Sebastian Vettel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sebastian Vettel
Sebastian Vettel v roce 2015
Sebastian Vettel v roce 2015
Narození3. července 1987 (36 let)
Heppenheim, Hesse, Západní Německo
NárodnostNěmeckoNěmecko Německo
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky20072022
TýmyBMW Sauber (2007)
Toro Rosso (2007-2008)
Red Bull (2009-2014)
Ferrari (2015-2020)
Aston Martin (2021–2022)
Závody300 (299 startů)
Mistr světa4 (2010, 2011, 2012, 2013)
Vyhrané závody53
Stupně vítězů122
Body celkem3 098
Pole positions57
Nejrychlejší kola38
Nejlepší umístění v závodě1. místo
První závodGrand Prix USA 2007
První vítězstvíGrand Prix Itálie 2008
Poslední vítězstvíGrand Prix Singapuru 2019
Poslední závodGrand Prix Abú Zabí 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sebastian Vettel [zɛˈbaːstian ˈfɛtəl]IPA (* 3. července 1987, Heppenheim) je německý automobilový závodník, bývalý pilot Formule 1 a mistr světa z let 2010, 2011, 2012 a 2013. V sezoně 2009 vystřídal v kokpitu týmu Red Bull Racing Davida Coultharda a závodil zde až do konce sezony 2014. Od roku 2015 do roku 2020 závodil za tým Ferrari, kde nahradil Fernanda Alonsa. Od roku 2021 do roku 2022 závodil za tým Aston Martin.

Od Grand Prix Turecka 2006 byl testovacím a zároveň rezervním jezdcem týmu BMW Sauber. Díky účasti v pátečním volném tréninku před touto grand prix se Vettel stal nejmladším závodníkem, který se kdy objevil v závodu formule 1, bylo mu 19 let a 53 dní. Stal se také nejmladším závodníkem v historii formule 1, který získal v závodě alespoň bod.

V roce 2022 oznámil, že na konci sezóny kariéru ukončí.[1]

Závodní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorské kategorie[editovat | editovat zdroj]

Vettel ve formuli 3 v roce 2006.

Vettel začínal závodit na motokárách v roce 1995. V této kategorii získal mnoho různých titulů. V roce 2003 začal závodit v německém mistrovství Formule BMW, ve kterém pětkrát vyhrál a v celkové klasifikaci šampionátu obsadil druhou příčku. O rok později už v této kategorii s převahou získal titul mistra Německa, když vyhrál 18 z 20 závodů.

Pro rok 2005 přestoupil do vyšší kategorie, do evropského šampionátu Formule 3, kde s 64 body získal celkové páté místo a stal se nováčkem roku. Pětkrát byl na pódiu, ale žádný závod se mu nepodařilo vyhrát, a to také díky dominanci Lewise Hamiltona. V září téhož roku testoval vůz formule 1 Williams FW27 za odměnu, za svůj úspěch ve Formuli BMW v loňském roce.

V sezoně 2006 se stal vicemistrem evropského mistrovství Formule 3, se ziskem 75 bodů a čtyř vítězství. V témže roce také závodil ve světové sérii Formule Renault. Debutoval na italském okruhu v Misaně, kde skončil druhý za Pastorem Maldonadem. Ovšem ten byl po závodě diskvalifikován, a tak Vettel dodatečně získal své první vítězství v této sérii.[2] Ovšem v dalším závodě na belgickém okruhu Spa-Francorchamps utrpěl zranění. Při havárii ho zasáhly letící střepy vozu a téměř mu uřízly prst. Předpokládalo se, že nebude moci závodit několik týdnů.[3] I přes toto zranění závodil už další víkend na okruhu v Zandvoortu v závodě mistrů F3, kde skončil na šestém místě.

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

2006–2007: BMW Sauber[editovat | editovat zdroj]

2006[editovat | editovat zdroj]

Vettel při tréninku na brazilskou grand prix v roce 2006.

