muži od roku 1891
Nejvíce titulů ve dvouhře	do 1925	Max Decugis	8	1903, 1904, 1907, 1908, 1909, 1912, 1913, 1914
	1925–67	Henri Cochet	4	1926, 1928, 1930, 1932 titul na WHCC: 1922
	od 1968	Rafael Nadal	7	2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011, 2012
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě	do 1925	Paul Aymé	4	1897, 1898, 1899, 1900
	1925–68	Frank Parker Jaroslav Drobný Tony Trabert Nicola Pietrangeli	2	1948, 1949 1951, 1952 1954, 1955 1959, 1960
	od 1968	Björn Borg Rafael Nadal	4	1978, 1979, 1980, 1981 2005, 2006, 2007, 2008
Nejvíce titulů ve čtyřhře	do 1925	Max Decugis	14	1902, 1903, 1904, 1905, 1906, 1907, 1908, 1909, 1910, 1911, 1912, 1913, 1914, 1920
	1925–67	Roy Emerson	6	1960, 1962, 1961, 1963, 1964, 1965
	od 1968	Max Mirnyj Daniel Nestor	4	2005, 2006, 2011, 2012 2007, 2010, 2011, 2012
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě	do 1925	Max Decugis	13	1902, 1903, 1904, 1905, 1906, 1907, 1908, 1909, 1910, 1911, 1912, 1913, 1914
	1925–67	Roy Emerson	6	1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965
	od 1968	Daniel Nestor	3	2010, 2011, 2012
Nejvíce titulů v mixu mezi muži	do 1925	Max Decugis	7	1904, 1905, 1906, 1908, 1909, 1914, 1920
	od 1968	Jean-Claude Barclay	3	1968, 1971, 1973
Nejvíce titulů celkově mezi muži (dvouhra, čtyřhra, mix)	do 1925	Max Decugis	29	1902–1920 (8 dvouhra, 14 čtyřhra, 7 mix)
	1925-1967	Roy Emerson	8	1960–1967 (2 dvouhra, 6 čtyřhra)
	od 1968	Rafael Nadal	7	2005–2012 (7 dvouhra)
Ženy od roku 1897
Nejvíce titulů ve dvouhře	do 1967	Suzanne Lenglenová	6	1920, 1921, 1922, 1923, 1925, 1926 tituly na WHCC: 1914, 1921, 1922, 1923
	od 1968	Chris Evertová	7	1974, 1975, 1979, 1980, 1983, 1985, 1986
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě	do 1967	Jeanne Mattheyová Suzanne Lenglenová	4	1909, 1910, 1911, 1912 1920, 1921, 1922, 1923
	od 1968	/ Monika Selešová Justine Heninová	3	1990, 1991, 1992 2005, 2006, 2007
Nejvíce titulů ve čtyřhře	do 1967	Simone Mathieuová	6	1933, 1934, 1936, 1937, 1938, 1939
	od 1968	/ Martina Navrátilová	7	1975, 1982, 1984, 1985, 1987, 1988, 1986
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě	do 1967	Simone Mathieu Doris Hart Shirley Fryová	4	1936, 1937, 1938, 1939 1950, 1951, 1952, 1953 1950, 1951, 1952, 1953
	od 1968	Martina Navrátilová Gigi Fernándezová	5	1984, 1985, 1987, 1988, 1986 1991, 1992, 1993, 1994, 1995
Nejvíce titulů v mixu mezi ženami	do 1967	Suzanne Lenglenová	7	1914, 1920, 1921, 1922, 1923, 1925, 1926
	od 1968	Françoise Durrová Katarina Srebotniková	3	1968, 1971, 1973 1999, 2006, 2010
Nejvíce titulů celkově mezi ženami (dvouhra, čtyřhra, mix)	do 1967	Suzanne Lenglenová	15	1919–1926 (6 dvouhra, 2 čtyřhra, 7 mix)
	od 1968	/ Martina Navrátilová	11	1974–88 (2 dvouhra, 7 čtyřhra, 2 mix)

Vítězný Rafael Nadal s Pohárem mušketýrů, 2006

Další rekordy na French Open

Rekord	Soutěž	Tenista	Popis rekordu
Nejmladší vítězové	muži	Michael Chang	17 let a 3 měsíce
	ženy	Monika Selešová	16 let a 6 měsíců
Nejstarší vítězové	muži	Andrés Gimeno	34 let a 10 měsíců
	ženy	Chris Evertová	31 let a 6 měsíců
Nenasazení vítězové	muži	Marcel Bernard Mats Wilander Gustavo Kuerten Gastón Gaudio	1946 1982 1997 2004
	ženy	M. Scrivenová	1933
Nejdelší zápas	muži	Fabrice Santoro Arnaud Clément	6.34 hod (1. kolo, 2004) 6:4, 6:3, 6:7, 3:6, 16:14
	ženy	V. Buissonová N. van Lottumová	4.07 hod (1. kolo, 1995) 6:7, 7:5, 6:2
Nejvíce proher ve finále	muži	Roger Federer	2006, 2007, 2008, 2011
	ženy	S. Mathieuová	1929, 1932, 1933, 1935, 1936, 1937

