Résistance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Résistance bylo francouzské hnutí odporu proti německé okupaci a kolaborativní francouzské vládě v letech druhé světové války.

Ve Francii bylo hnutí odporu podřízeno výboru Svobodné Francie v Londýně, které řídil Charles de Gaulle a který působil jako francouzská exilová vláda. Členové tohoto hnutí organizovali pomoc válečným zajatcům, propagandu, sabotáže, diverzi a ozbrojené akce za podpory spojeneckých států. Podobnou činnost vedlo také komunistické partyzánské hnutí.

Hnutí odporu se začalo organizovat prakticky ihned poté, kdy maršál Philippe Pétain v roce 1940 uzavřel s nacistickým Německem příměří.

Akce hnutí odporu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940 začaly v Paříži první studentské manifestace proti německé okupaci a vládě ve Vichy, která byla ustavena jako orgán spolupráce s německou vládou a v jejímž čele stál maršál Philippe Pétain.

V roce 1942 gaullisté z Londýna a členové hnutí odporu koordinovali své akce proti rostoucím německým a vládním represím. Posílení organizace nastalo po sjednocení politických sil hnutí odporu: delegát de Gaulla Jean Moulin, schopný organizátor, se stal předsedou rady hnutí odporu, jejíž součástí byly aktivní politické síly: komunisté, socialisté, radikálové, křesťanští demokraté. Teprve v roce 1944 vznikly Francouzské vnitřní síly. V posledním roce okupace došlo ke značnému nárůstu bojových akcí, sabotáží a diverze.