Gerhard Berger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gerhard Berger
Gerhard Berger
Gerhard Berger
Stát Rakousko Rakousko
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny 1984 - 1997
Týmy ATS, Arrows, Benetton, Ferrari, McLaren
Závody 210
Mistr světa 0 (nejlépe 3. místo - 1988,1994)
Vyhrané závody 0
Stupně vítězů 48
Pole positions 12
Nejrychlejší kola 21
První závod Grand Prix Rakouska 1984
Poslední závod Grand Prix Evropy 1997
První vítězství Grand Prix Mexika 1986
Poslední vítězství Grand Prix Německa 1997

Gerhard Berger (* 27. srpna 1959, Wörgl) je bývalý rakouský pilot Formule 1. Býval také 50% vlastníkem stáje Scuderia Toro Rosso, podíl ale prodal zpět majiteli Dietrichu Mateschitzovi v listopadu 2008.

Berger odjel ve Formuli 1 14 sezón, dvakrát skončil na 3. místě v poháru jezdců. Během kariéry vyhrál 10 závodů Grand Prix, získal 48 pódií, 12 pole position a 21 nejrychlejších kol (o 2 více než jeho bývalý týmový kolega, rival a přítel Ayrton Senna). Se svými 210 starty patří k nejzkušenějším jezdcům v celé historii Formule 1. Vedl v 33 ze 210 závodů a z 95 odstoupil.Drží také zajímavý rekord, vybojoval totiž první a o 11 let později poslední vítězství pro tým Benetton. Berger byl známý svým smyslem pro humor a agresivním jezdeckým stylem.

Počátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

Berger ve voze Benetton při Grand Prix USA 1986.

Gerhard Berger se narodil ve městě Wörgl, v Rakousku. Jeho otec Hans pracoval ve své nákladní společnosti, kde před svou profesionální kariérou pracoval i Gerhard. Berger se stal několikanásobným vítězem v Evropské Formuli 3, z ní poté v roce 1984 putoval do Formule 1, kde začínal v týmu ATS.

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

1984: ATS[editovat | editovat zdroj]

Berger nahradil v 4 závodech sezóny 1984 v kokpitu ATS Manfreda Winkelhocka. Tým byl ale podprůměrný a po konci sezóny se rozpadl. Berger ale přesto zajel v Itálii 6. místo, body však nedostal, tým ATS mohl mít jen jednu přihlášku a jeden vůz. Přihlášen byl původně Winkelhock a Berger ho poté nahradil, ztratil však možnost bodovat. Krátce po svém vstupu do Formule 1, měl Berger vážnou dopravní nehodu. Týden po konci sezóny 1984 jel domů ve svém BMW 323i skrze kopce nad městem Salzburg. Jiný řidič do něj zezadu narazil a Berger se začal řítit z útesu. Berger měl štěstí, že nebyl připoután, jelikož tak proletěl zadním sklem svého vozu. Další štěstí bylo, že v prvním autě jež projíždělo okolo seděli dva lidé, kteří se specializovali na zranění zad. Doktoři zjistili rozsah zranění (zlomený krk a několik polámaných kostí v zádech) a postarali se o to, aby se nehýbal (v té chvíli byla šance na přežití pouhá 2%). Následovala nutná operace a pobyt v nemocnici v Innsbrucku. Ze svých zranění se plně zotavil a hned po několika týdnech z nemocnice odešel.

1985: Arrows[editovat | editovat zdroj]

První kompletní sezónu absolvoval v roce 1985 v týmu Arrows. Berger a jeho týmový kolega Thierry Boutsen dopláceli na vůz Arrows A8, jehož šasi rozhodně nebylo nejlepší a neumožňovalo využívat potenciál motoru BMW M12. Berger vybojoval 3 body až v posledních dvou závodech sezóny (Jižní Afrika a Austrálie) a v celkovém hodnocení byl na 20. pozici.

