Daniel Vacek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Daniel Vacek
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo (1990–1992)
ČeskoČesko Česko (1993–2003)
Datum narození1. dubna 1971 (53 let)[1]
Místo narozeníPraha, Československo[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost81 kg[1]
Profesionál od1990[1]
Ukončení kariéry2003
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek4 803 388 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů176–225
Tituly0 ATP, 3 challengery
Nejvyšší umístění26. místo (29. ledna 1996)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (1994)
French Open3. kolo (1994, 1998)
Wimbledon4. kolo (1994)
US Open4. kolo (1995, 1997)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (1996)
Čtyřhra
Poměr zápasů335–258
Tituly25 ATP, 2 challengery
Nejvyšší umístění3. místo (8. září 1997)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (1999)
French Openvítěz (1996, 1997)
Wimbledon3. kolo (1998)
US Openvítěz (1997)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryčtvrtfinále (1996)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (1996)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240315a15. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Vacek (* 1. dubna 1971 Praha) je český tenisový trenér a bývalý profesionální tenista, který před rokem 1993 reprezentoval Československo. Na profesionálních okruzích se pohyboval mezi lety 1990–2003. V rámci grandslamu vyhrál s Jevgenijem Kafelnikovem čtyřhry na French Open 1996 a 1997 i US Open 1997. Stal se tak prvním českým hráčem s třemi grandslamy z mužské čtyřhry. Na okruhu ATP Tour získal dvacet pět deblových titulů. Z pěti singlových finále odešel poražen. Na challengerech ATP získal tři tituly ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 1996 na 26. místě a ve čtyřhře pak v září 1997 na 3. místě.[1]

Ve dvouhře si zahrál čtvrtfinále Paris Masters 1995, Canada Masters 1998 a Cincinnati Masters 1998, kde porazil světovou jedničku Marcela Ríose. Po ukončení aktivní kariéry se začal věnovat trenérství. V roce 2019 se stal koučem Tomáše Macháče.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1971 v Praze do rodiny Václava a Radmily Vackových. Tenis začal hrát v jedenácti letech a stal se odchovancem Sparty Praha. Praktikoval silový tenis a „hlavní zbraní“ bylo tvrdé podání. Před vstupem do profesionálního tenisu zvažoval studium všeobecného lékařství.[3][4][5]

V roce 2003 ukončil kariéru kvůli chronickým bolestem zad. Již v lednu téhož roku koupil na Vackovu osobu 75 % akcií fotbalového klubu FC Baník Ostrava sportovní podnikatel Tomáš Petera, který se v Ostravě již nemohl oficiálně angažovat kvůli působení ve Slovanu Liberec. Stal se tak vykonavatelem jeho pravomocí. V úvodním ročníku působení v klubu, v sezóně 2003/2004, vyhrál Baník Ostrava poprvé nejvyšší českou ligu a navázal na tři trofeje z československé éry. Majoritním vlastníkem Vacek zůstal do léta 2009, kdy od něj Petera získal akcie jako nový většinový vlastník.[6][7]

Poprvé se oženil s Nizozemkou René Vacek, s níž byl ve vztahu dvacet dva let. Do manželství se narodili syn Daniel Willem a tři dcery. Sedm roků rodina žila v Nizozemsku a poté pět let ve Spojených státech amerických. Ve floridském Bradentonu se věnoval trenérství. Po rozvodu – a dvanáctiletém pobytu mimo rodný stát –, se v roce 2018 vrátil do Česka. V trenérské kariéře pokračoval ve Spartě Praha. V roce 2019 se do nového partnerského vztahu narodil syn, a podruhé se oženil s Klárou Vítkovou.[4][5][3] Jeho neteř, bývalá světová sedmička Nicole Vaidišová, hrála rovněž profesionálně tenis. Dvakrát se provdala za Radka Štěpánka. Matkou Vaidišové je Vackova sestra Riana Vacková, jež se věnovala cvičitelství aerobiku.[8]

Dotační kauza[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dotační kauza Českého tenisového svazu.