Od Grand Prix Turecka 2006 se Vettel stal třetím jezdcem týmu BMW Sauber. Poté, co dosavadní rezervní jezdec Robert Kubica nahradil od maďarské grand prix Jacquese Villeneuva, který byl z týmu vyhozen.

Vettel zazářil při svém prvním vystoupením s BMW Sauber, když během turecké grand prix vyhrál druhou část pátečního volného tréninku.[4] Stejný kousek se mu povedl při následující italské grand prix, kdy vyhrál oba páteční volné tréninky.[5] [6]

2007[editovat | editovat zdroj]

Pro nadcházející sezonu 2007 byl týmem BMW Sauber potvrzen na místo testovacího jezdce[7] a také pokračoval v závodech světové série formule Renault, ve kterém se dostal do čela šampionátu. Poté byl už natrvalo povolán do formule 1.

Robert Kubica byl po vážné nehodě v kanadské Grand Prix nahrazen právě Vettelem.[8] Vettel ho nahradil pouze v Grand Prix USA a nevedl si vůbec špatně. Do závodu startoval ze sedmé pozice a závod dokončil na poslední bodované příčce, na osmém místě.[9] Díky tomu se stal nejmladším pilotem formule 1, který dokázal bodovat v závodě, ve věku 19 let a 349 dní.

Vettel při pátečním tréninku na brazilskou grand prix v roce 2007.

2007–2008: Toro Rosso[editovat | editovat zdroj]

2007[editovat | editovat zdroj]

BMW Sauber musel 31. července 2007 Vettela uvolnit, protože má smlouvu s Red Bullem. Vettel nahradil od maďarské grand prix v týmu Toro Rosso propuštěného Scotta Speeda.[10] Ještě před samotným závodem bylo potvrzeno, že v sezoně 2008 bude Vettel také závodit za Toro Rosso, společně se Sébastienem Bourdaisem.[11]

V deštivém závodě v Číně dojel na 4. místě a získal tak pro tým Toro Rosso zatím jeho nejlepší umístění v historii.

2008[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2008 začala pro Vettela přímo katastrofálně. Ani jeden z prvních čtyř závodů nedokončil, a ve třech z nich skončil už v prvním kole. Pokaždé se zapletl do kolize s jinými jezdci. První dokončený závod tak přišel až v Turecku, nicméně to bylo až 17. místo. Další závod, Grand Prix Monaka, se mu ale povedla, a on vybojoval 4 body za 5. místo. Hned v dalším závodě, v Kanadě, si připsal další bod, za 8. místo. V druhé polovině sezóny se začal zlepšovat a hned dvakrát po sobě bodoval. Vrchol však přišel v Itálii. Celý víkend na okruhu Monza pršelo a to Vettelovi evidentně hrálo do karet. V kvalifikaci senzačně vybojoval pole position. To ale nebylo vše. Pršelo i v závodě a Vettel si stylem start–cíl dojel senzačně pro vítězství. Zároveň to bylo první vítězství i pro stáj Toro Rosso, která o stupně vítězů rozhodně ještě moc nebojuje. Vettel se tak stal nejmladším jezdcem, který kdy vyhrál Grand Prix až do roku 2016, kdy jej ve Velké ceně Španělska překonal Max Verstappen.

2009–2014: Red Bull Racing[editovat | editovat zdroj]

2009[editovat | editovat zdroj]

17. července 2008 bylo oznámeno, že Sebastian Vettel přestupuje z týmu Toro Rosso do Red Bullu. Tuto sezónu se mu velice vedlo. Získal celkem 8 pódií (4× 1. místo, 2× 2. místo, 2× 3. místo) a stal se vicemistrem (2. místo). Sezónu ukončil na celkovém 2. místě s 84 body, o 11 bodů za vítězem Jensonem Buttonem.

