Caracas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Santiago de León de Caracas
Caracas-downtown.jpg
Santiago de León de Caracas – znak
znak
Santiago de León de Caracas – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 900 m n. m.
stát: Venezuela Venezuela
administrativní dělení: 5 obcí
Caracas
Red pog.png
Caracas
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 2050 km²
počet obyvatel: 5 174 034[1][2] (2007)
hustota zalidnění: 1496 obyv. / km²
správa
starosta: Antonio Ledezma

Caracas je hlavní město jihoamerického státu Venezuela. Jedná se o největší město v zemi, které je situováno mezi několik údolí, která se nalézají ve výškách okolo 900 metrů nad mořem. Mezi nepřehlédnutelné dominanty města patří futuristické mrakodrapy společně s mnohoproudými dálnicemi, které stojí v přímém kontrastu ke množství chudinských slumů, které lemují okolí města. Město se skládá z Distrito capital (dříve na úrovni venezuelského státu) a dalších čtyřech obcí v sousedním státě Miranda.

Hlavní město Venezuely je typické jihoamerické velkoměsto, je stejně zajímavé jako depresivní. Caracas má všechny vymoženosti velkoměsta – luxusní restaurace a hotely, divadla, muzea, noční bary, nákupní centra – a mnoho problémů – chudobu, kriminalitu, znečištění. Caracas je město s dopravními zácpami, progresivní kulturou, centrum politického, vědeckého, kulturního, intelektuálního a vzdělávacího života. Je ukázkovým příkladem moderní architektury chlubící se na každém rohu sochami, mozaikami a freskami. Díky své výhodné poloze na karibském pobřeží je vstupní branou do And a Amazonie.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na chudinskou čtvrť Los Barios

Caracas se táhne 20 km dlouhým a úzkým pobřežním údolím. Toto údolí je na severu lemováno zeleným a neobydleným národním parkem El Ávila. Jih je naopak zastavěn moderními předměstími a také pochybnými městečky z chatrčí ležícími na úpatí kopců. Centrum Caracasu je dlouhé 8 km, začíná v El Silenciu a končí v Chacau. Původní historické čtvrti (popř. to, co z nich zbylo) zabírají západní část centrálního území.

Caracas lze navštívit v kterékoliv roční době. Podnebí v této oblasti je suché, období dešťů, které od června do října panuje v ostatních částech Venezuely, se města příliš nedotýká. Teploty jsou příjemné a stálé, celoroční průměr se pohybuje kolem 25 °C. Srážky ani v období dešťů zpravidla nepřesáhnou 100 mm.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení města[editovat | editovat zdroj]

Počátky města se datují do roku 1560, kdy cestovatel Francisco Fajardo mířil směren na jih ze španělské kolonie na ostrově Margarita 40 km od pevniny, a objevil zelené údolí, které je dnes zastavěno budovami a silnicemi. Fajardo zde založil osadu San Francisco, která však byla záhy zničena Indiány. Indiáni ve svých útocích pokračovali šest let, dokud španělský guvernér nedal pokyn k dobytí údolí. 25. července 1567 guvernérovo vojsko vyhsnalo poslední Indiány. San Francisco bylo obnoveno a přejmenováno na „Santiago de León de Caracas“: „Santiago“ po patronovi Španělska, „León“ po guvernérovi provincie a „Caracas“ za odměnu nejméně problémovým Indiánům v této pobřežní oblasti.

Sídlem administrativy se Caracas stal v roce 1577, kdy se zároveň stal třetím a posledním hlavním městem Venezuely (první bylo Coro v letech 1527-46 a pak El Tocuyo 1547-77). Dvacet let po založení byl Caracas domovem šedesáti španělských rodin a zaujímalo 25 bloků kolem Plaza Mayor.