V únoru 2024 byl obviněn z dotačního podvodu ve spolupachatelství v rámci kauzy Českého tenisového svazu s nakládáním státních dotací. Obviněno bylo celkem pět fyzických a pět právnických osob včetně prezidenta svazu Iva Kaderky a bývalého deblového spoluhráče Vojtěcha Flégla.[9] Mezi obviněné se zařadila i společnost Sofos vlastněná manželkou Klárou Vackovou, za níž fakticky vystupoval. V letech 2021 a 2022 firma podle policie vystavila třicet šest fiktivních faktur za „organizaci a zajištění“ turnajů ve výši téměř 4,8 milionu korun, které směřovaly „na jiný než určený účel“.[10]

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

Davis Cup[editovat | editovat zdroj]

V českém daviscupovém týmu debutoval v roce 1995 neapolským úvodním kolem Světové skupiny proti Itálii, v němž porazil Gaudenziho a prohrál s Furlanem. Italové postoupili po výhře 4–1 na zápasy. Ve Světové skupině 1996 odehrál všech devět utkání, v prvním kole proti Maďarsku, čtvrtfinále proti Spojeným státům i semifinále. V prvním světovém semifinále družstva od roku 1986 podlehlo Česko favorizovanému Švédsku. Vacek v něm nestačil na Edberga ani Enquista, proti kterému v páté sadě prohospodařil výhodu brejku.[4][11] Jediný bod zajistil s Kordou ve čtyřhře. V soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[12]

Na březnové kvalifikační kolo 2022 s Argentinou se vrátil do českého týmu jako trenér, když vedl dvojku Macháče.[11][13]

Letní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Česko reprezentoval na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě. Do dvouhry nastoupil jako turnajová šestnáctka. Po výhře nad Prinosilem podlehl ve druhém kole Olchovskému. Ve čtyřhře vytvořil pátý nasazený pár s Jiřím Novákem. Ve čtvrtfinále však nestačili na pozdější britské stříbrné medailisty Broada s Henmanem.[14]

Světový pohár družstev[editovat | editovat zdroj]

Jako člen českého výběru v roce 1993 zasáhl do Světového poháru družstev v Düsseldorfu. Ve skupinové fázi podlehl Švédu Magnusi Larssonovi a porazil Francouze Henriho Leconta. V páru s Cyrilem Sukem vyhráli nad Francouzi i čtyřhru.[2] Ve čtyřčlenné skupině obsadilo Česko třetí místo, když zdolalo Francii 3–0 a podlehlo Švédsku i Německu 1–2.[15]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Raná fáze s prvními deblovými tituly ATP[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu Grand Prix debutoval třetím ročníkem srpnového Čedok Open 1989, kde vytvořil druhý nasazený pár s Václavem Roubíčkem. Po výhře nad Střelbou s Víznerem vypadli ve čtvrtfinále s československo-sovětskou dvojicí Sláva Doseděl a Ģirts Dzelde. Semifinále i finále si poprvé zahrál při premiéře umagského Yugoslav Open 1990, v roce založení okruhu ATP Tour. S Vojtěchem Fléglem si odvezli deblovou trofej, když v závěrečném utkání porazili sovětský pár Andrej Čerkasov a Andrej Olchovskij z třetí stovky deblového žebříčku. Druhou trofej vybojovali na srpnovém Czechoslovak Open 1990 na Štvanici po finálové výhře nad Rumuny Georgem Cosacem a Florinem Segărceanuem, kteří také figurovali ve třetí stovce světové klasifikace. O dva týdny později ovládli antukový San Marino Open. V závěrečném duelu zdolali Španěly Burilla s Górrizem.[2][16]

Do dvouhry okruhu ATP Tour poprvé zasáhl na lednovém Wellington Classic 1991, kde jej na úvod vyřadil Němec Markus Zoecke. O týden později debutoval na grandslamu, když prošel tříkolovou kvalifikací Australian Open 1991. Na úvod melbournské dvouhry však nenašel recept na pozdějšího čtvrtfinalistu Jaimeho Yzagu z Peru. Po boku Flégla odehrál i melbournskou čtyřhru. Časnou porážku jim přivodili Němci Patrik Kühnen a Boris Becker, na něž uhráli jen tři gamy. První zápas grandslamové dvouhry vyhrál na Australian Open 1993 poté, co vyšel vítězně z pětisetové bitvy s Němcem Markusem Naewiem. Ve druhém kole jej vyřadil Američan MaliVai Washington.[2][16]

