Philippe Pétain

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Philippe Benoni Omer Joseph Pétain
Philippe Pétain, maršál
Philippe Pétain, maršál
Rodné jméno Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain
Narození 24. dubna 1856
Cauchy-à-la-Tour, Pas-de-Calais
Úmrtí 23. července 1951
Port-Joinville, Vendée
Občanství Francie
Alma mater École spéciale militaire
Povolání politik, diplomat a voják
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie, Řád bílé orlice, velkodůstojník Řádu čestné legie, komandér Řádu čestné legie, důstojník Řádu čestné legie, rytíř Čestné legie, Médaille militaire, Vojenský kříž, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq3332211, Pamětní medaile na válku 1914–1918, Koloniální medaile, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq1774648 a Maršál Francie
Politická strana bez hodnoty
Manželka Annie Pétain
Rodiče Omer-Venant Pétain a Clotilde Legrand
Citát
Jen mne samotného budou dějiny soudit.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain (24. dubna 185623. července 1951) byl francouzský důstojník povýšený na maršála v roce 1918.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako veliteli ozbrojených sil je maršálu Pétainovi udělována zásluha v bitvě na Marně a za vítězství v bitvě u Verdunu. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce 1917 stal vrchním velitelem armády. V roce 1934 byl ministrem obrany a v následujícím roce státním sekretářem. Už tehdy prosazoval smířlivou politiku vůči nacistickému Německu.

Jako hlava státu bývá spojován s příměřím z června 1940 a vichystickým režimem, který započal tzv. Národní revoluci a aktivně spolupracoval s nacistickým Německem.

Na začátku 2. světové války ho ministerský předseda Paul Reynaud spolu s generálem Maximem Weygandom a plukovníkem de Gaullem prosadili do funkce ve válečné radě. Ta měla za úlohu mimo jiné vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus, avšak sociální a politické roztříštění ve Francii bylo příliš velké než ochota obyvatelstva postavit se Německu na odpor. Mocné útoky německé armády nakonec zmařily všechny snahy o účinnou obranu. Právě tehdy prezident Albert Lebrun vyzval Pétaina, aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. Pétain pak 22. června 1940 podepsal s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně Paříže a celého pobřeží s Atlantikem. Zbytek (asi 2/5 země) zůstal neokupovaný s administrativním centrem v lázeňském městě Vichy (de jure byla hlavním městem stále Paříž). Samostatnost byla formální, prakticky se jednalo o kolaborantský režim.

Po válce byl Pétain odsouzen k smrti za velezradu. Generál de Gaulle (který nastoupil na Pétainovo místo po konci 2. světové války) mu trest zmírnil na doživotní vězení.

Pétain zemřel 23. července 1951 ve věku devadesáti pěti let během internace na ostrově Yeu, kde je také pohřben.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Pétain byl za své zásluhy v 1. světové válce oslavován jako hrdina. Po kolaboraci s nacisty (spojené s mnoha nevynucenými činy, nezřídka odporujícími lidským právům) však byl zatracen jako velezrádce. Dodnes je nařčení z pétainismu vážnou politickou urážkou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOROVIČKA, Michael. Kolaboranti : 1939-1945. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7185-846-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Pétain ve Wikimedia Commons

18. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Ferdinand Foch
19291945
Philippe Pétain
Nástupce:
André François-Poncet