2010[editovat | editovat zdroj]

Vettelovi nezačala sezóna zrovna dobře. V Bahrajnu vyhrál kvalifikaci, ale kvůli technice se v závodě propadl na 4. místo. Problémy s technikou ho doprovázely i v dalším závodě, který nedokončil. Vyhrál až následující závod v Malajsii. Dál střídal dobré s horšími výsledky. V Turecku se při předjíždění srazil s týmovým kolegou Webberem, což vedlo k vyostření jejich vztahu. Závod ve Valencii s přehledem vyhrál. Při závodě ve Velké Británii dostal na úkor Webbera nové přední křídlo, své totiž rozbil. Závod ale dokončil až na 6. místě po chybném startu. V deštivé Velké ceně Belgie při předjíždění měl kolizi s monopostem Jensona Buttona a dojel 15. Po tomto závodu začal být odepisován a skoro nikdo už mu nevěřil. V Itálii ale už dojel čtvrtý po riskantní jízdě, kdy absolvoval skoro celý závod na jedné sadě pneumatik a vyměnil je až kolo před koncem. V Singapuru byl z celého pole jediný, kdo stíhal Alonsa a dojel druhý. Japonsko se neslo ve znamení deště a Vettelova jasného vítězství. Okruh v Koreji byl zbrusu nový, dokončený těsně před závodem. Vettel vedl skoro celý závod, ale 10 kol před koncem mu vypověděl službu motor. Nakonec se zjistilo, že se zlomila ojnice. Celý svět formule jedna šokovalo chování Vettela, který prohlásil těsně po závodu, že mu je to už jedno. V Brazílii si bez potíží dojel pro vítězství. Poslední závod v Abu Zabí byl klíčový pro získání mistrovského titulu. Vettel měl před startem nejmenší šanci na to získat titul. Vettel ale postavil na hlavu všechny prognózy. Jelikož zvítězil, Alonso se vinou chybné taktiky propadl na sedmé místo a Webber dojel až za Alonsem, německý pilot získal titul mistra světa. Stal se tak nejmladším šampionem v historii. Za celou sezónu dosáhl na 10 pole position, pět závodů vyhrál, dvakrát byl druhý a třikrát třetí. Po sezóně se stal Sportovcem Německa a Evropy.

2011[editovat | editovat zdroj]

Pro Vettela začala sezóna dominantně. Vyhrál první dva závody. V Číně kvůli opotřebovaným pneumatikám skončil druhý za Hamiltonem. Následující tři závody vyhrál, přestože ve Španělsku bojoval s Hamiltonem. V Kanadě po celý závod vedl, ale v posledním kole chyboval a dostal se před něj Jenson Button. Ve Valencii opět vyhrál. V Silverstonu po zastávce v boxech dokončil druhý, na konci závodu na něj útočil týmový kolega Webber, ale podle pokynu týmu dojeli v tomto pořadí. V Německu získal čtvrté místo a poprvé v sezoně tak nestál na stupních vítězů. V Maďarsku dojel na druhém místě. V Belgii zvítězil a další dvě výhry si připsal i v Itálii a Singapuru. V Singapuru mu chyběl jeden bod k obhájení titulu mistra světa. Ten získal třetím místem v Japonsku. Stal se nejmladším dvojnásobným mistrem světa. V Koreji byl tým Red Bull poprvé v sezoně poražen v kvalifikaci. Vettel ale po startu z druhého místa ve čtvrté zatáčce prvního Hamiltona předjel a vyhrál celý závod. Red Bull tak obhájil prvenství v Poháru konstruktérů. V Abú Zabí poprvé Vettel neprojel cílovou rovinkou po defektu v druhé zatáčce po startu, i když Pirelli prošetřovalo co stálo za defektem pravé zadní pneumatiky, nedošlo k žádnému závěru.