1986: Benetton[editovat | editovat zdroj]

Až v roce 1986 a v týmu Benetton se jeho kariéra naplno rozjela. Konečně seděl v dobrém voze, který mu umožnil využít jeho talent a také turbo motor BMW. K tomu se přidala dobrá strategie s pneumatikami Pirelli a Berger se v Grand Prix Monaka mohl radovat z prvního vítězství. Vyhrát mohl i na domácí Grand Prix Rakouska, z vedení závodu ale musel zajet do boxů s mechanickými problémy. Berger byl v kvalifikacích mnohem lepší než jeho týmový kolega Teo Fabi v poměru 12:4. Berger se etabloval jako velmi rychlý jezdec v ten rok, když zaznamenal největší rychlost v sezóně, neuvěřitelných 351,22 km/h při Grand Prix Itálie.

Berger byl zároveň úspěšný v cestovních vozech Skupiny A, jezdil za tým Schnitzer BMW a velice dobrý vůz BMW 625 Csi v Evropském šampionátu cestovních vozů. Vyhrál 24h Spa v roce 1985 se svým týmovým kolegou Robertem Ravagliou a Marcem Surerem.

1987-1989: Ferrari[editovat | editovat zdroj]

1987[editovat | editovat zdroj]

Pro sezónu 1987 podepsal Berger s týmem Ferrari a stal se týmovým kolegou Michele Alboreta, v týmu nahradil Stefana Johanssona. V první sezóně s italským týmem ho provázely mechanické problémy, na konci roku ale přišla 2 vítězství, když Gerhard vyhrál poslední 2 závody sezóny. Ferrari F1/87 z této sezóny profitovalo z práce bývalého designera McLarenu, Johna Barnarda, samotný vůz byl ale designován Rakušanem Gustavem Brunnerem. Ferrari se od Grand Prix Maďarska 1985 mohlo vyrovnat soupeřům ze špičky. Na okruhu Hungaroring jezdil Berger těsně druhý za Nigelem Mansellem, ale musel ze závodu odstoupit. Při Grand Prix Portugalska na okruhu Estoril startoval z pole position, v závěrečné fázi závodu ale udělal chybu a dojel druhý za Alainem Prostem. Mechanický problém jej stál i vítězství v Grand Prix Mexika. Již zmíněné výhry v Grand Prix Japonska a Austrálie a zároveň pole position z obou závodů, znamenaly to, že Berger i Ferrari mohli jít do zimní přestávky se značným sebevědomím . Ferrari s Bergerem byli tipováni jako favorité pro rok 1988. Celkově skončil v klasifikaci pátý s 36 body. Svého kolegu Alboreta překonal v kvalifikacích v poměru 12:4.

1988[editovat | editovat zdroj]

Berger ve voze Ferrari při Grand Prix Kanady 1988.

Ročníku 1988 ale dominovaly vozy McLaren a jezdci Prost a Ayrton Senna. Celkem si připsali 15 z 16 vítězství v sezóně. Turbo motor Honda V6 ve voze McLaren Mp4/4 a motor 100T v Lotusech měly větší výkonnost než motory Ferrari, což znamenalo, že Berger s Alboretem bývali často pomalí. Jedině Berger dokázal přerušit vítěznou šňůru McLarenů, když vyhrál Grand Prix Itálie poté, co Senna bojoval s Jeanem-Louisem Schlesserem, který nahrazoval ve Williamsu nemocného Nigella Mansella. Alboreto nakonec dojel druhý a Ferrari slavilo double. Pro tým bylo toto vítězství velmi emotivní, jelikož přišlo jen pár týdnů po smrti Enza Ferrariho.

Vůz Ferrari F1/87/88C byl velmi problematický zejména z hlediska spotřeby paliva z 1,5l turbo motoru.Ferrari totiž nepostavilo nový motor pro tuto sezónu a spolehlo se na starší model). Například v Grand Prix Velké Británie Berger pohodlně vedl před Sennou, ale v závěrečné fázi musel výrazně zpomalit, aby vůbec dojel do cíle. V posledním kole mu nakonec došlo palivo a propadl se z 5. místa na deváté. Předjeli ho Nelson Piquet (Lotus), Derek Warwick a Eddie Cheever (Arrows) a Riccardo Patrese (Williams). Berger vedl i v posledním závodě v Austrálii, ale při předjíždění René Arnouxe v Ligieru o kolo zpátky s ním kolidoval. Rakušan byl ve všech kvalifikacích lepší než Alboreto, což znamenalo Italův konec u Ferrari. Celkově skončil Berger na 3. místě se ziskem 41 bodů.