Účast v sérii Masters[editovat | editovat zdroj]

V kvalifikaci Mastersu poprvé startoval na listopadovém Paris Open 1992. Do dvouhry jej ale nepustil Švéd Nicklas Kulti. Hlavní soutěže této kategorie si premiérově zahrál v sezóně 1994, kdy zasáhl do sedmi dílů mistrovské série. Na prvním z nich, Miami Masters jej vyřadil Švéd Lars-Anders Wahlgren z třetí světové stovky. V Monte-Carlu nestačil na dvacátého osmého hráče žebříčku Javiera Sáncheze. Úvodní kola přešel pouze na Rome Masters a Stockholm Open 1994, na nichž přehrál Karstena Braasche a Carlose Costu. Singlovým maximem na Mastersech se stala tři čtvrtfinále. Na Paris Open 1995 zdolal Patricka McEnroea, Gaudenziho a po skreči i Guyho Forgeta. Nestačil až na jihoafrickou světovou jedenáctku Waynea Ferreiru. V severoamerické letní sezóně na betonech 1998 postoupil mezi poslední osmičku Canada Masters přes Vincenta Spadeu. V ní ale nenašel recept na světovou dvanáctku Tima Henmana. Navazující Cincinnati Masters znamenal jedinou výhru nad úřadující světovou jedničkou, když ve druhém kole přehrál Chilana Marcela Ríose.[17] Nezastavil jej ani dvacátý v pořadí Jan Siemerink. Ve čtvrtfinále však podlehl deblovému spoluhráči Jevgeniji Kafelnikovi, jemuž patřila desátá příčka.[2][16]

S Cyrilem Sukem ovládl čtyřhru Rome Masters 1995. Ve finále zdolali čvrté nasazené Švédy Jana Apella s Jonasem Björkmanem. Vybojoval tak jediný deblový triumf v sérii Masters. Ze souboje o titul pak odešli poraženi na říjnovém Eurocard Open 1995 v Essenu, přestože v semifinále porazili první světový pár Australanů Woodbridge a Woodforde. Souboj o titul však nezvládli s druhou světovou dvojicí Nizozemců Eltingh a Haarhuis. Po boku Kafelnikova skončil jako poražený finalista na dvou Mastersech, Monte-Carlo Masters 1994 a Paris Masters 1996.[2][16]

Trojnásobný vítěz deblového grandslamu a finalista dvouhry ATP[editovat | editovat zdroj]

Spolu s Jevgenijem Kafelnikovem ovládl tři deblové grandslamy. Poprvé triumfovali na French Open 1996 po finálové výhře nad Forgetem a Jakobem Hlaskem. Kafelnikov získal i pařížský singlový titul a k roku 2024 zůstával posledním vítězem obou mužských soutěží na jediném grandslamu. Na Roland Garros 1997 trofej obhájili jako první pár v otevřené éře francouzského turnaje, když se tento výkon před nimi naposledy podařil Seixasovi s Trabertem v letech 1954 a 1955.[18][19] V souboji o titul porazili Australany Todda Woodbridge s Markem Woodfordem, kteří vyhráli předchozí tři majory, čímž je připravili o nekalendářní grandslam. Ve finále US Open 1997 zvládli duel proti Švédům Jonasi Björkmanovi a Nicklasi Kultimu.[4][2][16] Jako první český muž tak vybojoval tři deblové grandslamy, čímž překonal dva triumfy Tomáše Šmída.[20]

Singlovým grandslamovým maximem se stala tři osmifinále. Poprvé do čtvrtého kola postoupil ve Wimbledonu 1994 po výhře nad šestnáctým hráčem žebříčku Kafelnikovem. V něm však nenašel recept na světovou jedničku a pozdějšího šampiona Petea Samprase.[21] Také na US Open 1995 a 1997 pronikl do čtvrté fáze. V prvním případě jej vyřadil Američan Patrick McEnroe z páté desítky žebříčku, a ve druhém britská světová dvacítka Greg Rusedski. Již ve druhém kole US Open 1995 zdolal světovou jedenáctku Sergiho Brugueru a ve třetí fázi US Open 1997 Marka Philippoussise, jemuž patřila devatenáctá příčka.[2][16]

