Vojtěch Flégl
| Vojtěch Flégl | |
|---|---|
| Stát |  Československo (1988–1992) Česko (1993–1996) |
| Datum narození | 24. června 1967 (56 let)[1] |
| Místo narození | Praha, Československo |
| Výška | 180 cm[1] |
| Hmotnost | 74 kg[1] |
| Profesionál od | 1988[1] |
| Ukončení kariéry | 1996 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 328 104 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 0–1 |
| Nejvyšší umístění | 466. místo (10. září 1990) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 99–143 |
| Tituly | 5 ATP, 3 challengery |
| Nejvyšší umístění | 58. místo (13. dubna 1992) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (1995) |
| French Open | 2. kolo (1991, 1992, 1993) |
| Wimbledon | 1. kolo (1991, 1992, 1993, 1995) |
| US Open | 1. kolo (1991, 1995) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 29. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojtěch Flégl (* 24. června 1967 Praha) je český tenisový funkcionář a bývalý profesionální tenista, který se specializoval na čtyřhru. Na okruhu ATP Tour vyhrál pět deblových turnajů a na challengerech ATP získal tři tituly ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 1990 na 466. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 1992 na 58. místě.[1]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Jeho manželkou byla Monika Pálová, dcera tenisty a trenéra Františka Pály.[3] Po rozvodu se oženil s lékařkou Veronikou Fléglovou, která podle policejní informace z roku 2024 praxi nevykonávala.[4]
Dotační kauza[editovat | editovat zdroj]
Po skončení tenisové kariéry se stal podnikatelem a funkcionářem. Jako starosta pobočného spolku Orel jednota Praha – Balkán a člen dozorčí rady Českého tenisového svazu, a rovněž blízký spolupracovník prezidenta svazu Iva Kaderky, byl v únoru 2024 obviněn pražským Vrchním státním zastupitelstvím, jakožto jedna z klíčových postav odpovědných za údajné zneužití státních dotací na podporu sportu. Dotace plynuly z Národní sportovní agentury. Způsobená škoda měla dosáhnout částky okolo 14,5 milionu korun. Celkem bylo obviněno pět fyzických a pět právnických osob z dotačního podvodu a ze zjednání výhody při zadání veřejné zakázky.[5][6][7] Mezi nimi figurovala i firma Envibal, s jednatelkou Veronikou Fléglovou.[8]
Stejně jako Kaderka byl obviněn z dotačního podvodu ve spolupachatelství a ze zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě.[8] Obvodní soud pro Prahu 7 na oba funkcionáře uvalil koluzní vazbu.[5][6][7]
Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]
Na okruhu Grand Prix debutoval úvodním ročníkem srpnového Čedok Open 1987, kde se jeho deblovým spoluhráčem stal Ladislav Trávníček. Ve čtvrtfinále podlehli Josefu Čihákovi a Milanu Šrejbrovi. Semifinále i finále si poprvé zahrál při premiéře umagského Yugoslav Open 1990, v roce založení okruhu ATP Tour. S Danielem Vackem si odvezli deblovou trofej, když v závěrečném utkání porazili sovětský pár Andrej Čerkasov a Andrej Olchovskij z třetí stovky deblového žebříčku. Druhou trofej vybojovali na pražském Czechoslovak Open 1990 po finálové výhře nad Rumuny Georgem Cosacem a Florinem Segărceanuem, kteří také figurovali ve třetí stovce světové klasifikace. Deblovou trofej obhájil na Czechoslovak Open 1991 po boku Cyrila Suka po vítězství nad Vackem a Pimkem.[2][9]
Na grandslamu debutoval lednovou čtyřhrou Australian Open 1991 v páru s Vackem. Časnou porážku jim přivodili Němci Patrik Kühnen a Boris Becker, na něž uhráli jen tři gamy. V sérii Masters poprvé startoval v deblu antukového Monte-Carlo Open 1991, když do hlavní soutěže postoupil s Goranem Prpićem z kvalifikace. V prvním kole zdolali páté nasazené Camporeseho s Ivaniševićem, než je ve čtvrtfinále vyřadili americké turnajové trojky Patrick Galbraith a Todd Witsken. Čtvrtfinálovou fázi si na Mastersech zahrál ještě jednou, během Monte-Carlo Open 1993. Po boku Dána Michaela Mortensena prošli do čtyřhry opět z kvalifikační soutěže.[2][9]