1989[editovat | editovat zdroj]

Po Alboretově odchodu se k Ferrari připojil Nigel Mansell. Ferrari 640 bylo rychlé, ale velice křehké, zejména kvůli revoluční poloautomatické převodovce. Berger mohl být rád, že vyvázl živý z havárie v Grand Prix San Marina v osudné zatáčce Tamburello. Berger v rychlosti 288 km/h narazil do zdi, vůz se několikrát přetočil a nakonec začal hořet. Záchranářům trvalo 16 vteřin než se dostali k hořícímu Ferrari a uhasili jej. Berger utrpěl menší zranění, zejména popáleniny na rukách, ale při Grand Prix Mexika se dokázal vrátit do kokpitu, vynechal tak jen jeden závod. Berger prohlásil, že za rychlý návrat vděčil právě poloautomatické převodovce. Jeho návrat by prý nebyl tak rychlý, kdyby Ferrari používalo pákovou převodovku jako všechny ostatní týmy. Berger často jezdil na špici, ale nespolehlivost a nehody znamenaly, že z celé sezóny dojel pouhé 3 závody, všechny ale dokončil na stupních vítězů. Grand Prix Portugalska dokonce vyhrál, bylo to ale po kolizi Mansella se Sennou. Dvě druhá místa vyjel v Itálii a Španělsku. Ferrari sice vykazovalo stoupající formu, Berger však poté co Alain Prost odešel z McLarenu zaujal jeho místo ve stáji z Wokingu.

1990-1992: McLaren[editovat | editovat zdroj]

1990[editovat | editovat zdroj]

Berger se v McLarenu stal týmovým kolegou Ayrtona Senny. Od Bergera McLaren hodně očekával, zejména poté, co prokázal dobrou formu u Bennetonu a Ferrari. Vůz poháněný motory Honda vypadal, že by Bergerovi mohl dopomoct k boji o titul mistra světa. Přestože byl Berger rychlejší než jeho předchůdce Prost a končil většinou v kvalifikaci hned druhý za Sennou, jen velmi zřídka dokázal s Brazilcem držet tempo v závodě. Při Grand Prix USA Berger Sennu v kvalifikaci porazil. Nejlepší závod asi zajel při Grand Prix Kanady kde pršelo a v závodě dojel první s asi 45 vteřinovým náskokem před Sennou. Za ulitý start ale nakonec dostal minutovou penalizaci a výhra spadla do klína Sennovi. Sezóna nakonec skončila zklamáním, Berger ani jednou nevyhrál, zatímco Senna získal svůj druhý titul mistra světa. Berger byl se 43 body čtvrtý.

1991[editovat | editovat zdroj]

Berger s vozem McLaren při Grand Prix USA 1991.

Další sezóna se nesla v podobném duchu jako ta předchozí, přestože Berger Sennu v kvalifikacích porazil vícekrát (Portugalsko, Španělsko, Japonsko). Právě v Japonsku Berger využil startu z prvního místa a vyhrál první závod v týmu McLaren. Celkově dopadl stejně jako v roce předchozím, za 43 bodů skončil čtvrtý.

1992[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 skončil Berger jeden bod za Sennou v celkovém pořadí jezdců. Berger zaslouženě vyhrál Grand Prix Kanady, když předjel Williams s Riccardem Patresem a bojoval se Sennou, který nakonec odstoupil. Při Grand Prix Portugalska byl Berger zapleten do hrozivé nehody s Patresem. Patrese si neuvědomil, že Berger míří do pitlane a zavadil o zadní kola McLarenu, což jej vyhodilo do vzduchu. Jen těsně minul most a dopadl těsně na pitlane. Berger poté vyhrál Grand Prix Austrálie opět po boji s Patresem. To bylo Bergerovo poslední vítězství v McLarenu a poslední vítězství pro McLaren s motory Honda. Lukrativní nabídka od Ferrari se ukázala být jako velice lákavá pro Bergera a tak před Grand Prix Belgie oznámil, že se vrací do tehdy trápícího se italského týmu.

