Ayrton Senna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ayrton Senna
[[Soubor:Ayrton Senna 8 - Cropped.jpg|200 px|Ayrton Senna]]
Ayrton Senna
Stát BRA Brazílie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny 1984 - 1994
Týmy Toleman
Lotus
McLaren
Williams
Závody 162
Mistr světa 3 Hvězda Hvězda Hvězda
1988, 1990 a 1991
Vyhrané závody 41
Stupně vítězů 80
Pole positions 65
Nejrychlejší kola 19
První závod GP Brazílie 1984
Poslední závod GP San Marina 1994
První vítězství GP Portugalska 1985

Ayrton Senna da Silva, (zvuk [aˈiɾtõ ˈsenɐ da ˈsiwvɐ] IPA), 21. března 1960 São Paulo1. května 1994 Bologna) byl brazilský automobilový závodník a pilot Formule 1. Titul mistra světa vyhrál za svou kariéru celkem třikrát. Zahynul ve svých 34 letech během tragické nehody při Grand Prix San Marina 1994[1].

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

První závod absolvoval ve 13 letech. 1. června 1973 vyhrál první závod. V roce 1977 se stal motokárovým mistrem Jižní Ameriky. Světový mistrovský titul však v motokáře nikdy nezískal.

V roce 1981 se přestěhoval do Anglie, kde získal titul v britské formuli Ford 1600.

Koncem roku 1982 mu nabídnul šéf stáje McLaren Ron Dennis šanci debutovat ve F1. Senna tehdy nabídku odmítnul. O šest roků později získal s tímto týmem první ze svých tří mistrovských titulů.

Spolu s Alainem Prostem vytvořil Ayrton Senna až do VC Belgie 2000 historicky nejúspěšnější dvojici jezdců jedné stáje, když v sezónách 1988 a 1989 společně získali celkem 25 vítězství, z toho 14 Senna a 11 Prost.

1984[editovat | editovat zdroj]

V roce 1984 startoval poprvé ve F1 za volantem vozu Toleman TG183B na velké ceně Brazílie v Rio de Janeiru. Kvalifikoval se na výborném šestnáctém místě, ale v závodě vydržel jen do osmého kola. Tým Toleman byl v porovnání s ostatními týmy poměrně malý, přesto se mu podařilo sestavit slušný vůz. První body se Sennovi podařilo nasbírat během GP Afriky v Kyalami, v dubnu 1984. Navíc se mu však podařilo velmi dobře zapůsobit i v GP Monaka. V deštěm skrápěném závodě sice odstartoval až z třináctého místa, ale dokázal se v krátkém čase propracovat až na druhou pozici.V době, kdy se přibližoval k prvnímu Alainu Prostovi, byl závod pro prudký déšť ukončen. Po šestnácti závodech se nakonec umístil na devátém místě se třinácti body.

1985[editovat | editovat zdroj]

Jeho přestup do týmu Lotus nebyl jednoduchý, podle smlouvy s Tolemanem měl Senna za tuto stáj ještě rok jezdit, nakonec se mu však podařilo ze smlouvy vykoupit a přestup byl možný. Lotus 97T poháněný motorem Renault byl jedním z nejlepších modelů této stáje a Senna jeho kvality dokázal patřičně zúročit. V prvním závodě na domácí trati v Brazílii sice závod nedokončil pro problémy s elektronikou, ale v druhé GP, která se jela na Portugalském Estorilu již zvítězil. V průběhu sezóny ho trápily mechanické závady, které mu mnohokrát nedovolily obhájit první místo z kvalifikace také v závodě. Do konce sezony se mu podařilo vyhrát již pouze jednu velkou cenu a to GP Belgie, která se stejně jako ta v Portugalsku jela na mokru. Sezonu pak dokončil na čtvrtém místě s 38 body na kontě.