Z pěti finále dvouhry na túře ATP odešel vždy poražen. Nejdříve na únorovém Copenhagen Open 1994, kde si poradil s Francouzem Gilbertem, Jarrydem, Olchovským a v semifinále s Fleurianem. V souboji o titul jej zastavil čtyřicátý pátý muž žebříčku, dvacetiletý Kafelnikov.[22] Další dva finálové souboje ztratil až v závěru rozhodujících sad. Ve čtvrtfinále marseillského Open 13 1995 oplatil porážku světové desítce Kafelnikovovi a poté vyřadil šedesátého muže žebříčku Lionela Rouxe z Francie. V závěrečném duelu turnaje jej zdolala favorizovaná světová trojka Boris Becker, která třetí sadu získala poměrem 7–5.[23] Finále proti Němci Carlu-Uwemu Steebovi na moskevském Kremlin Cupu 1995 prohrál až v tiebreaku třetího setu.[24] Již závěr moskevského semifinále měl stejný scénář – z pohledu Vacka ale v opačném gardu –, když získal rozhodující zkrácenou hru se světovou šestkou Kafelnikovem.[25] Rovněž ve finálovém zápase Rotterdam Open 1997 proti světové sedmičce Richardu Krajickovi nezvládl obě zkrácené hry. Už v předcházejícím semifinále porazil pátého hráče žebříčku Gorana Ivaniševiće.[26]

Ukončení kariéry ze zdravotních důvodů[editovat | editovat zdroj]

Do poslední dvouhry nastoupil na lednovém Australian Open 2002, kde jej vyřadil 20letý Argentinec David Nalbandian z konce světové padesátky.[27] Následovaly již pouze kvalifikace, se závěrečnou účastí na srpnovém Indianapolis Championships 2002, kde odstoupil před kvalifikačním kolem s Prinosilem.[2] Profesionální kariéru ukončil v sezóně 2003, v níž odehrál jen úvodní kola čtyřher na French Open s Pákistáncem Ajsámem Kúreším a ve Wimbledonu po boku Američana Jima Thomase. Příčinou odchodu z okruhu byly dlouhodobé bolesti zad a nelepšící se stav po výhřezu meziobratlových plotének. Kvůli tomu fakticky vynechal již sezónu 2001.[4][5]

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po dvanáctiletém pobytu mimo Česko se v roce 2018 vrátil do Sparty Praha ve Stromovce, kde se stal trenérem Národního tenisového centra a Střediska vrcholového tenisu. V roce 2019 začal trenovat Tomáše Macháče.[4][5][28]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 3 (3–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1996 French Open antuka Rusko Jevgenij Kafelnikov Švýcarsko Jakob Hlasek
Francie Guy Forget		 6–2, 6–3
Vítěz 1997 French Open (2) antuka Rusko Jevgenij Kafelnikov Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde		 7–6(7–1), 4–6, 6–3
Vítěz 1997 US Open tvrdý Rusko Jevgenij Kafelnikov Švédsko Jonas Björkman
Švédsko Nicklas Kulti		 7–6(10–8), 6–3

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (3–0 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Masters Series (1–3 Č)
ATP Championship Series (5–2 Č)
ATP World Series (0–5 D; 16–10 Č)
Finále podle povrchu
tvrdý (0–1 D; 10–2 Č)
antuka (10–4 Č)
tráva (0–1 Č)
koberec (0–4 D; 5–8 Č)
Finále podle prostředí
venku (13–7 Č)
hala (0–5 D; 8–8 Č)

Dvouhra: 5 (0–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. březen 1994 Kodaň, Dánsko koberec (h) Rusko Jevgenij Kafelnikov 3–6, 5–7
Finalista 2. únor 1995 Marseille, Francie koberec (h) Německo Boris Becker 7–6(7–2), 4–6, 5–7
Finalista 3. listopad 1995 Moskva, Rusko koberec (h) Německo Carl-Uwe Steeb 6–7(5–7), 6–3, 6–7(6–8)
Finalista 4. březen 1997 Rotterdam, Nizozemsko koberec (h) Nizozemsko Richard Krajicek 6–7(4–7), 6–7(5–7)
Finalista 5. říjen 1999 Toulouse, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Escudé 5–7, 1–6

