Madrid Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Madrid Open
Mutua Madrid Open
Hlavní dvorec Manola Santany v komplexu Caja Mágica
Založeno2002 (muži) / 2009 (ženy)
OdehránoMutua Madrid Open 2023
MístoMadrid, ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
DějištěMadrid Arena (2002–2008)
Caja Mágica (od 2009)
(3 arény se zatahovací střechou)
Souřadnice40°22′8″ s. š., 3°41′2″ z. d.
Povrchtvrdý / hala (2002–2008)
antuka / venku (od 2009)
Soutěže96 dvouhra (48 kvalifikace) / 32 čtyřhra
Dotace17 596 356 (celkově, 2023)[1]
Obdobíkvěten
ŘeditelFeliciano López[2]
ATP Tour
2002–2009Masters Series
2009–ATP Tour Masters 1000
Dotace8 796 536 EUR[1]
Prize Money7 705 780 EUR
WTA Tour
2009–2020Premier Mandatory
2021–WTA 1000
Dotace8 800 000 EUR[1]
Prize Money7 705 780 EUR
www.madrid-open.com/en/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Madrid Open, oficiálně Mutua Madrid Open, je profesionální tenisový turnaj mužů a žen hraný ve španělském hlavním městě Madridu. Mužská část byla založena v roce 2002 a na okruhu ATP Tour se řadí do kategorie Masters 1000. Ženská část se přidala v sezóně 2009. V rámci túry WTA Tour patří do kategorie WTA 1000. Od sezóny 2009 událost probíhá v parku Manzanares na antukových dvorcích. Hraje se na osmi soutěžních kurtech včetně tří hlavních arén se zatahovací střechou v komplexu Caja Mágica.[1] Mezi roky 2002–2008 se turnaj konal v madridské aréně na krytých dvorcích s tvrdým povrchem.

Vlastníkem turnaje se v roce 2021 stala globální sportovně-manažerská agentura IMG sídlící v New Yorku, která dokončila akvizici odkoupení licence od Iona Țiriaca za přibližně 390 milionů eur v roce 2022.[3][4][5] Bývalý rumunský profesionální tenista a podnikatel Țiriac turnaj ovládal v letech 2009–2021.[5] Generálním sponzorem je španělský pojišťovací dům Mutua Madrileña. V minulosti turnaj nesl názvy Mutua Madrileña Madrid Open a Madrid Masters. Ročník 2012 proběhl na modré antuce, což z turnaje učinilo první takovou událost v historii tenisu. Po kritice vlastností modrého povrchu ze strany hráčů nařídila ATP návrat k červené antuce.

Nejvyšší počet pěti singlových trofejí mezi muži vybojoval Španěl Rafael Nadal[6] a ženskou část třikrát ovládla Češka Petra Kvitová.[7] Nizozemka Kiki Bertensová vyhrála v roce 2019 jako první hráčka bez ztráty setu.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mužský turnaj Madrid Open byl založen v roce 2002, když licenci na pořádání v kategorii Tennis Masters Series organizátoři odkoupili od stuttgartského Eurocard Open. Ve Stuttgartu a Essenu událost probíhala mezi roky 1995–2001 a vůbec nejdříve začínala pod názvem Stockholm Open v období 1990–1994. V důsledku reformy kategorií se turnaj od sezóny 2009 začal hrát v kategorii ATP Tour Masters 1000, když v novém květnovém termínu získal místo po hamburském International German Open, degradovaném do kategorie ATP 500.

Ženská polovina Madrid Open vznikla roku 2009. Do sezóny 2020 se řadila do kategorie WTA Premier Mandatory, než se v roce 2021 stala součástí WTA 1000. V nové kategorii získala dvoutýdenní charakter, rovněž jako Miami Masters a Indian Wells Masters. Obě části se tak po grandslamu a Turnajích mistrů a mistryň řadí do třetí nejvyšší úrovně profesionálních okruhů ATP Tour a WTA Tour.