1986[editovat | editovat zdroj]

Druhá sezona s Lotusem byla ještě lepší než ta první. V první GP, která se jela opět na domácí trati v Brazílii, dojel Senna na druhém místě za svým krajanem Nelsonem Piquetem. Druhý závod sezony ve španělském Jerezu vyhrál před Nigelem Mansellem. Poprvé ve své kariéře se tak ujal vedení mistrovství světa. Mechanické závady na jeho voze však zavinily, že tento rok do bojů o titul nezasáhl. I když se mu podařilo vyhrát GP USA a několikrát dojet na druhém a třetím místě, na Alaina Prosta v McLarenu a na dvojici od Williamsu Mansell, Piquet prostě neměl. Sezonu tedy opět dokončil na čtvrtém místě tentokrát však již s 55 body.

1987[editovat | editovat zdroj]

Start sezony se Sennovi příliš nepodařil, ale poté, co dokázal vyhrát čtvrtou a pátou GP v Monaku a v USA, ujal se vedení v šampionátu. Boj o titul sváděl se svým krajanem a Piquetem a Britem Mansellem, jedoucími s vozy Williams Honda. Naději na výhru v šampionátu držel dlouho, definitivně ji však ztratil po GP Austrálie. Při kontrole Sennova vozu bylo zjištěno, že brzdové bubny jeho Lotusu jsou širší než legálně povolené a ze závodu byl diskvalifikován. Po této diskvalifikaci skončil v konečném pořadí na třetím místě s 57 body.

1988[editovat | editovat zdroj]

Po vypršení smlouvy s Lotusem nastoupil Senna do týmu McLaren a stal se tak týmovým kolegou dvojnásobného mistra světa Alaina Prosta. Vztah mezi těmito dvěma jezdci nebyl nijak idylický, což mnohokrát vyvrcholilo dramatickými incidenty při závodech i mimo ně. Během roku 1988 vyhrála tato dvojice 15 ze 16 závodů (z toho Senna 8) seriálu GP. Senna tak poprvé ve své kariéře vyhrál celý šampionát F1. Na prvním místě se umístil s 90 dosaženými body.

1989[editovat | editovat zdroj]

I v tomto roce pokračoval boj mezi oběma jezdci jedoucími s monoposty McLaren. Jejich vyrovnaný boj pak vyvrcholil během předposlední GP v japonské Suzuce, kde mistrovský titul získal Prost, po neblaze proslulém incidentu. V jedné z šikan se Senna pokusil o předjetí, během něhož se srazil s Prostem, který však nepatrně a zcela nelogicky zatočil k Sennovi, směrem ven z dráhy. Tento manévr byl velice riskantní a Senna za něj byl později velice kritizován, při hlubším pohledu se však dá pochopit. Prost měl předpoklad získat titul za rok 1989, jestliže Senna tento závod nevyhraje, což byl důvod Sennova kroku a možná i důvod Prostova nepatrného zatočení. O tom však můžeme jen spekulovat. Sennovi se sice podařilo dojet do depa, kde si nechal svůj vůz opravit a opět se zařadil do závodu, tento závod dokonce vyhrál, byl však nepochopitelně diskvalifikován pro nedovolené zkrácení zatáčky. V boji o titul šampionátu tak nakonec skočil na druhém místě s šedesáti body.

1990[editovat | editovat zdroj]

Boj mezi těmito dvěma závodníky neustal ani v následujícím roce a incidenty, podobné tomu ze Suzuky 89, se neustále v pozměněné verzi opakovaly. Ani jeden z nich nedaroval druhému nic zadarmo. V tomto roce byl týmovým kolegou Ayrtona Senny Rakušan Gerhard Berger, který se stal na rozdíl od Prosta, jezdícího tento rok za Ferrari, jeho blízkým přítelem. Šampionát nakonec vyhrál Senna se 78 body před druhým Prostem

1991[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 byl Sennovým stájovým kolegou opět Gerhard Berger. Prost nadále zůstává ve Ferrari. Tento rok zde pro něj není tak úspěšný jako ten loňský a do bojů o titul tak více než on zasahuje Brit Nigel Mansell jezdící za tým Williams. On také nakonec obsazuje druhé místo za Ayrtonem Sennou, který vítězí s 96 body. Alain Prost, končí tento rok až na pátém místě.

