Grand Prix Austrálie 1991

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Austrálie Grand Prix Austrálie 1991
16.. závod v sezóně 1991
Detaily závodu
Datum3. listopad 1991
Oficiální názevLVI Foster's Australian Grand Prix
MístoAdelaide Street Circuit
Adelaide, Austrálie
Délka trati3,780 km
Délka závodu14 kol, 52,92 km
Počasí
Pole position
PilotBrazílie Ayrton SennaMcLaren
Čas1:14.041
Nejrychlejší kolo
PilotRakousko Gerhard BergerMcLaren
Čas1:41.141 (v 14. kole)
Stupně vítězů
PrvníBrazílie Ayrton SennaMcLaren
DruhýSpojené království Nigel MansellWilliams
TřetíRakousko Gerhard BergerMcLaren

Grand Prix Austrálie (LVI Foster's Australian Grand Prix) byla 16. závodem sezóny 1991, který se konal 3. listopadu 1991 na okruhu Adelaide. Grand Prix Austrálie byla původně vypsána na 81 kol, ale pro hustý déšť byla po 13 kolech ukončena a piloti získali jen polovinu bodů.

Popis závodu[editovat | editovat zdroj]

Před Grand Prix Austrálie se vyhrotil spor mezi Alainem Prostem a týmem Ferrari, Alain Prost veřejně kritizoval vedení týmu a proto byl ze stáje propuštěn, jeho místo zaujal testovací pilot Gianni Morbidelli. Tato změna přiměla ke změně i Minardi, kde doposud působil Gianni Morbidelli, kterého do týmu dosadilo Ferrari se svou dodávkou motorů. Minardi na jeho místo angažoval Roberta Morena, který se tak vrátil do formule 1, poté co nejprve opustil Benetton a později Jordan. Další návrat do formule 1 provedl Bertrand Gachot, který po konfliktu s londýnským taxikářem skončil ve vězení a na jeho místo v týmu Jordan přišel Michael Schumacher. Bertrand Gachot nahradil v týmu Larrousse Erica Bernarda, který se zranil v Japonsku. Grand Prix Austrálie byla posledním závodem ve formuli 1 pro trojnásobného mistra světa Nelsona Piqueta, který ohlásil konec kariéry.

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Tréninky i kvalifikace se odehrávaly na suché trati za slunečného počasí. V předkvalifikaci pohřbil své naděje Gabriele Tarquini jenž v jejím závěru rozbil vůz o zeď. Jeho čas by přitom bohatě stačil na kvalifikační čas kolem 20 místa. Druhým smolařem byl Nakoi Hattori, jehož Coloni nefungovalo optimálně a tento Japonec se nikdy neprobojoval z předkvalifikace a po australské Grand Prix formuli 1 opustil. Aguri Suzuki nepříjemně havaroval v první zatáčce což ho stálo umístění na startovním roštu. Také Stefano Modena havaroval, ale jeho havárie nebyla tak hrůzostrašná a Stefano vyvázl bez zranění a mohl nastoupit do závodu a navíc jeho předchozí časy mu vynesli devátou startovní pozici. Překvapením byl Martin Brundle, který se s vozem Brabham-Yamaha do závodu neprobojoval a skončil na druhém nepostupovém místě v kvalifikaci.

První řadu ovládl tým McLaren v pořadí Ayrton Senna, Gerhard Berger. Druhá řada byla obsazena vozy Williams, dvojicí pilotů Nigel Mansell, Ricardo Patrese a třetí řadu si přivlastnil tým Benetton ve složení Nelson Piquet, Michael Schumacher.

Závod[editovat | editovat zdroj]

Závod začínal za prudkého deště a nejlépe odstartoval Ayrton Senna, který se ujal vedení před svým stájovým kolegou Bergerem, celá startovní procedura se obešla bez větších problémů. Riccardo Patrese přišel o dvě místa na startu a posléze se propadl i za obě Ferrari Alesiho a Morbidelliho. Ve třetím kole se chyby dopustil i Gerhard Berger a přepustil tak druhou příčku Mansellovi. Berger se dokázal vrátit na třetím místě, mezitím se Nigel Mansell snažil stáhnout náskok Ayrtona Senny. Od pátého kola se na trati začali dít velké věci, nejprve havaroval Satoru Nakadžima, hned vzápětí ho následoval jak Thierry Boutsen,tak Nicola Larini. Lariniho vozu se nestihl vyhnout Jean Alesi a roztříštil o něj své Ferrari.