Vlastníkem turnaje se roku 2009 stal bývalý rumunský profesionální tenista a podnikatel Ion Țiriac, který v sezóně 2015 odhadl každoroční čistý zisk na více než 35 milionů eur a celkový příjem pro Madrid na částku okolo 200 milionů eur.[9]

Nejvyšší počet pěti singlových titulů vyhrál mezi muži Španěl Rafael Nadal

Mužský turnaj v letech 2002–2008 nejdříve probíhal v říjnovém termínu na krytých dvorcích s tvrdým povrchem Madrid Areny. S rozšířením o ženskou část v roce 2009 se v kalendáři přesunul do května, jako druhý antukový Masters evropské antukové sezóny po Monte-Carlu. Po madridské aréně se místem konání stal park Manzaranes s antukovými dvorci. V roce 2009 otevřený komplex Caja Mágica obsahuje tři hlavní arény se zatahovací střechou. Centrální stadion Manola Santany (Estadio Manolo Santana) má kapacitu 12 422 diváků.[1] Druhý dvorec Arantxy Sánchezové Vicariové (Estadio Arantxa Sánchez Vicario) pojme 2 923 osob a třetí stadion 1 772 návštěvníků.[10]

Na dvorce pro Madrid Open 2012 byla položena modrá antuka, čímž se turnaj stal první takovou událostí v historii tenisu.[11][12] Modrou antuku, rychlejší než červenou a zelenou, kritizovali světová jednička a dvojka Novak Djoković s Rafael Nadalem po vyřazení ve čtvrtfinále. Srb povrch charakterizoval slovy: „Tohle pro mě není tenis. Buď sem příště přijdu v kopačkách nebo pozvu Chucka Norrise, aby mi řekl, jak mám na tomhle hrát.“[13] Nadal, přezdívaný jako „antukový král“, přitom v osmi předchozích sezónách nevypadl na antukovém turnaji ani jednou již ve čtvrtfinále a pohrozil bojkotem následujícího ročníku.[14] Organizátoři však návrat k oranžovému povrchu neplánovali a měli v úmyslu zavést nové fluorescenční zářivé míčky v zelené či oranžové barvě, které by zvýraznily kontrast vůči modrému povrchu.[15] Přesto mužská řídící organizace ATP rozhodla, že se další ročník 2013 odehraje opět na červené antuce.

Nejvyšší počet tří singlových titulů mezi ženami vyhrála Češka Petra Kvitová

Na Den práce, 1. května 2016, vytvořil madridský turnaj nový rekord zapsaný do Guinnessovy knihy rekordů, když si na dvorci Manola Santany 1 474 lidí — včetně diváků, organizárorů (vlastníka Iona Țiriaca i ředitele Manuela Santany) a hráčů (Wawrinky, Berdycha, Nišikoriho s dalšími) — současně pinkalo raketami s míčky po dobu deseti sekund. Překonali tak zápis 767 osob z říjnového China Open 2015.[16] V sezóně 2020 byl turnaj zrušen kvůli pandemii covidu-19. V důsledku vládních koronavirových opatření byla v ročníku 2021 snížena obsazenost areálu na 40 % diváků, s maximálním denním vstupem pro 4 800 osob.[17] Až v ženském singlu 2021 se na divokou kartu startující Paula Badosová stala první Španělkou v historii turnaje, která postoupila do semifinále.[18]

Výrazné změny nastaly v roce 2023, po vzoru Indian Wells Masters a Miami Masters ze stejné kategorie. Termínová listina žen a mužů byla sjednocena do jednoho data. Mužská polovina byla prodloužena z jednoho na dva týdny, s 12 hracími dny, stejně jako Rome Maters a Shanghai Masters.[19] Ženská část, konaná poprvé více než týden v roce 2021,[20] byla rovněž v sezóně 2023 prodloužena z 10 na 13 dní. Startovní pole bylo rozšířeno na 96 singlistů a 32 párů čtyřhry (do té doby nastupovalo do dvouhry 56 mužů a 64 žen). Hraje se s míči Dunlop.[21][22][23]