1992[editovat | editovat zdroj]

Sezona 1992 neprobíhala podle Sennových představ. V šampionátu skončil až na čtvrtém místě s pouhými 73 body. Znechucení a zklamání z neschopnosti McLarenu soupeřit s Williamsem se také nepochybně projevilo na nerozhodnosti při uzavíraní kontraktu na rok 1993. Před začátkem roku testoval Senna pro tým Marlboro Penske v IndyCar a dokonce zvažoval dočasný odchod z F1.

McLaren se v té době potýkal s problémem týkajícím se dodávky motorů, Honda ukončila svojí dodávku. Šéf týmu McLaren Ron Dennis se pokusil zajistit dodání motorů Renault, montovaných do dominantních vozů Williams v roce 1992. Když tento obchod ztroskotal, zajistil Dennis dodávku motorů Ford - avšak s nižším výkonem než ty, které používal tým Benetton.

1993[editovat | editovat zdroj]

Během předsezónních testů nového vozu McLaren došel Senna k závěru, že šasi je opravdu velice dobré. Věděl však, že motoru bude chybět potřebný výkon. Odmítl proto podepsat smlouvu na tuto sezonu, ale souhlasil, že bude jezdit na bázi závod za závodem za milion dolarů za každý odjetý závod.

Sezona nedopadla pro McLaren tak tragicky, jak to na začátku vypadalo. Sennovi se celkem povedl úvod sezony. V prvním závodě skončil druhý a v dalších dvou dokázal dokonce vyhrát. I prestižní GP Monaka se nakonec stala jeho kořistí. Po tomto závodě, šestém v šampionátu, vedl Senna celý šampionát před svým hlavním sokem Alainem Prostem, jedoucímu ve voze Williams. V této době se také Senna upsal McLarenu k dokončení soutěže. Ani on však nedokázal vyhrát tento nerovný boj s přesilou. Mistrovský titul nakonec získal Prost. Senna skončil na druhém místě se ziskem 73 bodů.

1994[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 nastoupil do týmu Williams. Nevyhrál již ani jednu velkou cenu. První dvě GP v Brazílii a v Pacifiku nedokončil. Během GP San Marina v Imole tragicky havaroval a na následky této nehody 1.5.1994 v boloňské nemocnici zemřel.

Je dodnes považován za jednoho z nejlepších pilotů všech dob. Mezi jezdci dokonce anketu o nejlepšího jezdce všech dob vyhrál.

Tragická nehoda[editovat | editovat zdroj]

Je neděle 1. května 1994, na okruh Ayrton Senna dorazil před osmou hodinou ranní. Po příjezdu krátce hovořil s Niki Laudou. V půl desáté pak začal zahřívací trénink. Poprvé za celý závodní víkend byl Senna rychlejší než celý zbytek světa, druhý pak skončil jeho týmový kolega Damon Hill, jehož ztráta činila téměř jednu sekundu. Michael Schumacher zůstal na jedenáctém místě, o dvě sekundy pozadu, což bylo patrně způsobeno jízdou s plnou nádrží. V jedenáct hodin, 45 minut poté, co byl warm – up zakončen dorazil Ayrton Senna na jezdecký brífink pořádaný v kontrolní věži. Na programu byla i minuta ticha za Rolanda Ratzenbergra, který tragicky zahynul během sobotní kvalifikace. Teprve po minutě ticha začala rutinní diskuse. Po skončení brífinku hovořil Senna se Schumacherem, Bergerem a Alboretem. Senna měl v plánu uspořádat schůzku, která by vedla k dosažení větší bezpečnost jezdců na okruhu. Předběžně se dohodli na setkání na příští velké ceně jejímž dějištěm bylo Monako. Poté se Senna vrátil do motorhomu týmu Williams, kde proběhlo setkání s hosty sponzorů, kterého se zúčastnil také jeho týmový kolega Hill.