2012[editovat | editovat zdroj]

Po šestém místě v kvalifikaci na Grand Prix Austrálie se probojoval díky strategii zastávek v boxech na druhou příčku.[12] Šestou příčku obsadil i v kvalifikaci na GP Malajsie, kde skončil kvůli proříznuté pneumatice na nebodované jedenácté pozici.[13] V kvalifikaci Velké ceny Číny se nedostal do závěrečné části a skončil jedenáctý. V závodě si polepšil na páté místo, když se v závěru propadl ze druhé příčky.[14] Po pole position vyhrál Velkou cenu Bahrajnu, k čemuž mu dopomohlo i zajetí nejrychlejšího kola závodu. Díky této výhře a zisku 25 bodů se ujal průběžného vedení Poháru jezdců.[15] V GP Španělska ze 7. místa dokončil šestý, když musel absolvovat trest průjezdu boxy, protože v části trati, kde byly vyvěšeny žluté vlajky, dostatečně nezvolnil.[16] V monacké kvalifikaci obsadil desátou příčku a díky odlišné strategii vybojoval čtvrté místo. Při GP Kanady se z pole position propadl na 4. místo. V GP Evropy vybojoval pole position a závod vedl až do 33. kola, kdy ho zradila technika a musel odstoupit. V GP Velké Británie si ze 4. místa v kvalifikaci dojel pro 3. místo v závodě. Při GP Německa se ze 2. pozice v kvalifikaci propadl na 5. místo. V GP Maďarska se ze 3. místa propadl také na 4. Při GP Belgie startoval z 11. místa, ale v závodě se probojoval až na konečné 2. místo. V Itálii závod nedokončil. Další čtyři závody v Singapuru, Japonsku, Koreji a Indii však vyhrál. V Abú Zabí dojel 3. Při GP USA si dojel pro 2. místo. Před posledním závodem vedl v průběžném pořadí šampionátu před Fernandem Alonsem o 13 bodů. V Brazílii se kvalifikoval 4. ale v prvním kole po kontaktu s Brunem Sennou dostal hodiny a propadl se až na konec pole. Probojoval se však na 6. místo a protože Alonso dojel druhý, získal Vettel o pouhé 3 body svůj 3. mistrovský titul v řadě.

2013

Vettel odstartoval do prvních dvou závodů sezóny 2013 na pole position a ve Velké ceně Malajsie zajel v kvalifikaci na mokré části kola o více než 2,5 sekundy rychleji než týmový kolega Webber. Závod vyhrál, i když ne bez kontroverze. Vettel ignoroval týmové příkazy a předjel Webbera do vedení. Webber byl po závodě rozzuřený a řekl, že Vettel "bude mít ochranu jako obvykle a tak to chodí". Šéf týmu Horner, i když nespokojený s Vettelovými činy, poukázal na to, že Webber už při několika předchozích příležitostech vzdoroval týmovým rozkazům. Uznal, že již tak křehký vztah mezi oběma řidiči se v důsledku incidentu dále zhroutil. Vettel tvrdil, že ho vítězství nemrzelo a že kdyby se situace opakovala, přes Webbera by předjel, a dodal, že si myslí, že si Webber vyhrát závod nezaslouží. Po výhrách v Bahrajnu a Kanadě se jeho vedení v šampionátu ve Velké ceně Británie snížilo, protože mu byla odepřena pravděpodobnost vítězství kvůli poruše převodovky. Vettel si odskočil a poprvé vyhrál svůj domácí závod v Německu. Poté, co skončil třetí v Maďarsku, vyhrál Vettel posledních devět závodů sezóny, včetně grandslamů v Singapuru a Koreji. Vettel vytvořil rekord v počtu vítězství v závodech s devíti za sebou a stal se teprve třetím mužem po Albertu Ascarim a Jimu Clarkovi, který vyhrál po sobě jdoucí grandslamy. Svůj čtvrtý titul mistra světa zpečetil ve Velké ceně Indie.

Při několika příležitostech během sezóny diváci Vettela vypískali. Přestože vypískání bylo široce odsuzováno kolegy řidiči, médii a dalšími v paddocku, Vettel prozradil, že to na něj mělo negativní dopad.