Nejvíce titulů v otevřené éře

Tenista	Stát	Počet	Rok
Mužskád dvouhra
Rafael Nadal	Španělsko	7	2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011, 2012
Björn Borg	Švédsko	6	1974, 1975, 1978, 1979, 1980, 1981
Mats Wilander	Švédsko	3	1982, 1985, 1988
Ivan Lendl	Československo	3	1984, 1986, 1987
Gustavo Kuerten	Brazílie	3	1997, 2000, 2001
Ženská dvouhra
Chris Evertová	USA	7	1974, 1975, 1979, 1980, 1983, 1985, 1986
Steffi Grafová	Německo	6	1987, 1988, 1993, 1995, 1996, 1999
Justine Heninová	Belgie	4	2003, 2005, 2006, 2007
Margaret Courtová	Austrálie	3	1969, 1970, 1973
Monika Selešová	Jugoslávie	3	1990, 1991, 1992
Arantxa Sánchezová Vicariová	Španělsko	3	1989, 1994, 1998

Československá a česká stopa

Karel Nováček v 1. kole French Open 1994

Pět finále dvouhry si zahrál Jaroslav Drobný. V letech 1946, 1948 a 1950 odešel z boje o titul poražen, poté již jako egyptský občan získal dva tituly. Jan Kodeš se stal od roku 1925 pátým tenistou turnaje, který dosáhl na dvě výhry v řadě, když triumfoval v letech 1970 a 1971. Tři tituly v 80. letech přidal Ivan Lendl, jenž další dvě finále prohrál. Posledním českým singlovým finalistou je Petr Korda, který v roce 1992 podlehl Courierovi. Roku 1990 prohrál s Ivaniševićem také finále debla.

V letech 1957 a 1963 se do semifinále dvouhry probojovala Věra Pužejová-Suková, která roku 1957 zvítězila s Jiřím Javorským ve smíšené čtyřhře. V roce 1975 odešla z boje o titul poražena Martina Navrátilová. Následující sezónu neuspěla také Renáta Tomanová. Premiérový a zároveň jediný československý ženský titul získala roku 1981 Hana Mandlíková.

Finále mužské čtyřhry si třikrát zahrál Lukáš Dlouhý, z toho jednou v roce 2009 s Leandrem Paesem vyhrál. V letech 1996 a 1997 triumfoval Daniel Vacek spolu s Rusem Kafelnikovem a v roce 2001 odešli z boje o titul poraženi Petr Pála a Pavel Vízner. Roku 1986 si titul připsal také Tomáš Šmíd, když vytvořil pár s Australanem Johnem Fitzgeraldem. První deblovou výhru pro Československo z Roland Garros zajistil v roce 1948 Jaroslav Drobný, který hrál se Švédem Lennartem Bergelinem.

V ženské čtyřhře zvítězila v roce 1975 Martina Navrátilová, když nastoupila s Chris Evertovou. V roce 1977 získala titul Regina Maršíková spolu s Teeguardenovou. V sezóně 1990 pak triumfovaly Jana Novotná a Helena Suková. Novotná si výhru zopakovala další rok s Gigi Fernándezovou a také roku 1998 s Martinou Hingisovou. V sezóně 2011 zvedly vítězný pohár nad hlavu Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká.

Roku 1974 ovládla soutěž smíšené čtyřhry Martina Navrátilová, když nastoupila s Ivanem Molinou. V sezóně 1978 vyhráli mix Tomanová s Pavlem Složilem a roku 1980 pak v boji o titul Tomanová se Stanislavem Birnerem neuspěli. V sezóně 1991 vyhráli smíšenou čtyřhru také sourozenci Helena a Cyril Sukovi.

Přehled finále

Petra Kvitová na French Open 2011

Rok	Vítěz	Finalista	Výsledek
Dvouhra mužů
1938	Don Budge	Roderich Menzel	6–3 6–2 6–4
1946	Marcel Bernard	Jaroslav Drobný	3–6 2–6 6–1 6–4 6–3
1948	Frank Parker	Jaroslav Drobný	6–4 7–5 5–7 8–6
1950	Budge Patty	Jaroslav Drobný	6–1 6–2 3–6 5–7 7–5
1970	Jan Kodeš	Zeljko Franulovic	6–2 6–4 6–0
1971	Jan Kodeš	Ilie Năstase	8–6 6–2 2–6 7–5
1981	Björn Borg	Ivan Lendl	6–1 4–6 6–2 3–6 6–1
1984	Ivan Lendl	John McEnroe	3–6 2–6 6–4 7–5 7–5
1985	Mats Wilander	Ivan Lendl	3–6 6–4 6–2 6–2
1986	Ivan Lendl	Mikael Pernfors	6–3 6–2 6–4
1987	Ivan Lendl	Mats Wilander	7–5 6–2 3–6 7–63
1992	Jim Courier	Petr Korda	7–5 6–2 6–1
Dvouhra žen
1975	Chris Evertová	Martina Navrátilová	2–6, 6–2, 6–1
1976	Sue Barkerová	Renáta Tomanová	6–2, 0–6, 6–2
1981	Hana Mandlíková	Sylvia Hanikaová	6–2, 6–4
Čtyřhra mužů
2009	Lukáš Dlouhý Leander Paes	Wesley Moodie Dick Norman	3–6, 6–3, 6–2
Čtyřhra žen
2011	Lucie Hradecká Andrea Hlaváčková	Jelena Vesninová Sania Mirzaová	6–4, 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku French Open na anglické Wikipedii.

Literatura

• Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha 1985

Externí odkazy

• (anglicky) (francouzsky) (čínsky) French Open – oficiální stránky
• Historie French Open na IDNES.cz
• Roland Garros, nekončící příběh na protenis.cz