V jednu hodinu pak začala předstartovní procedura. Doktor Watkins ještě jednou projel okruh, aby zkontroloval rozestavení zásahových a sanitních vozů. Ve tři čtvrtě na dvě startuje Senna v garáži svůj monopost, vyjíždí ven a za asistence dvou mechaniků umisťuje svůj Williams FW16 na určenou startovní pozici – zcela v předu na levé straně. Hlasatel mezitím představil všechny jezdce. Senna si nasadil nehořlavou kuklu, na ní nasadil helmu a na pokyn startéra prudce vyrazil do zahřívacího kola. Po objetí jednoho kola se had pětadvaceti aut opět seřadil na startovním roštu připraven ke startu. Ve dvě hodiny se rozsvítila zelená světla a Senna vyrazil vpřed, předvedl mistrný start, díky němuž se v první zatáčce dostal do vedení. O dvě řady dále startujícímu JJ Lehtovi se nepodařilo odstartovat a do jeho vozu, stojícího na startovní rovince, naráží z předposlední řady startující Portugalec Pedro Lamy. Benetton Lehta je odhozen několik metrů dopředu, trosky jednoho z kol jsou vymrštěny přes ochrannou bariéru a dopadají mezi diváky. Třem z nich způsobují zranění, z toho jednomu z nich vážné. Oba piloti jsou nezraněni, všeobecně se očekává zastavení závodu, ale pokračuje se dál. Na trať však vyjíždí safety car, díky němuž mohou traťoví komisaři odklidit trosky ležící na startovní rovince.

Po deseti minutách je připraven restart. Box Williamsu o této skutečnosti Sennu informuje, ten potvrzuje příjem, žádné problémy s vozem nehlásí. Závod pokračuje šestým kolem, Senna předvádí vynikající start a spolu se Schumacherem unikají zbytku startovního pole. Jsme již v sedmém kole a Senna se přibližuje zatáčce Tamburello, zatáčka se stáčí stale více vlevo, Senna přejíždí příčné pásy nově položeného asfaltu a podobně jako v předchozím kole reaguje jeho monopost na náhlou změnu povrchu rojem jisker vyletujícím ze zádi jeho Williamsu. Jede rychlostí 310 km/h. O několik sekund později se dráha jeho monopostu narovnává, bílá zeď lemující zatáčku se nezadržitelně blíží. Během necelých dvou sekund přejel jeho monopost travnatý pás, krátkou únikovou zónu a narazil pravou stranou do betonové zdi. Necelou půl minutu po nárazu přibíhá k Ayrtonovi první traťový komisař. Po chvilce se objevují další záchranáři s hasícími přístroji, k monopostu se však nepřibližují a čekají na příjezd lékařského vozu. Závod je červenými vlajkami zastaven.

Minutu a čtvrt po srážce přijíždí lékařské vozidlo s profesorem Watkinsem. Když se lékařům podaří sundat přilbu a speciálním límcem zafixovat hlavu, vyprošťují Sennu z vraku a pokládají ho na zem. O kousek dál právě na závodní dráze přistává helikoptéra, do které je Senna po chvíli naložen a za potlesku tribun odlétá do boloňské nemocnice Maggiore, kam dorazí za dalších 18 minut. Během letu Sennu postihne srdeční zástava, činnost srdce však lékaři dokážou, alespoň prozatím, obnovit. Záběry televizních kamer mezitím ukazují otisk dvou pneumatik na bílé zdi v místě nárazu. Pár metrů od trosky monopostu nelze na betonové zemi přehlédnout velkou červenou skvrnu.