2014

Pro sezónu 2014 a dále si jezdci vybrali jedinečné číslo vozu, které budou používat po zbytek své kariéry ve formuli 1; Vettel zvolil číslo pět. Nicméně, jako úřadující mistr světa jezdců, nesl číslo jedna po celou sezónu. Webber opustil sport a byl nahrazen Danielem Ricciardem, který byl povýšen z Toro Rosso. Vettel se během zimních testů potýkal s problémy se spolehlivostí a při úvodní Velké ceně Austrálie musel odstoupit. Problémy se spolehlivostí také donutily Vettela odstoupit ve Velké ceně Monaka a Rakouska. Vettel se kvalifikoval v první řadě pro závody v Malajsii, Velké Británii a Maďarsku a skončil na stupních vítězů v Malajsii, Kanadě, Singapuru a Japonsku. Po Velké ceně Ruska byl poprvé v kariéře ve formuli 1 po sezóně překonaný svým týmovým kolegou. Kromě problémů se spolehlivostí se Vettel po celý rok 2014 potýkal s problémy s Red Bull RB10 a pneumatikami Pirelli. Rok podepsal tím, že se stal prvním obhájcem titulu, kterému se nepodařilo vyhrát závod během sezóny od Jacquese Villeneuvea v roce 1998. V říjnu Red Bull oznámil, že Vettel tým na konci sezóny opustí a připojí se ke Scuderii Ferrari, rok před vypršením jeho smlouvy. Vettel nahradil Alonsa a stal se partnerem jeho přítele Kimiho Räikkönena. Vettel zmínil, že by rád někdy v kariéře jezdil za Ferrari a už v roce 2012 se hovořilo o tom, že bude mít nezávaznou předsmlouvu s opcemi, aby se k nim v roce 2014 přidal. Bylo mu odepřeno předčasné propuštění ze smlouvy s Red Bullem, aby mohl otestovat vůz Ferrari z roku 2014 v Abu Dhabi. Navzdory tomu byl Vettel přítomen testu Ferrari – i když vůz neřídil – ale Red Bull nevymáhal žádné sankce. Vettel se místo toho poprvé objevil v listopadu, kdy absolvoval téměř 100 kol ve voze z roku 2012 na testovací trati Fiorano.

Ferrari (2015–2020)

2015–2016: Návrat na nejvyšší stupínek, hrozba pro Mercedes

Vettel debutoval ve Ferrari umístěním na třetím místě ve Velké ceně Austrálie. Na to navázal vítězstvím ve Velké ceně Malajsie, jeho prvním vítězstvím v závodě po více než roce a prvním vítězstvím Ferrari po téměř dvou letech. Po závodě emotivní Vettel vzdal hold Schumacherovi, když řekl, že úspěchy jeho hrdiny s Ferrari učinily první vítězství ještě výjimečnějším. Vyhrál Velkou cenu Maďarska, aby zůstal uchazečem o šampionát poté, co startoval ze třetího místa na roštu. Své vítězství věnoval jezdci Julesi Bianchimu, který týden předtím zemřel na zranění utrpěná v roce 2014. V polovině sezóny byl Vettel 42 bodů za lídrem šampionátu a pilotem Mercedesu Hamiltonem. Vettel byl v Belgii na třetím místě, když jeho pravá záď v předposledním kole vybuchla vysokou rychlostí, což pravděpodobně ukončilo veškeré šance na titul vzhledem k Hamiltonově výhře. Po závodě žvanil na „nepřijatelné“ a „nebezpečné“ pneumatiky Pirelli, které mu mohly způsobit vážné zranění.Vettel dojel domů druhý ve Velké ceně Itálie, což byl jeho první závod s Ferrari na domácí půdě týmu. Poté získal svou první pole position s týmem na Grand Prix Singapuru, první pole position pro Ferrari na tři roky. Vettel závod vyhrál, a když Hamilton odstoupil, přiblížil se na 49 bodů a zbývalo sedm závodů. Vettel však zakončil sezónu na třetím místě se třemi výhrami a 13 umístěními na stupních vítězů; prohlásil sezónu za „zázrak“.Vettel jedoucí za Ferrari na Grand Prix Monaka 2016 Po třetím místě ve Velké ceně Austrálie 2016 Vettelova účast v Bahrajnu skončila bez startu, protože se jeho vůz porouchal ve formačním kole. Při Velké ceně Číny se Vettel v prvním kole srazil s týmovým kolegou Räikkönenem, oba však mohli pokračovat. Z kolize obvinil jezdce Red Bullu Daniila Kvjata, označil ho za „blázna“ a jeho předjížděcí manévr popsal jako „sebevražedný“. V Grand Prix Ruska Vettel odstoupil v prvním kole po dvou po sobě jdoucích kolizích s Kvjatem. V Grand Prix Mexika se Vettel pokusil předjet jezdce Red Bullu Maxe Verstappena, ale poté, co Verstappen vyjel z trati a zařadil se před něj, Vettel slovně napadl jeho i ředitele závodu Charlieho Whitinga, za což se později omluvil. Vettel poté zablokoval Ricciarda z Red Bullu pohybem v brzdné zóně a dostal desetisekundovou penalizaci a dva body do licence. Přestože během sezóny dosáhl sedmi umístění na stupních vítězů, Vettel v roce 2016 nevyhrál žádný závod.