Čtyřhra: 40 (25–15)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. květen 1990 Umag, Jugoslávie antuka Československo Vojtěch Flégl Sovětský svaz Andrej Čerkasov
Sovětský svaz Andrej Olchovskij 		6–4, 6–4
Vítěz 2. srpen 1990 Praha, Československo antuka Československo Vojtěch Flégl Rumunsko George Cosac
Rumunsko Florin Segărceanu 		5–7, 6–4, 6–3
Vítěz 3. srpen 1990 San Marino antuka Československo Vojtěch Flégl Španělsko Jordi Burillo
Španělsko Marcos Aurelio Górriz 		6–1, 4–6, 7–6
Finalista 1. srpen 1991 Praha, Československo antuka Belgie Libor Pimek Československo Vojtěch Flégl
Československo Cyril Suk 		4–6, 2–6
Finalista 2. říjen 1991 Berlín, Německo koberec (h) Nizozemsko Jan Siemerink Československo Petr Korda
Československo Karel Nováček 		6–3, 5–7, 5–7
Finalista 3. leden 1992 Wellington, Nový Zéland tvrdý Nizozemsko Michiel Schapers USA Jared Palmer
USA Jonathan Stark 		3–6, 3–6
Finalista 4. březen 1993 Kodaň, Dánsko koberec (h) Česko Martin Damm Jihoafrická republika David Adams
Rusko Andrej Olchovskij 		3–6, 6–3, 3–6
Vítěz 4. srpen 1993 New Haven, Spojené státy tvrdý Česko Cyril Suk USA Steve DeVries
Austrálie David Macpherson 		7–5, 6–4
Vítěz 5. únor 1994 Marseille, Francie koberec (h) Nizozemsko Jan Siemerink Česko Martin Damm
Rusko Jevgenij Kafelnikov 		6–7, 6–4, 6–1
Finalista 5. duben 1994 Monte-Carlo, Monako antuka Rusko Jevgenij Kafelnikov Švédsko Nicklas Kulti
Švédsko Magnus Larsson 		6–3, 6–7, 4–6
Finalista 6. červenec 1994 Gstaad, Švýcarsko antuka Nizozemsko Menno Oosting Španělsko Sergio Casal
Španělsko Emilio Sánchez 		6–7, 4–6
Vítěz 6. říjen 1994 Toulouse, Francie tvrdý (h) Nizozemsko Menno Oosting USA Patrick McEnroe
USA Jared Palmer 		7–6, 6–7, 6–3
Finalista 7. únor 1995 Stuttgart, Německo koberec (h) Česko Cyril Suk Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith 		2–6, 2–6
Vítěz 7. duben 1995 Nice, Francie antuka Česko Cyril Suk USA Luke Jensen
USA David Wheaton 		3–6, 7–6, 7–6
Vítěz 8. květen 1995 Řím, Itálie antuka Česko Cyril Suk Švédsko Jan Apell
Švédsko Jonas Björkman 		6–3, 6–4
Vítěz 9. srpen 1995 Long Island, Spojené státy tvrdý Česko Cyril Suk USA Rick Leach
USA Scott Melville 		5–7, 7–6, 7–6
Finalista 8. září 1995 Bukurešť, Rumunsko antuka Česko Cyril Suk USA Mark Keil
USA Jeff Tarango 		4–6, 6–7
Vítěz 10. říjen 1995 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Česko Cyril Suk USA Mark Keil
Švédsko Peter Nyborg 		3–6, 6–3, 6–3
Finalista 9. říjen 1995 Essen, Německo koberec (h) Česko Cyril Suk Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis 		5–7, 4–6
Vítěz 11. květen 1996 Praha, Česko (2) antuka Rusko Jevgenij Kafelnikov Argentina Luis Lobo
Španělsko Javier Sánchez 		6–3, 6–7, 6–3