Helikoptéra zatím doletěla k nemocnici Maggiore, kde Senna prodělává další zástavu srdce, lékaři i tentokrát dokázali srdeční rytmus obnovit. Primářka jednotky intenzivní péče Dr. Marie Teresa Fiandri později prohlásila, že během zástavy srdce došlo k nevratnému poškození mozku způsobeného nedostatkem kyslíku, rovněž u Senny potvrdila několikanásobnou frakturu lebky, prasklou spánkovou tepnu a krvácení ze spodiny lebeční. Řekla také, že Ayrton byl po celý čas v bezvědomí a že ihned po nárazu upadl do těžkého kómatu.

Na závodní dráze, se zatím připravuje restart závodu. Jakmile bylo znovu odstartováno vedení se ujal Gerhard Berger ve Ferrari, po devíti kolech však neodolal náporu Schumachera. Po jedenácti kolech pak Berger pro technickou závadu odstoupil.

Ve čtyři hodiny doktorka Fiandri prohlásila Sennu za klinicky mrtvého.

V 16:20 pak Schumacher vítězně protíná cílovou čáru, následován na druhém místě Nicolou Larinim, na třetím místě pak dojel Fin Mika Häkkinen. Při vyhlašování vítězná trojice stále ještě netuší jak na tom Senna ve skutečnosti je. Ceremoniál se sice obešel bez tradičního stříkaní šampaňským, ale až poté si jednotlivé jezdce odvedli týmoví manažeři stranou, aby jim oznámili že Senna následky své nehody pravděpodobně nepřežije.

V 18:40 doktorka Fiandri oznamuje, že Ayrton Senna před pár okamžiky zemřel.

Ještě v podvečer byla v Sao Paulo sloužena za Ayrtona Sennu smuteční mše pod širým nebem.

Prezident Brazílie Itamar Franco zaslal rodině zesnulého oficiální kondolenci. Na znamení nejvyšší úcty udělil Sennovi in memoriam nejvyšší státní vyznamenání Národní řád za zásluhy a vyhlásil třídenní státní smutek.

Od pondělního rána byl soudním nařízením okruh v Imole uzavřen. Přesto nad ochranným plotem u zatáčky Tamburello nechali lidé spoustu květin a transparentů. Další květiny lidé nechávali před institutem soudního lékařství Di medicina Legace, kam byl Senna v neděli večer převezen k soudem nařízené pitvě. Po pitvě státní zástupce potvrdil, že příčinou Sennovy smrti byla četná poranění hlavy, způsobená uraženým závěsem pravého předního kola, který prorazil hledí přilby a nad pravým obočím vnikl do mozku. V souvislosti s úmrtím Senny bylo zahájeno vyšetřování 17 osob.

Po ukončení všech nezbytných lékařských procedur byla rakev se Sennovým tělem, zahalená do brazilské národní vlajky, převezena na boloňské letiště. Poté byla letecky transportována do brazilského Sao Paulo.

Když 4. května letadlo přistálo v Sao Paulo, cestu z letiště do Monumental Hall, kam byla rakev převážena, aby bylo lidem umožněno vzdát zesnulému poslední úctu, lemovaly desítky tisíc lidí s vlajkami a transparenty vyjadřujícími poslední úctu. Když rakev dorazila do budovy, byla zde nejdříve sloužena soukromá mše v kruhu rodin. Po otevření pro veřejnost dosahovala fronta čekajících lidí několika kilometrů.

Další den bylo Sennovo tělo převezeno na hřbitov Morumbi. Jeho poslední cestu, doprovázelo něco přes jeden a půl milionu lidí. Ceremoniálu se pak zúčastnilo něco přes 500 lidí včetně rodiny, známých a spolujezdců. Obřad konaný pod otevřeným nebem trval půl hodiny. Na hrobě Ayrtona Senny je vsazená mosazná deska s nápisem Ayrton Senna de Silva 21.3.1960 - 1.5.1994. Nada pode me separar do Amor de Deus. (Nic mě nedokáže oddělit od lásky Boží.)