Španělská nadvláda a vyhlášení nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Přes další útoky, tentokrát ze strany pirátů, kteří město vyhladili, a přestože město bylo zničeno zemětřesením, Caracas odolal a další dvě staletí byla relativně klidná. To se změnilo, když se ve městě narodili dva nejslavnější synové Venezuely: Francisco Miranda, který bojoval za nezávislost Venezuely na Španělsku, se narodil roku 1750; a Simón Bolívar (Osvoboditel), který nakonec nezávislost vybojoval, se narodil roku 1783. Miranda zřídil v Caracasu nezávislou administrativu, která fungovala v letech 1810-12 a zanikla, když Mirandu zajala španělská vojska, která obsadila město. Jeho spolubojovníci včetně Bolívara byli tak rozzlobení touto kapitulací, že ho předali Španělům. Ti převezli Mirandu do Cádizu, kde o čtyři roky později ve vězení zemřel. Po Mirandově ostudě se do čela revoluce postavil Bolívar. Pokusil se porazit Španěly ve Venezuele, ale byl donucen se stáhnout do Kolumbie a pak na Jamajku. V roce 1817 přišla chvíle k návratu. Právě skončily napoleonské války a Bolívarův zmocněnec v Londýně mohl vyzvednout peníze a zbraně a neverbovat 5000 britských veteránů Poloostrovní války. S touto vojenskou silou a s armádou jezdců z Los Llanos přešel Bolívar Andy, porazil španělskou armádu a přinesl nezávislost do Kolumbie a Venezuely. Koncem roku 1824 osvobodil Bolívar Ekvádor, Peru a Bolívii, a tak dobyl více než pět milionů čtverečních kilometrů území, což byl ohromující vojenský kousek. Avšak Bolívarův sen o spojené Velké Kolumbii (|Kolumbie, Venezuela a Ekvádor) se ukázal jako příliš ambiciózní. Nový stát existoval pouze deset let, než se rozdělil na tři samostatné země a Osvoboditel byl poslán do vyhnanství. Zemřel v chudobě roku 1830. O dvanáct let později jeho krajané připustili, že jsou mu dlužníky. Jeho ostatky byly převezeny zpět ze Santa Marty v Kolumbii a nyní jsou uloženy v caracaském Národním Pantheonu. Po jeho boku je prázdný hrob čekající na ostatky Francisca Mirandy, který byl pohřben ve Španělsku do masového hrobu.

Vojenská diktatura[editovat | editovat zdroj]

Období po vyhlášení nezávislosti se vyznačovalo vážnými vládními problémy, které trvaly více než sto let. Byla do doba krutovlád a anarchie, zemi vládlo několik vojenských diktátorů, tzv. gaudillos. I přes svoji významnou úlohu se Caracas rozvíjel jen velmi pomalu až do 70. let 19. století, kdy generál Guzmán 'Modernizátor' Blanco schválil rozsáhlý program modernizace. Program zahrnoval budování mohutných staveb, které však byly zničeny zemětřesením v roce 1900.

Objev ropy, současnost[editovat | editovat zdroj]

Pohled na město z El Calvario

V době rozmachu těžby ropy ve dvacátých letech minulého století se z koloniálního městečka stalo moderní město, kterým je Caracas dnes. V padesátých letech se začaly stavět dálnice podle amerického systému. Městský rozvoj pokračoval do osmdesátých let, kdy byl zahájen provoz metra.

Od padesátých let populace Caracasu prudce stoupla. V osmdesátých a devadesátých letech zažilo město ekonomický úpadek a tisíce venkovanů, které dříve proudily do metropole, najednou vedly nejistou existenci ve zchátralých domech na kopcích obklopujících centrum města. 15. prosince 1999 velké sesuvy bahna zdevastovaly 100 km pobřeží na severu Caracasu. Neobvykle vydatné srážky, které katastrofu způsobily, se v tomto regionu vyskytují pouze jednou za tisíc let. Sesuvy bahna považované za nejhorší katastrofu v Jižní Americe si vyžádaly kolem 50.000 obětí, bez domova zůstalo 150.000 lidí. Celá městečka z chatrčí zmizela, koloniální město La Guaira – kdysi nejvýznamnější kulturní památka v regionu - bylo kompletně zničeno.

Administrativní rozdělení města

V dubnu 2002 se ulice centrálního Caracasu staly bitevním polem a divadelní scénou zároveň. Město bylo několik dní paralyzováno demonstracemi proti vládě prezidenta Hugo Cháveze to vyprovokovalo vládu, aby shromáždila své příznivce a uspořádala protidemostrace. Konfrontace se zvrhly v pouliční bitky. Chávez sám byl krátce zajat a držen ve vazbě, ale o tři dny později se se slávou vrátil do úřadu.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Caracasská katedrála

Ve městě se nalézá množství muzeí, mezi kterými vyniká například muzeum Casa Natal del Libertador, jedná se o rekonstruovaný rodný dům právě Simóna Bolívara. Mezi další zajímavosti se řadí památník Panteón Nacional, u kterého je pro změnu revolucionář pohřben. Stavba městské katedrály byla zahájena Španěly roku 1614. Město postihlo v roce 1812 ničivé zemětřesení, které zničilo většinu historických koloniálních staveb. Od roku 2000 je na seznamu světového dědictví UNESCO zapsáno univerzitní město v Caracasu jako výjimečný příklad moderní architektury a urbanismu.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Místní průmysl se zaměřuje převážně na výrobu automobilů, cementu, umělých hmot, potravin, papíru, chemického a textilního zboží.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Instituto Nacional de Estadísticas (Municipio Libertador)
  2. Instituto Nacional de Estadísticas (Municipios Baruta, Chacao, El Hatillo y Sucre)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]