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
2002 USA Andre Agassi Česko Jiří Novák bez boje
2003 Španělsko Juan Carlos Ferrero Chile Nicolás Massú 6–3, 6–4, 6–3
2004 Rusko Marat Safin Argentina David Nalbandian 6–2, 6–4, 6–3
2005 Španělsko Rafael Nadal Chorvatsko Ivan Ljubičić 3–6, 2–6, 6–3, 6–4, 7–6(7–3)
2006 Švýcarsko Roger Federer Chile Fernando González 7–5, 6–1, 6–0
2007 Argentina David Nalbandian Švýcarsko Roger Federer 1–6, 6–3, 6–3
2008 Spojené království Andy Murray Francie Gilles Simon 6–4, 7–6(8–6)
2009 Švýcarsko Roger Federer (2) Španělsko Rafael Nadal 6–4, 6–4
2010 Španělsko Rafael Nadal (2) Švýcarsko Roger Federer 6–4, 7–6(7–5)
2011 Srbsko Novak Djoković Španělsko Rafael Nadal 7–5, 6–4
2012 Švýcarsko Roger Federer (3) Česko Tomáš Berdych 3–6, 7–5, 7–5
2013 Španělsko Rafael Nadal (3) Švýcarsko Stanislas Wawrinka 6–2, 6–4
2014 Španělsko Rafael Nadal (4) Japonsko Kei Nišikori 2–6, 6–4, 3–0skreč
2015 Spojené království Andy Murray (2) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 6–2
2016 Srbsko Novak Djoković (2) Spojené království Andy Murray 6–2, 3–6, 6–3
2017 Španělsko Rafael Nadal (5) Rakousko Dominic Thiem 7–6(10–8), 6–4
2018 Německo Alexander Zverev Rakousko Dominic Thiem 6–4, 6–4
2019 Srbsko Novak Djoković (3) Řecko Stefanos Tsitsipas 6–3, 6–4
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Německo Alexander Zverev (2) Itálie Matteo Berrettini 6–7(8–10), 6–4, 6–3
2022 Španělsko Carlos Alcaraz Německo Alexander Zverev 6–3, 6–1
2023 Španělsko Carlos Alcaraz (2) Německo Jan-Lennard Struff 6–4, 3–6, 6–3

Ženská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězka finalistka výsledek
2009 Rusko Dinara Safinová Dánsko Caroline Wozniacká 6–2, 6–4
2010 Francie Aravane Rezaïová USA Venus Williamsová 6–2, 7–5
2011 Česko Petra Kvitová Bělorusko Viktoria Azarenková 7–6(7–3), 6–4
2012 USA Serena Williamsová Bělorusko Viktoria Azarenková 6–1, 6–3
2013 USA Serena Williamsová (2) Rusko Maria Šarapovová 6–1, 6–4
2014 Rusko Maria Šarapovová Rumunsko Simona Halepová 1–6, 6–2, 6–3
2015 Česko Petra Kvitová (2) Rusko Světlana Kuzněcovová 6–1, 6–2
2016 Rumunsko Simona Halepová Slovensko Dominika Cibulková 6–2, 6–4
2017 Rumunsko Simona Halepová (2) Francie Kristina Mladenovicová 7–5, 6–7(5–7), 6–2
2018 Česko Petra Kvitová (3) Nizozemsko Kiki Bertensová 7–6(8–6), 4–6, 6–3
2019 Nizozemsko Kiki Bertensová Rumunsko Simona Halepová 6–4, 6–4
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Bělorusko Aryna Sabalenková Austrálie Ashleigh Bartyová 6–0, 3–6, 6–4
2022 Tunisko Ons Džabúrová USA Jessica Pegulaová 7–5, 0–6, 6–2
2023   Aryna Sabalenková (2) Polsko Iga Świąteková 6–3, 3–6, 6–3