Dalším nešťastníkem byl Pierluigi Martini na Minardi, jenž dostal smyk na rovince Brabham a skončil v postranní zídce. Příčinou jeho nehody byl stale silnější a prudší déšť. Také Riccardo Patrese bojoval s poškozeným přítlačným křídlem, v 15 kole havaroval Mansella, drobné problémy postihly i Alboreta a Modenu.

V 16 kole dostal smyk i Berger a Ayrton Senna při průjezdu cílovou rovinkou gestikuloval směrem k maršálům, dožadoval se tak zastavení závodu. Závodní maršálové nakonec vyslyšeli Sennovo volání a závod zastavili v 17 kole, když bylo pořadí Ayrton Senna, Piquet, Morbidelli, De Cesaris, Zanardi a Modena. Maršálové nakonec vyhlásili za platné výsledky pořadí po průjezdu 14 kolem. To vzneslo spoustu protestu, které nakonec nebyly uznány a za konečné výsledky bylo vyhlášeno pořadí po průjezdu 14 kolem.

Závodní maršálové měli ještě tendenci závod restartovat, ale po protestu Ayrtona Senny a Riccarda Patreseho nakonec od této myšlenky upustili. Slavnostní vyhlášení na stupních vítězů se muselo obejít bez Nigela Mensella, který po zranění skončil v nemocnici.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

  • 3. listopad 1991
  • Okruh Adelaide
  • 14 kol x 3,780 km = 52,92 km
  • 516. Grand Prix
  • 33. vítězství Ayrtona Senny
  • 94. vítězství pro McLaren
  • 71. vítězství pro Brazílii
  • 71. vítězství pro vůz se startovním číslem 1
Pozice Jezdec Vůz Čas
1 Brazílie Ayrton Senna McLaren MP4/6 24'34.899
2 Spojené království Nigel Mansell Williams FW14 á 0:01,259
3 Rakousko Gerhard Berger McLaren MP4/6 á 0:05,120
4 Brazílie Nelson Piquet Benetton B191 á 0:30,103
5 Itálie Riccardo Patrese Williams FW14 á 0:50,537
6 Itálie Gianni Morbidelli Ferrari F1-91B á 0:51,069
7 Itálie Emanuele Pirro Dallara BMS-191 á 0:52,361
8 Itálie Andrea de Cesaris Jordan 191 á 1:00,431
9 Itálie Alessandro Zanardi Jordan 191 á 1:15,567
10 Itálie Stefano Modena Tyrrell 020 á 1:20,370
11 Spojené království Johnny Herbert Lotus 102B á 1:22,073
12 Finsko J J Lehto Dallara BMS-191 á 1:38,519
13 Itálie Michele Alboreto Footwork FA12C á 1:39,303
14 Brazílie Mauricio Gugelmin Leyton House CG911 á 1 kolo
15 Itálie Alex Caffi Footwork FA12 á 1 kolo
16 Brazílie Roberto Moreno Minardi M191 á 1 kolo
17 Spojené království Mark Blundell Brabham BT60Y á 1 kolo
18 Francie Érik Comas Ligier JS35B á 1 kolo
19 Finsko Mika Häkkinen Lotus 102B á 1 kolo
20 Rakousko Karl Wendlinger Leyton House CG911 á 2 kola
Kolo Odstoupili - Příčina
8 Itálie Pierluigi Martini Minardi M191 Mimo trať
5 Německo Michael Schumacher Benetton B191 Kolize
5 Francie Jean Alesi Ferrari F1-91B Kolize
5 Itálie Nicola Larini Lamborghini 291 Mimo trať
5 Belgie Thierry Boutsen Ligier JS35B Kolize
4 Japonsko Satoru Nakadžima Tyrrell 020 Mimo trať