Kompletní výsledky ve Formuli[editovat | editovat zdroj]

Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Rok Tým Vůz Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 Body Umístění
2006 BMW Sauber F1 Team BMW Sauber F1.06 BMW P86 2,4 V8 BHR MAL AUS SMR EUR ESP MON GBR CAN USA FRA GER HUN TUR
TD
ITA
TD
CHN
TD
JPN
TD
BRA
TD
2007 BMW Sauber F1 Team BMW Sauber F1.07 BMW P86/7 2,4 V8 AUS
TD
MAL
TD
BHR ESP MON CAN USA
8
FRA GBR EUR 6 14. místo
Scuderia Toro Rosso Toro Rosso STR2 Ferrari 056 2,4 V8 HUN
16
TUR
19
ITA
18
BEL
Ret
JPN
Ret
CHN
4
BRA
Ret
2008 Scuderia Toro Rosso Toro Rosso STR2B Ferrari 056 2,4 V8 AUS
Ret
MAL
Ret
BHR
Ret
ESP
Ret
TUR
17
35 8. místo
Toro Rosso STR3 MON
5
CAN
8
FRA
12
GBR
Ret
GER
8
HUN
Ret
EUR
6
BEL
5
ITA
1
SIN
5
JPN
6
CHN
9
BRA
4
2009 Red Bull Racing Red Bull RB5 Renault RS27 2,4 V8 AUS
13
MAL
15
CHN
1
BHR
2
ESP
4
MON
Ret
TUR
3
GBR
1
GER
2
HUN
Ret
EUR
Ret
BEL
3
ITA
8
SIN
4
JPN
1
BRA
4
ABU
1
84 2. místo
2010 Red Bull Racing Red Bull RB6 Renault RS27 2,4 V8 BHR
4
AUS
Ret
MAL
1
CHN
5
ESP
3
MON
2
TUR
Ret
CAN
4
EUR
1
GBR
7
GER
3
HUN
3
BEL
15
ITA
4
SIN
2
JPN
1
KOR
Ret
BRA
1
ABU
1
256 1. místo
2011 Red Bull Racing Red Bull RB7 Renault RS27 2,4 V8 AUS
1
MAL
1
CHN
2
TUR
1
ESP
1
MON
1
CAN
2
EUR
1
GBR
2
GER
4
HUN
2
BEL
1
ITA
1
SIN
1
JPN
3
KOR
1
IND
1
ABU
Ret
BRA
2
392 1. místo
2012 Red Bull Racing Red Bull RB8 Renault RS27 2,4 V8 AUS
2
MAL
11
CHN
5
BHR
1
ESP
6
MON
4
CAN
4
EUR
Ret
GBR
3
GER
5
HUN
4
BEL
2
ITA
22
SIN
1
JPN
1
KOR
1
IND
1
ABU
3
USA
2
BRA
6
281 1. místo
2013 Red Bull Racing Red Bull RB9 Renault RS27 2,4 V8 AUS
3
MAL
1
CHN
4
BHR
1
ESP
4
MON
2
CAN
1
GBR
Ret
GER
1
HUN
3
BEL
1
ITA
1
SIN'
1
KOR
1
JPN
1
IND
1
ABU
1
USA
1
BRA
1
397 1. místo
2014 Red Bull Racing Red Bull RB10 Renault Energy F1‑2014 1,6 V6 t AUS
Ret
MAL
3
BHR
6
CHN
5
ESP
4
MON