Mužská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
2002 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor		 Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj		 6–3, 7–5, 6-0
2003 Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj		 Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett		 6–2, 2–6, 6–3
2004 Bahamy Mark Knowles (2)
Kanada Daniel Nestor (2)		 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 6–3, 6–4
2005 Bahamy Mark Knowles (3)
Kanada Daniel Nestor (3)		 Indie Leander Paes
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić		 3–6, 6–3, 6–2
2006 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor		 7–5, 6–4
2007 USA Bob Bryan (2)
USA Mike Bryan (2)		 Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski		 6–3, 7–6(7–4)
2008 Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski		 Indie Maheš Bhúpatí
Bahamy Mark Knowles		 6–4, 6–2
2009 Kanada Daniel Nestor (4)
Srbsko Nenad Zimonjić		 Švédsko Simon Aspelin
Jižní Afrika Wesley Moodie		 6–4, 6–4
2010 USA Bob Bryan (3)
USA Mike Bryan (3)		 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić		 6–3, 6–4
2011 USA Bob Bryan (4)
USA Mike Bryan (4)		 Francie Michaël Llodra
Srbsko Nenad Zimonjić		 6–3, 6–3
2012 Polsko Mariusz Fyrstenberg (2)
Polsko Marcin Matkowski (2)		 Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău		 6–3, 6–4
2013 USA Bob Bryan (5)
USA Mike Bryan (5)		 Rakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares		 6–2, 6–3
2014 Kanada Daniel Nestor (5)
Srbsko Nenad Zimonjić (2)		 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 6–4, 6–2
2015 Indie Rohan Bopanna
Rumunsko Florin Mergea		 Polsko Marcin Matkowski
Srbsko Nenad Zimonjić		 6–2, 6–7(5–7), [11–9]
2016 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău		 Indie Rohan Bopanna
Rumunsko Florin Mergea		 6–4, 7–6(7–5)
2017 Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo		 Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin		 7–5, 6–3
2018 Chorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Alexander Peya		 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 5–3skreč
2019 Nizozemsko Jean-Julien Rojer (2)
Rumunsko Horia Tecău (2)		 Argentina Diego Schwartzman
Rakousko Dominic Thiem		 6–2, 6–3
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos		 Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić		 1–6, 6–3, [10–8]
2022 Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski		 Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah		 6–7(4–7), 6–4, [10–5]
2023   Karen Chačanov
  Andrej Rubljov		 Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden		 6–3, 3–6, [10–3]

Ženská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězky finalistky výsledek
2009 Zimbabwe Cara Blacková
USA Liezel Huberová		 Česko Květa Peschkeová
USA Lisa Raymondová		 4–6, 6–3, [10–6]
2010 USA Serena Williamsová
USA Venus Williamsová		 Argentina Gisela Dulková
Itálie Flavia Pennettaová		 6–2, 7–5
2011 Bělorusko Viktoria Azarenková
Rusko Maria Kirilenková		 Česko Květa Peschkeová
Slovinsko Katarina Srebotniková		 6–4, 6–3
2012 Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová		 Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Jelena Vesninová		 6–1, 3–6, [10–4]
2013 Rusko Anastasija Pavljučenkovová
Česko Lucie Šafářová		 Zimbabwe Cara Blacková
Nový Zéland Marina Erakovicová		 6–2, 6–4
2014 Itálie Sara Erraniová (2)
Itálie Roberta Vinciová (2)		 Španělsko Garbiñe Muguruzaová
Španělsko Carla Suárez Navarrová		 6–4, 6–3
2015 Austrálie Casey Dellacquová
Kazachstán Jaroslava Švedovová		 Španělsko Garbiñe Muguruzaová
Španělsko Carla Suárez Navarrová		 6–3, 6–7(4–7), [10–5]
2016 Francie Caroline Garciaová
Francie Kristina Mladenovicová		 Švýcarsko Martina Hingisová
Indie Sania Mirzaová		 6–4, 6–4
2017 Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová		 Maďarsko Tímea Babosová
Česko Andrea Hlaváčková		 6–4, 6–3
2018 Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Jelena Vesninová		 Maďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová		 2–6, 6–4, [10–8]
2019 Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Česko Barbora Strýcová		 Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan		 6–3, 6–1
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková		 Kanada Gabriela Dabrowská
Nizozemsko Demi Schuursová		 6–4, 6–3
2022 Kanada Gabriela Dabrowská
Mexiko Giuliana Olmosová		 USA Desirae Krawczyková
Nizozemsko Demi Schuursová		 7–6(7–1), 5–7, [10–7]
2023   Viktoria Azarenková (2)
Brazílie Beatriz Haddad Maiová		 USA Coco Gauffová
USA Jessica Pegulaová		 6–1, 6–4