Vítěz 12. červen 1996 French Open, Paříž, Francie antuka Rusko Jevgenij Kafelnikov Švýcarsko Jakob Hlasek
Francie Guy Forget 		6–2, 6–3
Finalista 10. červen 1996 Halle, Německo tráva Rusko Jevgenij Kafelnikov Zimbabwe Byron Black
Kanada Grant Connell 		1–6, 5–7
Vítěz 13. říjen 1996 Basilej, Švýcarsko (2) tvrdý (h) Rusko Jevgenij Kafelnikov Jižní Afrika David Adams
Nizozemsko Menno Oosting 		6–3, 6–4
Vítěz 14. říjen 1996 Vídeň, Rakousko koberec (h) Rusko Jevgenij Kafelnikov Česko Pavel Vízner
Nizozemsko Menno Oosting 		7–6, 6–4
Finalista 11. listopad 1996 Paříž, Francie koberec (h) Rusko Jevgenij Kafelnikov Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis 		4–6, 6–4, 6–7
Finalista 12. březen 1997 Petrohrad, Rusko koberec (h) Německo David Prinosil Rusko Andrej Olchovskij
Nový Zéland Brett Steven 		4–6, 3–6
Vítěz 15. duben 1997 Hongkong tvrdý Česko Martin Damm Německo Karsten Braasch
USA Jeff Tarango 		6–3, 6–4
Vítěz 16. duben 1997 Tokio, Japonsko tvrdý Česko Martin Damm USA Justin Gimelstob
Austrálie Patrick Rafter 		2–6, 6–2, 7–6
Vítěz 17. červen 1997 French Open, Paříž, Francie (2) antuka Rusko Jevgenij Kafelnikov Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde 		7–6(14–12), 4–6, 6–3
Vítěz 18. červenec 1997 Gstaad, Švýcarsko antuka Rusko Jevgenij Kafelnikov USA Trevor Kronemann
Austrálie David Macpherson 		4–6, 7–6, 6–3
Vítěz 19. září 1997 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Rusko Jevgenij Kafelnikov Švédsko Jonas Björkman
Švédsko Nicklas Kulti 		7–6, 6–3
Finalista 13. březen 1998 Londýn, Velká Británie koberec (h) Rusko Jevgenij Kafelnikov Česko Martin Damm
USA Jim Grabb 		4–6, 5–7
Finalista 14. srpen 1998 Los Angeles, Spojené státy tvrdý USA Jeff Tarango Austrálie Patrick Rafter
Austrálie Sandon Stolle 		4–6, 4–6
Vítěz 20. říjen 1998 Vídeň, Rakousko (2) koberec (h) Rusko Jevgenij Kafelnikov Jižní Afrika David Adams
Jižní Afrika John-Laffnie de Jager 		7–5, 6–3
Finalista 15. listopad 1998 Moskva, Rusko koberec (h) Rusko Jevgenij Kafelnikov USA Jared Palmer
USA Jeff Tarango 		4–6, 7–6, 2–6
Vítěz 21. leden 1999 Auckland, Nový Zéland tvrdý USA Jeff Tarango Česko Jiří Novák
Česko David Rikl 		7–5, 7–5
Vítěz 22. únor 1999 Petrohrad, Rusko koberec (h) USA Jeff Tarango Nizozemsko Menno Oosting
Rumunsko Andrei Pavel 		3–6, 6–3, 7–5
Vítěz 23. duben 1999 Tokio, Japonsko tvrdý USA Jeff Tarango Zimbabwe Wayne Black
USA Brian MacPhie 		4–3skreč
Vítěz 24. listopad 1999 Moskva, Rusko koberec (h) USA Justin Gimelstob Ukrajina Andrij Medveděv
Rusko Marat Safin 		6–2, 6–1
Vítěz 25. duben 2002 Barcelona, Španělsko antuka Austrálie Michael Hill Argentina Lucas Arnold Ker
Argentina Gastón Etlis 		6–4, 6–4

Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (3 D; 2 Č)

Dvouhra (3 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. říjen 1992 Caracas, Venezuela tvrdý Kanada Andrew Sznajder 7–6, 6–4
2. listopad 1992 Mnichov, Německo koberec (h) Švédsko Jonas Svensson 3–6, 7–6, 6–4
3. únor 1994 Rennes, Francie koberec (h) Německo Hendrik Dreekmann 6–3, 6–4

Čtyřhra (2 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červenec 1993 Porto, Portugalsko antuka Nizozemsko Menno Oosting Španělsko Jordi Burillo
Španělsko Javier Sánchez 		6–3, 7–6
2. srpen 1993 Poznaň, Polsko antuka Nizozemsko Michiel Schapers Itálie Cristian Brandi
Itálie Federico Mordegan 		6–7, 6–4, 7–6

Chronologie výsledků[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 SR V–P
Australian Open 1. kolo A 2. kolo 3. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 2. kolo 2. kolo 2. kolo A 1. kolo 0 / 10 6–10
French Open A A 1. kolo 3. kolo 2. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 1. kolo A A A 0 / 7 5–7
Wimbledon A A 1. kolo 4. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 3. kolo A 1. kolo A 0 / 8 7–8
US Open A A 2. kolo 2. kolo 4. kolo 1. kolo 4. kolo 1. kolo 2. kolo A 1. kolo A 0 / 8 9–8
výhry–prohry 0–1 0–0 2–4 8–4 4–4 0–4 3–4 5–4 4–4 1–1 0–2 0–1 0 / 33 27–33
Konečný žebříček 470. 107. 114. 45. 27. 71. 53. 50. 43. 238. 393. 749. N/A