1993-1995: Ferrari[editovat | editovat zdroj]

Berger ve voze Ferrari na okruhu ve městě Montreal v roce 1995

1993[editovat | editovat zdroj]

Byl to Niki Lauda kdo přesvědčil Ferrari, aby přivedlo Bergera zpět, jelikož nabyl mnoho zkušeností po boku Senny. Bylo známo, že Berger si vydělal víc než kterýkoliv jiný jezdec v roce 1993. Berger také dopomohl příchodu Jeana Todta k Ferrari jako týmového manažera a položil tak základ k budoucím úspěchům stáje z Maranella. Todt se poprvé ve své roli účastnil Grand Prix Francie 1993. Systém zavěšení dělal vůz Ferrari F93A nepředvídatelný, a tým nezískal ani jedno vítězství a spíše jen bojoval o body. Bergerovo nejlepší umístění bylo 3. místo v Maďarsku. Rakušan měl v sezóně několik nehod, včetně nehody s Michaelem Andrettim v Brazílii a dramatická nehoda po výjezdu z boxů v Portugalsku. Velkou bojovnost prokázal v Monaku, kde zaznamenal druhé nejrychlejší kolo. Poté se ale pokusil o předjetí druhého Damona Hilla ve vlásence Lowes a Berger nakonec závod nedokončil. Celkově skončil s pouhými 12 body na 8. místě.

1994[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 se Berger musel vyrovnat s tragickým úmrtím svého bývalého týmového kolegy Ayrtona Senny a také svého krajana Rolanda Ratzenbergera při osudné Grand Prix San Marina 1994. O to emotivnější pro něj bylo vítězství v Německu, což bylo první vítězství pro Ferrari od Grand Prix Španělska 1990. Berger také zaznamenal 2 pole position. Podruhé v kariéře byl Berger celkově třetí se ziskem 41 bodů.

1995[editovat | editovat zdroj]

V poslední sezóně u Ferrari zaznamenal Berger několik pódiových umístění a měl blízko k vítězství v Grand Prix San Marina, triumf ale ztratil při zastávce v boxech. Odvážný pokus o předjetí Damona Hilla v Kanadě opět ukázal Bergerovu velkou bojovnost. Další výbornou a agresivní jízdu předvedl v Německu, kde nakonec dojel třetí poté, co obdržel penalizaci stop-go za ulitý start a musel se propracovávat ze 14. místa. Kuriózní nehodu měl na Monze, když on-board kamera jeho týmové kolegy Jeana Alesiho spadla pod kola Bergerova Ferrari a poškodila mu zavěšení. V kvalifikacích porazil Berger Alesiho v poměru 12:5. Na konci sezóny se oba s týmem Ferrari rozloučili, stejně tak byl konec éry čísel 27 a 28 u týmu Ferrari, která začala už v roce 1981 s Gillesem Villeneuvem a Didierem Pironim. Jediné přerušení bylo v roce 1990 při podpisu Alaina Prosta jako úřadujícího mistra světa.

1996-1997: Benetton[editovat | editovat zdroj]

1996[editovat | editovat zdroj]

Po příchodu Michaela Schumachera do Ferrari se Berger stěhoval na jeho místo zpět do Benettonu. Tým ale ztratil výtečnou formu z předchozích 2 let. Berger měl možnost zůstat u Ferrari, ale cítil že nový motor Ferrari V10 by se musel dlouho vyvíjet. Berger tak strávil své poslední 2 roky v týmu za který jezdil už v roce 1986 a vrátil se také ke starému designu své helmy, s rakouskou vlajkou otočenou horizontálně. Ročník 1996 se ukázal jako zklamání, vůz Benetton B196 Bergerovi nesedl. Měl možnost vyhrát v Německu, motor Renault V10 ale vypověděl službu a vyhrál Williams s Damonem Hillem. Bergerův problém v úvodu roku byl kvůli jeho pozici v kokpitu, která bránila hladkému proudění vzduchu. To znamenalo, že byl Berger na rovinkách výrazně pomalejší než jeho týmový kolega Jean Alesi. Rakušan skončil v hodnocení šestý s 21 body.