Kompletní výsledky ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

(Legenda: tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou zajetí nejrychlejšího kola v závodě)

Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Umístění Body
1984 Toleman Group Motorsport Toleman TG183B/184 Hart 415T BRA
Ret
JAR
6
BEL
6
SMR
-
FRA
-
MON
2
CAN
-
USA
-
USA
-
GBR
3
GER
-
AUT
-
HOL
-
ITA
-
ERV
-
POR
3
9. místo 13
1985 J.P.S. Lotus Lotus 97T EF4B/EF15 Renault V6 T BRA
Ret
POR
1
SMR
-
ESP
-
CAN
-
USA
-
FRA
-
GBR
-
GER
-
AUT
2
HOL
3
ITA
3
BEL
1
ERV
2
JAR
-
AUS
-
4. místo 38
1986 J.P.S. Lotus Lotus 98T EF 15B Renault V6 T BRA
2
SPA
1
SMR
-
ESP
3
BEL
2
CAN
5
USA
1
FRA
-
GBR
-
GER
2
HUN
2
AUT
-
ITA
-
POR
4
MEX
3
AUS
-
4. místo 55
1987 J.P.S. Lotus Lotus 99T Honda V6 T BRA
-
SMR
2
BEL
-
ESP
1
USA
1
FRA
4
GBR
3
GER
3
HUN
2
AUT
5
ITA
2
POR
-
SPA
5
MEX
-
JAP
2
AUS
-
3. místo 57
1988 Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/4 Honda V6 T BRA
DSQ
SMR
1
ESP
Ret
MEX
2
CAN
1
USA
1
FRA
2
GBR
1
GER
1
HUN
1
BEL
1
ITA
10
POR
(6)
SPA
(4)
JAP
1
AUS
2
1. místo 90(94)
1989 Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/5 Honda V10 BRA
-
SMR
1
ESP
1
MEX
1
USA
-
CAN
-
FRA
-
GBR
-
GER
1
HUN
2
BEL
1
ITA
-
POR
-
SPA
1
JAP
-
AUS
-
2. místo 60
1990 Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/5B Honda V10 USA
1
BRA
3
SMR
-
ESP
1
CAN
1
MEX
-
FRA
3
GBR
3
GER
1
HUN
2
BEL
1
ITA
1
POR
2
SPA
-
JAP
-
AUS
-
1. místo 78
1991 Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/6 Honda V12 USA
1
BRA
1
SMR
1
ESP
1
CAN
-
MEX
3
FRA
3
GBR
4
GER
-
HUN
1
BEL
1
ITA
2
POR
2
SPA
5
JAP
2
AUS
1
1. místo 96
1992 Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/6B Honda V12 JAR
3
MEX
-
BRA
-
SPA
-
SMR
2
ESP
1
CAN
-
FRA
-
GBR
-
GER
2
HUN
1
BEL
5
ITA
1
POR
3
JAP
-
AUS
-
4. místo 50
1993 Marlboro McLaren McLaren MP4/8 Ford V8 JAR
2
BRA
1
EVR
1
SMR
-
SPA
2
ESP
1
CAN
-
FRA
4
GBR
5
GER
4
HUN
-
BEL
4
ITA
-
POR
-
JAP
1
AUS
1
2. místo 73
1994 Rothmans Williams Williams FW16 Renault 3,5V10 BRA
Ret
PAC
Ret
SMR
Smrt
ESP
-
SPA
-
CAN
-
FRA
-
GBR
-
GER
-
HUN
-
BEL
-
ITA
-
POR
-
EVR
-
JAP
-
AUS
-
- 0

Zvěčnění[editovat | editovat zdroj]

Jméno hvězdy: Ayrton Senna

Souhvězdí: Auriga (Vozka)

Hvězdné souřadnice: RA 6h 53’ 55, 43’’ SD +37’ 56’’

(Rozhodnutím Mezinárodní astronomické unie IAU)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Formule 1 - Mistr světa
Předchůdce:
Nelson Piquet
Ayrton Senna
1988
Nástupce:
Alain Prost
Alain Prost 1990 - 1991 Nigel Mansell

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.stream.cz/sportovni-okamziky/665153-smrt-ayrtona-senny-1994