Simón Bolívar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Simón Bolívar
portrét Simóna Bolívara
portrét Simóna Bolívara
Narození 24. červenec 1783
San Mateo u Caracasu, Nová Granada (dnes Venezuela)
Úmrtí 17. prosinec 1830 (ve věku 47 let)
Santa Marta, Kolumbie
Příčina úmrtí tuberkulóza
Občanství Venezuela
Povolání generál
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar y Palacios Ponte Blanco [bolibar] (24. července 1783 San Mateo u Caracasu, Nová Granada, dnes Venezuela17. prosince 1830 Santa Marta, Kolumbie) byl venezuelský generál a politik, jeden z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost na Španělsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem šlechtice španělského původu; otec mu zemřel ve věku tří let; matka, když mu bylo dvanáct. Ujímá se ho strýc, se kterým se ale Simón pohádá a tři roky po smrti své matky se stěhuje ke svému učiteli Simónu Rodríguezovi. Roku 1798 vstupuje Bolívar do venezuelské milice jako kadet. Roku 1799 odchází studovat do Španělska. Pokračuje do Francie, kde studuje francouzštinu, vede rozmařilý život a stává se velkým přívržencem Napoleona Bonaparte. Roku 1802 se zpátky ve Španělsku žení se svou příbuznou Marií Teresou Rodríguezovou del Toro. Nakrátko se vrátil do vlasti v letech 18031804, nedlouho po příjezdu jeho manželka Maríe Teresa zemře. 2. prosince 1804 se Bolívar účastní Napoleonovy korunovace. O rok později je přizván mezi Svobodné zednáře. Do vlasti se definitivně vrací roku 1807. Zapojil se do hnutí, usilujícího o osvobození ze španělské nadvlády. Pro tuto činnost je vypovězen na svůj statek, takže Venezuelské revoluce se přímo neúčastní. Když roku 1810 junta v Caracasu prohlásila nezávislost, vyslala Bolívara jako vyjednavače do Anglie. 2. března 1811 zasedá Venezuelský kongres. V roce 1812 se Bolívar účastní neúspěšného povstání venezuelských republikánů pod vedením Franciska de Mirandy. Po Mirandově kapitulaci pak v Cartageně organizoval ozbrojené síly, které se 1813 zmocnily Caracasu; Bolívar získal titul Osvoboditel (El Libertador) - ten mu přiřkla 14. října 1813 Caracaská rada.

Simón Bolívar - osvoboditel šesti národů. Socha v parku ve Funchalu na Madeiře.

V roce 1814 se mu nakrátko podařilo osvobodit i Bogotu, ale následujícího roku po opětovné porážce odešel hledat pomoc na Jamajku, později na Haiti. V roce 1816 se opět vrátil s vojskem a dobyl Angosturu (dnešní Ciudad Bolívar), která se stala sídlem revoluční vlády. Po vítězství u Boyacá 1819 byla velká část Nové Granady osvobozena a začlenila se do Velké Kolumbie (stát na území dnešní Venezuely, Kolumbie, Panamy a Ekvádoru), vytvořené na kongresu v Angostuře; Bolívar bojuje za svůj sen o jednotné Jižní Americe a stává se prezidentem Velká Kolumbie. Další vítězství nad španělskými vojsky v letech 18211822 upevnila Bolívarovo postavení. Bolívar přispěl k osvobození Peru a roku 1821 byl zvolen jeho prezidentem. Definitivní porážku Španělům zasadili v roce 1824 Bolívar u Junínu a Sucre u Ayacucha. Roku 1825 bylo Horní Peru na jeho počest nazváno Bolívie. Peru Bolívii uznává a zasílá jí návrh ústavy. Tentýž rok předkládá svoji demisi na úřad prezidenta. Není však přijata. Nicméně jeho plán na vytvoření panamerické federace není 1826 přijat kongresem latinskoamerických států v Panamě.

Socha Bolívara v Praze-Bubenči

Velkou Kolumbií zmítaly stále větší rozpory, které Bolívar nebyl s to zvládnout. Ve funkci vrchního vojenského velitele Venezuely potvrzuje José Antonia Paéze a říká mu, že má „právo odpovědět na nespravedlnost spravedlností a na zneužití síly odepřením poslušnosti“ Bogotskému kongresu. To se nelíbí jeho místopředsedovi Santaderovi, Bolívarovu někdejšímu spojenci. V dopise 16. března se se Santaderem Bolívar definitivně rozchází. V těchto letech dále sílí separatistické sklony ze stran Peru a Bolívie. Proto je 27. srpna 1828 vydán dekret diktatury, který Bolívarovi přisuzuje neomezenou moc. Bolívar ruší úřad viceprezidenta a Santadera jmenuje velvyslancem ve Spojených státech. Přestože Santader úřad přijímá se svým odjezdem nespěchá. Pravděpodobně kvůli chystanému atentátu na Bolívara, do kterého je Santader sám zapleten. Atentát se uskuteční 25. září 1828 a Bolívar z něj vyvázne díky své dlouholeté milence Manuele Sáenzové. Zrádcové jsou odsouzeni k smrti, ale Santaderovi je rozsudek samotným Bolívarem změněn pouze na vyhnanství.

Zklamaný Osvoboditel odstupuje z venezuelského prezidentského úřadu. Za svého nástupce doporučuje Sucreho, který je však krátce na to zavražděn neznámo kým (pravděpodobně z popudu Santadera). Navrhne tedy Paéze, přičemž prohlásí, že jestli bude zvolen právě Paéz, dá se mu on - Bolívar - jako voják plně k dispozici. 20. ledna 1830 se zřizuje Kolumbijský kongres. Bolívar skládá funkci kolumbijského prezidenta a dále podporuje Paéze. Zvolen je však Joaquín Mosquera. Ten Bolívara žádá o podporu své vlády. Bolívar sic znechucen ji mu přece jen poskytne, aby zabránil případnému krveprolití. Pak se vyčerpán a zklamán klidí do ústraní. Bolívar, nemocný tuberkulózou, zemřel roku 17. prosince 1830 na statku San Pedro Alejandiro. Krátce před smrtí musí ještě řešit situaci ohledně nově vznikajícího Ekvádoru.

Přes to, jakým způsobem byl ve své době dá se říci zrazen, se dnes Bolívar v Jižní Americe těší neskonalé úctě. Svědčí o tom například to, že jeho rodná země, Venezuela, nese oficiální název República Bolivariana de Venezuela (Bolívarovská Venezuelská republika). Podle Simóna Bolívara se jmenují dvě měny jižní Ameriky - bolivijský boliviano a venezuelský bolívar.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LIÉVANO, Aguirre Indalecio. Bolívar. Překlad Josef Hajný. Praha : Naše vojsko, 2007. ISBN 978-80-206-0882-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Simón Bolívar ve Wikimedia Commons

Předchůdce Simón Bolívar Nástupce
funkce zřízena prezident Velké Kolumbie
17. prosinec 18194. květen 1830
Domingo Caycedo
Cristóbal Mendoza prezident Venezuely
6. srpen 18137. červenec 1814
-
- prezident Venezuely
15. únor 181917. prosinec 1819
José Antonio Páez
funkce zřízena prezident Bolívie
12. srpen 182529. prosinec 1825
Antonio José de Sucre
José Bernardo de Tagle prezident Peru
17. únor 182429. leden 1827
Andrés de Santa Cruz