Na Roland-Garros 1991 si připsal první grandslamovou výhru poté, co s Prpićem přehráli Australany Masura a Stoltenberga. V rámci „turnajů velké čtyřky“ se druhé kolo stalo jeho maximem, když tento výkon zopakoval ve čtyřhrách na French Open 1992 i 1993 a také na Australian Open 1995. Grandslamovou kariéru ukončil na Australian Open 1996, kde s Belgičanem Dickem Normanem odebrali jen čtyři gamy pozdějším vítězům Stefanu Edbergovi a Petru Kordovi. Do posledního turnaje na túře ATP nastoupil na travnatém Gerry Weber Open 1996 v Halle. S německým deblistou Berndem Karbacherem nenašli v úvodu recept na třetí nasazené Nizozemce Eltingha a Haarhuise.[9]
Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]
Čtyřhra: 9 (5–4)[editovat | editovat zdroj]
|
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | květen 1990 | Umag, Jugoslávie | antuka | Daniel Vacek
|
 Andrej Čerkasov Andrej Olchovskij
|
6–4, 6–4 |
| Vítěz | 2. | srpen 1990 | Praha, Československo | antuka | Daniel Vacek
|
 George Cosac Florin Segărceanu
|
5–7, 6–4, 6–3 |
| Vítěz | 3. | srpen 1990 | San Marino | antuka | Daniel Vacek
|
 Jordi Burillo Marcos Aurelio Gorriz
|
6–1, 4–6, 7–6 |
| Finalista | 1. | duben 1991 | Nice, Francie | antuka |  Nicklas Utgren
|
Rikard Bergh Jan Gunnarsson
|
4–6, 6–4, 3–6 |
| Vítěz | 4. | srpen 1991 | Praha, Československo (2) | antuka | Cyril Suk
|
Libor Pimek Daniel Vacek
|
6–4, 6–2 |
| Finalista | 2. | červenec 1992 | Kitzbühel, Rakousko | antuka |  Horacio de la Peña
|
Sergio Casal Emilio Sánchez
|
1–6, 2–6 |
| Finalista | 3. | září 1992 | Palermo, Itálie | antuka | Horacio de la Peña
|
Johan Donar Ola Jonsson
|
7–5, 3–6, 4–6 |
| Finalista | 4. | květen 1994 | Bologna, Itálie | antuka |  Andrew Florent
|
John Fitzgerald Patrick Rafter
|
3–6, 3–6 |
| Vítěz | 5. | červen 1994 | St. Pölten, Rakousko | antuka | Andrew Florent
|
 Adam Malik  Jeff Tarango
|
3–6, 6–1, 6–4 |
Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]
Čtyřhra (3 tituly)[editovat | editovat zdroj]
| Legenda |
|---|
| Challengery (3) |
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | červen 1994 | Fürth, Německo | antuka | Andrew Florent
|
Gaston Etlis Christian Miniussi
|
7–6, 6–1 |
| 2. | červenec 1995 | Praha, Česko | antuka |  Filip Dewulf
|
Petr Pála David Škoch
|
6–7, 7–5, 6–2 |
| 3. | srpen 1995 | Štýrský Hradec, Rakousko | antuka | Pablo Albano
|
Emilio Benfele Álvarez Pepe Imaz
|
6–4, 6–3 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Vojtěch Flégl na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 29. února 2024
- ↑ a b c Vojtěch Flégl na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 29. února 2024
- ↑ Vojtech Flegl | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VACULÍK, Radim; BARTOSZ, Jakub. „Nikdo to nepozná.“ Policie popsala, jak konspiroval autoritativní vládce českého tenisu Kaderka. Novinky.cz [online]. 2024-02-28 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ a b JANOUŠEK, Artur. Patnáct milionů ze zneužívání dotací v Českém tenisovém svazu. Škoda nemusí být konečná. iROZHLAS [online]. 2024-02-28 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b ČTK. Prezident tenisového svazu Kaderka jde do vazby. Soud do ní poslal i spoluobviněného Flégla. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-02-29 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b NOHL, Radek. Tenisového bosse Kaderku poslal soud kvůli dotační kauze do vazby. Seznam Zprávy [online]. 2024-02-29 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b VACULÍK, Radim; BARTOSZ, Jakub. „Nikdo to nepozná.“ Policie popsala, jak konspiroval autoritativní vládce českého tenisu Kaderka. Novinky.cz [online]. 2024-02-28 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c Vojtech Flegl | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Flégl na Wikimedia Commons - Vojtěch Flégl na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Vojtěch Flégl na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
