Spojovník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Spojovník

Interpunkční znaménka

apostrof     '
čárka   ,
dvojtečka   :
otazník   ?
pomlčka        
spojovník   -  
středník   ;
tečka   .
uvozovky   „ “       » «
vykřičník   !
výpustka     ...
závorky   ( )   [ ]   { }   ⟨ ⟩

Spojovník neboli tiret či divis,[1] (-) (anglicky hyphen, německy Viertelgeviertstrich, Bindestrich aj., rusky дефис, dříve дивизъ nebo чёрточка) je interpunkční znaménko, které slouží ke spojení dvou slov v jeden celek, ke spojení neslovního výrazu se slovem a k naznačení, že slovo pokračuje na jiném místě. Spojovník je součástí slova, proto se neodděluje mezerou. Podobná znaménka, s nimiž by se však spojovník neměl zaměňovat, jsou pomlčka a minus.

Užití spojovníku[editovat | editovat zdroj]

  • spojuje některá víceslovná osobní a místní jména: Rimskij-Korsakov, Anna-Marie, habsbursko-lotrinská dynastie, Frýdek-Místek, užívá se pro označení městských částí a okresů, tvořených dvěma jednoslovnými výrazy: Praha-Vinohrady, Brno-venkov, u víceslovných označení se spíše užívá pomlčka: Praha 10 – Zahradní Město,[2]
  • spojuje dvě jména v souřadných dvojicích: malíř-lakýrník, je třeba odlišovat dvojice, kde druhá část je specifikací první, pak se spojovník nepíše: matematik statistik,
  • spojuje několikanásobná přídavná jména a přídavná jména ve vztahu vzájemnosti: hospodářsko-politická situace, labsko-oderská plavba, česko-německý slovník, neužívá se ve složeninách, kde je jedno přídavné jméno závislé na druhém: vysokoškolský, občanskoprávní, v těchto případech je proto třeba důsledně rozlišovat spojení těsná od spojení spojovníkem: žluto-zelený (žlutý i zelený), žlutozelený (ze smíchané barvy), kulturně-politický (kulturní a politický), kulturněpolitický (týkající se kulturní politiky),
  • spojení neslovního výrazu se slovem, k němuž se vztahuje: C-vitamín, alfa-záření, 3-methylpentan, užívá se výhradně v případech, kdy neslovní výraz stojí před slovem: vitamín C, záření alfa,
  • některá přejatá slova: ping-pong, moucha tse-tse,
  • naznačení, že slovo má pokračování na jiném místě nebo že část slova chybí: dvou- a třílůžkové pokoje, doplňte -i, -í / -y, -ý,
  • spojka nebo částice -li, napojená na předchozí slovo: bude-li, pokud ovšem celý výraz vytváří opět spojku, spojovník se nepíše: zdali, pakli, jestli, neboli; pravopis nebo-li už je dnes považován za zastaralý,
  • naznačení skandované výslovnosti: ne-va-dí, ne-va-dí!,
  • rozdělení slova na konci řádku, v tomto případě se označuje jako rozdělovací čárka: pře-|stavět, ba-|bička, rozdělení slova musí vždy procházet na hranici slabiky; funkčně je spojovník od rozdělovací čárky odlišen, proto pokud spojovník vyjde na konec řádku, uvádí se i na začátku následujícího: bude-|-li.

Spojovník a pomlčka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Pomlčka.

Spojovník je třeba – pokud to dané písmo umožňuje – důsledně odlišovat od pomlčky, protože jejich funkční význam je dosti odlišný: zjednodušeně lze říci, že pomlčka patří mezi slova, spojovník mezi části slov.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=164
  2. Internetová jazyková příručka, heslo Spojovník, bod 1c)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]