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 SR V–P
Grand Slam
Australian Open A A 1. kolo 2. kolo 1. kolo 2. kolo 2. kolo 3. kolo A 1. kolo ČF 1. kolo A 3. kolo A 0 / 10 10–10
French Open A A 2. kolo 1. kolo A A 2. kolo Vítěz Vítěz 2. kolo ČF A A 1. kolo 1. kolo 2 / 9 18–7
Wimbledon A A 2. kolo 2. kolo 2. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 1. kolo A A 1. kolo 1. kolo 0 / 11 5–11
US Open A A 1. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 2. kolo 1. kolo Vítěz 2. kolo 1. kolo A 1. kolo A A 1 / 10 8–9
SR na Grand Slamu 0 / 0 0 / 0 0 / 4 0 / 4 0 / 3 0 / 3 0 / 4 1 / 4 2 / 3 0 / 4 0 / 4 0 / 1 0 / 1 0 / 3 0 / 2 3 / 40 N/A
výhry–prohry 0–0 0–0 2–4 2–4 1–3 1–3 3–4 8–3 12–1 4–4 6–4 0–1 0–1 2–3 0–2 N/A 41–37
ATP Masters 1000
Indian Wells — A A A A A A A A ČF 1. kolo 2. kolo A A A 0 / 3 2–3
Miami — A A A A SF 2. kolo A A ČF 2. kolo 3. kolo A 1. kolo A 0 / 6 7–6
Monte-Carlo — A A A A F 1. kolo 1. kolo SF 2. kolo ČF 1. kolo A A A 0 / 7 8–7
Řím — A A A A 2. kolo Vítěz 1. kolo 2. kolo ČF 2. kolo 1. kolo A 2. kolo A 1 / 8 11–7
Hamburk — A A A A 2. kolo 1. kolo ČF A A ČF 1. kolo A 2. kolo A 0 / 6 6–6
Kanada — A A A A A 2. kolo 1. kolo ČF 2. kolo 1. kolo A ČF 1. kolo A 0 / 7 4–7
Cincinnati — A A A A ČF 1. kolo 2. kolo 2. kolo SF 2. kolo A A 1. kolo A 0 / 7 5–7
Madrid (Stuttgart) — A A A A 2. kolo F 2. kolo 2. kolo ČF 2. kolo A A A A 0 / 6 5–6
Paříž — A A A A ČF 2. kolo F 2. kolo 2. kolo ČF A A A A 0 / 6 8–6
SR na Masters N/A 0 / 0 0 / 0 0 / 0 0 / 0 0 / 7 1 / 8 0 / 7 0 / 6 0 / 8 0 / 9 0 / 5 0 / 1 0 / 5 0 / 0 1 / 56 N/A
výhry–prohry N/A 0–0 0–0 0–0 0–0 13–7 7–7 5–7 4–6 10–8 9–9 3–5 2–1 2–5 0–0 N/A 56–55
Konečný žebříček 325. 103. 54. 160. 58. 21. 11. 8. 5. 26. 20. 143. 113. 65. 1204. N/A
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Vacek na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Daniel Vacek na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240315a15. března 2024
  2. ↑ a b c d e f g h i Daniel Vacek na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240315a15. března 2024
  3. ↑ a b Daniel Vacek | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f ZABLOUDIL, Luboš. Musíte tenisem žít od rána do večera, učí Daniel Vacek české naděje na Spartě. TenisPortal.cz [online]. 2020-06-10 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-22. 
  5. ↑ a b c d Roste Čechům nový světový tenista? Hodlá obětovat všechno, říká trenér Vacek. Aktuálně.cz [online]. 2021-01-12 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-17. 
  6. ↑ KVASNICA, Michal. Porevoluční majitelé Baníku: od šachty přes průšvihy až k srdcaři Brabcovi. Kapitola Jak tenisti k titulu přišli | Daniel Vacek (2003-2009). iSport.cz [online]. 2022-09-07 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ O klubu | FC Baník Ostrava [online]. FC Baník Ostrava, 2024 [cit. 2024-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-09. 
  8. ↑ EISENHAMMER, Milan; MACEK, Tomáš. Vaidišová: Krásná milionářka ze 2. A. iDNES.cz [online]. 2005-12-03 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ JANOUŠEK, Artur. Policisté obvinili pět lidí po zásahu v sídle tenisového svazu. Je mezi nimi jeho šéf Ivo Kaderka. iROZHLAS [online]. 2024-02-27 [cit. 2024-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-05. 
  10. ↑ VACULÍK, Radim; BARTOSZ, Jakub. „Nikdo to nepozná.“ Policie popsala, jak konspiroval autoritativní vládce českého tenisu Kaderka. Novinky.cz [online]. 2024-02-28 [cit. 2024-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-16. 
  11. ↑ a b JIRÁSEK, Ondřej. Vacek se vrátil k daviscupovému týmu, poprvé pomáhá v roli trenéra. TenisPortal.cz [online]. 2022-03-01 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ Daniel Vacek na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240315a15. března 2024
  13. ↑ BURKERT, Marek. Včelař na kurtu. Vacek se spálil, ale mezi omladinou pookřál. Sport.cz [online]. 2022-03-02 [cit. 2024-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22. 
  14. ↑ Daniel Vacek [online]. Český olympijský výbor [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ World Team Cup | Round Robin [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b c d e f Daniel Vacek | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Rios stay as No. 1 may be short-lived. CT Insider [online]. 1998-08-12 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ History of the French Open: Past doubles winners. www.espn.com [online]. ESPN, 2000-05-11 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Dlouhý s Paesem vyhráli čtyřhru na French Open | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2009-06-06 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-27. 
  20. ↑ Štěpánek má první grandslamový titul. V Melbourne ovládl čtyřhru | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2012-01-28 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-16. 
  21. ↑ BARTOŠÍK, Marek. Macháč se poučil z naivity a našel svou hru. Trenér měl pravdu, usmívá se finalista kvalifikace. Tenisový svět [online]. Český tenisový svaz, 2023-05-21 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  22. ↑ SAMPRAS PREVAILS. Orlando Sentinel [online]. 1994-03-07 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ No. 2 Beats No. 1. The Spokesman-Review [online]. 1995-03-13 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ GRAF TAKES 3 SETS TO OVERCOME MCNEIL. Washington Post [online]. 2024-01-06 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  25. ↑ Grissom, Braves Agree to Four-Year Deal. Los Angeles Times [online]. 1995-11-12 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Krajicek aces way to victory. Tampa Bay Times [online]. 1997-03-10 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Úterý přineslo českým tenistům zkázu. iDNES.cz [online]. 2002-01-15 [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  28. ↑ Trenéři vrcholový tenis [online]. TK Sparta Praha, 2020-03-01 [cit. 2024-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-10. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniel_Vacek&oldid=23763795“