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

Rakousko Gerhard Berger - McLaren MP4/6- 1'41.141

  • 14. nejrychlejší kolo Grerharda Bergera
  • 65. nejrychlejší kolo pro McLaren
  • 41. nejrychlejší kolo pro Rakousko
  • 45. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 2

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

Kola km Jezdec %
1. – 14. kolo 52,92 km Ayrton Senna 100%


Ayrton Senna

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

Brazílie Ayrton Senna - McLaren- 1'14.041

  • 60. Pole position Ayrtona Senny
  • 77. Pole position pro McLaren
  • 91. Pole position pro Brazílii
  • 65. Pole position pro vůz se startovním číslem 1


* * * * Kvalifikace
1 Brazílie Ayrton Senna
McLaren
1'14.041
Brazílie Ayrton Senna
McLaren
1'14.041
2 Rakousko Gerhard Berger
McLaren
1'14.385
Rakousko Gerhard Berger
McLaren
1'14.385
3 Spojené království Nigel Mansell
Williams
1'14.822
Spojené království Nigel Mansell
Williams
1'14.822
4 Itálie Riccardo Patrese
Williams
1'15.057
Itálie Riccardo Patrese
Williams
1'15.057
5 Brazílie Nelson Piquet
Benetton
1'15.291
Brazílie Nelson Piquet
Benetton
1'15.291
6 Německo Michael Schumacher
Benetton
1'15.508
Německo Michael Schumacher
Benetton
1'15.508
7 Francie Jean Alesi
Ferrari
1'15.545
Francie Jean Alesi
Ferrari
1'15.545
8 Itálie Gianni Morbidelli
Ferrari
1'16.203
Itálie Gianni Morbidelli
Ferrari
1'16.203
9 Itálie Stefano Modena
Tyrrell
1'16.253
Itálie Stefano Modena
Tyrrell
1'16.253
10 Itálie Pierluigi Martini
Minardi
1'16.359
Itálie Pierluigi Martini
Minardi
1'16.359
11 Finsko J J Lehto
Dallara
1'16.871
Finsko J J Lehto
Dallara
1'16.871
12 Itálie Andrea de Cesaris
Jordan
1'17.050
Itálie Andrea de Cesaris
Jordan
1'17.050
13 Itálie Emanuele Pirro
Dallara
1'17.342
Itálie Emanuele Pirro
Dallara
1'17.342
14 Brazílie Mauricio Gugelmin
Leyton House
1'17.344
Brazílie Mauricio Gugelmin
Leyton House
1'17.344
15 Itálie Michele Alboreto
Footwork
1'17.355
Itálie Michele Alboreto
Footwork
1'17.355
16 Itálie Alessandro Zanardi
Jordan
1'17.362
Itálie Alessandro Zanardi
Jordan
1'17.362
17 Spojené království Mark Blundell
Brabham
1'17.365
Spojené království Mark Blundell
Brabham
1'17.365
18 Brazílie Roberto Moreno
Minardi
1'17.639
Brazílie Roberto Moreno
Minardi
1'17.639
19 Itálie Nicola Larini
Lamborghini
1'17.936
Itálie Nicola Larini
Lamborghini
1'17.936
20 Belgie Thierry Boutsen
Ligier
1'17.969
Belgie Thierry Boutsen
Ligier
1'17.969
21 Spojené království Johnny Herbert
Lotus
1'18.091
Spojené království Johnny Herbert
Lotus
1'18.091
22 Francie Érik Comas
Ligier
1'18.112
Francie Érik Comas
Ligier
1'18.112
23 Itálie Alex Caffi
Footwork
1'18.157
Itálie Alex Caffi
Footwork
1'18.157
24 Japonsko Satoru Nakadžima
Tyrrell
1'18.216
Japonsko Satoru Nakadžima
Tyrrell
1'18.216
25 Finsko Mika Häkkinen
Lotus
1'18.271
Finsko Mika Häkkinen
Lotus
1'18.271
26 Rakousko Karl Wendlinger
Leyton House
1'18.282
Rakousko Karl Wendlinger
Leyton House
1'18.282
27 Nekvalifikoval se Japonsko Aguri Suzuki
Lola
1'18.393
28 Nekvalifikoval se Spojené království Martin Brundle
Brabham
1'18.855
29 Nekvalifikoval se Belgie Eric van de Poele
Lamborghini
1'19.000
30 Nekvalifikoval se Francie Bertrand Gachot
Lola
1'19.274
31 Předkvalifikace Itálie Gabriele Tarquini
Fondmetal
1'18.184
32 Předkvalifikace Japonsko Naoki Hattori
Coloni
1'22.852