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Roger Federer se v roce 2012 stal prvním vítězem turnaje odehrávajícím se na modré antuce
Madrid Arena hostila turnaj v letech 2002–2008
Soutěž tenista rekord roky
Nejvíce titulů
Mužská dvouhra Španělsko Rafael Nadal
5
 2005, 2010, 2013–2014, 2017
Ženská dvouhra Česko Petra Kvitová
3
 2011, 2015, 2018
Mužská čtyřhra USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
5
 2006–2007, 2010–2011, 2013
Kanada Daniel Nestor[a] 2002, 2004–2005, 2009, 2014
Ženská čtyřhra Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
2
 2012, 2014
Bělorusko Viktoria Azarenková[b] 2011, 2023
Nejvíce finále
Mužská dvouhra Španělsko Rafael Nadal
8
 2005, 2009–2011, 2013–2015, 2017
Ženská dvouhra Rumunsko Simona Halepová
4
 2014, 2016–2017, 2019
Nejvíce titulů v řadě
Mužská dvouhra Španělsko Rafael Nadal
2
 2013-2014
Španělsko Carlos Alcaraz 2022-23
Mužská čtyřhra Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor 		2004–2005
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		2006–2007, 2010–2011
Nejvíce finále v řadě
Mužská dvouhra Španělsko Rafael Nadal
3
 2009–2011, 2013–2015