1997[editovat | editovat zdroj]

Vůz Benetton B197 neměl dobrý vstup do sezóny 1997, Berger a Benetton ale dokázali, že se s nimi musí počítat už v Grand Prix Brazílie, kde Berger skončil druhý když předjel Miku Häkkinena i Michaela Schumachera. Berger poté zaznamenal své poslední vítězství při Grand Prix Německa a zároveň to bylo poslední vítězství pro tým Benetton. V době konání tohoto závodu zároveň Berger oznámil své rozhodnutí opustit po sezóně Benetton. Nakonec po sezóně ukončil kariéru. V posledním závodě skončil těsně čtvrtý, jen pár sekund za vítězem Häkkinenem. Ve své poslední sezóně musel Berger vynechat 3 závody kvůli nemoci, v té době jej nahradil jeho krajan Alexander Wurz. Spekulace o tom, že by se Berger mohl v roce 1998 vrátit do Ferrari se ukázaly být mylné. Nabídku dostal od týmu Sauber, Berger ale z několika důvodů odmítl. Jedním z důvodů bylo zavedení drážkovaných pneumatik, což Bergera příliš nenadchlo.

Berger a Senna[editovat | editovat zdroj]

Během let, které Berger strávil u týmu McLaren (1990-1992), se stal slavným hlavně díky svému smyslu pro humor. Vyprávělo se o mnoha vtípcích, kterými se Rakušan snažil pobavit svého vážného, soustředěného a neústupného týmového kolegu, Ayrtona Sennu. Senna výzvu přijal a když je v tomto podpořil i Ron Dennis, vše se ještě víc zintenzivnilo.

Jeden z takových vtípků se odehrál na Monze, kde v helikoptéře letěl Senna a ukazoval svůj nový kufřík. Jelikož byl vyroben z karbonových vláken, Senna tvrdil, že je v podstatě nerozbitelný. Berger otevřel dveře a k Sennově nelibosti vyhodil kufřík ven. Berger jen nevinně prohlásil, že chtěl otestovat Sennovu teorii.

Berger poté popisoval další události před Grand Prix Austrálie 1990. „Po večeři jsme začali házet lidi do bazénu, všichni byli oblečení. Já jsem se ubránil a tak jsem v bazénu neskončil, plno lidí ale ano. Senna utekl abychom ho nechytili, ale později jsem šel do jeho pokoje a on na mě vystříkl vodu z lahve. Pro mě jako Tyrolana to nebylo nic, ale znamenalo to, že hra právě začala. Pomocí hadice jsme prodloužili hasičák a dali jsme jej za jeho dveře od pokoje ve 3 hodiny ráno. Pozvali jsme nějaké lidi a když jsme stiskli kliku, Senna vyletěl oknem jako raketa. Vypadalo to, jakoby v pokoji vybuchla bomba. Ten zmatek hodně lidí vzbudil a začali na Sennu křičet, že dělá příliš mnoho hluku. Cítil se strašně trapně.“

V australském hotelovém pokoji zaplnil Berger Sennovu postel zvířaty. Senna byl nepochopitelně rozzuřený na Bergera a ten odvětil: „Našel jsi hada?“Tento incident přiměl Sennu k odplatě a ten pak strčil silně zapáchající francouzský sýr do klimatizace Bergerova pokoje. Při jiné příležitosti, Senna a jeho brazilský krajan Maurício Gugelmin naplnili Bergerovy poty holicí pěnou během jízdy vlakem na večeři v Japonsku. Rakušan se musel zúčastnit večeře ve smokingu ke kterému si vzal bežecké boty. Další incident následoval když Berger nahradil Sennovu fotku v cestovním pase fotkou Rona Dennise popsanou jako „stejně velký kousek jako mužské genitálie.“ Senna byl proslulý tím, že jen málokdy mu kontrolovali pas, ale později na výletě do Argentiny znamenal Bergerův žertík to, že byl Senna na 24 hodin zadržen. Jako odplatu za to, Senna slepil všechny Bergerovy kreditní karty dohromady.