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Deset nejkratších Grand Prix
24:34,899 Grand Prix Austrálie 1991
42:53,700 Grand Prix Španělska 1975
57:56,690 Grand Prix Rakouska 1975
1:01'07.740 Grand Prix Monaka 1984
1:07'04.540 Grand Prix Itálie 1978
1:14'47.707 Grand Prix Itálie 1987
1:16'31.610 Grand Prix Belgie 1981
1:17'39.744 Grand Prix Itálie 1988
1:17'42.889 Grand Prix Itálie 1986
1:17'54.319 Grand Prix Itálie 1991
  • Grand Prix Austrálie 1991 se stal nejkratším závodem v historii 24'34.899.
  • Alex Caffi startoval v 75 GP
  • Pierluigi Martini startoval v 75 GP
  • Gianni Morbidelli startoval v 20 GP
  • Vozy Lola startovaly v 250 GP
  • Ayrton Senna stál po 60 na pole positions (Nový rekord)
  • Riccardo Patrese startoval v 225 GP (Nový rekord)
  • Ayrton Senna byl ve vedení v 73 GP (Nový rekord)
  • Ayrton Senna byl v čele závodu 2575 kol (Nový rekord)
Pole position Vítězství Nej. kolo
Brazílie Brazílie Rakousko
Ayrton Senna Ayrton Senna Gerhard Berger
McLaren MP4/6 McLaren MP4/6 McLaren MP4/6
1'14.041 24'34.899 1'41.141
183.790 km/h 129.170 km/h 134.545 km/h

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

  • GP – body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Brazílie Ayrton Senna 96 5 1 McLaren 139 7 1 BrazílieBrazílie Brazílie 130,5 6,5
2 Spojené království Nigel Mansell 72 3 2 Williams 125 4 2 ItálieItálie Itálie 80,5 1,5
3 Itálie Riccardo Patrese 53 1 3 Ferrari 55,5 0,5 3 Spojené království Velká Británie 76 3
4 Rakousko Gerhard Berger 43 2 4 Benetton 38,5 1,5 4 FrancieFrancie Francie 60
5 Francie Alain Prost 34 5 Jordan 13 5 RakouskoRakousko Rakousko 43 2
6 Brazílie Nelson Piquet 26,5 1,5 6 Tyrrell 12 6 FinskoFinsko Finsko 6
7 Francie Jean Alesi 21 7 Minardi 6 7 NěmeckoNěmecko Německo 4
8 Itálie Stefano Modena 10 8 Dallara 5 8 JaponskoJaponsko Japonsko 3
9 Itálie Andrea de Cesaris 9 9 Brabham 3
10 Brazílie Roberto Moreno 8 10 Lotus 3
11 Itálie Pierluigi Martini 6 11 Lola 2
12 Finsko J J Lehto 4 12 Leyton Hous 1
13 Francie Bertrand Gachot 4
14 Německo Michael Schumacher 4
15 Finsko Mika Häkkinen 2
16 Spojené království Martin Brundle 2
17 Japonsko Satoru Nakadžima 2
18 Spojené království Mark Blundell 1
19 Japonsko Aguri Suzuki 1
20 Itálie Ivan Capelli 1
21 Spojené království Julian Bailey 1
22 Francie Éric Bernard 1
23 Itálie Emanuele Pirro 1
24 Itálie Gianni Morbidelli 0,5 0,5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]