Vysvětlivky

  1. ↑ Daniel Nestor vyhrál tituly s dvěma spoluhráči, Markem Knowlesem a Nenadem Zimonjićem.
  2. ↑ Viktoria Azarenková vyhrála tituly s dvěma spoluhráčkami, Marií Kirilenkovou a Beatriz Haddad Maiovou.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madrid Open (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e The MMOPEN in numbers [online]. Mutua Madrid Open, 2023-04-12 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-26. (anglicky) 
  2. ↑ The fans’ long-awaited return to the Caja Mágica [online]. Madrid Open, 2022-04-26 [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ IMG COMPLETES PURCHASE OF MUTUA MADRID OPEN. img.com [online]. IMG, 2022-04-01 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-03. (anglicky) 
  4. ↑ Cristian Hostiuc, Cristina Roşca. Ion Ţiriac va încasa 390 milioane de euro pentru turneul de tenis de la Madrid, cumpărat anul trecut de grupul american IMG. ZF.ro [online]. 2022-04-04 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-03. (rumunsky) 
  5. ↑ a b SALEH, Tariq. IMG concludes deal to purchase tennis' Madrid Open. Sportcal [online]. 2022-04-01 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Nadal zdolal Thiema a v Madridu slaví rekordní 30. titul z Masters! [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-14 [cit. 2017-05-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ Petr Pokorný, TenisPortal.cz, wtatennis.com. Báječná Kvitová zvládla finálovou bitvu s Bertensovou a vybojovala čtvrtý letošní a celkově již 24. titul [online]. MADRID: TenisPortal.cz, 2018-05-12 [cit. 2018-05-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bertensová v Madridu porazila Halepovou a slaví zisk nejcennější trofeje [online]. TenisPortal.cz, 2019-05-11 [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ VIDEO Ion Țiriac e foarte mândru de turneul pe care-l patronează: "Madridul nu avea nimic în afară de Real!" [online]. Digi Sport, 8-05-2015. Dostupné online. (rumunsky) 
  10. ↑ MERCADAL, Javier. Entradas Mutua Madrid Open 2023: precios y dónde comprarlas. Relevo [online]. 2023-04-20 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (španělsky) 
  11. ↑ Is blue the new red? Madrid's clay court revolution [online]. [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ AS, Diario. El Mutua Madrid Open se jugará en una pista azul [online]. 29-11-2011 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  13. ↑ Djokovič stejně jako Nadal kritizoval modrou antuku. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-05-09 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ Novak Djokovic and Rafael Nadal threaten to boycott Madrid Open if they don't change blue clay-court [online]. 2012-05-11. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Nadále modrý Madrid? Asi budu mít příští rok volno, hrozí Nadal. iDNES.cz [online]. 2012-05-11 [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. 
  16. ↑ World Record Broken In Madrid [online]. ATP World Tour, 01-05-2016 [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Nadal, tickets, dates: 15 questions about the 2021 Madrid Open [online]. Tennis Majors, 2021-04-21 [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Barty holds off Kvitova, Badosa upsets Bencic again to set rematch in Madrid SFs [online]. WTA Tennis, 2021-05-05 [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ ATP Announces Record $37.5 Million Prize Money Increase For 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky) 
  20. ↑ Madrid Open expands to become a two-week tournament. Women's Tennis Association [online]. 2020-11-26 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-22. (anglicky) 
  21. ↑ The MMOPEN in numbers [online]. Mutua Madrid Open, 2023-04-12 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-26. (anglicky) 
  22. ↑ Mutua Madrid Open 2023: Draws, Dates, History & All You Need To Know | ATP Tour | Tennis. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-19 [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-23. (anglicky) 
  23. ↑ Madrid 2023: Dates, draws, prize money and everything you need to know. Women's Tennis Association [online]. 2023-04-21 [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-22. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ATP Tour Masters 1000‎
Kalendář 2023

Indian Wells • Miami • Monte-Carlo • Madrid • Řím • Toronto • Cincinnati • Šanghaj • Paříž

Seznam vítězů turnajů Masters
WTA 1000
Kalendář 2024

Dauhá • Dubaj • Indian Wells • Miami • Madrid • Řím • Toronto • Cincinnati • Peking

Vyřazené

Guadalajara (2022–2023)

Seznam vítězek
2021 • 2022 • 2023 • 2024
Předcházející kategorie: Premier 5 a Mandatory
WTA Premier (2009–2020)
Premier Mandatory

Indian Wells (2009–2020) • Miami (2009–2020) • Madrid (2009–2020) • Peking (2009–2020)

Premier 5

Dauhá (2012–2014, 2016, 2018, 2020) • Dubaj (2009–2011, 2015, 2017, 2019) • Řím (2009–2020) • Toronto / Montréal (2009–2020) • Cincinnati (2009–2020) • Tokio (2009–2013) • Wu-chan (2014–2020)

Premier 700

Brisbane (2012–2020) • Sydney (2009–2019) • Adelaide (2020) • Paříž (2009–2014) • Antverpy (2015) • Petrohrad (2016–2020) • Dauhá (2011, 2015, 2017, 2019) • Dubaj (2012–2014, 2016, 2018, 2020) • Charleston (2009–2020) • Stuttgart (2009–2020) • Varšava (2009–2010) • Brusel (2011–2013) • Birmingham (2014–2019) • Berlín (2020) • Eastbourne (2009–2020) • San José / Stanford (2009–2020) • Los Angeles (2009) • San Diego / Carlsbad (2010–2013) • New Haven (2009–2018) • Čeng-čou (2019–2020) • Tokio (2014–2020) • Moskva (2009–2020) • Ostrava (2020)

Seznam vítězek
Navazující kategorie: WTA 500 a WTA 1000
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Madrid_Open&oldid=23076327“