Ret
CAN
3
AUT
Ret
GBR
5
GER
4
HUN
7
BEL
5
ITA
6
SIN
2
JPN
3
RUS
8
USA
7
BRA
5
ABU
8
167 5. místo
2015 Scuderia Ferrari Ferrari SF15-T Ferrari 059/4 1,6 V6 t AUS
3
MAL
1
CHN
3
BHR
5
ESP
3
MON
2
CAN
5
AUT
4
GBR
3
HUN
1
BEL
12
ITA
2
SIN
1
JPN
3
RUS
2
USA
3
MEX
Ret
BRA
3
ABU
4
278 3. místo
2016 Scuderia Ferrari Ferrari SF16-H Ferrari 061 1,6 V6 t AUS
3
BHR
DNS
CHN
2
RUS
Ret
ESP
3
MON
4
CAN
2
EUR
2
AUT
Ret
GBR
9
HUN
4
GER
5
BEL
6
ITA
3
SIN
5
MAL
Ret
JPN
4
USA
4
MEX
5
BRA
5
ABU
3
212 4. místo
2017 Scuderia Ferrari Ferrari SF70H Ferrari 062 1,6 V6 t AUS
1
CHN
2
BHR
1
RUS
2
ESP
2
MON
1
CAN
4
AZE
4
AUT
2
GBR
7
HUN
1
BEL
2
ITA
3
SIN
Ret
MAL
4
JPN
Ret
USA
2
MEX
4
BRA
1
ABU
3
317 2. místo
2018 Scuderia Ferrari Ferrari SF71H Ferrari 062 EVO 1,6 V6 t AUS
1
BHR
1
CHN
8
AZE
4
ESP
4
MON
2
CAN
1
FRA
5
AUT
3
GBR
1
GER
Ret
HUN
2
BEL
1
ITA
4
SIN
3
RUS
3
JPN
6
USA
4
MEX
2
BRA
6
ABU
2
302 2. místo
2019 Scuderia Ferrari Ferrari SF90 Ferrari 064 1,6 V6 t AUS
4
BHR
5
CHN
3
AZE
3
ESP
4
MON
2
CAN
2
FRA
5
AUT
4
GBR
16
GER
2
HUN
3
BEL
4
ITA
13
SIN
1
RUS
Ret
JPN
2
MEX
2
USA
Ret
BRA
17
ABU
5
240 5. místo
2020 Scuderia Ferrari Ferrari SF1000 Ferrari 065 1,6 V6 t AUT
10
STY
Ret
HUN
6
GBR
10
70A
12
ESP
7
BEL
13
ITA
Ret
TUS
10
RUS
13
EIF
11
POR
10
EMI
12
TUR
3
BHR
13
SKR
12
ABU
14
33 13. místo
2021 Aston Martin Cognizant F1 Team Aston Martin AMR21 Mercedes M12 E Performance 1,6 V6 t BHR
15
EMI
15
POR
13
ESP
13
MON
5
AZE
2
FRA
9
STY
12
AUT
17
GBR
Ret
HUN
DSQ
BEL
5
NED
13
ITA
12
RUS
12
TUR
18
USA
10
MXC
7
SAP
11
QAT
10
SAU
Ret
ABU
11
43 12. místo
2022 Aston Martin Aramco Cognizant F1 Team Aston Martin AMR22 Mercedes F1 M13 E Performance 1,6 V6 t BHR SAU AUS
Ret
EMI
8
MIA
17
ESP
11
MON
10
AZE
6
CAN
12
GBR
9
AUT
17
FRA
11
HUN
10
BEL
8
NED
14
ITA
Ret
SIN
8
JPN
6
USA
8
MXC
14
SAP
11
ABU
10
37 12. místo