Další událost se odehrála v pozdějších letech u Ferrari, kde si Berger a jeho týmový kolega Jean Alesi vyjeli se šéfem týmu Jeanem Todtem v jeho novém autě Lancia při úplně prvním testovacím dni sezóny 1995. Když přijížděli na testovací dráhu, Jean Alesi ztratil kontrolu nad autem a Berger nečekaně zatáhnul za ruční brzdu. Auto se přetočilo a jelo po boku a zastavilo se přímo před vjezdem. Alesi byl poslán do nemocnice. Později když se Todt ptal na své auto, Berger odvětil, že s Alesim museli na autě udělat „pár malých škrábanců na střeše“.

Silné pouto mezi Sennou a Bergerem přetrvalo i po Brazilcově smrti v roce 1994. Berger se později stal poradcem Bruna Senny, Ayrtonova synovce, který si odbyl debut ve Formuli 1 v týmu HRT v roce 2010 a poté přešel do týmu Williams.

Po konci kariéry[editovat | editovat zdroj]

Jako populární osoba ve Formuli 1, Berger se do roku 2003 pravidelně objevoval v pitlane v nové roli jako závodní ředitel BMW po jejich úspěšném návratu do Formule 1 v roce 2000.

Berger byl prvním jezdcem ve voze Formule 1, který se projel na novém okruhu v Šanghaji, kde předváděl v roce 2003 vůz Ferrari F2003-GA.

25. dubna 2004; 10 let po Sennově smrti, řídil Berger JPS Lotus Renault 97T, se kterým jezdil Senna v roce 1985. Objel 3 kola na okruhu Imola před Grand Prix San Marina 2004.

V únoru 2006 získal 50% podíl v týmu Scuderia Toro Rosso. Bylo to po dohodě s šéfem Red Bullu Dietrichem Mateschitzem, který zase získal polovinu nákladní firmy Berger Logistik, která byla založena Gerhardovým otcem Johannem roku 1961. Toro Rosso získalo první vítězství v Grand Prix Itálie 2008, ve které triumfoval Sebastian Vettel. Berger prodal svůj podíl zpět Mateschitzovi v listopadu 2008.

Helma[editovat | editovat zdroj]

Bergerova helma byla původně modrá se žlutými pruhy a s azurovými a bílými detaily kolem hledí. V roce 1986, při jeho prvním angažmá u týmu Benetton, začal používat jiný design, který byl v barvách Benetton BMW. V roce 1987 byla jeho helma tmavě šedo-modrá a s rakouskou vlajkou na každé straně. Pro Grand Prix Portugalska 1995 měl helmu zobrazující vlajky mnoha národů světa. Vršek byl namalován jako rakouská vlajka a vzadu byl nápis „UŽ ZÁDNÉ VÁLKY VE SVĚTĚ“. V roce 1996 Berger modifikoval svůj původní design s rakouskou vlajkou orientovanou horizontálně.

Statistiky ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

Aktivní roky 1984-1997
Starty 210
Vítězství 10
2.místa 17
3.místa 21
4.místa 26
5.místa 8
6.místa 13
Průměrné umístění 5.10
Odstoupení 86
DSQ 0
DNS 0
DNQ 0
Pole position 12
Průměrné u. v kvalifikaci 6.33
Nejrychlejší kola 21
Průměrné u. za nejrychlejší kolo 7.80
Závodů v čele 32
Kol v čele 692
Km v čele 3442 km
Debut Grand Prix Rakouska 1984
První vítězství Grand Prix Mexika 1986
Poslední závod Grand Prix Evropy 1997
Body 386

Kompletní výsledky ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

(Legenda: tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou zajetí nejrychlejšího kola v závodě)

Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Umístění Body
1984 Team ATS ATS D7 BMW Straight-4 (t/c) BRA
RSA
BEL
SMR
FRA
MON
CAN
USV
USA
GBR
GER
AUT
12
NED
ITA*
6
EUR
DNF
POR
13
- 0
1985 Barclays Arrows BMW Arrows A8 BMW Straight-4 (t/c) BRA
DNF
POR
DNF
SMR
DNF
MON
DNF
CAN
13
USA
11
FRA
DNF
GBR
8
GER
7
AUT
DNF
NED
9
ITA
DNF
BEL
7
EUR
10
RSA
5
AUS
6
20.místo 3
1986 Benetton Formula Benetton B186 BMW Straight-4 (t/c) BRA
6
ESP
6
SMR
3
MON
DNF
BEL
10
CAN
DNF
USV
DNF
FRA
DNF
GBR
DNF
GER
10
HUN
DNF
AUT
7
ITA
5
POR
DNF
MEX
1
AUS
DNF
7.místo 17
1987 Scuderia Ferrari Ferrari F1/87 Ferrari V6 (t/c) BRA
4
SMR
DNF
BEL
DNF
MON
4
USA
4
FRA
DNF
GBR
DNF
GER
DNF
HUN
DNF
AUT
DNF
ITA
4
POR
2
ESP
DNF
MEX
DNF
JPN
1
AUS
1
5.místo 36
1988 Scuderia Ferrari Ferrari F1/87-88C Ferrari V6 (t/c) BRA
2
SMR
5
MON
2
MEX
3
CAN
DNF
DET
DNF
FRA
4
GBR
9
GER
3
HUN
4
BEL
DNF
ITA
1
POR
DNF
ESP
6
JPN
4
AUS
DNF
3.místo 41
1989 Scuderia Ferrari Ferrari 640 Ferrari V12 BRA
DNF
SMR
DNF
MON
MEX
DNF
USA
DNF
CAN
DNF
FRA
DNF
GBR
DNF
GER
DNF
HUN
DNF
BEL
DNF
ITA
2
POR
1
ESP
2
JPN
DNF
AUS
DNF
7.místo 21
1990 Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/5B Honda V10 USA
DNF
BRA
2
SMR
2
MON
3
CAN
4
MEX
3
FRA
5
GBR
14
GER
3
HUN
16
BEL
3
ITA
3
POR
4
ESP
DNF
JPN
DNF
AUS
4
4.místo 43
1991 Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/6 Honda V12 USA
DNF
BRA
3
SMR
2
MON
DNF
CAN
DNF
MEX
DNF
FRA
DNF
GBR
2
GER
4
HUN
4
BEL
2
ITA
4
POR
DNF
ESP
DNF
JPN
1
AUS
3
4.místo 43
1992 Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/6B Honda V12 RSA
5
MEX
4
5.místo 49
McLaren MP4/7A Honda V12 BRA
DNF
ESP
4
SMR
DNF
MON
DNF
CAN
1
FRA
DNF
GBR
5
GER
DNF
HUN
3
BEL
DNF
ITA
4
POR
2
JPN
2
AUS
1
1993 Scuderia Ferrari Ferrari F93A Ferrari V12 RSA
6
BRA
DNF
EUR
DNF
SMR
DNF
ESP
6
MON
14
CAN
4
FRA
14
GBR
DNF
GER
6
HUN
3
BEL
10
ITA
DNF
POR
DNF
JPN
DNF
AUS
5
8.místo 12
1994 Scuderia Ferrari Ferrari 412T1 Ferrari V12 BRA
DNF
PAC
2
SMR
DNF
MON
3
ESP
DNF
CAN
4
3.místo 41
Ferrari 412T1B Ferrari V12 FRA
3
GBR
DNF
GER
1
HUN
12
BEL
DNF
ITA
2
POR
DNF
EUR
5
JPN
DNF
AUS
2
1995 Scuderia Ferrari Ferrari 412T2 Ferrari V12 BRA
3
ARG
6
SMR
3
ESP
3
MON
3
CAN
DNF
FRA
12
GBR
DNF
GER
3
HUN
3
BEL
DNF
ITA
DNF
POR
4
EUR
DNF
PAC
4
JPN
DNF
AUS
DNF
6.místo 31
1996 Mild Seven Benetton Renault Benetton B196 Renault V10 AUS
4
BRA
DNF
ARG
DNF
EUR
9
SMR
3
MON
DNF
ESP
DNF
CAN
DNF
FRA
4
GBR
2
GER
13
HUN
DNF
BEL
6
ITA
DNF
POR
6
JPN
4
6.místo 21
1997 Mild Seven Benetton Renault Benetton B197 Renault V10 AUS
4
BRA
2
ARG
6
SMR
DNF
MON
9
ESP
10
CAN
FRA
GBR
GER
1
HUN
8
BEL
6
ITA
7
AUT
10
LUX
4
JPN
8
EUR
4
5.místo 27