Výsledky v ostatních formulových kategoriích[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Série Tým Vůz Závody Vítězství Pole Position Podium Body Konečné umístění
2003 Formule BMW ADAC Eifelland Racing BMW FB02 19 5 5 12 216 2. místo
2004 Formule BMW ADAC ADAC Berlin-Brandenburg e.V. BMW FB02 20 18 14 20 387 1. místo
2005 Formule 3 Euroseries Mücke Motorsport Dallara F305-Mercedes 20 0 0 5 57 5. místo
Formule 3 Španělsko Racing Engineering Dallara F305-Toyota 1 0 0 1 8 15. místo
2006 Formule 3 Euroseries ASM Dallara F305-Mercedes 20 4 1 9 75 2. místo
World Series by Renault Carlin Motorsport Dallara FR35-Nissan 3 1 1 2 28 15. místo
2007 World Series by Renault Carlin Motorsport Dallara FR35-Renault 7 1 1 4 74 3. místo

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebastian Vettel na anglické Wikipedii.

  1. BREAKING: Four-time champion Sebastian Vettel to retire from Formula 1 at the end of the 2022 season | Formula 1®. www.formula1.com [online]. [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. článek z Crash.net, Misano 2006 - Maldonado DQ gives Vettel win., ze 17. července 2006
  3. článek z Crash.net, Injury to sideline Vettel for weeks., ze 30. července 2006
  4. článek z Formule.cz, Sebastian Vettel překvapivě vyhrál druhý trénink, z 25. srpna 2006
  5. článek z Formule.cz, Vettel začal tam, kde v Turecku skončil - nejrychleji, z 8. září 2006
  6. článek z Formule.cz, Vettel opět na čele, za ním obě Ferrari, z 9. září 2006
  7. článek z Formule.cz, BMW 2007: Robert Kubica a Nick Heidfeld, z 20. října 2006
  8. článek z Formule.cz, Doktoři Kubicovi start v GP USA nepovolili!, z 16. června 2007
  9. článek z Formule.cz, Lewis Hamilton ovládl i druhý závod Severní Ameriky, ze 17. června 2007
  10. článek z Formule.cz, „Vítej doma!“ Toro Rosso vítá Sebastiana Vettela, ze 31. července 2007
  11. článek z Formule.cz, Sebastian Vettel bude závodit pro Toro Rosso i v roce 2008, ze 2. srpna 2007
  12. SKALOŠ, David. Jenson Button vyhrál potřetí v Melbourne [online]. formule.cz, 2012-03-18 [cit. 2012-04-16]. Dostupné online. 
  13. FABRY, Pavel. V deštěm přerušeném závodě překvapil vítězstvím Alonso! [online]. formule.cz, 2012-03-25 [cit. 2012-04-16]. Dostupné online. 
  14. SKALOŠ, David. Rosberg přetavil pole position ve své první vítězství! [online]. formule.cz, 2012-04-15 [cit. 2012-04-16]. Dostupné online. 
  15. SKALOŠ, David. V Bahrajnu vyhrál Vettel, oba jezdci Lotusu na stupních vítězů! [online]. formule.cz, 2012-04-22 [cit. 2012-04-24]. Dostupné online. 
  16. SKALOŠ, David. Pátý závod, pátý vítěz. Ve Španělsku triumfoval Maldonado! [online]. formule.cz, 2012-05-13 [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]